---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Říjen 2014

Maratón ve Stromovce 2014

9. října 2014 v 13:35 | Šnek |  Běh
V sobotu 18.10. mě čeká hlavní závod sezóny a tím bude maratón v Praze ve Stromovce. Původně tím hlavním závodem měl být maratón v Kladně, ale vleklé zdravotní potíže s natrženým zadním stehením svalem ho zrušily. Stále to ještě není v pořádku, ale věřím, že noha vydrží. Původně jsem chtěl útočit na osobák 3:51, ale vzhledem k tomu, že jsem od 1.8. nemohl trénovat tak jak bych potřeboval a také s přihlédnutím, k nepříliš dobrému pocitu z nedávného Plzeňského půlmaratónu, jsem musel plán přehodnotit. Forma ze začátku léta je prostě pryč a s tím už se teď za pár dnů nedá mnoho udělat. Takže nový plán je překonat alespoň čas z loňského Drážďanského maratónu 3:59. Lepší to asi určitě nebude. První půlku bych tak měl dát za 2 hodiny no a pak se uvidí...
Na závodě v Plzni jsem cítil nebývalou únavu i když jsem neběžel naplno, takže jsem to vyhodnotil tak, že potřebuji hlavně odpočinek. Teď 9. a 10.10 proto nebudu trénovat vůbec, v sobotu a neděli si dám lehké běhy, stejně jako 14. a 16.10. Jinak nebudu dělat nic. Uvidíme, jestli se ztracená energie trochu obnoví...

TAk je čtvrtek, dva dny před závodem. Trénink jsem splnil, tak jak jsem si předsevzal. V sobotu jsem běžel 14 km. Běželo se mi hodně špatně. V neděli 12 km a už to bylo trochu lepší. Potom se mi ale zase ozvaly ledviny a v pondělí jsem dokonce začal uvažovat o tom, že závod vzdám! Necítil jsem se totiž vůbec dobře. TAk jsem začal pít ledvinové čaje, "drasticky" omezil kouření (místo 20 kusů za den, teď kouřím 7) a nasadil dokonce i Wobenzyn! Zdraví se tak začalo lepšit a v úterý se mi po dlouhé době běželo opravdu dobře. Dal jsem 10 km a větčinu času jsem se musel záměrně brzdit, abych se zbytečně nepřetížil. I tak jsem ale měl mezičasy na úrovni nejlepších tréninkových časů. TY cigarety dělají prostě hodně. Dneska si jdu naposledy zaběhat cca 8 km a pak už v sobotu ten závod... Sám nevím jak to dopadne. Vůbec prostě nemám šajn, protože to může skončit jak úspěchem, tak úplným propadákem a nebo dokonce i smrtí! To kdyby ty ledviny nevydržely. Ale zrušit letos další závod už prostě nechci!! Ať se stane co se má stát!!! Kdybych dodržel své hlavní motto: "Poslochej své tělo", tak bych rozhodně nesměl běžet, ale jak už jsem předeslal, letos už jsem toho kvůli zdraví zrušil dost...


Tak je to za mnou. Naštěstí… Pocity nic moc, stejně jako na všech letošních závodech. Ještě že byly jenom tři. Zato pocity z ostatních akcí jsou naopak velmi dobré až výborné, takže možná mi chce prozřetelnost naznačit, že bych třeba závodit neměl?!

Do Prahy jsme s Horalkou přijeli již v pátek, krátce po poledni. Ubytovali jsme se v našem oblíbeném hotelu Akcent na Smíchově v pěkném pokoji s krásnou vyhlídkou z terasy

a šli se projít na Vyšehrad.
Pak už jen následovala večeře a odpočinek. Večer jsem ještě zjistil, že mi pořadatel závodu napsal mail, ve kterém mě informuje, že prezentace bude probíhat jen do 9:15 a poté již se nebude moci do závodu dostat! No trochu zvláštní oznámení na poslední chvíli. Co kdybych se do mailu večer nepodíval? Ale při zpětném pohledu do propozic jsem zjistil, že tentokrát byla chyba na mé straně, protože zmíněný čas již byl uveden v nich, ale já jsem si vsugeroval, že je tam až 9:30.

No nic. Musel jsem tak vyrazit z hotelu již krátce po osmé hodině, protože mě čekal přestup v metru a pak ještě pěší cesta cca 2 km. NAděje na to, že by se přízemní mlha zvedla a udělala se inverzní oblačnost se bohužel hned po ránu rozplynula a k mé škodě to tak vypadalo na velmi slunečný den. Kdyby tak bylo jako včera, naříkal jsem si. To bylo zataženo, teplota jen lehce nad 10°C a větrno s občasnými přeháňkami. Takové podmínky máme my horalé rádi.... Alespoň časově mi to vycházelo celkem akorát, ještě i s několikaminutovou rezervou až do chvíle, než jsem zjistil, že je předpokládaný vstup do Stromovky uzavřen z důvodu stavebních prací! Co teď?! Všude kolem vysoké zdi a železniční koridor! Naštěstí jsem potkal jednoho místního matadora, který také spěchal na závod. Sice i on byl zaskočen a zpočátku jsme při hledání tápali oba, ale nakonec, když jsme přeběhli železniční tratě a pronikli do staveniště, tak nás tam sice zadržel zedník Slovenského původu, ale za to nám ukázal skulinu, kterou jsme se mohli protáhnout tam, kam jsme potřebovali. K prezentaci jsem dorazil v 9:14! Po chvíli hledání jsem našel i šatny. Bylo to řada místností, které byly většinou úplně prázdné (i bez věšáků či laviček), ale na převlečení a zanechání tam věcí to stačilo. Když jsem se začal převlékat, náhle mě jako blesk z čistého nebe zasáhla myšlenka, na bradavkové lepíky! Večer jsem si je totiž připravil na stolek, aby na ně ráno nezapomněl a přitom se přesně to stalo! Neznalý v tom asi nespatřuje žádný problém, ale kdo někdy běžel maratón na tvrdém povrchu bez této "ochrany", tak mi jistě dá za pravdu, že to je pořádně nepříjemné. No ale co už naděláš. Stalo se. Ještě zbývala jen naděje, že jsem si doma dal do batohu pro jistotu ještě jedny lepíky… Vytahuju jednu proprietu za druhou a … Hurá! Jupí!! Skutečně jsem si náhradní přibalil!!! Paráda. Tak už jen převléci, přidělat čip (plastovým páskem na tkaničky - trochu nepohodlné a již přežité), číslo a je nejvyšší čas jít na start. Dle hlášení Miloše Škorpila se na start se mnou staví 400 běžců. Mimochodem moderování tohoto klasika našich sportovních reportérů bylo pro mě asi tím nejpříjemnějším pocitem z celého závodu.

Aniž by nám někdo něco řekl, začali se běžci slézat na silnici, kde jsem předpokládal start. Had se ale dal znenadání do pohybu…?!? Tak jsem se jím nechal unášet taky a doufal, že je to tak správně. Došli jsme za zatáčku a v místě kde byla přes cestu nakreslená čára, se hlava hada zastavila. Tak tady bude tedy asi start. Minule to bylo myslím jinde, ale nevadí (2007 3:51, 2008 4:23,5).

Něco po desáté hodině konečně vyrážíme. Stál jsem hodně vepředu, takže mě zpočátku předbíhají mnohahlavé skupiny, což mi ovšem nevadí. Jsem tu, abych bojoval sám se sebou a tak je mi úplně jedno, jestli mě někdo předbíhá, či nikoliv. Jen mi dělá problémy určit vzdálenost, kterou jsem urazil, protože kilometrovníky jsou jen po 5 kilometrech! První zaváděcí okruh má měřit jen 2,2 km, tak si to určím tam, říkal jsem si. Mezičas jsem tam však měl 13 minut, což mě trochu zdrtilo, protože jsem měl spíše pocit, že běžím tempem 5 minut na kilometr, než těchto šest?!? Tak jsem pokračoval dál a snažil se trošku zrychlit - ne ale moc, protože tu už bych běžel naplno. A tak jsem doběhl na kilometr pátý a tam měl zase čas super dobrý (26 minut). Byl jsem z toho úplně jelen. A nerozumím tomu ani s odstupem. Až nyní, když jsem se podíval do oficiálního protokolu o trati jsem zjistil, že ten první krátký okruh byl dlouhý téměř 2,5 km! Kdybych si pořádně přečetl to, co jsem měl, tak jsem se vyhnul rozpakům a ušetřil jak psychické, tak fyzické síly. V další pětce jsem tak mohl trošku ubrat a po deseti km jsem měl čas 56 minut, což bylo celkem fajn. Zatejpovaná noha docela držela, ledviny se také neozývaly a tak jsem se v duchu ubezpečoval, že plánovaný útok na 4 hodinovou hranici se opět může podařit. O osobáku nemohlo být ani řeči a to i přes to, že jsem si trochu nesportovně pomohl tím, že jsem celých pět dní před závodem výrazně omezil kouření cigaret. Na dvaceti kilometrech mám čas 1:54, což je dobré za předpokladu, že mi ještě zbývá dost sil. Ten den jsem ovšem byl v tak divném rozpoložení, že jsem nebyl schopen určit, jak na tom reálně jsem. Půlmaratón mám za dvě hodiny a chystám se začít zrychlovat.

Celkem se mi to daří a začínám dokonce předbíhat i soupeře, kteří mi v úvodu rychle ukazovali záda. Na 25 km mám tak čas 2:22. Pořád ještě je to dobré. Navíc mám v záloze energetický gel, který jsme dostali na Plzeňském půlmaratónu a Vašík o něm říkal, že je hodně dobrý. Tak jsem zvědav, jak bude účinkovat, protože tyto věci normálně nepoužívám s výjimkou maratónu, kdy v druhé polovině závodu si dávám jeden o kterém Vašík říká, že není moc účinnej, protože je v něm akorát kofein a cukr, ale mě to vždycky tak vyhovovalo. Tentokrát tedy čekám, že efekt bude opravdu znatelný. Takže krátce před proběhnutím do dalšího okruhu jsem si sosnul zhruba třetinu gelu, následně to zapil vodou a pak už jen napjatě čekal, jak za několik desítek minut pocítím příval energie! Nějak se ale nic nedělo. Spíš jsem si připadal, jako bych byl duše, kterou někdo maličko propíchl a ona teď slábla a slábla, nebo jako auto, když mu odejde jeden válec. Prostě od té doby, co jsem dal gel, šel můj výkon dolů. Nevím čím to mohlo být, ale pak mě napadlo, že by to mohlo být tím, že jsem měl ty problémy s ledvinami a gel, který obsahoval taurin, jež tento orgán silně zatěžuje je prostě rozhodil ještě více. To mi ale došlo až po závodě, takže jsem gel "poslušně" ve třech dávkách dososal a čím více jsem sosal, tím více můj výkon klesal. Na třicátém kilometru jsem měl ještě 2:52, ale už bylo jasné, že ty 4 hodiny prostě nedám.

