---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Říjen 2016

Běh kolem Ostende

22. října 2016 v 15:41 | Šnek |  Běh
Až v tomto týdnu jsem se dozvěděl, že v sobotu 22.10.2016 se kousek od mého bydliště běží závod na 6 km. Vzdálenost pro mě dost krátká, ale proč to nepojmout jako ostrý trénink na závody, které mě čekají příští měsíc. Aktivoval jsem tedy Slimáka a v sobotu ráno běžíme na hlavní pláž Boleveckého rybníka, abychom se zúčastnili závodu zvaného Běh kolem Ostende. Alespoň vyzkouším svůj nový obleček od přátel ze společnosti Craft...
Už když jsme přibíhali, překvapil nás velký počet podobně postižených sportovců. A na registraci stojí had dlouhý jako několik zauzlovaných anakond! Ještě že jsme si nechali dostatečnou časovou rezervu. O to nemileji nás zaskočilo oznámení pořadatele, že díky návalu se celý časový program posouvá! Pro nás by to znamenalo, že bychom na start museli čekat minimálně další hodinu!! Bylo pár stupňů nad nulou, což je teplota, která mi na běhání ideálně vyhovuje, ale není dost vysoká na to, abych někde hodinu čekal. Byli už jsme totiž rovnou v běžeckém a nic na přioblečení jsme pochopitelně neměli... Kdyby se bylo alespoň na co dívat, ale taková panoramata jako na níže uloženém archivním snímku tam prostě nebyla...
Po chvíli váhání Slimák navrhl: "Pojďme je vyfuckovat!". V prvním momentu mi to přišlo, jako nápad přinejmenším pošetilý, leč v momentu druhém mi došlo, že to má svou logiku. Místo tupého čekání na závod s usmolenými 6 kilometry, jsme se rozhodli, že si místo toho kvalitně zatrénujeme. Záhy už máváme méně operativním nešťastníkům a uháníme podél kaskády Boleveckých rybníků směrem na sever.
Hlavní silnici přebíháme u Kameňáku
a kolem Kolomazné pece
kvačíme směr Krkavec. Závěrečné kilometrové stoupání po asfaltu v rámci tréninku rychlosti doslova vysprintujeme.
Ve zbývající části trasy sprinty pro velký úspěch ještě několikrát zopakujeme... Běžíme oklikou do Chotíkova a pak už se spouštíme kopcem přes Košutku domů. Celkem uběhnuto pěkných 17 km a trénink to byl skutečně výživný. Ještě že jsme trapně nečekali na ten závod! A po takovém tréninku cigárko obzvlášť chutná...

PLZEŇSKÝ PŮLMARATÓN 2016

8. října 2016 v 19:59 | Šnek |  Běh
V sobotu 8.10.2016 mě čekal třetí závod v 11 dnech. Plzeňský půlmaratón v centru města. Počasí je pro mě skvělé (oblačno a teplota pod 10 °C), tak pevně věřím, že letos poprvé zaběhnu čas pod 2 hodiny. Meteorolog Ján Zákopčaník měl Slunce v duši. Já ho mám asi jinde...

Do závodu mě tak trochu uvrtal Slimák, který však nakonec musel plnit dědečkovské povinnosti a běžel tak jenom 1,2 km se svým vysportovaným vnukem.

Ze známých veličin tak hlavní závod poběží Vašík a Marek Netrval. Na startu je přes 600 lidí, z nichž hlavní závod poběží cca 440 závodníků. Zbytek jsou účastníci štafet a běhu na jedno kolo (7 km).

Výjimečně se nestavím úplně do zadu, protože se cítím dobře a tuším, že v poli bude spousta pomalejších než já, tak aby se mi na začátku nepletli pod nohy, stoupnu si někam zhruba doprostředka. Očekávaný čas už jsem napsal a umístění bych bral někde kolem 300 místa. Závod oživují opět i účastníci z mnoha zemí, kterým vévodí srnečci z Keni. Když mě pozdější vítěz v závěru druhého kola předbíhal, říkal jsem si, že snad váží třicet kilo. Vypadal jako taková větší masařka...

Konečně se balík pohnul. Je tu start! Nikam se nehrnu, abych někoho ze šlachovitých běžců, kterých je tady většina, třeba nerozšlápl. Na závodění bude času dost. I tak mám rychlostní průměr kolem 5 minut na kilometr, což je na mě rychlé až moc. Vzhledem k tomu, že se běží tři identické sedmikilometrové okruhy v centru města, je trasa doslova prošpikovaná ostrými zatáčkami, což hodně zpomaluje. Ještě horší jsou ty všudypřítomné kostky. Myslím že minimálně třetina trati je po kočičích hlavách. Kromě toho, že z nich bolí nohy, tak časově je to vůbec nejpomalejší povrch. Proto jsem si také nevzal závodní boty, ale botky tréninkové, které jsou těžké, ale důležité je, že mají výborné tlumení. Sice díky nim přijdu celkově o pár minut, ale zdraví je přednější.
První kilometry se mi běží docela dobře. Ani se nedřu ani neflákám a průměry mám mezi 5:10 - 5:20 na km. Tak mě hned napadne, že bych mohl ten vysněný čas těsně pod dvě hodiny ještě o pěkných pár minut posunout. Nebo ne...?
Už v průběhu prvního kola na nás diváci volají, že se běží po špatné trati, protože organizátoři dovolili prvním běžcům nějak nečekaně odbočit a celé pole tak běží pochopitelně za nimi. Takže se trať poněkud prodloužila...
Potom běžíme cca 2,5 km ve Štruncových sadech, kde naopak běhám velmi rád. Jsou tam stromy a hlavně měkoučký asfaltík...
Ještě i na Denisově nábřeží se běží dobře, ale to je tak všechno.
V závěru prvního kola se strhla pořádná přeháňka. Déšť mi při běhu vlastně nevadí, ale tady se ukázalo další úskalí těch prokletých kostek. Zvláště na dlažbě kolem Plzeňských Benátek.
Klouže to na nich jako sviňa a běžec s mojí vahou se nemůže pořádně ani odrazit.
No a na kanály a koleje se musí obýhat. Sice to stojí sílu a čas, ale je to lepší, než uklouznout. Také kilometry od 7 do 10 byly mé nejpomalejší.
Rychlostní průměr šel až přes 5:30 na km. I tak mám po hodině uběhnuto 11,2 km, což mi přijde dobré. Vždyť před 11 dny jsem běžel hodinovku na velmi rychlé trati za 12,2 km a tady je to jen mezičas delšího závodu.
Na 12 km si sosnu kofein. Nic jiného na závod nemám a ani na občerstvovačkách si žádnou energii brát nehodlám. Jen se dvakrát z běhu napiji vody.
Konečně je tu poslední kolo. Poslední kola mám rád. Rozhodnu se, že se ještě ždímnu, aby byl čas co nejlepší. A celkem se daří. Předbíhám soupeře jednoho za druhým a za sebe se ohlížet nemusím. Poslední totiž určitě nebudu, tak proč se dívat zpátky. Trať konečně oschla, tak mohu běžet fakt naplno. V závěru ještě přidávám a brzy se už těším v cíli.
1 hodina 53. Osobák mám sice ještě o 10 minut lepší, ale to už je nějaký rok a hlavně na super rychlé trati. Takže s tímhle jsem naprosto spokojený. Navíc jsem evidentně uběhl více než 21,1 km, protože gps mi ukazuje 21, 5 a ta zatím na každém závodě ukazovala méně, než byla uběhnutá vzdálenost. Vychází to vždy na 10 km o 0,5 km méně. Tak kdoví, kolik jsem nakonec uběhl. Průměrný tep 168 a maximální 184. Celkové umístění mě hodně překvapilo, protože jsem skončil 182, což je hluboko v první polovině. To jsem fakticky nečekal.
Jak dopadl MArek zatím nevím, ale určitě byl přede mnou o několik desítek minut, protože on je běžecky úplně jinde. O Vašíkovi zatím nevím vůbec nic, protože jsem ho viděl jenom před startem.


PS: tak pořadatel nakonec přiznal, že trať byla o téměř kilometr delší, takže se běželo 22 km a můj čas na půlmaratón je tede kolem 1:48!


Tour de Brdy

1. října 2016 v 21:28 | Šnek |  Cyklistika
Dnes 1.10.2016 jedu po třech letech závod na kole. Úplně jsem z toho závodění vypadl, tak mám trochu obavy, jak se vypořádám s tlačenicí na trati a hlavně na startu. Dav mi nechutnal nikdy, natož teď, kdy chybí zkušenosti. A ještě k tomu jsem si vzal na závod Kubíka (cyklokrosové kolo a moje nejcennější), který se mnou závod pojede vůbec poprvé!

Před polednem se pro mě v Bolevci kamarádsky stavují dva šneci (Jirkové Skalové), abychom zbytečně nejeli dvěma auty. A hlavně se mi nechtělo dávat na autu zahrádku, když už jsem se bez ní letos úplně obešel.
Přijíždíme s přehledem chvíli před ukončením prezence a už zbrojíme na závod.
Chvílemi pokukujeme po soupeřích a již teď nám je jasné, že pro většinu z nich soupeři vůbec nebudeme. Jsou tu mikrobusy z cyklistických oddílů Sparty,

Dukly a i některých dalších. Ze strojů silně převažují drahé vytuněné silničky, kterým se na cyklocrosce a už vůbec ne na horákovi konkurovat příliš nedá. Ne že bych tím snad chtěl naznačit, že kdyby měli stejnou techniku, tak bychom měli šanci. To vůbec ne. I kdyby měli techniku horší, tak by nás stejně vyškolili... Jsou to většinou vysportovaní kluci, kteří dělají cyklistiku skutečně na závodní úrovni. Dokonce tam byl i mistr světa ve vytrvalostních závodech! Klasických hobíků jako jsme my, tady příliš není. Ti jedou většinou kratší závod na 29 km.
V tom našem závodě na 63 km od pohledu není mnoho slabších závodníků, tak jenom doufáme, že nebudeme poslední...

A je tu start! V koridoru jsme se při vědomí našich "kvalit" postavili způsobně až do závěru cca 210 členného pole, abychom těm rychlíkům; což byli skoro všichni; nepřekáželi.


I tak se ale přese mě valí po startovním výstřelu řada borců na horských kolech. I Jirka starší. Jirka mladší je namotivovaný, aby mě porazil, tak vyrazil naopak jako střela. Dokonce ani nechtěl stát vedle nás, zřejmě proto, abych se ho třeba nedržel. Já měl však úplně jiné myšlenky. Mumraj po startu mi chutná ještě méně, než jsem si myslel a i Kubík je z toho pořádně vykulený. Necháváme se tedy v klidu předjíždět s tím, že to doženeme v kopcích. Po kilometru to vypadalo tak, že jsem úplně poslední a za mnou už je sběrný vůz!!! Možná si někdo řekne, proč tedy to pako jezdí závody, když se mu nelíbí tlačenice a ostré lokty? Těch důvodů je několik. Předně mám rád změnu a jezdit pořád někde sám je po čase docela nuda, líbila se mi trať a pak v neposlední řadě, jsem si chtěl po dlouhé době zajet závod s ostatními šneky. Oni závodí jen na kolech, takže při žádných jiných kláních se s nimi potkat nemohu.
No ale už se začíná zvolna stoupat, závoďáci jsou dávno v prachu a zbývající pole se příjemně rozptýlilo. Takže můžeme i my začít závodit! Rozloučím se s Jirkou starším a začínám předjíždět korálky jednotlivých závodníků. Nejsou to ale žádné masy, protože těch výborných je skutečně spousta a jsou ti fuč... Jirka bojuje statečně a zaslouží obdiv. Ještě když se někde kolem třetiny závodu ohlédnu, vidím ho pár set metrů za sebou, jak předjíždí jednoho z dalších soupeřů. Jsem na něj pyšný. Stejně jako na Jirku mladšího, který je někde daleko vpředu.
Po deseti kilometrech v obci Zaječov, bočíme do kopce přes vrch Hejlák.
Dosud jsem předjížděl jen horská kola, až nad Obecnicí došlo konečně i na dvě silničky. Do konce závodu jsem jich ale předjel už jen pár. Většinou to byli lidi na horácích, kteří mi po mém opatrném startu ujeli.
Jestli tady pojedu příští rok, tak už si vezmu spíše kolo horské. Ve sjezdech jsem totiž vůbec nikoho nedojel, na rovinkách jsem držel distanc a soupeře doháněl jen v kopcích. Na horákovi budu moci jet z kopce rychleji a do kopce to cyklokrosové není žádná výhoda. Ve sjezdech jsem si to snažil spíše hlídat a poté co jsem se v šedesátce nedokázal vyhnout velké díře, v Kubíkovi zapraskalo, jako by se chtěl rozlomit, jsem si to hlídal ještě více. Co se týká povrchu, tak se jelo po hodně rozbitých asfaltkách, šotolině i lesních cestách. Na trati však byla i řada míst, kde asfaltový povrch byl opravdu výborný. Zvláště posledních cca 10 km jsem mohl svištět bez omezení.
Z Obecnice stoupáme k vodní nádrži Pilská.
Je to pěkné místo, ale stoupání k ní už jsem parkrát jel (ještě když jsem byl v Brdech místní) a přiznávám, že mi nikdy nechutnalo. Leč závod je závod a trať si vybírat nemůžu. Ostatně čím rychleji pojedu, tím dříve budu mít neoblíbený kopec za sebou. Toho se držím a díky tomu předjedu pár dalších soupeřů.
Nejvyšší bod trasy je stoupání pod vrch Brdce (839 m n.m.).
Tady se mi naopak šlape skvěle. Možná i proto, že tu jedu poprvé.
Na 36 km u Nepomuka, naproti restauraci Nepál,
je jakási malá občerstvovačka. Jedu však příliš rychle a nechce se mi brzdit. Navíc hlavní občerstvení má být na kilometru čtyřicátém, tak to už vydržím. Leč nebylo! To byla ta hlavní!! No nevadí. Tři čtvrtě litru vody a kofein mi na tak krátký závod musí stačit. Pochopitelně ani žádný energetický gel nepotřebuji. Jen s vodou budu muset šetřit.
Dále se jede kolem Padrťských rybníků
a před Trokavcem se uhýbá do terénu na Skořice. Těch posledních 23 km se mi už jede výborně. Tělo je rozhýbané, sil mám dostatek a cigarety jsou dávno vydýchané. Na začátku mi to hulení v prvních dvou kopcích docela vadilo. Ale nemám si na co stěžovat, když nejsem schopný s tím seknout. Moje chyba. Je to jen konstatování mrzké skutečnosti.
Směrem na Skořice, je krásný sjezd po kvalitní šotolině. TAdy míjím pár bezmocných silničkářů, kteří si v honbě za rychlostí pořídili defekty a závistivě pokukují po Kubíkovi, jak si s tímto povrchem s gustem umí poradit.
Následují dva kratší kopečky, kde zase několik lidí předjedu a pak už jen desetikilometrový sjezd do cíle. Jede se mi krásně, přijde mi i že jedu rychle, ale opět nikoho nedoženu. Na posledním kilometru vidím ve stoupání kus před sebou chumel závodníků. Ty jo! škoda, že jsem ten sjezd nejel o trochu rychleji. Teď už je nedoženu. Nebo že by přece?! Proč to nezkusit! Na hrubých kostkách Kubík skáče a úpí, ale to už vydrží. A kupodivu jsem celý ten chumel předjel i když někteří z nich byli asi i soutěžící z krátké trasy. Leč nebylo proč to zjišťovat. Nasazuji k drtivém finiši, ale když se ohlédnu, tak vidím, že soupeřím už jen sám se sebou, protože mě předjetí nepronásledují...

Jsme v cíli! Tak Kubík mě v pořádku dovezl a sám se zdá také v pohodě! Je šikovný! Díky mu za to...
Čas 2 hodiny 36 minut. To je fajn. Před závodem jsem si říkal, že musím dojet do tří hodin, protože prý kdo to vloni nestihnul, tak byl diskvalifikován! Docela tvrdé pravidlo, ale vzhledem k tomu, že v tom závodě byli opravdu skoro většinou jen závodní cyklisté, tak se to dá pochopit. Já jsem si myslel, že je reálné, abych to jel za 2:45, takže jsem se docela příjemně překvapil. Kdybych si tolik nehlídal sjezdy, mohlo to být i pod 2:30, ale to jsou jen kdyby. Hlavní cíl byl stejně dostat se v pořádku do cíle. Průměrná tepovka 125, maximum 157 (na kole pořád nemůžu to srdce nějak rozhýbat), průměrná rychlost těsně pod 24 km/h. Pochopitelně Ti nejlepší jsou dávno v cíli. Stupně vítězů ovládla Sparta Praha.
Mladý Jirka už v něm nějakou chvíli asi byl, ale protože nemám ještě výsledkovou listinu a on nebyl schopen mi říci, v jakém čase vlastně dojel (nejdříve řekl že teď a pak zase že už dávno...), tak nevím. Rozhodně byl ale jeden z nejlepších na horákovi, protože mu to svištělo pořádně. A to ještě v závěru ulomil nepochopitelně měnič od přehazovačky a musel tak jet poslední kilometry jen na těžký převod. NAštěstí to bylo většinou z kopce.
Poněkud hůře dopadl Jirka starší. Na 40 km měl defekt; po kolikáté už!!! A když duši vyměnil, zjistil, že mu nejde nafouknout! Po kolikáté už!!! Já nevím, jak to dělá?! Čekal tak na servisní vůz Sparty Praha a ti mu pomohli. Jelikož už byl ale poslední, tak mu nabídli, že ho popovezou k předposlednímu závodníkovi, aby si ještě mohl zazávodit. Jenže když ho k němu dovezli, tak ten se rozhodl, že to vzdá! Ale Jirka měl v sobě tolik vůle, že z auta přesto vylezl a jel dál i s vědomím, že dojede nejspíš poslední! Je borec. Já jsem tedy na závodě díky bohu nikdy defekt neměl, protože se o svá kola snažím pečlivě starat a hlavně při závodě jezdím tak, abych nebezpečí defektů minimalizoval, ale pokud by se mi něco takového stalo, byl bych poslední a jednou už seděl ve sběrném vozidle, tak nevím nevím, jestli bych v sobě nalezl dost síly na to, abych znovu pokračoval v závodě. Za to svezení ne, ale za tu vůli z auta vylézt a znovu pokračovat zaslouží Jirka určitě obdiv. A také pochopitelně i za to, že ten sběrný vůz férově přiznal. Do cíle tak přijel v ještě solidním čase 3:04.
Horší bylo, že mu někdo rozbil zadní okénko u auta!
Štěstí v neštěstí bylo, že se nic neztratilo. Ale je to nějaké divné, protože měl v autě například i peněženku s doklady. Tak proč to okénko někdo rozbíjel?!
Jinak se mě i mladému Jirkovi závod velmi líbil a věřím, že později bude i Jirka starší rád, že se ho zúčastnil...

PS: 1. teď ve 22 hodin musím bohužel přiznat, že jsem po závodě docela unavený, což se mému relativně vytrénovanému organizmu často nestává. A to mám za sebou Alpskou přípravu! Ale závod je něco jiného a hlavně, letos jsem toho na kole moc nenajezdil... A to jsem se při závodě nijak zvlášť nedřel. Hlavní bylo dojet v pohodě a se zdravým Kubíkem. MOžná je to tím, jak říká Šnek Nejstarší: Věk nezastavíš", nebo tak nějak. Ale stejně si myslím, že kecá...!
PS: 2. Tak už mám výsledky. Čumím na to jako blázen, protože se ukázalo, že jeden z těch závodníků, které jsem v samotném závěru předjel byl náš stabilně nejrychlejší Jirka mladší. Vůbec jsem si ho v tom finiši nevšiml. Asi jsem měl krví podlité oči či co... Jsem myslel, že je někde daleko přede mnou, tak jsem si jezdce, které jsem předjížděl, vůbec neprohlížel. Já tak skončil 160 a on 161. Jirka starší skončil na čestném 182 místě. Celkem dojelo 182 závodníků. Nedokončilo jich cca 30, takže za mnou zůstalo téměř 50 lidí, což je o hodně lepší výsledek, než jsem v této konkurenci vůbec mohl doufat! A to jsem jel prakticky kromě startu celý závod sám a za nikým jsem se tak nesvezl.
PS: 3. Příští rok se má konečně jet přes dva nejvyšší vrcholy Brd Velký Tok (865 m)
a Prahu (863 m)
a tak je více než jisté, že Kubíka sem nevezmu. Na řadě bude Cvrček, což je poslední kolo z mé stáje, které se mnou ještě nikdy nezávodilo.