---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Půlmaratón Plzeňského kraje

21. dubna 2017 v 19:22 | Šnek |  Běh
Zítra 22.4.2017 mě čeká už letošní čtvrtý půlmaraón! Tentokrát je to závod, který organizuje můj bývalý zaměstnavatel Plzeňský kraj. Již propozice i organiziční pokyny mě překvapily, jak je tam vše pečlivě popsáno a jak je počítáno prakticky se vším. Za to si určitě přípravný tým zaslouží velký palec nahoru. Teď jsem se vrátil z 30 kilometrové vyjížďky na Cvrčkovi, vrámci níž jsem se byl na závod zaregistrovat, abych tam zítra nemusel tak brzy. Tyto předstartovní úkony proběhly také neobyčejně hladce, což je zvýraznilo můj dobrý pocit.
Toto bude zárovoň můj letošní asi desátý závod v běhu a češím se na něj za všech předchozích určitě nejvíce. Tak doufám že to nebude, jak se někdy stává, že čím více se těšíš, tím více jsi pak zklamaný. Co se týče závodních plánů, tak to hlavní je jako obvykle. Nezranit se, dokončit a pobavit se.
No a z hlediska času je to asi takto. Pár týdnů před závodem jsem si stanovil smělý cíl 110 minut! Když jsem ale pozorněji prostudoval profil tratě, tak jsem musel konstatovat, že na tento druh závodu je dost těžký a to proto, že se zhruba 5 kilometrů běží do poměrně výrazných kopců. Letos jsem tuto distanci běžel za 119, 113 a 112 minut, ale to bylo vše na klasických rovinatích profifilech. Takže vzhledem k těm stoupáním se si stanovil myslím reálný cíl 115 minut. A super čas by byl, kdyby se mi podařilo překonat ten letošní nejlepší 1:52:21! Tak mi prosím drž palce, ať to je zítra bez komplikací...


A je to za námi!

Studená fronta přešla dříve, než se čekalo, takže v době před startem byla akorát zatažená obloha, která věštila maximálně dešťové přeháňky, což by mi nevadilo. Teplota pro mě ideální (něco kolem 9°C), takže starosti mi dělal pouze silný vítr. Potkávám se s Vašíkem a jeho synem, který nám udělá fotku. Co se týká celkové organizace, tak mi stále připadá, že vše klape jako na drátkách. Když zaslechnu v rozhovoru dvou jiných účastníků, že jim naopak připadá hrozná, v duchu si říkám, na jaký standard jsou asi zvyklý? A hlavně z jaké země?! Jediné co nebylo tak úplně zvládnuté, byl miniaturní prostor v šatně, což při tak velkém počtu závodníku (1300) to mohlo být řešeno lépe (třeba postavením nějakého stanu), ale jinak jsem fakt žádnou chybičku nenašel…
Ale pojďme závodit. S Vašíkem, který měl pár týdnů před závodem zdravotní potíže a není tak úplně v optimistické náladě, se stavíme zhruba do poloviny startovního pole. Chci běžet na svůj dobrý čas, tak nechci být zase nějak moc daleko vzadu. Přesně v 11 vyrážíme! Cítím se plný sil a energie mi doslova bubnuje v žilách!! Na úvod čeká 1,3 km více méně souvislého kopce do Litic. Není nijak extra prudký, ale v závodech tohoto typu je to překážka výrazná. To pociťuji velmi brzy! Po rychlých prvních stovkách metrů se najednou sám sebe ptám, kam se ze mě vytratila ta ještě před chvílí mocně pulzující energie?! To jsem vážně taková srábotka, že vydržím běžet půl kilometru a pak vadnu?! Aha… Když kouknu na hodinky, zjišťuji, že do toho kopce běžím tempem výrazně pod 5 minut na km a to je ten problém. Rychle zvolním a hned je to lepší. Za chvíli mě předbíhá Vašík, ale to mi vůbec nevadí. Jednak dnes opět soupeřím jenom s časem, a i kdyby ne, tak stejně vím, že kamaráda předběhnu později. Následuje, seběh na Litickou náves a pak kratší, ale o to prudší výběh směrem na Šlovice. Tady Vašíka míjím a na následné rovince nabírám sílu na další kopec před Šlovicemi. Zde si s námi vítr hodně pohrává a bere spoustu sil. Směr je tady naštěstí ze směru, kdy lze využít můj systém plachetnice, takže to zase není tak hrozné… Právě mě předbíhá vodič, který má dovést účastníky do cíle v čase 1:50. Jen si uháněj říkám si. Stejně jsem s Tebou nechtěl běžet! Za prvé by to bylo pro mě moc rychlé a za druhé stejně vodiče příliš nevyužívám. Raději si určuji tempo sám a taky obvykle běhám dost nepravidelně.

Sbíháme do vsi, odbočka doprava směr Dobřany. Teď nás naopak čeká dlouhé klesání, které plánuji využít k dohnání ztraceného času v kopcích. Ale ouha! Moc dobře to nejde. Tady totiž fouká ostře přímo proti a na to systém plachetnice nezabírá. Leda že bych chtěl běžet zpátky. Co naplat, ale bude to pořádný zásek do propočtů. Abych běžel na ten čas 1:52, co jsem toužil před závodem, potřeboval jsem mít pod tímto kopcem průměr 5:30 na km. Netrpělivě jsem čekal, co mi na té metě ukáže chronometr… No vida! Je to nad očekávání! Cca 5:15 na km! To je skvělé na to, že z toho úseku byl běh většinou do kopce. Vůbec když sečtu významné kopce (neuvažuji krátká stoupání, která jsou běžná i v jiných závodech podobného typu), tak je to přes 5 km (kopec do Litic, v Liticích, do Šlovic, před Lhotou, ve Lhotě a hlavně ten závěrečný od přehrady k silnici na Litice).
Posílen zjištěním o rychlosti se s vervou pouštím do kilometrů na rovince do Dobřan. Vítr tady také fičí, ale kličkuji a občas se mi daří najít i přírodní kryt kde foukač tolik neškodí. Prvních deset km zvládám za 51:15. Vzhledem k tomu, že letos jsem běžel hladkou desítku nejrychleji za necelých 55 minut, tak dnes je to více než povzbudivé!
V Dobřanech si dávám kofeinovou vodu, kterou vydatně zapíjím na občerstvovačce na náměstí vodou (iontovým nápojům se na těchto závodech vyhýbám - mám prostě pocit, že mi ve výkonu spíše škodí. Nemůžu to nijak empiricky dokázat, je to jen dlouhodobé pozorování). Na obrátce vidím naposledy Vašíka, který je jen cca minutu za mnou. Ty jo! Ten běží vzhledem k narušené přípravě nějak rychle!! Hlavou se mi mihne obava, jestli to nepřepálil, ale dál se musím věnovat opět sobě.


Konečně vybíháme z Dobřan, které mi tou protivnou dlažbou poněkud rozhodily již před závodem poněkud rozbolavělé pravé koleno. To by byl pech, kdybych tak skvěle rozběhnutý závod musel vzdát… Trochu raději uberu na intenzitě, ale i tak jsem za první hodinu uběhl 11,7 km. Na podzim jsem na rychlé dráze běžel v hladké hodinovce jen o 500 metrů více. To mi to fakt dneska šlape! Zřejmě se skutečně začíná projevovat změněný způsob tréninku, se kterým jsem začal před necelým měsícem. Takto duševně posílen jsem zapomněl i na tu bolístku. Pozitivní bylo i to, že následující 2-3 km byly díky přírodnímu krytí téměř bez větru. Na dvanáctém km vidím toho vodiče 1:50, o kterém jsem se domníval, že už ho nespatřím! Je sice ještě pořádně daleko, ale už jen ta skutečnost, že ho pomalu doháním, mi opět povzbudila již trochu unavené tělo. Díky tomu na čtrnáctém kilometru na občerstvovačce ho předbíhám! Teď mi to teprve naplno dochází! Ty vole!! Vždyť já neběžím na 1:52, ale na čas pod 1:50!! Pod 100 minut jsem se nedostal už asi 3 roky! A to jsem běhal samé roviny… S tímto vědomím se mi kopec před Lhotou běží snadněji, než jsem mohl očekávat. Seběh do vsi je hodně rychlý a je tu další kopec. Mohl bych rychleji, ale pořád mě varuje to závěrečné skoro kilometrové stoupání s prudkou závěrečnou částí. Hlava říká, abych si nechal rezervu, tak ji poslouchám. Rovinka na Valchu ubývá rychle a do cíle je to 3 km. V rychlosti propočítávám, jaký by byl cílový čas, kdybych musel zvolnit na 6 min./km . Vycházelo to na 1:51. Hmmm… Před startem bych to bral všemi deseti, ale teď?! Teď chci pod 100 minut!! Nebít tam ten poslední kopec, tak už bych si byl jistý, že to stihnu, ale takto je potřeba ještě pořádně makat.