Začala mě zároveň brát křeč do pravého stehna a tak jsem musel chtě nechtě ještě více zvolnit. I tak si ale myslím, že i kdyby křeč nebyla, stejně bych zvolnil, protože se mi zhusta nedostávalo energie fyzické a vlastně i psychické. Když padla naděje na tu metu, kterou jsem si vytknul, tak jsem se prostě nedokázal přinutit, abych se udržel v trochu slušném tempu. Posledních 12,2 km jsem tak odťapal za 91 minut. Sice jsem se alespoň dokázal přinutit k tomu, abych nepřešel do chůze, ale v úsecích kde mě nikdo neviděl, jsem se pohyboval tak pomalu, že by mě trochu svižnější chodec snadno předstihl.
Zhruba kilometr před cílem mě dohnal jeden starší chlapík. Dali jsme se do řeči a tak jsem musel zrychlit, abych mu stačil. Najednou jsem ke svému překvapení zjistil, že už mě ta křeč do stehna nebere a že bych mohl běžet rychleji docela v pohodě! Leč bylo již pozdě a tak i když jsem cítil, že mě ten chlapík najednou brzdí a že mě sám vybízí, abych na něj nečekal, odmítl jsem s tím, že už stejně toho moc nenaženu a proběhli jsme tak cílem ruku v ruce…

Není se tak čemu divit, že výsledný čas byl smutných 4 hodiny 23 minut! Je to sice můj pátý nejlepší čas a nejlepší v takto teplých podmínkách (21°C a jasno), ale to nemůže rozehnat nepříjemnou pachuť, kterou ve mně můj výkon zanechal. Je to alespoň poučení pro příště v tom, že pokud budu mít před maratónem vícero zdravotních problémů (natržený stehenní sval, potíže s ledvinami, počínající viróza), tak nemá cenu se stavět na start, protože je to potom jenom nesmyslné utrpení. Dále jsem si ověřil, že nové boty Mizuno, ve kterých se mi tak dobře běhá v tréninku na měkkém povrchu, na maratón používat nemůžu, protože mě v nich strašně bolí kolena. Trochu pochyby jsem o nich měl už po půlmaratónu, ale chtěl jsem jim dát ještě šanci, kterou ony drsně odmítly. Výrobce udával, že jsou pro běžce maximálně do 90 kilo a já jeho doporučení nerespektoval, takže přišel oprávněný trest... Kolikátý jsem skončil zatím vůbec nevím (počítám tak kolem 300.místa), protože pořadatelé ještě vůbec nevydali výsledkovou listinu!!! A to už od závodu uplynuly tři dny!!! Tento závod jsem běžel naposledy v roce 2008 (4:23:39) a od té doby na pořadatelské kvalitě rozhodně nenabral. Řekl bych, že je to zhruba stejné i když na letošní rok organizátoři slibovali významná zlepšení. Za tři stovky startovného však nemůžeš čekat nějaké superzabezpečení, ale alespoň ty výsledky by už mohly být ne?! Tričko ani medaile pochopitelně také nebyly, ale to mě netrápí, protože podobné "památky" už stejně nemám kam dávat a na podniky podobného druhu se spíše snažím co nejrychleji zapomenout. K závodu se mi bude vázat ještě jedna nepříjemná vzpomínka z doběhu. Když jsem se pracně došoural do cíle, žíznivě jsem se vrhnul na občerstvovačku, která byla hned za čárou doběhu. Hned jsem do sebe vyklopil kelímek s vodou. V tom jsem uviděl, že na druhém stolku nalévají ionťák. Já v první polovině maratónu vždycky piju jenom čistou vodu a ionťák zařazuji až v závěrečné dvacítce. Tady jim však po dvou hodinách došel, takže jsem pil jenom vodu celý závod. Proto jsem teď pocítil sžíravou chuť napít se něčeho jiného než vody. Leč když jsem se bezelstně chopil jednoho pohárku, zle se na mě osopila "nalévačka".
"To je jen pro závodníky!" Sjela mě pohledem predátora shlížejícího na obtížný hmyz.
"Ale vždyť já jsem závodník..." Bránil jsem se skoro zoufale.
"Jo ale vy už jste doběhl! Tohle je jen pro ty, kteří ještě běží!!"
"A nemohl bych si vzít alespoň malý kalíšek? Za celý závod jsem neměl ani kapku, když vám tak brzy došel..." žadonil jsem.
"No jestli to chcete krást závodníkům!?!"
Skutečně řekla slovo krást!!!
Nechal jsem to tedy být a z nechuceně šel pryč.
Při závodě jsem ionťák neměl, protože brzy došel a po závodě jsem ho zase nemohl mít, protože už jsem nebyl závodník.
Co k tomu dodat? Asi už ani nic....

Trať závodu je ale velmi pěkná a i povrch je uživatelsky příjemný, protože dlažby je velmi málo, asfalt solidní a vyskytují se i uživatelsky měkké úseky s uválcovaným pískem.

Tak takový byl můj 11. maratón.....

Ale hlavně, že jsem si nezhoršil zranění, nezpůsobil si kolaps ledvin a že se cítím fyzicky celkem v pohodě. Tu poslední větu psal ryzí optimista. Chtěl by jsi vědět, jak by stejný stav hodnotil pesimista? Tak poslouchej. Bolí mě kolena i přes to, že je mám oblepené 5 regeneračními náplastmi Phitén, táhne mě levá achilovka, pravé koleno z boku mě bolí jako bych ho měl silně naražené a podobný problém mám i s pravým chodidlem , jsem nachcípanej a unavenej…

Co dodat na závěr? Mrzí mě, že hlavní závod sezóny dopadl takto neslavně. Přitom letos jsem naběhal i jinak natrénoval více než kdykoliv před tím… Rozhodně se nedá očekávat, že bych někdy měl naběháno více. Už i proto jsem teď začal uvažovat o tom, že si za necelý měsíc zaběhnu ještě jeden maratón a tím by měl být maratón na 400 metrové dráze (105, 5 kola) v Plzni 16.11. Poběžím ho ale jenom v případě, že budu mít maximálně jen jeden zdravotní problém a hlavně pokud se bude dát reálně očekávat teplota pod 10°C.

Plzeňský půlmaratón 2014

6. října 2014 v 17:06 | Šnek |  Běh
Tak je to za mnou. Plzeňský půlmaraton 2014 je minulostí. Naštěstí. Nemám z něj totiž vůbec žádné dobré pocity. Ale pojďme popořádku...
První ťafku jsem dostal, když jsem začátkem týdne četl propozice. Bylo mi divné, proč je prezentace v Decathlonu na BOrech? Proč to?! Nechápal jsem...Ovšem jen do té doby, než jsem se podíval na plánek tratě! Cože?!?Překvapený Oni změnili moji zamilovanou trať?! To snad ne?!! Ale ano bylo tomu tak. To co jsem měl na tomto závodu nejraději zmizelo v propadlišti dějin! Jak rád jsem běhal parkem kolem Plazy, zahrádkářskou kolonií kolem Mže a poslouchal zvířátka při dlouhém úseku kolem ZOO... Ach jo...Plačící Tak se pojďme podívat, kudy vede ta nová. Lepší určitě nebude, ale třeba nebude tak špatná... Koukal jsem na ní jako husa do flašky a moc jsem z těch čmáranic moudrý nebyl. Každopádně samá zatáčka a i když pořadatel sliboval velmi rychlou trať na rovině, tak se mi to vůbec nelíbilo. Rovina to sice byla téměř absolutní, ale ty nespočetné zatáčky na času hodně uberou. A hlavně to prostředí! Běžely se tři stejné cca 7 km okruhy v podstatě mezi univerzitou, Daikinem a dalšími továrnami a Teskem. No prostě hnus. Nebylo na co koukat, teda pokud se někdo nevyžívá v betonu a plechových hranatých budov výroben... Kdyby to byly alespoň továrny historické, nebo tak něco, ale toto?! Myslím, že odpudivější prostředí jsem na žádném běžeckém závodě neviděl...Nerozhodný To už by pro mě bylo lepší, běžet na 400 metrovém ovále. Sice taky nic moc, ale aspoň se tam běží po měkčím povrchu než je dlažba a asfalt.
I proto jsem ani na závod nedělal žádnou speciální přípravu (jakoby na truc) a šel jsem ho rovnou z tréninku. Žádná pauza, žádné ladění a třeba v pátek před závodem jsem jel 80 km na kole, což běžecké formě rozhodně nepřidá. Ale závod jsem i původně plánoval, jenom jako ostrý trénink na maratón, takže o nic nešlo. Neměl jsem vůbec v úmyslu útočit na osobák (1:43) ani na nějaký dobrý čas. Stanovil jsem si zadrženě 1:50.
V sobotu 4.10. jsem vyjel z domova po dvanácté, zaparkoval u OBI a necelý kilometr ke startu u Univerzity jsem si proběhl. Potkal jsem se tam s Ondrou Konášem, který běžel za náš podnik štafetu (skončili na velmi pěkném 7. místě) a chvíli před startem jsem objevil i Vašíka. Ten byl jako obyčejně silně nažhaven a chtěl překonat můj osobák z loňska. Moc jsem mu nevěřil, ale nevymlouval jsem mu to.
Ve 13:00 se ozval startovní povel a více než 500 běžců se dalo do pohybu (štafety startovali současně s jednotlivci, kterých bylo 471).
Měl jsem triko se znakem Plzeňské teplárny s dlouhým rukávem. Byla si z funkčního materiálu, ale ne chladivého, nýbrž hřejivého. Čekal jsem, že to bude problém, ale zase když mi ji zaměstnavatel pro tento závod nezištně zaplatil, tak jsem cítil povinnost v ní také běžet. Jak se říká, darovanému koni na zuby nehleď. A kterýpak zaměstnavatel v dnešní době zajišťuje zaměstnancům oblečení na závod že... Triko mi myslím bude výborně sloužit jako termovrstva do hor, tak není si na co stěžovat.Mrkající
Jinak jsem byl oblečen lehce a zraněnou nohu (doznívající natržený stehení sval) jsem měl pečlivě zatejpovanou. Už i kvůli ní jsem to nemohl s tempem přehánět. Pochopitelně jsem s sebou neměl žádný energetický gel ani nic podobného a tentokrát jsem si nebral ani kofeinové žvýkačky. Celý závod jsem odběhl jen na vodu. Ani jídlo jsem si na občerstvovačkách žádné nebral.
Masa běžců mě po startu unášela docela rychle, dokonce až tak, že se moje kuřácké plíce začínaly skoro zahlcovat. Když jsem se blížil k metě prvního kilometru, čekal jsem s napětím, jaký budu mít mezičas, protože mi tempo připadalo, že běžím snad ke 4 minutám. 4:48. No tak ne. Tak je vidět, že se prostě jen necítím dobře a že by stejně nebyl žádný dobrý výkon i kdych ho plánoval.Zamračený
Za chvíli mě dohnal další známý. Marek Pokrupa z šachového klubu. Rychlý běžec na kratší tratě, který s vytrvalostními teprve začíná, ale myslím, že brzy bude i na nich výborný. Běželi jsme spolu v hovoru až na čtvrtý kilometr, kde jsem se od něj odpojil (směrem do zadu), protože jsme stále běželi tempem pod 5minut na kilometr a já jsem se dnes chtěl šetřit. První 7 kilometrové kolo jsem zaběhl za 35 minut a pár vteřin. Sice bych ho mohl držet i nadále, ale plán byl jiný. Stejně nemělo smysl makat celý závod naplno a zaběhnout nějakých 1:45. Co z toho? A maratón mě čekal za necelých 14 dnů... Proto jsem si na druhé kolo naplánoval tempo, kterým bych chtěl běžet právě ten maratón.Úžasný
V tomto okruhu jsem tam měl více času se "kochat" okolím a byl to skutečně neutěšený pohled a nebetyčná nuda. Skoro jsem u toho usnul! A bylo to vidět i na čase, protože druhé kolo jsem běžel skoro za 40 minut!!! Ty bláho! Tak takhle pomalu nechci ani ten maratón běžet. No a protože že už mě ten závod skutečně lezl krkem, při "vběhu" do posledního kola jsem okamžitě zrychlil, abych to měl co nejdříve za sebou. Zhruba do poloviny okruhu jsem tak opět běhal kilometry pod 5 minut a dokonce o něco rychleji než na začátku. Pak ale když jsem zjistil, že kdybych chtěl zaběhnout ten určený čas 1:50, musel bych makat až do konce, nějak jsem ztratil motivaci a zase poněkud ubral. Doběhl jsem to jakoby na setrvačník. Jen posledních asi 200 metrů jsem přidal, abych celkem zbytečně předběhl cca 10 lidí. Cílem jsme probíhali ruku v ruce s jedním sympatickým staříkem, který jak jsem později zjistil, má stejný ročník narození jako já. No nic naplat, jsem už taky v podstatě stařík. Ještě že se vnímám jen zevnitř a ne zvenku! KOnečný čas se zastavil na 1:52:09. Nic moc. Ale dnes nebyl čas důležitý, hlavní byl pocit z běhu, leč ten taky nebyl nic moc. A ještě k tomu se mi zhoršilo to zranění. Prostě jsem se vůbec necítil dobře a to není před maratónem vůbec povzbudivé. Vypadá to, že se budu muset s plánem útoku na svůj osobák (3:51, 279/471) velmi rychle rozloučit. Mrzí mě to, ale ty dva měsíce, kdy jsem nemohl trénovat tak, jak bych chtěl, se asi prostě musela projevit. Přes to bych chtěl příští týden ve Stromovce alespoň atakovat čtyř hodinovou hranici. Pokud se sejde více příznivých faktorů (teplota, rozpoložení, vyladění formy...), tak by se to teoreticky mohlo podařit.Nevinný
Ještě krátce zhodnotím závod, jak na mě subjektivně působil. Na školní stupnici bych mu dal tak 3 mínus. Trať jak už jsem předeslal na mě působila hrozně. Sice rovinatá, ale každý přece neběhá jen kvůli zlepšení času, ale troufnu si říci, že většina si chce užít závod v zajímavém prostředí. Nebo ne? Už to vypadalo, že tentokrát nebude jako v minulých ročnících problém s pitím na občerstvovačkách v posledním kole, ale když jsem doběhl do cíle, vyprahlý jako Sahara, čekala mě hláška, že voda zase došla. Kdybych běžel rychleji, tak bych vodu dostal, ale zase tak pomalý jsem nebyl, když za mnou doběhlo ještě téměř 200 lidí. Skoro mi to připadá, jako kdyby pořadateli šlo hlavně o elitní závodníky a aby padl rekord, zatímco ti ostatní jsou dobří tak leda na to, aby zaplatili startovné a pořadatel se mohl chlubit jejich narůstajícím počtem.Šlápnul vedleJe na prachy Minulý rok bylo vzhledově bídné triko od jinak dobré firmy Alea a ještě k tomu bílé. Nesnáším funkční bílá trika!Křičící No a letos bylo triko úplně stejné, akorát nápis závodu byl místo modrého zelený!KřičícíKřičící Hnus! Taky jsem se ho hned zbavil. K tomu narůstající startovné... Vlastně jediná výhoda pro mě na tomto závodě je to, že to mám blízko. Být takovýto podnik někde dál, tak už se ho určitě nikdy nezúčastním, ale takto třeba ještě někdy ano. Příští rok si ale myslím, že pokud se poběží na této trati, tak dám raději přednost závodu horských kol ve Strašicích, který je ještě blíž a nikdy jsem ho nejel, protože je vždy ve stejném termínu, jako tento na kvalitě ztrácející půlmaratón. Myslím, že jsem jeden z mála, kdo dokončil všech 7 doposud proběhlých Plzeňských půlmaratónů a bude mi asi líto, že tuto serii budu muset přerušit, ale to se nedá nic dělat...Rozpačitý