---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Prosinec 2012

Vánoční turnaj Kšice

27. prosince 2012 v 14:43 | Šnek |  Šachy
26.12.2012 jsme se synem Petrem vyrazili na tradiční šachový turnaj v rapidech do Kšic. Hrálo se na 9 kol, partie na 2 krát 20 minut. Už jsem tento turnaj několikrát vyhrál, ale to bylo v době, kdy jsem šachy hodně trénoval a hlavně byl v plném zápasovém zatížení. Nyní, kdy jsem turnaj nehrál téměř rok, jsem si nemohl dělat žádné velké naděje na umístění. A to i proto, že účast byla tentokrát nebývale velká (celkem 41 účastníků).
V prvním kole jsem sice vyhrál, ale můj soupeř nebyl nijak zvlášť silný a přes to jsem se s ním nadřel. Sice mě to trochu povzbudilo a tak jsem s dalším soupeřem, který byl o poznání silnější, hrál tvrdě na výhru. Když se však ukázalo, že můj matový útok nebude úspěšný, dostal jsem se do silné časové nevýhody. JAk jsem pořád vymýšlel, jak se dostat soupeřovu králi na kobylku, ztratil jsem příliš času. A tak i když jsem si nakonec vypracoval vyhranou pozici, zbývaly mi jenom vteřinky a to se prostě nedalo stihnout.
Ve třetím kole jsem dostal díky porážce opět soupeře slabšího, se kterým jsem se poměrně snadno vypořádal. V kole čtvrtém mě čekal ostřílený rapidový harcovník z Chebu. Již od zahájení jsem tahal za kratší konec a brzy také ztrácel pěšce. PAk se mi ale podařilo vymyslet jednu léčku. Soupeř by buď musel přijmout remízu vzniklou opakováním tahů, což by mi celkem vyhovovalo a nebo pěšce vrátit a riskovat to, že se dostane do velmi nepřehledné pozice. Jemu se remizovat nechtěl, tak to risknul a já pak poměrně rychle triumfoval. Tři body ze čtyř, to bylo mnohem více než jsem čekal.
Po přestávce na oběd, mě čekal velmi silný místní hráč, se kterým máme obyčejně výsledky vyrovnané. Sice jsem se dostal do lepší pozice, ale nepodařilo se mi toho využít a i když jsem měl lepší čas, přijal jsem sportovně soupeřem nabízenou remízu. Podobné to bylo i v dalším kole, takže jsem měl 4 body ze 6 možných. V sedmém kole jsem dostal svého oblíbeného soupeře z Přeštic a velmi brzy jsem triumfoval.
Následovalo osmé kolo. Říkal jsem si, že teď mi stačí k tomu abych se dostal na bednu, z posledních dvou kol jeden bod. Lepší bylo pochoipitelně, kdybych ho získal hned. Proti mě však seděl silný soupeř z TAchova. ZAhájení se mi moc nepovedlo, pozice byla trochu horší a pak jsem musel obětovat i pěšce. K tomu jsem měl i mnohem horší čas, takže jsem se už v duchu loučil s možností, že bych něco uhrál. Ale bojoval jsem dál. Stačilo malé zaváhání soupeře v koncovce a dostal úder. Vznikla tak pozice, kdy mě kromě krále zbyl jeden pěšec, zatímco soupeři jenom kůň. On to tak vyhrát nemohl v žádném případě, zatímco já teoreticky ano. Zbývalo mi však jen 15 vteřin, zatímco jemu Více než minuta. NAbídl jsem proto remízu, ale on jí nesportovně odmítl, takže bylo jasné, že chce hrát trapně jenom na čas. Udělali jsme dalších několik tahů, když si on konečně uvědomil, o jakou trapnost se pokouší a s remízou souhlasil.
A bylo tady poslední kole. Proti mě si sednul další Přeštický borec. Dobře se známe a víme co od sebe můžeme čekat. Nechtěl jsem ponechat nic náhodě a tak jsem si od počátku připravoval pozici velmi pečlivě. Už to vypadalo, že mě od výhry a tím i umístění mezi prvními třemi nic neodvrátí. Ale tyto pocity bývají osudné. Přehlédl jsem smysl soupeřova předchozího tahu a tak přišel okamžitý trest. Jedním tahem jsem přišel o materiál a záhy velmi rychle o celou partii! Škoda, velká škoda! Taková partie hodně zamrzí...
Skončil jsem tak s 5,5 body na pěkném 8. místě, což sice není špatné a před turnajem bych to určitě bral, ale vzhledem k průběhu turnaje to mohlo klidně být o kus lepší. Petrovi se dařilo výborně a nakonec skončil na krásném 12. místě.
Turnaj se pořadatelům jako obyčejně povedl, protože vše klapalo jako na drátkách. Příští turnaj bude zde o Velikonocích, ale nevím jestli s mojí účastí, protože ve stejný termín mám turnaj v Dobřívě v Ping pongu a do těch Kšic to je 80 km. No a taky mě momentálně víc bere ten pinčes...Dneska jsem byl opět trénovat s hospodářem a i když rozdíl mezi námi je pořád velký, zmenšuje se a zmenšuje...

Vánoční turnaj Dobřív - Ping pong

22. prosince 2012 v 17:43 | Šnek |  Ostatní
V sobotu 22.12.2012 jsem se zúčastnil ping pongového turnaje v Dobřívě. BYlo to ode mě asi dost troufalé, když jsem si dovolil po třech trénincích skočit rovnou do oficiálního turnaje, ale hospodář nařídil, tak se nedalo nic dělat. Ještě k tomu jsem noc před turnajem prohýřil a spát jsem šel až ve dvě po půlnoci, takže nikoho asi nepřekvapí, že se mi ráno vstávalo poněkud těžko. Ani jsem neměl chuť se pořádně nasnídat. V turnaji se prezentovalo včetně mě 8 účastníků, což byla údajně nejnižší účast z 18 ročníků.To mi ale bylo celkem jedno, protože když jsem viděl, jak se ostatní rozehrávají, polévalo mě horko. Kromě jedné nebo dvou výjimek jsem byl totiž přesvědčen, že proti nim nebudu mít vůbec žádnou šanci! Neměl vliv věk (2 dospělí, 2 žáci a 4 junioři) ani výbava (někteří měl již od pohledu úžasné pálky), ale hlavně moje nezkušenost v tomto sportu a mizivá trénovanost. Sice jsem se neproklínal, že jsem se přihlásil, ale nebyl jsem toho dalek.
BYli jsme rozlosováni do dvou skupin, v nichž se hrálo každý s každým. Hned v prvním zápase se proti mě postavil jeden z těch juniorů, které jsem si před turnajem klasifikoval jako pro mě nepřekonatelného. TAké mě v prvním setu celkem snadno přehrál. Myslel jsem si ale, že to bude ještě horší. Proto jsem se v setu druhém trochu osmělil a světe div se, dokázal jsem ho těsně vyhrát. To soupeře dost znervóznilo a mě naopak vlilo do žil další energii. Zcela nečekaně jsem tak celý zápas vyhrál 3:1!!! To byl parádní úvod. Ve druhém zápase jsem se potkal se sousedem Martinem. TAdy jsem si docela věřil a asi se to projevilo na mé koncentraci. V prvním setu jsem totiž záhy prohrával 1:6! Musel jsem se rychle vzpamatovat a soustředit. Rychle jsem pak stav otočil a celý zápas vyhrál 3:0. Již teď jsem tak měl jistou účast ve čtvrtfinále!!! Ani mi nevadilo, že jsem v posledním zápase ve skupině prohrál s jedním ze dvou juniorů, kteří očividně převyšovali všechny ostatní minimálně o třídu. Druhé místo ve skupině mi totiž zajistilo nasazení ve čtvrtfinále, ve kterém jsem tak dostal sice zdatného soupeře, ale přece jenom byl 3 ve své skupině a byl to jeden z žáků. ZAčátek se mi proti němu (ostatně jako skoro ve všech zápasech) příliš nevyvedl, ale když jsem si velmi rychle jsem si na jeho hru zvykl, tak jsem zvítězil 3:0. Jsem v semifinále! Já jsem skutečně v semifinále!!! Před turnajem něco neuvěřitelného!
Před rozhodujícími duely ve dvouhře nás čekaly ještě boje v turnaji čtyřher. Pořadatelem byly náhodně vylosovány dvojice a já dostal za partnera toho, se kterým jsem vyhrál v prvním kole 3:1. V prvním kole se proti nám postavil Martin s jedním z těch dvou vjimečných hráčů. Zpočátku to vypadalo, že se asi nebudeme chytat, ale pak jsme se neuvěřitelně kousli a zcela nečekaně zvítězili 3:0!!! To současně znamenalo, že postupujeme rovnou do finále!!! TAm proti nám nastoupil druhý z těch dvou výjimečných a k sobě měl navíc dalšího výborného hráče. TAdy byla papírová převaha ještě výraznější a také v prvním setu nás doslova smetli. Se svým partnerem jsem si ale docela sedli a nechtěli jsme se tak snadno vzdát. "Zkusíme aspoň jeden set, ne?!" Říkal jsem mu. A skutečně se nám ve druhém setu začalo dařit lépe a lépe, až jsme ho skutečně a zároveň neskutečně vyhráli!!! S jídlem roste chuť a s výhrami sebevědomí. VYhráli jsme totiž i set třetí!!! Soupeř nevěřil vlastním očím. I ve čtvrtém setu jsme zahájili dobře a když už se nám před očima začala rozblikávat zlaté vidiny, zasadil nám soupeř kontra. Rázem jsme prohrávali v setu 3:8.
"V tomhle setu už nemáme šanci. Můžeme hrát v klidu." Obrátil jsem se na spoluhráče.
"Já myslím, že to ještě není ztracený," oponoval.
Já však věděl proč to říkám a tak jsem se nedal: " ne věřmi mi. Šanci nemáme!"
Chtěl jsem totiž, aby se můj partner uklidnil, protože jsem cítil, že ho svazuje odpovědnost. Trochu to skutečně zabralo, protože jsme uhráli 4 míčky za sebou. NAkonec jsme ale stejně set těsně prohráli a podlehli ve vyrovnaném setu posledním. I tak je ale druhé místo nečekané a úžasné! Tenhle zápas byl pro mě asi vrcholem. Od počátku turnaje jsem se totiž zápas od zápasu zlepšoval a tady jsem měl ještě dost sil.
V nadcházejícím semifinále, kdy jsem nastupoval proti jednomu z těch dvou nejlepších jsem již cítil, že se na mě začíná projevovat prohýřená noc a hlad mi připomíná, že jsem skoro nesnídal. Proto jsem šel do duelu s tím, že budu spíše šetřit síly. V prvním setu jsem tak hladce prohrál. Skoro jsem ani nebyl schopen vybrat jeho podání. V setu druhém se mi ale na začátku povedlo pár výborných míčů a já pak ten set zcela nepochopitelně vyhrál!!!MAkal jsem tak až do konce. Soupeřovi kvality ale byly o tolik vyšší, že nepomohla ani moje příslověčná rvavost a pevné nervy. Prohrál jsem tak 1:3 a rovnou nastupoval do boje o třetí místo. Únavou už jsem sotva pletl nohama a i když už jsem věděl, že kromě těch dvou nejlepších mohu v turnaji porazit kohokoliv,bylo jasné, že bude těžké najít nějaké zbytky sil. Všechny sety skončili nejtěsnějším rozdílem, ale dlouhá řada smolných míčků a únava zavinily, že jsem prohrál 0:3. Škoda. Velká škoda! Ale dělal jsem co jsem mohl a tak hodnotím čtvrté místo v jednotlivcích a druhé ve čtyřhře jako nečekaný a hlavně skvělý úspěch. Poměr setů v jednotlivcích jsem měl 10:10 a ve čtyřhře 5:3. BYl to fakt zajímavý podnik a užil jsem si to. Jen to bude chtít příště lepší životosprávu před turnajem...

Šachy v Rokycanech

15. prosince 2012 v 19:29 | Šnek |  Šachy
V neděli 9.12.2012 jsem se zhruba po třičtvrtě roce posadil za šachovnici k soutěžní partii. S týmem Líně D jsme hráli v Rokycanech proti jejich áčku v soutěži regionálního přeboru PM I. PAradoxně mám bydlištěm mnohem blíže k našim hostitelům než k Líním. TAky jsem ještě před zápasem dostal od domácích nabídku, abych k nim přestoupil, což jsem s úsměvem přešel.
Ale přistupme k samotnému zápasu. Již před zahájením jsme prohrávali 1:0, protože náš kapitán Jirka Zemen musel náhle do zaměstnání a náhradu za něj se nepodařilo sehnat. I přes to jsem věřil, že naše zbývající čtveřice dokáže zápas vyhrát. Poměrně brzy zvítězil můj syn Petr, když jeho soupeř nakupil pod tlakem několik chyb za sebou. Brzy po něm skončil na třeí šachovnici i Vlasta König, který byl zremízován věčným šachem. Stal byl tak 1,5:1,5. Teď už hrál jen na čtvrté šachovnici Adam Procházka a na první já. Adam nedal soupeři příliš šancí a s přehledem triumfoval. Tak už jsem hrál jako obyčejně jenom já a jak už bývá často zvykem v tomto týmu - když vyhraju, nebo remízuju vyhrajeme i celkově a pokud bych prohrál, tak by to byla celkově remíza.
Můj soupeř byl papírově o dvě třídy slabší, ale nehrál vůbec špatně. Navíc šachy jsou krásné tím, že v nich může i o hodně slabší soupoeř vyhrát, což se v jiných sportech ve kterých soutěžím, může stát jen opravdu výjimečně. Po takové dlouhé době hrát soutěžní partii není nic příjemného a i když jsem nedělal žádné hrubé chyby, nijak zvlášť jsem neperlil. I proto jsem se někdy kolem třicátého tahu začínal bát, že se mi remíze nepodaří zabránit. Usilovně jsem hledal, jak z toho ven, ale musel jsem se chytat doslova drobečků. Občas se mě lidé kteří šachy závodně nehrají ptají, kolik vidím tahů dopředu... Odpovídám, že někdy ani jeden a někdy třeba dvacet - vždy záleží na pozici. V této vyrovnané partii jsem udělal nenápadný tah, kterým jsem lehce oslabil soupeřovu pěšcovou strukturu a už jsem věděl, že pokud se mi podaří vyměnit dámy, bude to rozhodující moment pro mou výhru. Dámy sevyměnit podařilo a já si tak mohl ověřit, že můj propočet byl dopředu na 34.tahů!!! VYhrál jsem tak v 74 tazích a celkově jsme zvítězili 1,5:3,5...
Tento týden u nás napadlo čtvrt metru sněhu, takže jsem si užíval běžek. V pondělí jsem sice byl ještě běhat jenom "na nohách" 10 km, ale hned v úterý jsem ujel 15 km a ve středu 20. Včera v pátek jsem ujel opět 2O km, ale nebylo to nic moc. Jel jsem na závodních běžkách a nějak mi to nesedělo ve sjezdech a když už jsem se vracel domů, tak jsem dílem své nejistoty a dílem vyhřezlých kamenů, hodil nepříjemného tygra a blbě si narazil a rozseknul koleno. BOhužel jsem si roztrhl i téměř nové sportovní kalhoty... Koleno pobolívá jen trochu, ale je rozseklé tak hloupě, že se mi každou chvíli rána otevírá. Asi by to bylo na šití, ale nechce se mi někam jet. Odpoledne jsem se na tom náledí odvážil i běhat (vzal jsem si svoje nejhorší kalhoty, abych si nezkrvalil nějaké novější) a na 11 km se mi běželo celkem fajn. Zítra i přes oblevu zkusím běžky znovu... Původně jsem měl hrát znovu šachy, tentokrát druhou ligu, ale musel jsem odmíntnů v důsledku silné únavy. Ne že bych byl unaven fyzicky, právě naopak. Cítím formu jako už dlouho ne a fyzickými silami doslova přetékám. Jen lituju, že v tomto období není žádný závod, který by byl pro mě vhodný. Ale duševně si sahám na dno a v takovém stavu hrát šachy by bylo bláhové...