Pak už točíme po cyklostezce dolů k přehradě. Překonáváme lávku a už se začíná zvolna stoupat. Poslední dva km! Pojď šneku. Pojď! Nebuď šnek, buď kvik!! Povzbuzuji se v duchu. "Konečně" začíná pršet. Než stihnu vyběhnout nahoru, leje již jako z konve. Sotva vidím na cestu. Potěšilo mě, že v kopci předbíhám Afrického černouška a ještě si dovolím ho povzbuzovat. Hlavně že jsem nahoře. Do cíle 1,1, km a na hodinkách 1:45:00. Sakra! To znamená, že pokud to chci mít pod 1:50, musím teď běžet tempem výrazně pod 5 minut na km… Je to sice většinou z kopce, ale už mám dnes něco v nohách a potoky vody tekoucí mi po tváři a proudy na silnici věc také komplikují. Nevadí. Dám do toho všechno a uvidíme. Stejně to bude čas jako fík i když to nestihnu! Závěry mívám dobré, tak proč to nezkusit. Ani se tak po kopci nevydýchám a rovnou startuji finišerskou motorku v mé hlavě. Mozek horečně pumpuje do svalů energii, o které tělo ani netušilo, že by v něm ještě nějaká mohla být. A už vůbec ne v takovém množství! Ženu se z kopce jako magor a předbíhám závodníky, kteří nemají potřebu si něco v závěru dokazovat a poslední stovky metrů běží rozumně. Já jako blbka ale zároveň bojovník se snažím ze sebe vyždímat úplně všechno. Hodinky už ani nesleduji, protože bych na ně v tomto tempu neviděl, i kdyby nebyly zalité vodou. Konečně zatáčím k cílové rovince. Snažím se rozeznat čísla na centrální časomíře. Vidím tam 1:49, ale nerozeznám, kolik vteřin zbývá do celé. Zrychlit už není možné, ale já i přesto ještě zrychlit dokáži! Co kdyby mi třeba chyběla jen vteřinka… Probíhám cílovou branou a zastavuji stopky… 1:49:19!!!!! Bomba! Jupí. Mám radost. Velkou radost.

Cílová medaile je taky moc pěkná. Stejně jako celý závod.


Chci tady počkat na Vašíka, ale po chvíli si uvědomuji, že stát v tomto prudkém dešti déle než je zdrávo by se mi mohlo vymstít. Beru si tedy vodu a kousek jablka a jdu se schovat.

Šatna je opět beznadějná, tak se převlékám na chodbě. Pak už jen hledám místo, kde se mohu odměnit zaslouženým cigárkem a nebudu kouřem nikoho obtěžovat. Přebíhám tak v dešti do opodál stojícího altánu, kde si mohu svůj zlozvyk bez výčitek vychutnat.

Ze sportestru mezitím zjišťuji zajímavé informace. Průměrná rychlost běhu 5:08 min / km, průměrná rychlost na rovinách 4:50 - 5:05, nejpomalejší kilometr v kopcích 5:25 a ten nejrychlejší byl ten poslední 4:10!!! Průměrná tepovka 148 s maximem 168. To není nijak moc a mimo jiné to znamená, že jsem měl ještě rezervu. Klesající výkon srdce v závěru mimo jiné přesně signalizoval to, co jsem zaznamenal i pocitově, a sice to, že někde kolem 15 km by bylo potřeba dodat trochu energie. Měl jsem si vzít hroznový cukr, který by byl ideální. Třeba příště…

Celkové umístění také předčilo očekávání, protože jsem se ocitl hluboko v první polovině na 229. místě z 561 doběhnuvších v limitu!
A co Vašík? Ten dopadl taky výborně. Doběhl v krásném čase 1:54:40, nebo tak nějak.

No a teď mě čeká ten sobotní Predátor Run. Tam se běhu nebojím, ale o hodně to bude horší na silových překážkách, protože mám stále problémy s rameny a několik měsíců je vůbec nemohu zatěžovat výraznější zátěží a už vůbec ne vlastní vahou… No a to jsem si ještě našel, že zítra v úterý se v Plzni běží závod na 10 km a teď mi v hlavě kolotá, jestli se náhodou nechci zúčastnit…


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama