---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Prosinec 2014

Klatovský blicák

28. prosince 2014 v 19:44 | Šnek |  Šachy
V neděli jsem se téměř po roce zúčastnil šachového turnaje. Tím byl Matoušův memoriál v Klatovech 28:12:2014. Byl to bleskový turnaj dvojic. Hrálo se tempem 3 minuty na partii plus 2 vteřiny za každý tah. Ve dvojici jsem byl se synem Petr, který také dlouho nic nehrál. Přes to jsme si věřili, protože v bleskovkách jsme bývali vždy dobří.
Na startu se sešel úctyhodný počet 36 dvojic! Podle papírových předpokladů jsme byli na nasazeni na 13.místě. MY ale každopádně chtěli do první desítky!
V prvním kole jsme dostali slabší soupeře a i s trochou štěstí zvítězili maximálním rozdílem 4:0. Ve druhém jsme dostali pozdější suverénní vítěze, se kterými jsme jen smolně přišli o remízu. To nás však nezastavilo a v následujícím kole opět zvítězili, tentokrát 3,5:0,5. Do polední přestávky jsme jeětě jednou vyhráli a jednou prohráli a drželi se bezpečně ve vytoužené první desítce. Masakr ale přišel po obědě. Asi nám už došly síly, protože jsme netakticky před zahájením turnaje, když se zahájení táhlo, sehráli proti sobě 12 partií s výsledkem 10,5:1,5 pro mě. V turnaji pak byl celkově lepší Petr o bod. V prvním zápase po obědě jsem já ještě uhrál 1?5 bodu ze dvou, ale Petr už se slabšími soupeři ztrácel. V posledních třech kolech jsem se přidal i já a ztrácel ještě více. Čím slabšího soupeře jsme dostávali, tím horší výsledky jsme měli a prohráli jsme všechny tři závěrečné duely. Není tak divu, že jsme se se 17,5 body umístili až na 22.místě! No myslím, že se to nedá označit jinak než propadák. Zejména můj výkonec nesnese omluvy. Zbývá jen doufat, že na dalším turnaji v úterý 30?12 v Plzeňské Besedě se mi bude dařit lépe...

Vánoční pinčes v Dobřívě.

21. prosince 2014 v 20:09 | Šnek |  Ostatní
Hned druhý den po půlmaratónu (21.12) jsem šel na turnaj v ping pongu. Nedělal jsem si pochopitelně velké ambici, protože v tomto odvětví jsem dost bídný, což je logické, protože už ho netrénuju.
Když jsem se blížil k sokolovně, překvapilo mě, kolik je všude kolem aut. Sokolovna nabitá k prasknutí. Celkem nás bylo třicet dva! A jeden lepší než druhý. Bylo tam hodně hráčů z KP I a KP II a dokonce jeden z divize. K tomu spousta hráčů okresního přeboru a jenom pět neregistrovaných. Byli jsme rozděleni do osmi skupin. Hrálo se na třech stolech, takže první tři skupiny si vždy odehráli všechny svoje zápasy a pak nastoupily další tři. Takže jsem se modlil, abych byl v prvních třech a nemusel tak čekat. Naštěstí jsem byl ve skupině číslo dva, takže jsem si všechny tři zápasy odehrál do 10:30 a mohl tak jít domů. 6e bych postoupil (z každé postupovali dva) nebylo vůbec pravděpodobné, protože jeden byl z KP I, druhý z nejvyší soutěže v okrese a třetí hraje OP II. Nejdřív mě rozsekal 0:3 ten lepší z okresu, pak jsem kupodivu porazil toho druhého 3:2, přestože jsem už prohrával 0:2 a 6:10!, no a na závěr mě přejel ten z KP. MOhl jsem tak konečně vypadnout. Při představě, že bych byl třeba ve skupině 7 nebo 8 a dostal se tak ke hře až někdy po 4 hhodinách - to by byl děs. Takhle se mi to líbilo, ale příště už asi nebudu pokoušet štěstí, protože zabít kvůli třem krátkým zápasům celý den by se mi opravdu nechtělo. Jak říkám, jsem rád, že jsem si to zkusil, ale příště budu raději dělat něco jiného.

Vánoční půlmaratón Plzeň aneb odfouknutý čas...

20. prosince 2014 v 16:49 | Šnek |  Běh
V sobotu 20.12.2014 jsem se zúčastnil půlmaratónu kolem Boleváku. Pořádal ho opět výborný klan Šroubků, takže jsem se už dopředu hodně těšil. I forma se zdála výborná, takže jsem měl jen obavy, jestli mi vydrží obě poraněné nohy a rozhozená záda. Že mi nebude horko, bylo v tomto období jasné, tak jsem se jen trochu bál, aby nebylo náledí, což však už řadu dní před závodem se jevilo jako zcela nepravděpodobné. TAkže všechno vypadalo perfektně. NO ale málo kdy je všechno perfektní. Tentokrát zaúřadoval hlavní nepřítel cyklistů a běžci také neoblíbenec a sice vítr. Byl to spíš vichr než obyčejný vítr. Nárazy dosahovaly přes 20 m/s, což je přes 70 km v hodině!
Ze známých osobností se účastnili Otík Slimák a Marek Pokrupa, ti ale běželi "jen" 10 km. Tentokrát se prezentace trochu táhla, takže se startovalo asi o 15 minut později, takže jsem v tílku a lehoučké větrovce docela klepal kosu, ale tak to mám před během rád. Organizačně to bylo před startem pořádně složité, protože startovali závodníci na 10 km, půlmaratón i maratón a každý závod začínal z jiného místa. My jsme nejdříve běželi proti směru asi 850 metrů, pak jsme měli obrátku a běželi už správným směrem do konce kola. Chlapi na desítce díky tomu tak startovali asi dvě minuty za námi, abychom se nepletli.
Zpočátku jsem vyrazil poměrně svižně a z 22 závodníků jsem v prvních stovkách metrů byl mezi první pětkou! Ani nevím, co mě to napadlo. Asi to bylo taky tím, že se zpočátku běželo po větru. Jak silný to bude dnes nepřítel jsem si uvědomil ihned na obrátce. V tak silném foukači jsem asi nikdy závod neběžel a půlmaratón určitě ne! Ale protože jsem chtěl zkusit, jestli mám na svůj osobák (1:43), makal jsem co to šlo. Že běžím rychlostí pod 5 minut na km mi jasně dával najevo natržený sval, takže jsem se ani nemusel dívat na hodinky. Poškozené druhé koleno z maratónu však drželo úplně v pohodě a záda ostatně taky. S napětím jsem čekal, jaký budu mít čas na pěti kilometrech. 23:30! To je skvělé !! Jen minutu za osobákem z hladké pětky!!! MOžná až moc rychlé. Tímhle tempem bych běžel na cílových 99 minut, ale já věděl, že na to teď nemá a v těchto podmínkách už vůbec ne! TAkže jsem nutně musel ubrat. NO ale možná jsem to dobře neodhal, protože jsem ubral asi až moc. Taky na začátku mého třetího a jeho druhého okruhu mě přeběhl desítkář Marek Pokrupa. Chvíli jsem se za ním držel a možná by to šlo i déle, ale když jsem si uvědomil, že on by po pár desítkách minut zastavil v cíli a mě by pak zbývalo ještě více než 10 km o samotě a vyšťaveně, raději jsem ho nechal běžet dál. Desítku jsem měl tak Za rovných 50 minut. Takže jsem druhou pětku běžel o celé tři minuty pomaleji než tu první! Ale ta první polovina byla vzhledem k podmínkách fakt příšerně rychlá. To bych nemohl vydržet. I tak jsem jsem ve svém třetím kole předběhl několik desítkářů. Přesto již začínalo být jasné, že v těchto podmínkách se ke svému osobáku ani nepřiblížím. To bych musel mít formu tak na 95 minut, což vůbec nehrozilo. Leč nemínil jsem se flákat a byl jsem stále odhodlán běžet naplno a odevzdat na trati téměř vše, co ve mě bylo. Ale vítr s postupujícím dnem ještě pochopitelně sílil. V zatáčce na druhém kilometru okruhu mi dokonce několikrát voda šplíchla do bot, protože vlny byly tak velké, že cákaly i přes metr na chodník! Úsek od druhého do třetího kilometru byl nejhorší a tam jsem běhal i přes 6,5 minuty na kilometr!! A abych dokreslil, jak byl ten vítr skutečně silný, tak zase naopak na prvním kilometru, kde foukal do zad, jsem běhal tuto vzdálenost kolem čtyř minut a jednou jsem ji měl dokonce za 3:50, což je evidentně tempo, k jakému se za normálních podmínek při půlmaratónu vůbec nemohu přiblížit! Druhý kilometr byl poněkud klidnější a tam jsem to běhal kolem pěti minut. Tam se mi běhalo nejlépe a mohl bych tam i rychleji, vždy jsem se tam snažil trochu držet zpátky, aby mi zbyla energie na ten kilometr větrný. Tam to byla vždycky hrůza! I kdyyž jsem tam makal úplně naplno, pořád to bylo těch 6:30 nebo i víc. Sice jsem tam vždy předběhl řadu soupeřů, ale to mi bylo k ničemu, protože já bojoval se svým časem a ne s nimi. Sice nejsem žádný tempař, který by potřeboval ustálené tempo, ale toto věčné střídání úsilí dost vyčerpávalo. Přes to jsem makal pořád co to šlo. Co chvíli jsem předbíhal maratónce, kterých mi bylo v těchto hodně, hodně líto a byl jsem rád, že běžím jen půlku. 1,25 km před cílem, jsem měl čas 1:43, ale před sebou ten největrnější úsek, takže bylo jisté, že pokud se chci dostat pod 1:50, budu muset extrémně máknout. No snažil jsem se, ale ta motivace asi už nebyla taková, když jsem stejně usiloval jen o nic moc čas. Takže jsem proběhl cílem v čase 1:51:07. No nic moc, ale ze svého výkonu jsem měl kupodivu výborný pocit. Vzhledem k podmínkám jsem podle mě běžel výborně a nemůžu být nespokojený. Jen mě mrzí, že ten vítr mi zhatil lepší čísla. Potěšilo mě ale, že mi v cíli hlásili, že jsem doběhl desátý! Nevím tedy jestli se nespletli (ještě nemám oficiální výsledky), protože když bývá takto málo lidí (22), tak spíše bývám tak 3 - 4 od konce. Jestli to bude platit, tak to budu hodně spokojený.
Jak dopadl Marek P. nevím, ale Otík doběhl v čase 54 minut, což je vzhledem k tomu, že to byla jeho první desítka a hlavně vzhledem k větru, je to čas výborný. Kdyby nefoukalo, tak jsem přesvědčen, že by to mohl dát klidně pod 50 minut!!
TAkže dojmy převažují pozitivní, jen ten můj čas... Taková škoda. Ale i tak to byl kupodivu můj letošní nejlepší čas v půlmaratónu!!!

PS: tak výsledky už jsou, ale je tam u mě chyba. Přidali mi celých 7 minut! To je to ruční měření a zapisování. Sice jsem to urgoval u pořadatele i když to není podstatné - jen tak pro pořádek. Podle těch špatných výsledků bych skončil třináctý, což je sice taky dobré, ale podle výsledků správných jsem jedenáctý (ještě přede mnou skončila jedna žena). Horší je, že se na dalších bězích kolem Bolwváků asi už nebude půlmaratón běhat (jenom maratón a desítka). To mě mrzí, protože jsem si ho tam ještě chtěl párkrát zaběhnout. Ale je to asi dost náročné z organizačních důvodů.

Běh o berlu sv. Mikuláše 2014

10. prosince 2014 v 18:09 | Šnek |  Běh
Je tu sobota 6.12.2014 a na řadě další závod. Běh o berlu svatého Mikuláše v Plzni u Borské přehrady. Trochu jsem se nadřel, než jsem sehnal propozice, ale povedlo se i díky tomu, že jsem tento závod v minulosti asi pětkrát běžel, takže jsem si nakonec vzpomněl, komu mám napsat.
V posledních dvou týdnech se mi hodně dobře běhalo v tréninku, tak jsem si dělal čáku na nějaký dobrý čas. Na svůj rekord jsem až tak nemyslel, protože ten byl z mého běžecky nejlepšího roku v životě (2009 - 29 minut 5 sekund), ale každopádně jsem věřil, že pod 30 minut se na 6 kilometrové terénní trati z kopce do kopce dostanu. Ale letos nejsem dobrým prorokem, protože se mi zatím prakticky nic nesplnilo… Navíc mě tři dny před závodem začaly bolet záda, což mi na pohodě nepřidalo. O natrženém svalu na pravé noze jsem toho už napsal hodně ale hlavní obavy jsem měl z vazu na levém koleni, který se pořád ještě nestačil zahojit po maratonu na dráze.
Leč pojďme radši běžet. Na start jsem přijel s lehkou rezervou, zaregistroval se a s překvapením zjistil, že se neplatí vůbec žádné startovné. Hned od počátku mi připadalo, že je tady nezvykle mnoho lidí… Čím to bylo, jsem se dozvěděl až po závodě. Chtěl jsem se trochu rozběhat, ale hřbet byl proti, tak jsem se jen trochu protahoval a čekal až se začneme řadit. Na většině závodů se stavím spíše dozadu, abych nepřekážel, ale tady jsem věděl, že pokud chci běžet na slušný čas, tak musím stát v popředí, protože po pár metrech se vbíhá na lesní pěšinu, kde se nedá předbíhat a jelikož jsme startovali i s dětmi, které běžely 2,1 km příp. 4,3 km, tak nás bylo celkem 73 (z toho 50 na hlavní závod - normálně bývá tak 35). No jo, jenže když jsem si odskočil na malou, tak se mezitím ostatní seřadili a já byl tak téměř na chvostu. Třeba se to neucpe, utěšoval jsem se. Ale ucpalo! A více než obyčejně!! Jakmile se vběhlo do terénu, udělal se špunt a já musel dokonce zastavit. Sice se to po pár desítkách sekund zase rozběhlo, ale tempo bylo takové, jaké zvládly ty malé děti, které se mi motaly všude pod nohama! Ach jo… Ale nedalo se dělat nic, než čekat, až se budu moci mezi nimi nějak prosmýknout. Nemohl jsem je přece chudáky rozšlapat ne?! V jeden moment pár z nich zaváhalo a špatně odbočilo, čehož jsem bleskurychle využil a vyrazil vpřed jako somálská třínohá gazela. Měl jsem pocit, že tu úvodní ztrátu ještě dokážu dohnat a tak jsem makal jako o život. Ale co ztratíš už jen těžko získáš zpět a tak to bylo i nyní. Když jsem vyběhl na lávku přes dálnici, tak jsem najednou zjistil, že místo abych teď po rovině máknul ještě více, tak já nemůžu! Prostě jsem se tím nadměrným tempem zakyselil a musel jsem tak naopak trochu zvolnit. Netrvalo to naštěstí dlouho a já mohl potom nasadit normální tempo, na které jsem stačil. Zbytek závodu se mi běželo celkem fajn. Běžel jsem naplno a cítil jsem se dobře. Obě nohy držely bez problémů a i když záda sice bolela, na výkon to pravděpodobně vliv nemělo. Naděje na dobrý čas jsem se nevzdával, ale bylo mi jasné, že na začátku jsem mohl ztratit skoro dvě minuty a to se na takto krátké trati smazat prostě nedá. No a taky že nedalo. 30:51! Čas se mi teda vůbec nelíbí, ale nebýt té ztráty na začátku, mohl jsem osobák klidně atakovat. A už jsem to tady v minulosti běžel i za 32 minut, tak co ne?! Docela mě však zarazilo umístění. Skončil jsem 44 z 50!!! To je nějaký divný. Nechápal jsem. Normálně když přibudou lidi, tak to jsou většinou ti slabší a tady jako by přibyli jenom silnější?!
Došlo mi to, až když jsem si za dva dny přečetl článek v novinách. Ona tam startovala celá mužská i ženská reprezentace v triatlonu! Bylo jich tam více než deset a všichni obsadili pochopitelně přední místa!! Taky proto byl vítěz zhruba o 2 minuty rychlejší, než to bývalo v minulých letech!!
Tento závod byl pro mě poslední test před půlmaratónem kolem Boleváku. Hlavně jsem chtěl vědět, jak jsem na tom rychlostně a jestli budu schopen běžet na svůj osobák a nebo dokonce na vysněných
100 minut! Ale moc mi to neřeklo. Snad jen to, že na tu stovku určitě nemám. O prostý osák se ale pokoušet budu. Budu, dokud bude naděje…