---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Červen 2017

Vaše liga - běh na 5 km

28. června 2017 v 9:13 | Šnek |  Běh
Člověk se ani nenaděje a je za mnou další závod. Letošní 15. běžecký a hlavně čtvrtý za posledních 10 dnů! Tím podnikem byla pětka v rámci seriálu Vaše liga na trati kolem Úslavy. Nejvýznamnější událostí byl návrat na běžecké trasy našeho Slimči. Běžeckého závodu se účastnil po dlouhých dvou měsících. Jeho odluka byla způsobena zraněním paty. Sliboval, že poběží zadrženě a hlavně opatrně, leč známe ho že?!
Pro mě byla určující hodnata 25 minut.

Na start běžím 1,5 km z práce, abych se rozhýbal. Na naší distanci se nás sešlo cca 24. Tak se nezdržujme a pojďme na to!
Startujeme v 18:05. První kilometr běžím rychlostí 4:30 na km což je pro mě až dost. I přes to slyším Slimču jen kousek za sebou, jak spokojeně pochrochtává. Zase běží bez hlavy! Na okamžik se mi mihne myšlenka, že zastavím a vynadám mu, ale je to jen mžik. Ostatně má svou hlavu i když ji někdy má jen na to, aby mu nepršelo do krku.
Další kilometry trochu zpomaluji, ale běžím v podstatě naplno a to i přes to, že se mi opět ozývá poraněná achilovka z minulého závodu. Víc než to mě trápí nedostatek energie. Úplně cítím, jak mě to množství předešlých závodů vysálo. Ještě že teď následuje pauza spojená s lezením po skalách v Německých Alpách a nejbližší závod bude nejspíše až 27.7. půlmaratón v Praze.
Již tak řídké pole od druhého km prořídlo úplně a tak opět většinu závodu běžím sám. Těžko se mi hledá motivace. Jen v závěrečných stovkách metrů zrychluji, protože před sebou vidím tři zralé cíle, ale když už je mám nadosah, tak i oni zrychlí a tak není s kým bojovat. Výsledný čas 24:08 je sice o pár vteřin rychlejší než před týdnem, ale ke spokojenosti je daleko. Teď byly totiž lepší podmínky a když už jsem se na trati tak mučil, doufal jsem v závěru, že to stihnu pod 24 minut. Ale zklamání to určitě není, protože průměrné tempo 4:50 na km je na mě poměrně rychlé.
Oficiální výsledky ještě nemám, ale odhaduji že z těch 24 lidí jsem mohl být tak na 15 místě. Slimča doběhl ve skvělém čase 25:33!!!
Teda jsetli po dvouměsíční pauze a zadrženě je schopem zaběhnout tohle, tak potěš pánbu, jak bude rychlý třeba za měsíc. To bude nejspíše pětku běhat za 20 minut!!!

PS: Tak už jsou výsledky. Já skončil 19. a Slimča 23. Celkem nás běželo 28.
Čas vítěze 16:20, čas uzavírajícího řadu 34:21.

Sedm jednou ranou

26. června 2017 v 12:16 | Šnek |  Ostatní

Na sobotu 24.6.2017 jsme vymysleli turistický projekt sedm jednou ranou. Výlet spočíval v tom, že na kole objedeme v jeden den všechny nejvýznamnější Plzeňské přírodní koupací nádrže a ve všech si zaplaveme. Takže jsme dopoledne začali Košuteckým jezírkem
(zatím kvalita vody vizuálně slušná, ale dá se očekávat, že s postupujícím létem se bude výrazněji zhoršovat, protože nemá
klasický přítok a odtok chybí úplně).





Pak jsme pokračovali k rybníku Strženka (příjemné koupání v lůně přírody).


Terénem se dostáváme k rybníčku U Ledárny (není koupací, ale za to se pyšní krásnými lekníny),


odkud již po asfaltu uháníme k Šídlováku. Na pláži již před polednem začíná být husto, ale k vodě se stále ještě dá v pohodě prokličkovat.


Podobné je to i u Kameňáku,


zatímco výrazně volněji má Třemošenský alias Židovák (čerstvě a vkusně revitalizovaný).


Následuje zastávka u vypuštěného Senečáku (probíhá odbahnění a v provozu bude až příští sezónu, kdy na něm bude znovu vybudované hřiště pro vodní pólo).

Vzhledem k tomu, že jsme příliš nespěchali, dojeli jsme k Velkému Boleveckému až ve 13 hodin, a proto bylo potřeba doplnit energii. K tomu nám posloužila restaurace Ostende, o níž jsme měli dobré reference.
Sice jsme hlavně díky nezkušenému číšníkovi odjížděli s pocity smíšenými, ale jídlo nebylo špatné. Poté se vyhneme hlavní Bolevecké pláži, kde probíhá koncert pro mladé a vodu tak zkoušíme až u hráze.
Vlivem větru jsou zde pořádné vlny a voda tak je pocitově chladnější.



Nakonec nás čeká nejdelší přesun na Litickou přehradu, kam míříme oblíbenou cyklostezkou podél Radbuzy přes Doudlevce. V nádrži je kvalita vody zatím dobrá, ale jak to tady vypadá na konci léta ohledně sinic je všeobecně známo.



Závěrem jsme stihli nasát i atmosféru Gambrinus dne v centru (dobré festivalové pivo, úžasný mumraj).

Celkově nejlepší koupání bylo v Kameňáku a Třemošenském (čistota vody, relativní klid a hezké okolí), nejteplejší byl Šídlovák (hezké okolí), nejstudenější Litická přehrada (nejprostornější pláže), nejopuštěnější Strženka (kromě rybářů absolutní klid), nejpůsobivější prostředí Košutecké jezírko (skalnaté okolí) a nejhorší Bolevák, ve kterém sice byla vizuálně nejčistší voda, ale ani to nestačilo, aby se v našich očích vyhoupl alespoň na předposlední místo (množství podvodních řas, množství lidí)... Celkem jsme v sedle kola ujeli necelých 50 km, ale jet nejkratší možnou trasou, tak by vzdálenost činila cca 36 km. Povrch byl vhodný pro trekové i horské kolo a s výjimkou pasáže okolo rybníku Strženka by se trasa dala jet i na kole silničním. Tento výlet zvládne každý turista, který je zvyklý čas od času prohnat svého kovového oře a nebaví ho si hrát na vyvrženého vorvaně jenom na jedné pláži… Krásné léto všem přeje sportovně turistický oddíl Šneci.

Olympijský běh Plzeň

22. června 2017 v 16:25 | Šnek |  Běh

No jo no. Uplynuly necelé čtyři dny od Příbramského půlmaratónu a 21.6.2017 se již chystám na další běžecký závod, který má v mém deníčku letos pořadové číslo 14! Tím závodem je T-mobile Olympijský běh v Plzni. Běží se trasy 5 a 10 km a já si výjimečně vybral tu kratší, protože jsem to nechtěl v tom hicu přehánět (32,5°C). Z práce odcházím ve čtyři a běžím rovnou do Plazy, kde je registrace na závod. Alespoň se na těch 3,5 km pořádně rozcvičím, když na to jindy tak peču. V ulicích města je spalující žár, ale ten mě nezastaví.

15 minut před avizovaným ukončením prezence se dostavuji na místo. Normálně by to byl dostatečný předstih, ale tady?! Nevěřím vlastním očím, protože na registraci je poněkud tlačenice. Jako že jsem Jarda Háva, byla tam fronta jako kráva! To jsem nezažil. Na závod, který měl mít 127 účastníků jsem stál frontu 36 minut a to jsem byl dopředu řádně přihlášený a měl zaplaceno i startovné. Nakonec pár minut před startem jsem se dobral alespoň k čipu, ale dostat se i ke startovnímu číslu mi bylo řečeno, že je téměř beznadějné a ať běžím bez něj. Hlavně, že jsem měl čip…

Když jsem měl tuto nepříjemnou proceduru za sebou, mohl jsem se konečně jít přivítat se Slimčou, který sice stále nemůže běhat, ale kamarádsky mě na kole přijel podpořit. Doprovodil mě na start (spíše mi ho ukázal, protože tady nebyl ani nafukovací oblouk, který už běžně vymezuje starty i na malých lokálních akcích). Už byl nejvyšší čas se řadit do koridoru. Od pohledu převažovaly mladé ženy ve věku 20-30 let. A celkově se mi zdálo, že jsem v poli "největší" stařec, což ale nemohlo změnit to, že jsem se na závod těšil. Spíše jsem byl natěšený o to více… Ze startovky jsem nakonec zjistil, že z můžů jsem sice nejstarší byl, ale dvě ženy byly ještě "dospělejší" nežli já.

Původně jsme měli vyrazit v 17:10, ale z důvodů již zmíněných organizačních komplikací se vše o pár minut posunulo.
Slunce pražilo jako o život a teplota se stále držela kolem těch 32°C. I z toho důvodu jsem trochu poupravil svůj plánovaný cílový čas. Původně jsem se cítil na 25:00 (nebo ještě lépe 24.59), ale teď bych byl spokojen s čímkoliv, co by bylo pod 26:00. V takovémto hicu jsem nikdy nic pořádného nezaběhl.

Konečně, konečně se ozvalo něco jako startovní výstřel! Tak hurá vpřed a hlavně pokud možno někam do stínu.
Zase tak moc toho stínu na trase nebylo, ale našly se příjemné oázy. Zvláště na úvodním kilometru kolem Kalikovského mlýna a na Kilometrovce. Pak se ale prudce stáčíme do města, v jehož ulicích to sálá jako v pekle. Dost špatně se mi dýchá, ale snažím se nezvolňovat. Kupodivu se mi daří držet tempo těsně nad 5 minut na kilometr.
Běžím se Zdeňkem, se kterým jsem se bavil při dlouhém čekání na prezenci. Je to ale mladý kolouch (29 let) a tak mu někde kolem 3 km říkám, že na mě nemusí čekat, protože mám pocit, že ho trochu zdržuji. Vezme mě za slovo a záhy se mi začne lehce vzdalovat. Přebíháme lávku ve Štruncových sadech, za ní ztratíme trochu času kvůli špatně značené trati a pak už běžíme po luční náplavce kolem Mže směrem k cíli. Vyskakujeme na cyklostezku a to už zbývá jen pár posledních stovek metrů. Před sebou vidím dvě dívky a jednoho muže a chystám si je na závěrečný sprint před tribunami "šílících" diváků. A zároveň už i podvědomě lehce zrychluji. No jenže to lehké zrychlení způsobilo, že jsem se potencionálním soupeřům do finiše přiblížil natolik, že jsem je vlastně předběhl a už nebylo s kým bojovat… I tak ale poslední stovku metrů běžím skoro naplno,
davy šílí, ženy si rvou rodidla, mé nohy jako ocelová kladiva tepou rozžhavený asfalt a já "vítězně" probíhám cílem!!! Ne kecám a dost. Naplno jsem sice běžel, ale diváci nešíleli, protože jich tam ani moc nebylo, jestli si někdo rval rodidla, tak o tom nevím a jestli, tak určitě ne kvůli mně, no a do tepajících ocelových kladiv mají mé nohy taky daleko. Ale můj čas je na tyto podmínky výborný. 24:10!!! Rychlostní průměr 4:50 na kilometr. Pořadatel uvádí čas 24:17, ale to není real time, ale čas od startovního výstřelu do mého doběhu. Na co pak máme ty čipy, když nesnímají proběhnutí startem… Čas vítěze 17:59, čas posledního doběhnuvšího 1:01. V cíli se vítám se Zdeňkem, který doběhl jen o pár vteřin dříve a hlavně se Slimčou, který nečekaně vydržel celý závod, aby mě mohl pochválit… Je fakt borec. Jestliže jsem měl radost z času, co teprve potom když jsem se dozvěděl o svém umístění! Skončil jsem totiž ze 127 lidí na šokujícím 19. místě!!! To jsem fakt nečekal. Rozhodně moje nejlepší umístění v běhu vůbec! Dostávám zajímavou medaili a po krátkém pokecu zase spěchám zpátky.
Nemám totiž cigarety, tak není čas otálet. Trochu mě tahá achilovka, takže čekám že těch 3,5 km budu střídat pomalý běh s chůzí, ale běží se mi nečekaně dobře a tak nejenže nezastavuji ale dokonce bez většího úsilí udržuji rychlostní průměr pod 6 min na km. V práci se jen převleču, sedám na kolo a jedu 11 km domů. Uff. To byl dnes docela náročný den.
Závěrem bych se vrátil k závodu jako celku. O problémech při prezentaci jsem se už zmínil. Dva dny před startem organizátor změnil trať. Je to divné, ale stát se to může. Jenže během několika dalších hodin následovaly dvě další změny!!! To už je fakt docela síla. Značení trati též nebylo bůhvíjaké a zabezpečení pořadateli také pokulhávalo. Místní organizátoři říkali, že za většinu problémů může centrální organizátor T-Mobile a asi se tomu dá i věřit. Pro mě to byl každopádně letos organizačně nejhorší závod. Na druhou stranu nechci být tak úplně ostrý, protože toto byla jen malá součást obřího projektu . Projekt spočíval v tom, že ve stejném čase se na 81 místech po celé republice běžely obdobné závody a mít je všechny pod dokonalou kontrolou určitě nejde. A je lepší mít možnost se účastnit závodu kde jsou nějaké problémy, než nemít závod žádný. Takže i tak děkuji zejména pořadatelům na místě i hlavnímu garantovi, že do něčeho takového šel…
PS: a trať byla nakonec velmi pěkná a rychlá.

Příbramský půlmaratón 2017

19. června 2017 v 15:28 | Šnek |  Běh
Je tu další sobota (17.6.2017) a z toho vyplyne další závod. Příbramský půlmaratón je mým již šestým závodním půlmaratónem v letošním roce a zároveň je to můj třináctý závod v běhu! Tak snad ta třináctka nebude nešťastná…
Vyjíždím s dostatečným předstihem, takže registraci mám hotovou zhruba hodinu před startem. Tak jsem jen tak poflakuji v okolí

a s překvapením zjišťuji, že i toto město začíná růst do krásy.
Když jsem tady byl naposledy před hodně lety, tak jsem toto označil za nejošklivější okresní město co znám, ale teď už bych takový soud bez uzardění rozhodně nemohl pronést.
Jak se blížil čas startu, začal jsem pomalu rozhýbávat své stařecké kosti a dokonce jsem se i na cca 2 km proběhl. Spolu se mnou se do startovního koridoru staví 250 jednotlivců a 53 štafet (každá má 4 účastníky),
takže závodit bude 462 lidí.

Organizace zatím funguje bez zádrhelů (prezence, úschovna, občerstvení…), tak to snad tak pojede i nadále.
Start!!!
Zase stojím blbě. To už snad ani jinak nejde. Na startovní čáru se sice dostávám za pár vteřin, ale po několika desítkách metrů běhu musím opět zastavit. Vlivem výkopových prací je totiž trasa silně zúžena, průchod se ucpe a musíme tak zcela zastavit.
Spolu s následným popocházením ztratím dobře minutu. To můj původní plán dostat se opět jako vždy letos pod dvě hodiny, dostává povážlivou trhlinu a to ještě netuším, jaký na mě bude číhat povrch. Profil jsem zhruba znal a ten rychlý čas také rozhodně neevokoval.
Konečně zase běžím, ale jde mi to nějak ztěžka. Chátrající tělo je jaksi ztuhlé a vůbec se nemůžu dostat do závodních otáček. Možná to bude i tím, že poslední dva měsíce mě nebaví běh trénovata tak se k němu většinou dostanu jen jednou za týden, což je proklatě málo. Mému tempu pochopitelně vůbec nepřidává, to, že první kilometr se běží do relativně výrazného kopce a to že tento stoupák budu muset zdolat ještě čtyřikrát, mě žádným nadšením nenaplňuje. Docela ranou do vozu bylo, když mě už v této úvodní pasáži předběhl vodič s cílovým časem 2 hodiny. Sakra. Sakra! To mám tedy tempíčko… Ani jsem se ho nesnažil držet, protože v tuto chvíli na mě běžel příliš rychle…Moje tempo se v tomto kopci pohybovalo mezi 6:00-6:30 na km a stejné to bylo i v dalších kolech. To se bude asi těžko dohánět…
Uff. Konečně jsem nahoře a začíná sešup dolů. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že z kopce to bude vesměs po dlažbě či klasických kostkách. Na tomto krutém povrchu neběhám rád a nemá ho rádo ani tělo. Pro běžce asi není horší podklad. Na celé trati závodu se tento zabiják kloubů vyskytoval asi na 8 kilometrech!!! Hrůza. Taky mě z toho pořádně bolela kolena. Na druhou stranu je příjemné, že běžím v neznámém prostředí, tak se mám na co dívat a i diváků kolem trasy je spousta a vzorně povzbuzují. Když na vás krásná paní zavolá:" Jseš úžasnej!", tak koho by to nenabudilo i když ví, že to nejspíše volá na každého…
Pomalu dokončuji první okruh a je to rychleji než za půl hodiny, takže časový cíl je ještě v dohledu. A to jsem kromě úvodní minuty ztratil další, když jsem musel na třetím kilometru vyprášit lachtana. Obvykle se mi to nestává, ale co naděláš. Přece si nenechám prasknout měchýř…
Druhé kolo začíná pochopitelně zase tím krutým kopcem. Teď už se mi ale běží trochu lépe. Konečně mě přestali předbíhat soupeři zezadu (možná taky proto, že už za mnou nikdo nebyl - nevím, neohlížel jsem se) a naopak já občas někoho kousnul… Občerstvovačky jsou na okruhu dvě, což je více než dostatečné. Piji jenom vodu, protože to mi bohatě stačí. Jen na desátém kilometru si šlehnu kofeinovku.
Na začátku třetího okruhu konečně uvidím před sebou toho vodiče na dvě hodiny. Rychle se blížím a záhy zjišťuji, že je to vodička. Při seběhu se ještě držím za ní,
protože se svými koleny nemůžu po dlažbě tak rychle, ale jakmile se začne stoupat, nechávám ji za sebou a pak už ji nevidím. Stejně si myslím, že běžela o dost rychleji, než by odpovídalo tempu dvou hodin… V posledních dvou kolech se už docela nudím a tak začínám počítat lidi, které předbíhám. Konečný účet byl při proběhnutí cílem 35 a mě když nepočítám špičku, z nichž řada mě přesvištěla o celé kolo, tak mě předběhl jeden, ke kterému se ještě vrátím. Ptáš se jak poznám, zda mě někdo předbíhá o kolo, nebo mě předbíhá přímý soupeř? To poznáš. To se nedá splést…
Poslední kolo už mi to šlape pěkně. Škoda jen, že mě brzdí ta kolena. I tak chroupu jednoho závodníka za druhým… Tři kilometry před cílem se ještě napiji vody i když to není nutné. Ale co to? Mě se normálně začíná motat hlava a mám rozostřené vidění! To je nějaký divný… Proč by se mi po vodě motala hlava?! Je fakt, že tentokrát jsem v průběhu závodu té vody vypil až až. No ale stejně… Trochu uberu na tempu, aby se tělo mohlo vzpamatovat. Sice se to nezlepšuje, ale ani nezhoršuje. Tak na to kašlu. Dokud vidím pod nohy a nenarážím do stromů a svodidel, tak makám! Jedu, jedu, jedu! Na posledním kilometru si ještě stihnu všimnout, že u rybníka na dopravu dohlíží nádherná policistka (ta mi zrak rozjasní), ale pak už se věnuji jen kmitajícím lýtkám mých protivníků přede mnou. Naposledy ten hnusný kopec. Některé už láme dokonce do chůze. To u mě nepřipadá v úvahu! Šup, šup, jeden, dva tři… A ještě tři jsou na dohled. Je to už ale asi moc daleko. Mě zbývá 200 metrů a jim 100… Nevadí. Špalíry diváků v cílové rovince jsou úctyhodné, tak si zaslouží předvést nějaké divadlo a hlavně snahu. Nasazuji veškerou svou finišerskou energii a z rychlosti probouzejícího se lenochoda přepínám na tempo hbité ještěrky. Kupodivu se ke skupince blížím skoro závratně. Oni také dva z nich už se vysílením sotva motají! Prosmýknu se mezi nimi ala úhoř až je tlaková vlna rozhodí úplně…
A vida. Ten jediný co mě v druhé polovině předběhl taky není k nedosažení! Sice už cape po modrém cílovém koberci, ale já ještě mám co říci. Teď už regulérně sprintuji. Jako těžký, útočný tank drtím poslední desítky metrů, dlažba se pod tím tlakem skoro bortí… Cílový dav doslova šílí a to mi dodává další energii. Prořítím se kolem překvapeného soupeře a tím ho zašlapu v prach zapomnění! Už jen pár metrů a budu pod vítězným obloukem! Mohl bych ještě i přidat, ale proč, proč, když už nikoho nemůžu předběhnout?! Ale co to? Šílicí dav začal šílet ještě hlasitěji?! Co je sakra?! Ty vole! Ten z prachu zapomnění se vzpamatoval a dostává se přede mě! Snažím se reagovat, ale je už asi pozdě… Probíháme cílem takzvaně kozy na kozy a kdo bude lepší se pozná až ve výsledcích.
Bude rozhodovat, kdo měl v cíli dříve levou nohu…
Nakonec jsme měli stejný čas, ale cílová fotografie rozhodla o tom, že já jsem doběhl dříve.
Sice vlastně o nic nešlo, ale já si rád zpestřuji podobným způsobem závody (ostatně já mám vlákna spíše sprinterská než vytrvalecká, tak kde jinde bych je měl uplatnit, když ne ve finiši) a i pro ty úžasné diváky je lepší, když vidí nějaký boj, než kdyby se museli dívat na dobíhající leklé ryby.
Můj čas 1:56:47 je vzhledem k trati dost dobrý a jsem hlavně spokojen, že jsem to opět pod ty 2 hodiny zvládnul.
Umístění na 170. místě mě trošku zklamalo (naopak mě potěšilo, že z 53 štafet bych skončil 32), ale odvedl jsem to, na co jsem měl, nezranil jsem se, závod byl pro mě zajímavý, tak je všechno v pořádku. Bylo tam prostě hodně závodníků, kteří byli výkonnostně nad mé možnosti. Dostal jsem zajímavou medaili
a nevyzvedl si ani jídlo a pití zdarma, protože jsem neměl ani hlad ani žízeň. Čas nejlepšího 1:13!
Poslední kdo dokončil měl čas 2:55.
Organizátoři připravili moc pěkný závod (toto byl teprve druhý ročník) a líbilo se mi tady. Diváci byli úžasní. Po celou dobu nás pečlivě hlídal početný kordón policistů.
Jen ta trať je pro mě až moc těžká (hlavně dlažba mi vadila), takže příště už nejspíše nepřijedu, ale jsem rád, že jsem tu byl. Tohle byl rozhodně můj nejtěžší půlmaratón, který jsem kdy běžel v centru měst. Na takovýto povrch jsem příliš těžkej, nebo chcete-li příliš tlustej...

Run tour Plzeň 2017

10. června 2017 v 21:06 | Šnek |  Běh
Je sobota 10.6.2017 a mě čeká letos již dvanáctý závod v běhu! Tentokrát je to 10 km v rámci série Run tour. Jdu do toho opět sám, protože Slimča již třetí měsíc běhat nemůže. Ale spolu se mnou je na startu 750 běžců na 5km (ti startují o hodinu dříve, akorát když já přicházím k registraci) a 659 "účinkujích" na mé trati. Na tomto závodě je fajn, že každý kdo se přihlásí, podpoří částkou 50,-Kč nadaci nevidomých. Takže si zaběháš a ještě uděláš něco užitečného...
Skoro hodinu do začátku závodu trávím zevlováním v příjemném parku za Plazou, kde je současně veškeré zázemí i start. Organizace funguje naprosto na jedničku. Všechno klape jako na drátkách. Pořadatelé ode mě mají velkou jedničku. Za startovné dostáváme pěkný vak, masážní gel, tyčinku a pití a ještě k tomu i příslib, že ten kdo zvládne dorazit do cíle včas, bude tam na něj čekat medaile. Je fakt, že do mé specifické medailové záclony by se už nějaká nová hodila...
Třináctá hodina se konečně blíží.
ZAse jsem se moc nerozcvičil. Jsem strašný flink, ale já se rozcvičovat neumím a tak se trochu stydím. Jdu se radši postavit do startovního koridoru. Chci být tak někde uprostřed, ale nějak to špatně odhadnu a v době kdy zazněl startovní výstřel zjišťuji, že je za mnou jen několik desítek lidí. Než proběhnu vlastním startem, trvá to přesně 73 sekund...
Na to doplatím v prvních kilometrech závodu, protože trasa je zpočátku hodně úzká a pořede mnou spousta lidí, kteří chtějí běžet ještě pomaleji než já. Snažím se obíhat, obskakovat, protahovat skulinami, ale hodně to zdržuje, stojí zbytečně moc sil a taky ne vždy to jde. Teprve po třech minutách předbíhám vodiče, který běží na čas 60 minut! No to je tedy perspektiva. Pořád jsem ale přesvědčen, že vytčený čas pod 55 minut ještě stále mohu dosáhnout. Ve výsledku tam mám první kilometr nejpomalejší z celé trati a to na jiných závodech obvykle bývá ten můj nejrychlejší. Kolem druhého km, když vbíháme od Mlýnské strouhy do Štruncáků, se to zlepší a pak už se zdržuji jen vlastní pomalostí, což je fajn.
U stadiónu si připadám jako na Predátorovi, protože za zatáčkou na nás nečekaně zaútočí hasiči s dvěma hadicemi ledové vody.

Není sice extrémní horko, ale i těch 24 °C ve stínu je pro zimního člověka jako jsem já hodně a tak ochlazení bodne. Jen ta dávka vody mohla být menší, protože ve vteřině jsem mokrý skrz naskrz a hlavně v botách mi to čvachtá, jako když jsem v dubnu lezl z Radbuzy. Dále běžíme kolem Mže, kde na třetím km konečně dobíhám praporečníka, který má dovést závodníky do cíle v čase 55 minut. No tak sláva. Nechci se ale tady zdržovat, protože kolem něj je velký chumel lidí. Kolem sebe mám běžce rád, ale nic se nemá přehánět. Ještě zaslechnu vodičovu radu k jeho ovečkám: "Nepřemejšlete vo kravinách! Mozek bere strašně energie!" No je fakt, že mozek toho sežere hodně i kyslíku potřebuje dost, ale řídit se touhle radou mě nikdy nenapadlo...
Ale to už kvačím zpět k Plaze, kde končí první 5 kilometrový okruh. Kouknu na hodinky 27:20! no to je tedy docela bída, ale na stanovenou hranici to stačí.
Tak s chutí do závěrečného kola. Sil je dost a trať přiměřeně volná. Nechci to nějak extra přehánět s úsilím, ale zrychlit chci. Těším se totiž na cílové cigárko. Začíná se mi běžet opravdu dobře, protože koleno, které se ozývalo v úvodu a i kotník, který vysílal výhružné impulsy, teď kupodivu mlčí. Tak proč toho nevyužít že?!
Stále předbíhám další soupeře a sem tam předběhne i někdo mě. Na sedmém km jde přede mě i nějaký Keňský srneček. Sice váží tak 40 kg, ale jeho rychlost není zase o tolik vyšší než moje. na okamžik si pohrávám s myšlenkou přidat a držet se s ním. Asi bych to dal. Když si ale představím, jak bych musel na těch 3 km dřít, tak ideu zaplaším. Černoušek nakonec doběhne o necelých 70 sekund přede mnou. Tak to bych se tolik dřít nemusel.

A na tu cigaretu jsem zase tolik nespěchal, aby mi záleželo na minutě... Srnečků tam běželo vícero...
Na 7,5 km probíhám třetí a poslední občerstvovačkou, po chvíli se nechám znovu pokropit hasiči, kteří už mě tentokrát nezaskočí a relativní suchu v botách uhájím a pak už kvačím podél řeky do cíle. Tahle trať je opravdu moc pěkná, docela rychlá a hlavně mi celkově chutná. Dobré rozpoložení způsobuje to, že na předposledním km bezděky zrychluji na 4:50/km (zjišťuji až ze sportestru po závodě). A ten poslední mám ještě za 4:45! V posledních stovkách metrů totiž přede mnou je ještě řada lidí na dosah a tak do toho jako obvykle dávám všechno. V poslední prudké zatáčce těsně před cílem předbíhám ještě jednoho chlapíka, ale mám takovo rychlost, že mě to téměř vynese do hrazení. Ale dopadlo to dobře a tak mohu v cíli zastavit svůj chronometr. 51:59! Ty jo!! To je příjemné překvapení. Po tom úvodu bych to nečekal. A je to o 8 minut rychlejší než minulý týden na závodě stejné vzdálenosti kolem Úslavy. A druhou polovinu jsem dnes běžel za pěkných 24:39! Umístění na 297. místě je taky o dost lepší než jsem čekal (a podle real time jsem skončil dokonce 288.), protože když jsem v běžeckém závodě v první polovině, tak to vždy považuji za velký úspěch.
Nejlepší čas v závodě byl třicet jedna minut! Velký obdiv. To bych mu sotva stačil na kole. Závěrečný čas závodu 1 hodina 22 minut. Má můj respekt...
V cíli si mě našla kamarádka Prdinka. Měla poblíž akci a tak mě přišla nezištně podpořit. Bylo milé, že jsem v tomhle mraveništi potkal někoho známého. Díky...
Medaile je pěkná
U už visí
Za týden už budu mít "na krku" další závod, protože jsem přihlášený na půlmaratón do Příbrami. Tak se těším. Asi... Když nebude hic, jinak bych se pic...