---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Šroubkova desítka na dráze

1. listopadu 2017 v 12:54 | Šnek |  Běh
V sobotu 28.10.2017 se stavím na atletické dráze ve Skvrňanech na start mého letos již 21 závodu v běhu! Do místa jedu 12 km na kole a protože už dost fučí vítr, nění to příprava před během právě ideální. No ale i přesto si hodlám dnes zaběhnout nějaký pěkný čas. K absolutní spokojennosti by mi stačilo cokoliv, co by bylo pod 49 minut. Hranice neúspěchu byla zároveň stanovena na 50 minut. Trochu se rozběhám, abych uvolnil ztuhlé nohy z kola a za chvíli už se stavíme na čáru. Je nás celkem 33. Běží se ale najednou 10 km, 20 km, 30 km, maratón, 100 km a dokonce i závod na 24 hodin, takže v každém z nich startuje jen pár jedinců.
Start!!!
Vybíhám hodně svižně. První kilometr mám v průměru 4:30 min. na kilometr. To je tempo, kterým bych atakoval svůj 15 let starý osobák! Je jasné, že to je příliš. Rychleji běží z celého pole jen 7 lidí, ale těžko se to porovnává, když většina z nich běží mnohem delší trasu. Zbývajícím účastníkům naděluji kolo za kolem, ale když někdo běží jako já jen desítku a druhý maratón, tak je to tempo úplně někde jinde. Dnes jsou zde většinou ostřílení borci a namakané borkyně, takže kdyby všichni běželi jen desítku, tak bych byl nejspíše mezi posledními.
I druhý a třetí kilometr držím průměr pod pět minut. Neběží se mi nijak špatně, ale věčný boj se silným větrem mi odčerpává opravdu hodně sil. Záhy pociťuji úbytek energie. Aby taky ne, když se blíží poledne a já jedl naposledy v 8 ráno a před závodem jsem si nevzal ani tyčinku. Nějak se mi nechce občerstvovat ani na občerstvovačce, protože stejně kdybych teď něco snědl, protjevilo by se to až po závodě. TAk se ztrácející se šťavou začíná postupně klesat i moje tempo. Po 5 km mám mezičas 24:44 a teď už vím, že pod 49 to nebude. Zbývá se orientovat na ten cíl druhý. Snažím se snažím, bojuji, ale vítr sílí a i v důsledku toho se mi nedaří zrychlit a průměry jsou pořád kolem 5:05 na km. Čtyřista metrová kolečka tak už stabilně běhám těsně přes dvě minuty...
Snad se ještě vybičuji v závěru. Nebo ne?
Moc to nejde. Mám hlad a jsem svým výkonem poněkud demoralizován. Když vbíhám do posledního kola, vidím, že do hranice 50 minut už zbývá jen necelých 90 sekund! Tak to už se nedá zvládnout, pomyslím si. Ale co! Je to poslední kolo, tak do toho šlápnu úplně ze všech sil!! Dřu úplně na krev. Doluji ze sebe síly, které už ve mně dávno nejsou, burcuji svaly, které už nemám a nekompromisně se snažím nakopnout plíce, které už i před tím byly v kyslíkovém dluhu. Těžké nohy hodné vzpěrače, masívní tělo jako by spíše patřilo TV povaleči... To všechno těžce, ale relativně rychle dusá, duní a supí do cíle...
Všechno to probíhá cílem. Zastavuji stopky... 49:58! Ty jo já to stihl! No tak alespoň něco. Do spokojenosti je však daleko. Nebál bych se říci, že jsem rozčarován. Ne tím závěrem. Ten byl výborný, stejně jako první tři kilometry. Ovšem to co bylo mezitím, z toho mít radost nemůžu. Jestli mi formu odvál vítr, nebo čas, nebo co...? Nevím. Fakt nevím. A to jsem chtěl 5.11. při Běhu na Koráb atakovat svůj osm let starý osobák těsně pod 36 minut. No v takovéhle formě určitě ne. Teď už je totiž jasné, že se mi forma někam vytratila. Nevím, jestli to způsobila právě dokončená intenzívní, třítýdenní rehabilitace? Je fakt, že od té doby, co mi ty procedury začaly, tak se mi sice rameno zlepšilo, ale v těle cítím nebývalou únavu. Ono taky když tě 4 dny v týdnu někdo po dvou hodinách morduje a pak ještě večer děláš nařízené cviky, tak se to asi musí projevit.
No snad se do soboty zregeneruji a na Korábu budu moci běžet alespoň na čas, který bude pod 38 minut, což se mi tam povedlo naposledy někdy před osmi lety...
Celkově jsem skončil osmý z 33, ale jak jsem předeslal, většina soupeřů po zdolání 10 km pokračovala dále na delších distancích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama