---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Škoda Fit Půlmaratón

5. října 2017 v 12:38 | Šnek |  Běh
Škoda Fit půlmaratón
V neděli 1.10.2017 mě čeká druhý ročník Fit půlmaratónu. Závod je jednookruhový a běží se téměř kolem celé Plzně. Start i cíl je na náměstí Republiky. Vzhledem k tomu, že jsem byl od pondělí do čtvrtka a cyklistické dovolené v oblasti Moravy, vůbec jsem neběhal. 30.9. jste tedy musel, ale vzhledem k blízkosti závodu jsem mohl trénovat jen regeneračně. Odpoledne bylo ale tak hezky, že jsem se jel projet i na kole a při té příležitosti si vyřídil i prezentaci na závod, abych tam nemusel v neděli jít tak brzy.
Slimča je stále ve stavu nemocných, navíc zrovna musí zase hlídat svého Daníska, tak jedu na start opět sám. Ze známých osobností se ale bude účastnit Vašík Jírů, který už dopředu signalizoval, že mě tvrdě porazí a zašlape do země. No proč ne. Dá se to očekávat. Poslední tři měsíce trénuji běh opravdu minimálně, takže to bude více než logické. Vašíkovi to ostatně přeji. Já už moc nesoupeřím s ostatními, ale hlavně sám se sebou. Na těchto závodech je pro mě vždy nejdůležitější výsledný pocit a výsledný čas. Vzhledem k tomu, že trať je hodně těžká (schody, podchody, nadchody, stoupání, spousta dlažby) budu každopádně spokojen, když se dostanu stejně jako na všech 6 letošních půlmaratónech pod dvě hodiny. Minulý rok na stejné trati jsem dosáhl hrozného času téměř 2:10, ale to taky bylo výrazně tepleji, což nemám rád. Takže zlepšení musí být alespoň o deset minut, abych byl spokojen!! Bude to těžké, ale věřím si i přes zmíněný tréninkový výpadek, protože celkovou kondici mám výbornou.

Na místě zjišťuji, že stejně jako v minulém týdnu (Night run Plzeň) pořadatel nezvládl převlékárnu. Malá, stála se na ní dlouhá fronta nebyla tam ani lavička, takže věci jsme museli válet po zemi! Jinak ale myslím vše fungovalo na výbornou!
Blíží se jedenáctá hodina, tak pojďme na start. Bude to můj letošní 19. závod v běhu!!! V koridoru si odchytnu Vašíka, který mě buď neviděl, nebo nechtěl vidět. Ostatně na mě není nic moc k vidění.
Vybíháme tak bok po boku spíše ze zadních pozic. Průměr kolem 5 min. na km. Pro mě akorát, ale Vašík jakoby nestačí a zůstává pozadu. Byl to však jen zastírací manévr, protože se záhy protáhl druhou stranou běžeckého pole abych ho neviděl a utíkal naopak rychleji. Zřejmě si myslel, že bych ho pronásledoval, ale já ho v klidu nechal postupně zmizet za horizontem. Běžím si svoje tempo a nemíním se ždímat, zvláště když je jasné, že dnes na Vašíka stačit nemohu.
I druhý km běžím jen lehce nad 5 min,

ale jak vběhneme na dlažbu Škodovky, přichází zcela náhle a absolutně neočekávaně hluboká krize! Vůbec nechápu kde se vzala. Vždyť jsem se cítil před závodem tak výborně, tempo jsem rozhodně nepřepálil, tak co je?!?! Měl jsem spočítáno, že pokud chci běžet pod ty dvě hodinu, bude vhodné běžet průměry kolem 5:30 min na km a teď už mi to stoupalo skoro až k šesti minutám!! Brzy mě předběhla i vodička s časem 2:00 a to byla docela hořká pilulka. A to i přes to, že jsem si záhy spočítal, že vodička běží špatně a její tempo odpovídá času spíše 1:55. Taky velkou skupinu důvěřivých snaživců, kteří chtěli bezelstně atakovat 2 hodiny brzy utavila a když dobíhala do cíle, tak už byla sama a dokonce si myslím, že snad ani ten limit nestihla. Ještě že služby těchto vodičů nevyužívám a řídím si tempo sám.
Takto jsem se trápil skoro 5 km! Pak mě ale začala předbíhat jedna holčina. Byla tak pěkná, že jsem si ji chtěl trochu prohlédnout a tak jsem musel zrychlit. Když jsem se po cca 0,5 km dosyta vynadíval, zjistil jsem, že běžíme tempem, které se blíží tomu mému z úvodních kilometrů, ale teď už mi to nevadí! Krize byla ten tam!! A můžu běžet i rychleji!! Nechávám dívku buditelku za sebou a vydávám se stíhat ten praporek 2:00.
Brzy celou skupinu supících dostihnu a jelikož nechci dýchat jejich vydýchaný vzduch, protáhnu se mezi nimi rádoby jako lasička a uháním dál. Stále držím tempo jen těsně nad pět minut a nedělá mi to žádné potíže. Jen mě zaráží můj vysoký tep. Průměry mi to ukazuje přes 160 za minutu a maxima dokonce kolem 180! Buď se něco děje a nebo je to prostě tím, jak jsem se v poslední době dostal do celkové kondice a srdce teď umí pracovat intenzívněji. Vždycky když jsem byl v minulosti ve formě, tak jsem měl tepy v klidu pod 60 a při zátěži až ke 190, takže to by mohlo být ono.
Prvních deset kilometrů mám za 55 minut. To bylo podle původního plánu, ale nečekal jsem, že budu muset dohánět tu krizi. Na 11 km je druhá občerstvovačka. Pořádně se napiji, ale jídlem se nezdržuji. Ostatně ještě pořád jedu na přírodní chia semínka. A běžím stále jako znovuzrozený. Pořád stejně svižné tempo. Dokonce bych mohl i rychleji, ale nechci riskovat, když nemám jistotu, jak je to s tím srdcem. I tak neustále předbíhám spousty soupeřů a závod si doslova užívám. Kochám se krajinou, pozoruji soupeře, zdravím se s "regulovčicemi". Teď už vím, že pod dvě hodiny to bude určitě. Tak co tahle posunout plánovaný výsledek?! Jasně. 1:55 také vypadá docela reálně a nemusím běžet naplno. Možná by to teoreticky šlo i pod 1:50, ale to bych musel fakt dřít a ještě by to bylo nejisté. Tak se dál kochám, běžím a raduji. Čtyři km před cílem už cítím, že ta nově stanovená hranice bude pokořena! Zrovna přebíhám kolem bývalého soupeře, kterého se pořadatelé zatím marně snaží přivést k vědomí a tak si říkám, abych tak taky nedopadl. Takže ze svého trochu zadrženého tempa ještě více uberu. I tak se mi ale nový průměr drží kolem krásných 5:15 na km! Úžasný pocit, když běžíš na svoje poměry hodně rychle a přitom cítíš i víš, že by jsi mohl ještě rychleji, kdybys chtěl… Je to prostě bomba! I ve sníženém tempu předbíhám další a další méně spokojené rypáčky. Druhou desítku mám za 51 minut! V červnu jsem takhle rychle běžel hladkou desítku na rovinaté trati!!! Poslední km se stáčíme kolem malého Tesca zpět přes Radbuzu. Ještě pár kousků musí okusit vzduch za mou zádí a už se stáčím po dlažbě na hlavní náměstí. Kromě jednoho namakého borce asi 100 metrů přede mnou už nikdo není. Ta silueta je mi nějak povědomá… Vašík! To je náš Vašík!!! No to musím přidat, abych ho ještě stihl pozdravit. Pár desítek metrů doslova sprintuji a jsem hned za ním. Ufff. Poněkud jsem se zadýchal. Jak tak lapám po dechu, honí se mi hlavou, co mám teď dělat… Mám nechat Vašíka vyhrát? Nebo proběhneme cílem ruku v ruce? No jo, jenže je tu posledních 200 metrů a ve finiši mám vždycky rudo před očima a ženu se jak šílený ať už mám nebo nemám koho předběhnout. A teď je kolem koridoru ještě tolik diváků! To obzvlášť nabíjí. A oni ještě povzbuzují!! No jo no. Vypouštím z hlavy myšlenky, oběhnu Vašíka a jako magor sprintuji do cíle. A čas? 1:52:33!!! Můj druhý nejlepší čas ze sedmi letošních půlmaratónů a přitom na jedné z nejtěžších tratí! Paráda. Fakt jsem si udělal radost.
Akorát mi v hlavě hlodá červ a leze mi na nerv, že jsem nepočkal na toho Vašíka. No snad příště budu rozumnější… Celkové umístění 295 z 641 doběhnuvších, tedy s přehledem v první polovině! Ze závodu jsem tak získal skvělé pocity a beru to jako velký příslib do nadcházející hlavní běžecké sezóny. Běžecky mě totiž čeká ještě v říjnu dvacítka na dráze, v listopadu Běh na Koráb, Velká Kunratická, možná dvacítka ve Stříbře, v prosinci Běh o berlu sv.Mikuláše na Borské přehradě a desítka nebo půlmaratón před Vánoci kolem Boleváku. Tak snad vydrží pohoda a hlavně zdraví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama