---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Listopad 2014

Plzeňský maratón

8. listopadu 2014 v 20:25 | Šnek |  Běh
ITak už se zdá skoro jisté, že se v neděli 16.11. postavím na start Plzeňského maratónu, jehož organizátorem je klan Šroubků. Zvláštnost tohoto závodu spočívá v tom, že se celý závod běží na 400 metrovém ovále, což znamené téměř 105,5 okruhů!!! Ještě jsem nic takového neběžel, tak jsem dost zvědav. Sice jsem na tomto okruhu asi čtyřikrát běžel závod na 30 km, ale je to přece jenom o více než 12 km méně. Tak nezbývá než by doufat, že vydrží zdraví (ten natržený stehení sval do té doby v pořádku nebude, ale v tomto závodě by to nemělo příliš vadit). ZA ten zbývající týden ještě trochu potrénuju, ale nebudu to přehánět. Včera (8.11 jsem běžel hodně rychle 12 km, dneska 15 km na těžké trati, zítra dám tak desítku, v pondělí cca 60 km na kole, v úterý volno, ve středu 10 km volně, ve čtvrtek volno a v pátek 8 km volně). Už se dost těším a hlavně jsem napnutej, jestli se mi podaří napravit ne právě dobrý pocit z maratónu ve Stromovce, který jsem běžel před třemi týdny. NA osobák mít s největší pravděpodobností nebudu, ale s časem těsně pod 4 hodiny bych určitě byl hodně spokojen...
Je sobota 15.11.2014. Zítra, vlastně už za pár hodin mě čeká závod. Trénink (odpočinek) jsem splnil, jak jsem si naplánoval. Tedy v pondělí 65 km na kole, ve středu 10 km svižný běh a v pátek 8 km běh volně. Teď si připravuju věci a těším se. Kdybych řekl, že se jenom těším, tak by to nebyla pravda, protože zároveň mám i velké obavy. Letos se mi totiž nepovedl žádný závod, tak nevidím moc důvodů, proč by to tentokrát mělo být jinak. A když se ti běží špatně při maratonu, tak je to skutečné utrpení. Udělal jsem si pro závod co se dalo, hodně trénoval, v závěru dost odpočíval, výrazně omezil kouření (poslední měsíc maximálně 10 cigaret, ale některé dny třeba i jenom 5). Jsem i celkem zdráv (natržený sval nebude myslím při závodu vadit a bolavá záda se snad po zahřátí rozhýbou), ale i přes to se obav zbavit nedokážu. Ale co, nějak to dopadne. Závod se koná na novém městském stadionu ve Skvrňanech,
kde jsem ještě nezávodil, ale na fotkách vypadá pěkně.
Je tam i nejdelší atletický tunel v republice
a výstavba celého areálu spolkla přes 100 mil. Kč. Tak si snad odtud odvezu dobré pocity...

Je noc před závodem. Nevím, co zítra bude, ale jedno je jisté. Bude to bolet! Hodně bolet!!! Připadám si, jako bych šel do boje. A on to boj bude! JSem odhodlán na dráze nechat všechny síly. Ne tak jako to bylo ve všech dosavadních letošních závodech,ve které jsem proflákal jenom proto, že se nevyvíjely dobře...


No a už je povšem. Závod se Šroubkům jako vždy povedl (nechápu jak to dělají, ale jejich závody skoro vždy zaslouží jen samou chválu a to jich dělají opravdu hodně). A jak se závod povedl mě? No... Pocity jsou trochu smíšené, ale převažují dobré.
Do místa startu přijíždím krátce po půl desáté , následuje rychlá prezentace a už se převlékám v komfortní šatně. Ne jako na maratonu ve Stromovce, kde šatny vypadaly (když to trochu přeženu) jako z předminulého století. Ráno byla teplota 9°C, foukal vítr a nebyl jsem si jistý,jestli je to jenom na triko a nebp jestli si mám vzít raději kvůli nastydlým zádům lehkou bundu. Vzal jsem si oboje a teď už zbývalo jen se rozhodnout. Nakonec jsem si vzal tenké moirové tílko a na něj si dal triko z krátkým rukávem z Pardubického půlmaratónu (tam jsem to letos zabalil opravdu trestuhodně). Dole jsem měl krátké elesťáky a lýtkové návleky Phitén. Měl jsem to akorát na start. Když jsem vyšel na dráhu, byl jsem překvapen, jak jsou někteří navlečeni v bundách, dlouhých "kalhotech" i čepicích. Leč bylo tam i pár "trenýrkářů" a když alespoň někdo může být v krátkých, tak můžu být i já studenomil.
TAk jdeme na to. Stavíme se na start (ještě nemám výsledkovou listinu, tak přesně nevím, kolik nás celkem bylo - 25 nebo 30? Každopádně zdaleka ne všichni běželi maraton, protože současně se startovalo na 20 km i 30km a řekl bych, že na ty kratší vzdálenosti bylo o něco víc účastníků než na královskou trať.
Trochu zápolím se sluchátky, abych je zapnul (toto je ale jejich jedinná chyba, že to jde poněkud ztuhu, protože jinak jsou naprosto skvělá) a daří se mi to těsně před startovním výstřelem.
A už se hrneme vpřed...nebo spíše dokola. Čeká mě 105,5 kola!!!

Zpočátku se mi běží fajn a i mám pocit, že si nechávám dostatečnou rezervu. Držím se s chlapíkem, který mi před závodem říkal, že má osobák 4,5 hodiny a mezičas na 5 km mám 27 minut 30 sekund. To věští desítlu za 55, což je rychlé až dost. Mám pocit, že je pořeba trochu šetřit síly, tak ho nechávám běžet a ubírám. V první polovině závodu mě ještě okázal předběhnout o dvě kola a já se nemůžu zbavit dojmu, že on to hodně přepálil a v závěru bude neskutečně trpět. Ale říkal, že má za sebou maratónů hodně, tak snad ví co dělá, ale pochybuju...
Díky zpomalení mám desítku za 56 a půl což je pořád hodně dobré. Začínám ale trochu cítit, že dát to dneska pod 4 hodiny může být docela problém... Dokonce musím zpomalit, aby mi zbyla ještě nějaká šťáva na druhou polovinu. Hodně lidí mě předbíhá, ale to mě zase tolik netrápí.
HOrší je, že mě začínají pobolívat vazy v kolenou a to může být problém. Tenhle povrch mi prostě nesedí. Řekneš si, umělej povrch na stadionu musí být rozhodně příjemnější než asfalt, ale faktem je, že i když na něm běhám třicítku, tak i tam mám s vazy problém. Nevím čím to je. Že by to stavěli na váhu atletů a nepočítali s tím, že na něm poběží takový těžkotonážník jako já? No to asi těžko. Druhý den po závodě jsem se zvážil a měl jsem 92 kg. To není zrovna vytrvalecká váha... Ale fakt nevím, proč mi tenhle povrch nedělá na ta kolena dobře, protože na ostatní části těla mi rozhodně vyhovuje.
Půlmaraton mám těsně pod dvě hodiny, což by bylo fajn, kdyby mi zbyla na druhou polovinu závodu dostatek sil na zrychlení. Fouká silnej vítr, který v cílové rovince odčerpává strašně sil. Myslím že náš všechny připravil celkem o pořádnou porci minut. MOžná si řekneš, že když na jedné straně fouká proti, tak na protilehlé rovince ti zase fouká do zad a tím se to vyrovná? Trochu to pomůže ale zdaleka se to nevyrovná. Máš to asi tak jako když někdo běží do kopce a pak dolů a stejně se zdaleka nevyrovná stejnému běžci, který stejnou vzdálenost poběží po rovině.I to zkouším, ale není to ono a brzy musím zase zpomalit. Ataku 4 hodin se sice úplně nevzdávám, ale pokud to vyjde, tak to bude jen tak tak. Kolem 24 kilometru si beru první část gelu. Je to zase jen obyčejné s cukrem, kofeinem a carnitinem. Ten silný stimulant, který jsem bral ve Stromovce už používat nebudu, protože to není správné z hlediska zdravotního stavu. JInak jsem první polovinu závodu běžel jen na dva malé kousky banánu a vodu. Teď už začínám pít i ionťák. Na třicátém kilometru mám čas 2:53.
To pořád ještě jde, ale už mi začíná hrabat z toho kroužení dokola. Mám za sebou 75 kol a ještě zbývá 30,5!!! Je to fakt dost náročný na psychiku. Myslel jsem si, že mi to nebude tolik vadit, ale opak je pravdou... Pořád si je počítám v duchu i na prstech, což není úplně nezbytné, protože vždy po proběhnutí cílem je to vidět na obrazovce, ale párkrát se to hodí, když měl čipový systém výpadek. Výpadek hlásí bohužel i má kolena. Krátce po tom třicátem km, mě totiž vazy začínají tak silně bolet (hlavně na levém koleně), že musím chtě nechtě výrazně zpomalit! A to i přes to, že mám cítím dostatek sil na to, abych závod dokončil v současném tempu. Je to k vzteku, ale nedá se nic dělat. Kdybych nezpomalil, tak by se to mohlo jenom zhoršovat a nemusel bych dokončit vůbec. Kroužím tak nadále ve šnečím tempu a ubíhá mi to strašne pomalu. Jsem však odhodlán, závod dokončit i kdybych to měl třeba dojít. Sosám zbytek gelu, ale nezdá se, že by to mělo nějaký efekt. Je to úmorné tím víc, že bych mohl běžet mnohem rychleji, ale prostě nesmím. Nic se nemá přehánět a tělo se musí poslouchat. Už jenom počítám kola, která mi zbývají do konce závodu a na čas už vůbec nekoukám. Je to jedno. Cíl už je jenom jeden. Dokončit a pokud možno v běžeckém postoji! MYslím, že nějakých 6 km jsem běžel tempem cca 7 minut na kilometr!!! NAštěstí se ta bolest nezhoršovala a čím déle jsem běžel tímto úsporným, šoravým stylem, tím se to zdálo lepší. Když mi zbývalo do konce závodu 15 kol, zjistil jsem najednou, že bolest téměř ustoupila a můžu běžet zase rychleji. 6 km před cílem maratónu nějak výrazně zrychlovat nebývá obvyklé, ale při tom úsporném kroužení jsem si dost odpočil. Jak říkám, ještě nemám výsledky, ale myslím, že těch posledních 6 km byl můj vůbec nejrychlejší úsek celého závodu, protože odhaduji, že jsem běžel průměrem jen těsně nad 5 minut na km.
NA hodinky jsem se moc nedíval, protože už jsem jenom odpočítával zbývající kola a kochal jsem se předbíháním soupeřů. NA dráze nás ještě bylo tak 9 nebo 10, ale v současné době jsem byl jednoznačně nejrychlejším běžcem (ti nejlepší byli pochopitelně už v cíli, když jsem probíhal třicítkou). Na chlapíka o kterém jsem se zmiňoval v úvodu, jsem už ta dvě kola ztráty dávno stáhnul a naděloval jsem mu další. Doběhl asi až 3/4 hodiny za mnou a doslova se závodem protrápil. ZAtímco já jsem uběhl dvě kola, tak on stíhal tak jedno. Ale i další, kteří měli nade mnou zpočátku pár okruhů náskok teď ztráceli. Teď jsem si závod skutečně užíval. Cítil jsem se plný energie a ukrajoval kolo za kolem. Už jsem ani nejedl a nepil, protože jsem se bál, aby ze mě ta energie nevyprchala. NAvíc jsem to vůbec nepotřeboval, tak co se zdržovat... 3 kilometry před cílem jsem měl čas těsně pod 3:54. Takže jsem si stanovil cíl, že chci závod stihnout s průměrem pod 6 minut na kilometr, což je cca 4:13 minut. To se zdálo být dost reálné. No a když jsem měl čtyřicítku lehce pod 4 hodiny, rozhodl jsem se, že chci běžet pod 4:10. Ještě více jsem zvýšil úsilí a chvílemi mi připadalo, jako bych po oválu létal.
Pochopitelně s ohledem na okolnosti. Nezaujatý pozorovatel si možná říkal, co se to tam trápí za šneka... Nebo ten běží jako dvounohá srnka, přičemž obě nohy jsou na pravé straně...
Je tu poslední celé kolo! Dávám do toho úplně všechno a když probíhám do posledního půlkola, tak ještě více zrychluji! Posledních dvě stě metrů mi trvá jen pár desítek sekund. Konečně probíhám metou a vzápětí zastavuji hodinky. 4:09:57! Tak jsem to stihnul! Paráda!! Trochu mi kazí radost časoměřič, který mi hlásí čas 4:10:00, ale je nepřesný. Sakra nepřesný! Časomíra je totiž v cílové rovince a ta závěrečná necelá dvoustovka se tak měří ručně a to přes celou délku hřiště, takže měřič ani pořádně nemůže vidět, kdy jsem protnul pomyslnou čáru. NAvíc cílový praporek je umístěn na metě 42200 metrů, což je taky o pět metrů více než měří maraton ne? Takže pod těch deset minut jsem to v pohodě stihnul. Řekneš si, řeší pár vteřin na takové vzdálenosti? Jo zdá se to jako blbost, ale já jsem to pod těch 4:10 stihnout chtěl a vybojoval jsem si to!
A jak to celé hodnotím. Hlavní cíl, dokončit poprvé maratón na dráze a nezranit se byl splněn. Druhý hlavní cíl, běžet pod 4 hodiny jsem nesplnil. Přes to ale nejsem zklamaný. Dal jsem do toho všechno co jsem mohl a rychleji to prostě za daného stavu běžet nešlo. Ve dvou třetinách trati jsem zvolnit musel ze zdravotních důvodů a s tím se nedalo nic dělat. A to že se jsem měl takový progres na posledních 6 kilometrech mi jen přispělo k dobrému pocitu. TAk v závěru roku se mi konečně podařil závod, do kterého jsem dal všechno co jsem mohl a nemusím si nic vyčítat. BYl to můj 12 maratón v životě, první na dráze (a asi i poslední) a čas 4:09:57 je můj pátý nejlepší (3:51, 3:59, 4:03, 4:04... ten před tím pátý byl z minulého měsíce 4:23, takže jsem se zlepšil o cca 14 minut). A hlavně to byl během necelého měsíce druhý maraton a to jsem mezi nimi opět nemohl pořádně trénovat, protože jsem měl dva týdny akutní zánět průdušek. TAkže celkem fajn, ale jsem rád, že už je to za mnou.
Záda mě bolela kupodivu celý závod a natržený sval o sobě také dával trochu vědět, ale na to se rozhodně nechci vymlouvat, protože si myslím, že mi to způsobovalo jen nepohodlí a na čas to nemělo žádný vliv. To spíš ten vítr, ten mi rozhodně ubral hodně minut.
Z hlediska organizátorů to bylo výborné. Menší problémy s časomírou vždy rychle odstranili a jinak vše klapalo na jedničku. Je vidět, že Šroubkovi to prostě dělají rádi a navíc tomu rozumí. Kde kdo by si z nich mohl vzít příklad.

Myslel jsem si, že toto bude můj poslední závod roku, ale Šroubkovi ještě pořádají další maraton kolem Boleváku, jehož součástí bude i půlmaraton a desítka, takže pokud budu zdráv, tak si tu "půlku" určitě zaběhnu. Bude to 20:12.2014. Už se těším...

PS: Já jsem oslů kuze! Teprve po dvou dnech mi došlo, proč mě tak bolela ta kolena. Je to těma zatáčkama jenom do leva! Jak nejsou prudke člověk si to ani neuvědomí, ale je to určitě tím, protože mě obě kolena boli hlavně na levých stranách. Tim je současné definitivne dáno i to, co už jsem predesilal vyse a sice to, že maraton na dráze už nikdy nepobezim!

Běh na Koráb

1. listopadu 2014 v 16:45 | Šnek |  Běh
Zítra 2.11.2014 nás čeká Běh do vrchu, kterým bude běh z Kdyně na kopec Koráb. Povrch bude asfalt, vzdálenost 6,5 km a solidní převýšení 370 metrů. Měli bychom běžet ve třech. Kromě mě ještě můj mladší syn Radim a starší syn Horalky. Již více než týden bojuji s virózou a hlavně s akutním zánětem průdušek. Už je to ale docela dobré, takže běžet můžu. Nelze ovšem počítat s nějakým zvlášť dobrým časem, protože i když jsem v minulých dnech trénoval, zdravotní stav znamenal značné omezení. Tohoto závodu jsem se zúčastnil asi pětkrát a nejlepší čas jsem tady měl necelých 36 minut a nejhorší dvakrát přes 40, takže letos bych byl spokojen, kdybych to měl tak někde v půlce, tedy cca 38 minut. Docela se těším, tak se nechme překvapit, jak to dopadne...
Ráno jsem vyrazili v půl deváté, což vzhledem k tomu, že jsme museli jet přes Líně (RAdim) a Ves |Touškov (Denny), bylo akorát. U nás bylo od rána krásné slunečné počasí, ale většinu cesty jsme jeli v husté protivné mlze. Až od Domažlic se opět vyčasilo a krásně pak bylo už po celou dobu. Čas jsme měli akorát na prezentaci, převlečení a lehkou rozcvičku. Všichni tři jsme na sobě měli krásná funkční trika, která jsem nechal vyrobit speciálně pro tento závod a bavilo nás, jak nás ostatní okukují, nebo se ptají, jestli se dají koupit u pořadatele. To se fakt povedlo. Sice byla pěkně drahá (přes 800,-Kč), ale stálo to za to. Zezadu jsme je měli všichni stejná, zatímco ze předu se lišila.







Moje (šachista a kuřák):



Radim:
Denny:

Těsně před startem se k nám ještě přidal i Vašík, také se svými dvěma syny. Sice neměli jednotný ohoz, ale za to vypadali běžečtěji než my a nejen vypadali. Na start se nás postavilo celkem 60, což je počet, který tady nepamatuji.

V 10:30 se vyrazilo. Čelní masa chrtů nám rychle zmizela za horizontem a já s Dennym jsme se drželi bok po boku v závěru hlavního balíku. Běželo se mi docela dobře, ale nechtěl jsem se na začátku uštvat, takže jsem po cca prvním kilometru trochu zpomalil, což způsobilo to, že se mi Denny začal rychle vzdalovat a mě začali předbíhat běžci ze zadu. Nebylo jich ale zase tak moc, protože jsem nezvolnil nijak výrazně. Že nemůžu běžet na svůj traťový rekord bylo s těmi zasaženými průduškami více než jasné již před závodem, ale i přes to, jsem dnes chtěl nějaký slušný čas, takže jsem se tentokrát flákat nemínil. Denny mi zmizel daleko vpředu, Radim byl pravděpodobně daleko vzadu a Vašík, Vašík se mi objevil po boku někde kolem 1500 metrů. BYlo jasné, že po loňském přepálení zvolil tentokrát tempo správné a taky z něj čišela velká energie. "Dneska asi na něj mít nebudu." pomyslel jsem si. TAky Vašík na nic nečekal a hned uháněl přede mě. Jeho tempo bylo o dost vyšší, než mi bylo pohodlné, ale jak už jsem psal, hodlal jsem se nes trochu zmáčknout, takže jsem se za něj na chvíli zavěsil. Na druhém km jsem měl mezičas 10 minut 15 sekund, což bylo solidní, protože při svém nejlepším čase jsem tady byl jen o 15 sekund rychlejší! Leč VAšík nelenil a dál zvyšoval tempo!! Zvláště po levotočivých zatáčkách hodně přidával, zatímco po těch pravotočivých ne. Nevím čím to bylo, ale vnímal jsem to takto. Vždycky mi o pár metrů utekl a mé slabší já mi říkalo, abych ho nechal běžet, ale zase jsem ho nechtěl tak brzy opustit. Dýchalo se mi sice čím dál tím hůře, každou chvíli jsem vychrchlával hleny, ale pořád jsem se za Vašíkem držel jako na gumě. Už jsem se totiž rozhodl, že dnes ho nepustím... Dva kilometry před cílem, jsem najednou začal cítit, že chci běžet ještě rychleji než Vašík a hlavně mě pozbudil čas na 4,5 km, který jsem měl 25 minut. TAkže jsem trochu zrychlil a VAšík se mi začal vzdalovat do zadu. Denny byl teď už na dohled přede mnou a já nijak nespěchal, abych ho dostihl. Bylo vidět, že i přes mé rady, tempo přepálil, protože chvílemi přecházel i do chůze. I tak je jeho výkon více než úctyhodný, protože běh vůbec netrénuje a těží jen ze svého vytrvaleckého talentu a nízké váhy. Běželo se mi teď opravdu dobře a tak už jsem příliš nemusel tlačit na pilo a mohl jsem šetřit síly na nadcházející velmi průdký výběh, který je sice krátký (cca 200 metrů), ale zato má cca 20%! Pod ním jsem konečně proběhl kolem Dennyho a jen mu stačil říci, že za tímto úsekem to už bude dobré. Já to vyběhl poměrně svižně a do cíle už mi chyběl jen jeden kilometr! Nahoře mě předběhl jeden běžec, ale byl cizí, takže mě nijak nezajímal. Soupeřil jsem opět hlavně se svým časem a potom teprve s lidmi, které znám. Cizáci mi byli lhostejní. V krátkém seběhu jsem se vydýchal a pořádně vykašlal a zakousl se do dalšího stoupání. Tady už jsem běžel vysloveně na pohodu. Pět set metrů před cílem byl opět lehký seběh, který vystřídalo několika set metrové stoupání do cíle. Pokračoval jsem v pohodě a šetřil síly na případný závěrečný finiš. Nejbližší protivník byl ale cca 50 metrů přede mnou a to bylo opravdu hodně. Několikrát jsem zrychlil, abych zase v zápětí ubral s tím, že to nemá cenu. Přes to jsem se k němu blížil. Když chybělo do cíle několik desítek metrů, nebyla mezi námi větší vzdálenost než 10 metrů. To už stálo za to to zkusit. Zabral jsem, jak mi natržený sval na pravé noze dovoloval a už jsem mu skoro dýchal na záda. Asi bych nic netušícího soupeře i předběhl, kdyby ho ovšem jeho kamarádi v cíli nevarovali, že mu ode mě hrozí nebezpečí. Ten když to zjistil, pořádně přidal... Já měl sice sil dostatek, ale takovou rychlost mi noha nedovolovala, takže jsem musel rezignovat.

I tak jsem cílem proběhl v pěkném čase 38 minut 15 sekund, což je zde můj druhý nejlepší a je to o tři čtvrtě minuty rychlejší než minulý rok a to jsem měl hodně dobrou formu.
Vašík doběhl o cca půl minuty za mnou a Denny mohl být tak o další minutu zpět (i tak od něj výborný výkon).
VAšíkovi synové byli o hodný kus před námi, přičemž jeho nejmladší měl 33 minut, což je čas pro nás obyčejné smrtelníky nedosažitelný. RAdim který vůbec neběhá a má ještě větší váhu než já, se protrápil k času kolem 45 minut. Umí to i o pět minut rychleji, ale nebyli jsme tady, abychom trhali osobáky...
BYla to pěkná akce, pořadatelsky tradičně výborně zvládnutá, s příjemným počasím a vesměs i s příjemnými dojmy. Dva kilometry do sedla k autu (kde ho nechala Horalka), se mi proto běželo luxusně (taky bodejť by ne, když to bylo z kopce) a mohl jsem si tak v klidu vychutnat zaslouženou cigaretu. TAk a za necelých čtrnáct dní mě čeká pravděpodobně další maratón na 400 metrové dráze...