---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Cyklo kemp v Orlických horách

20. května 2017 v 19:18 | Šnek |  Cyklistika
O víkendu 12-14.5. jsme se Slimčou vyrazili s kolem do Orlických hor, což byly vlastně naše poslední významné hory, jejichž "štíty" jsem ještě v sedle nikdy nezdolával. Cílů jsme tam měli celou řadu, ale k těm nejvýznamnějším jednoznače patřil nejvyšší vrchol celé pohoří Velká Deštná, Suchý vrch, který je členem světové cyklistické databáze Big 1000 a potom rozhledna na Křížové hoře, které kromě toho, že zajímavě vypadá, tak je zase "členem" mé sbírky rozhleden na stříbrných mincích, kterou kupuji od Jablonecké mincovny.
Vyjíždíme v pátek po deváté hodině dopolední, protože chceme dnes ještě něco stihnout. Cesta však zejména z Hradce ubíhá pomalu a tak do našeho hotelu Orličan v Rokytnici příjíždíme až po 13 hodině. Než se ubytujeme a vyhrabeme na kola, je už po hodině 14. Obloha je z poloviny jasná a z té druhé zatažená a z temných mraků šlehají blesky. Náše trase bohužel vede k těm hromům... Ale nejsme z cukru a stejně nám nic jiného nezbývá. Chceme totiž stihnout hlavní Orlickou hřebenovku od pevnosti Hanička až po Šerlich. Již ve městě začínáme stoupat a jak jsem asi ještě ztuhlý z řízení, nějak mi to nechutná. Za to Slimča srší energií a tak mi nezbývá, než se mu přizpůsobit.
Po asfaltové cyklostezce vystoupáme k té Haničce (854 m n.m.) a i když víme, že bude dnes zavřeno,
chceme se spokojit jen s prohlídkou zvenku. Jaké je ale naše překvapení, když po příjezdu zjišťujeme, že hlavní objekt pevnosti je obehnán vysokým, vysloveně hnusným plotem, přes který nic nevidíme... I tak uděláme pár snímků a jedeme dál a výše.

Díky tomu narazíme po chvíli na další nadzemní část Haničky, které tentokrát oplocená není. Toho rádi využijeme.


Jsme v devítistech metrech nad mořem a dále musíme pokračovat terénem po turistické stezce. Bohužel bouřka se právě začíná realizovat i deštěm a tak kromě toho, že jsme za chvíli mokří až na kost, musíme zároveň čelit rozbahněné lesní cestě. V tom nejprudším dešti se ukryjeme pod přístřešek a pak v pláštěnkách pokračujeme dál. Než se však dostaneme k rozhledně na Anenském vrchu (992 m), lije zase.
Již se nemá cenu ukrývat. Bereme počasí jaké je a přestáváme si ho všímat.

Zastavujeme se na bunkru Průsek, míjíme Mezivrší (949 m), Komáří vrch (992), abychom se u Pěticestí (1005) konečně mohli napojit na asfaltovou cyklostezku. Stále je to však profil nahoru dolů a i když kromě toho nám bere sílu voda, bahno a chlad a vítr, mě se kupodivu jede lépe než na začátku. S přejetím na asfalt se takzvaně začalo blýskat na lepší časy, protože po dvou hodinách konečně přestalo pršet. V optimistické náladě tak pokračujeme kolem Tetřevce (1043) stoupáním až na Velkou Deštnou (1115). Nejvyšší hora tohoto pohoří tak byla dobyta! Škoda že už na ní nestojí ta dřevěná vyhlídky, která tam byla dříve. I tak je do vnitrozemí vidět docela dobře i díky tomu, že počasí se začalo radikálně lepšit.

Hřebenovka však ještě nekončí. Kolem Malé Deštné (1090) jedeme do sedla Šerlich (984), ze kterého stoupáme k Masarykově chatě (1019).
Mise po hřebenech je tím splněna! Teď se ještě se dostat zpátky. Je už podvečer, sil není nazbyt a tak volíme cestu nejmenšího odporu. Vracíme se do sedla a odtud se spouštíme z kopce k Polské hranici. To se nám to sviští. I po rovině uháníme svižně. V první polovině trasy jsme měli rychlostní průměr 14 km/h a teď je to pochopitelně o dost rychlejší. Přes Mostowici se blížíme k poslednímu význačnému stoupání dne. Musíme totiž znovu překonat Orlický hřeben, který má přes 900 metrů n. m. a na něj vede 6 kilometrový stoupák. Mě už se ale jede opravdu dobře a kopec si užívám. Slimča nemá letos mnoho naježděno, takže trochu trpí, ale dává to táké. Pak už jen sjezd přes Říčky do Rokytnice. Celkem ujeto 60 km a těch 20 v terénu v tom počasí bylo opravdu těžkých. Proto se večer důkladně posilujeme pivem a řadou panáků...
Spát jdeme o půlnoci. Slimča usne jako když ho do vody hodí a hned na naší manželské posteli začíná funět jako vorvaň. Říkám si to dáš! Na to se dá zvyknout!! Snažím se to tedy nevnímat a brzy také usnu. Leč v půl druhé jeho funění přešlo v chrápání a to takové, jako kdyby někdo jezdil po pokoji na motokrosové mašině! Nic nezabírá. Mlaskání, syčení, šťouchání. Všechno marno... Až když ho přidusím polštářem, vyděšeně zachroptí a neochotně se otočí na druhý bok. Chrápání ustalo! Využiji tohoto okamžiku a znaven rychle usínám. Ráno se mi sice vstává těžko, ale mohlo to být i horší. V sobotu nás čeká královská etapa na Suchý vrch. Vyjíždíme v 9 a slibujeme si od toho, že se tentokrát třeba vyhneme bouřkám.
Frčíme přes Kunvald, vodní nádrž Pastviny do Mladkova, kde začíná stoupání na ten Suchý vrch (995). Je to dlouhé 11 km a jak už se stává tradicí, vybíráme si trasu terénem po turistické stezce. Nebereme vodu z pramene knížete Rostislava
a stoupáme výš a výše. Není to tak hrozné a tak se úspěšně dostáváme k dělostřeleckému srubu Bouda (800 m).
Původně jsme chtěli jít dovnitř, ale když zjišťujeme, že další prohlídka začíná až za půl hodiny a ta nejkratší trvá 40 minut, uvědomujeme si, že by to byl dost výrazný zásek do časového plánu. Pořídíme tak jen pár fotek a supíme do kopce dál.
Bohužel už teď dopoledne začíná opět bouřit. Déšť zatím není extra silný, ale i ten stačí k tomu, aby se lesní kamenitá cesta nepříjemně rozbahnila. Místy je to dost technicky nároční a chvílemi se ledva držíme v sedlech... Ale vrchol byl dobyt!
Jdeme nahoru na rozhlednu,

pak si dáváme gulášovku se zvláštním šumákovitým pivem a fotíme si zvířátka o kterých se dohadujeme, jestli je to los a nebo sob. Podle cedulky ale se zahanbením zjišťujeme, že je to druh jelena!
Za bouřící oblohy pak pokračujeme po silnici dolů dp Červené vody. Příjemný 11 kilometrový sjezdík. Takže jsme si odpočinuli a je čas začít zase stoupat. Do cesty se nám staví Křížová hora. Je sice vysoká jen 735 m, ale její vysoká poloha nad údolím budí respekt. Výjezd je dlouhý jen 4 km, ale většinou opět terénem s označením pouze pro pěší, což docela odpovídá, protože její povrch je tak silně kamenitý, že je to technicky poměrně náročné. Závěrečných cca 500 m to má sklon přes 20% a tak si chvilku vypomůžeme chůzí. Rozhledna však stojí určitě za to. Je pěkná a zajímavá.


I prostředí kolem ní se nám líbí. I proto si ji dostatečně vychutnáváme.
Jsme zhruba v polovině naší trasy a těžká bouřková mračna se stahují kolem nás snad ze všech stran. Tady ještě svítí Sluníčko a působí to jako bychom byli v oku cyklónu. Rozhodujeme se, že není čas na hrdinství a nasměrujeme se tak domů. Opatrně se spouštíme dolů a po krásné cyklostezce se ženeme do Králíků. Po pravé straně nemůže naším pohledům uniknout monumentální klášter Hora Matky Boží,
ale je to ve výšce nad 800 m a vzhledem k tomu, že nás opět pronásleduje černý mrak, tak na další kopec nemáme odvahu. Teď mě to ale trochu mrzí.
Z Králíků svištíme rovinou do Lichkova, kde se zastavujeme u dalšího bunkru.
Pak už následuje z dopoledne známý Mladkov, odkud se stejnou trasou v opačném směru vracíme do hotelu. Nebyli bychom to ale my, aby nás počasí zase pěkně neprověřilo. Když nám zbývalo asi 7 km, tak u obce Končiny se strhla tak silná průtrž, že jsme ani nestihli přehodit pláštěnky. Během několika desítek sekund jsme byli durch und durch. Škoda takhle před cílem. Dnes jsme ujeli 86 km a splnili vše, co bylo původně naplánováno. Večer už jsme tolik nepařili a Slimča zvaný verlyba už ani nechrápal! V neděli opouštíme skvělý hotel (výborná obsluha, příjemné prostředí, dobrý kuchař, výborná poloha) a autem jedem do známého kostela v Neratově. Kostel byl na konci 2.sv. války vybombardován a o mnoho později díky tomu mohl získat něco, čím se stal výjimečným. Tou zvláštností je skleněná střecha. Ta stavba působí fakt mimořádně!

Když se pokocháme je čas jet domů, abychom stihli odpolední hokej s žabo a šnekožrouty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama