---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Pilsen trail - Letkovský půlmaratón

20. května 2017 v 22:05 | Šnek |  Běh
Tak je zase čas běhat. Je sobota 20.5.2017 a mě čeká běžecký půlmaratón v Letkově.
Z mě známých osobností se účastním opět sám. Trochu mě mrzí, že musím přijet kvůli prezentaci nejméně hodinu před startem, ale aspoň se výjimečně mohu pořádně rozcvičit. Proběhnu se v lese a řádně i protáhnu. Startuje nás jenom 46, takže umístění v první polovině rozhodně nehrozí, ale to mi vůbec nevadí. Mám svoje cíle. Tím hlavním je, abych udržel letošní sérii, kterou je pět dokončených půlmaratónů v pěti měsících a také bych rád dodržel tradici, že čas bude opět pod 2 hodiny. Bylo mi jasné, že tentokrát to bude nejtěžší. Závod se totiž odehrával v terénu a byly na ní tři významné kopce. Zhruba plná polovina tratě byla do kopce a ani jeden z nich nebyl snadný, o čemž svědčí i převýšení téměř 500 metrů!


Ale pojďme konečně startovat. Už jsem se nemohl dočkat.

Na startovní fotce jsem taky, ale musíš hledat vzadu. Na lebce mám modrý šátek...
Zpočátku se mi běží dost dobře, což je vzhledem k tomu, že jsem v posledních 4 týdnech běhal jen jednou až dvakrát týdně (spíše jednou) a porušoval i životosprávu, docela povzbudivé. Ale jen do té doby, než si uvědomím, že je to kvůli tomu, že běžíme prvních 1,5 km z kopce! A to tam bylo ještě zdržení, kdy se přeskakovala nějaká strouha a před ní se vytvořil špunt, u kterého jsem musel na chvíli úplně zastavit! Další lehké zdržení nastalo, když jsme probíhali nějakým kanálem.
Když jsme seběhli po cyklostezce ke složišti Božkov, začalo se záhy stoupat k Jandově skále.
A stoupák to byl pořádný. Délka cca 4,5 km a místy opravdu prďák! Připočtu-li náročný povrch (hodně kořenů a kamenů, místy bahno), tak nebylo divu, že můj rychlostní průměr se velmi záhy ustálil nad 7 min na km! No to je bída. Přiznám se, že mě to zaskočilo, ale na druhou stranu jsem neměl pocit, že bych běžel špatně. Kopec a povrch prostě dělal hodně. Při přebíhání silnice na Kyšice musím na chvíli zastavit, protože jako na potvoru jede několik aut. Pořadatelé pochopitelně nemohou uzavírat provoz kvůli takovému závodu. Když se konečně vyběhlo nahoru, těšil jsem se, že si z kopce trochu spravím ztrátu, ale opak byl pravdou. Trať se totiž mezi těmi Jandovými skalami tak klikatila, že jsem některá místa jen opatrně slézal. Když jsem přebíhal po skalní římse, byl jsem rád, že už jsem se zbavil závratě. Alespoň to tak tvrdím. Doposud jsem běžel v takovém rozptýleném poli. Přede mnou pár závodníků, za mnou také. Ale to trvalo ovšem jen do odbočky trasy na 8,5 km. Tam totiž všichni kolem mě na cca pátém km odbočili a já najednou čumím, že daleko přede mnou ani noha a za mnou jakbysmet! Ach jo. To se poběží teda blbě... Při závodech rád někoho pronásleduji a je jedno, jestli je to kulhavá babička a nebo beznohý bezdomovec. Koho mám pronásledovat tady, když srnky se před mým funěním dávno dopředu ukrývají v houští...
Alespoň povrch se pak přece jenom zlepšil a už se běželo po klasické lesní cestě. Bůhví kolik jsem toho ale nenahnal, protože cesta je dost kamenitá a v seběhu mě začínají bolet kolena. U křižovatky nad Ejpovicemi
znovu musím zastavit, protože opět jedou auta. Kam ti lidé pořád courají?!
Pod dálničním mostem je první občerstvovačka. Dávám si kofein a vodu.
Následuje další pětikilometrový kopec na vrch Čilina (523 m). No tak jdeme na to! Už teď vím, že ty plánované dvě hodiny byly s ohledem na trať vysloveně směšné. Ale jsem tu poprvé a vůbec jsem netušil, co mě čeká. Půlmaratóny v terénu příliš neběhám, ale pokud bych měl k tomuto některý přirovnat, tak nejspíše Baroko půlmaratón v Plasích, ale s tím, že tento je profilem a hlavně povrchem daleko, dalo těžší! Řekl bych, že trať dobře odpovídala Norbiho dvanáctce přes Krkavec, ale tam se běžela jen o málo více než poloviční vzdálenost. Cíl na vytčený čas padnul, ale to neznamená, že se budu zbytek závodu flákat. Na desátém kilometru si schválně zkontroluji mezičas. 65 minut!! To snad není možné?!!? Při posledním půlmaratónu jsem měl desítku za 51! To vypadá na výsledný čas 2:15! Ani si nezpomínám, jestli jsem někdy běžel tuto vzdálenost pomaleji! Nejspíše ne a to jsem ho běžel už i s ortézou a dokonce s chřipkou! To už se nedá ospravedlnit jenom těžkým profilem a povrchem. Je evidentní, že nízká frekvence běžeckých tréninků se na mě podepsala více než jsem si byl ochoten přiznat. Ale přitom pocitově běžím dobře... No jo no. Je to jen pocit... Od této chvíle jsem úplně přestal sledovat časy a začal běžet jen jako při rychlostním tréninku. Chvíli ostře, pak pomaleji a tak jsem to periodicky opakoval. A ta Čilina nebyla zdaleka tak těžká, jako ten první kopec.
Ani kamení a kořenů nebylo tolik. Když sbíhám dolů, zaregistruji, že se v dálce za mnou objevují dvě holčiny. Vzhledem k tomu, že už skoro deset km běžím úplně sám a dokonce i bez vizuálního kontaktu, řeknu si, že trochu uberu, aby mě mohli dohnat. Zároveň se mi z pásu uvolňuje startovní číslo, strhnu si ho a vezmu do ruky a následně si zobnu hroznýše. Za chvíli už slyším, jak za mnou někdo silně supí. Teda ty holky funěj jako Slimča velryba! Záhy se však ukázalo, že to byl nějaký bořík, který devčata předběhl a řítil se i přes mou maličkost. Že mě předběhl mi tentokrát vůbec nevadilo, ale díky prožité samotě jsem si chtěl s někým alespoň na chvíli pokecat. Proto jsem zrychlil a prohodili jsme spolu pár vět. Taky říkal, že ho náročnost tratě překvapila, ale zároveň hodlal dohánět ztrátu při běhu z kopce. Já jsem mu odvětil, že je mi úplně jedno, jestli to poběžím za 2:10 nebo za 2:15 a brzy jsem ho nechal, ať si uhání za svým snem. Pod dálničním mostem je druhá a poslední občerstvovačka. Dávám si opět jen vodu. Na silnici nad Ejpovicemi zase musím zastavit a pustit železné oře. To už je čtvrté místo, kde musím úplně zastavit a čekat... Ještě že už neběžím na čas, takže je mi to zcela jedno. Za silnicí začíná poslední stoupání do Letkova. Nepamatuji si, jestli je to stoupání až do konce, nebo jestli bude v závěru ještě nějaký seběh, ale nemám důvodu se dřít, tak trochu šetřím síly. Nicméně ten motivovaný závodník co mě předběhl šetří asi více, protože po kilometru přechází do chůze. Jde ale svižně, takže ho doháním jen zvolna a na vrcholu kopce se mi začně znovu vzdalovat. Nevadí. Nezajímá. Neženu se, netrpím.
Běžíme z kopce, ale mám obavy, že přijde ještě nějaké úskalí. Slušně zdravím babičku na procházce, děkuji za povzbuzování hezké ženě a běžím si dál. GPS mi ukazuje uběhnutých 19 km a přitom už vidím Letkov! Tady bude ještě nějaký zádrhel. Sice vím, že mi v terénu mé hodinky na každých 10 km ukazují zhruba o půl km méně, ale to by znamelo, že jsem uběhl teprve kilometrů 20. Takže zbývá ještě jeden. To jsem zvědav, jak se budeme v té vesnici točit?!
Čas stále vůbec nesleduji, protože ho nechci vědět. Zbytečně by mě to demoralizovalo. Jen jsem si všimnul, že aktuální kilometr jsem běžel rychlostí 4:30 km. To je slušné! Slušné i když je to z mírného kopečka. I tak je to dost dobré na mé poměry. Díky tomu zůstává vzdálenost mezi mnou a aktivistou zhruba stejná a naopak jsem se oba přiblížili k někomu dalšímu. Už vidím cílové kolečko kolem nádrže! Kolikrát ho asi poběžíme? Kašlu na to! Sil mám nadbytek, aktivista už je sice mimo dosah, ale ten co jsme ho dohnali je pár desítek metrů přede mnou. Nabírám rychlost a brzy ho bez odporu překonávám. Zároveň po očku koukám, jestli toho aktivistu zastavují v cíli a nebo jestli ho posílají na další okruh. Zastavují! Oni ho zastavují!! To je cíl!!! Sláva... Před proběhnutím bránou rozvinuji v ruce své číslo, aby věděli kdo jsem a zastavuji stopky. Trochu se na ně bojím podívat. Ale co? Co by tam mohlo být hrošího než čekám?! Juknu krátce... 1:59:54. Blbě vidím... Jak se říká přání otcem myšlenky. Juknu podruhé... To mě poser! Je to tam pořád!! Ty vole, já jsem to nakonec dal pod ty dvě hodiny!!! To mi hlava nebere. Jak je to možné?! Postupem času mi došlo, že jak se ta trať klikatila tím skalnatým terénem, tak ta chyba mých hodinek byla mnohem větší, než obvykle a navíc v těch skalách, jak jsme se tam točili dokola, tak ty trasy byly strašně blízko u sebe a moje GPS to vyhodnotila, jako bych stál na místě. Proto se mi tam taky párkrát objevil nesmyslný rychlostní průměr 13 min na km. Čas je potvrzený i ve výsledcích, takže je to jasné. Celkově jsem skončil 34 ze 46 což se mi také líbí. Byl to fakt hodně zajímavý závod, s těžkou tratí, fajn organizací a šokujím rozuzlením. Dost možná se sem ještě vrátím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama