---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Říjen 2012

Plzeňský maratón 2012

24. října 2012 v 18:41 | Šnek |  Běh

Tak a blíží se další z milníků sezóny, kterým je běžecký maratón v Plzni. Je to tak druhý maratón ve dvou měsících a celkově můj devátý. Tři hlavní vrcholy roku už jsou za mnou (Žebrácká 25, maratón v Kladně a půlmaratón v Plzni), ale přesto bych si chtěl dobře zaběhnout. Vzhledem k tomu, že jsem ale na toto období formu nečasoval, nedá se vůbec čekat, že by se mi podařilo atakovat "bájnou" hranici 4 hodin. Chtěl bych se ale těšit na můj třetí nejlepší čas v mých dějinách a to by bylo kolem 4:15 (dosavadní třetí čas 4:23). To by se myslím mohlo podařit, zvláště když teplota má být kolem 4°C.

Závod se bude konat v sobotu 27.10. a běhat se bude na 1,5 km okruhu kolem fotbalového stadionu ve Štruncových sadech. Je to vložený závod v rámci mistrovství ČR v běhu na 100 km. Na těch 100 km je přihlášeno lidí docela dost (několik desítek), ale na ten náš "krátký" běh je nás zatím jenom šest. Dokonce ani Vašík od nás z práce si netroufl. Takový běžec, taková příležitost…. Je to velká škoda, protože je jisté, že tolik jako letos už mít Vašík nikdy naběháno nebude…

Poslední tréninkové dny vypadali takto:

Pátek 19.10 - běh 12 km, kolo 22 km, turnaj v ping-pongu s bilancí 14:8

Sobota 20.10. - běh 12 km, kolo 63 km (velmi náročný výjezd na Dlouhý vrch 775 m n.m. se závěrečným stoupáním cca 25%!!!!!!)

Neděle 21.10. - kolo 34 km

Pondělí 22.10. - volno, protože mě začalo trochu pobolívat koleno

Úterý 23.10. - koleno pobolívá, ale jedu do práce na kole cca 60 km

Středa 24.5. - koleno pobolívá, ale jedu do práce opět na kole cca 60 km

V jednom ze zbývajících dnů půjdu volně běhat cca 8 km a druhý den bude volno (ještě nevím který).


S tím kolenem je to trochu potíž. Není to nic výrazného, ale při maratónu se kolikrát i maličkost změní ve velký problém. V každém případě jsem připraven uzpůsobit zdravotnímu stavu tempo nebo dokonce i vzdát. To bych sice nerad, ale je potřeba poslouchat své tělo.

Závěrem přidám ještě jednu fotku, která vznikla po ukončení ping-pongového turnaji s kluky z krajského úřadu.
Z leva: Jarda Nálevka (bezkonkurenční vítěz), Toník Dvořák (druhé místo), Dan Macho, moje maličkost (třetí místo), zástupce skalních šneků Jirka Skala a vyhlášený tenista Pavel Vrzal. Na fotce není vidět Vašek Liška, který si v turnaji taky pořádně zasměčoval…


Jo, jo…Už je to za mnou. To byl ale drsnokopytňáckej závod!!! Ještě dvě hodiny před závodem jsem nevěděl, jestli se ho zúčastním!! Ne že by se mi nechtělo, ale počasí bylo docela úděsné. Ráno lilo, teplota kolem 2°C (teplota mi ale celkem vyhovovala), fučel vítr… V průběhu dopoledne se ochladilo na 0°C a déšť se změnil v husté sněžení. Dokonce jsem i zapochyboval, jestli závod nebude zrušen… No ale nakonec zvítězila chuť do závodění a tak jsem si řekl, že nejsem žádnej měkejš a že do toho prostě jdu! Rychle jsem si sbalil věci, odhrabal sníh z příjezdové cestu a opatrně vyrazil po kluzkých silnicích k Plzni. Taky jsem si namlouval, že sněžení bude v Plzni slabší než u nás skoro v horách. Leč nebylo. Ovšem cesty zpátky již taky nebylo. Když jsem projížděl kolem trati, uklidnilo mě, že po ní krouží ultramaratonci v mistrovství republiky na 100 km. Tak tedy závod se koná a to bylo v tu chvíli pro mě hlavní. Na nic jiného jsem už nemyslel. Stejně jsou to ale borci, když dokážou uběhnout 100 km a ještě v tokových to podmínkách! Mají můj hluboký obdiv. Já jsem jen "sprinter" a proto si zatím troufám jenom na 42 kilometrů. Ještě nikdy jsem se necítil před maratónem tak méněcenný.. .

Ale kuš s pocity. Rychle jsem se zaregistroval u Šroubků, kteří záslužně drží běžecké vytrvalecké závody v našem kraji na vysoké úrovni. Sotva jsem se stihl převléknout (zvolil jsem tenké dlouhé elasťáky Craft, tenkou Moiru nahoru a přes ní ještě tenčí větrovku NB a na hlavě mi výborně posloužila tenká čepice ze Šumavského skimaratónu), už mě volali na start. Sešlo se nás tam všeho všudy 14, což byl ale i tak oproti loňsku pokrok, protože tehdy nás bylo jenom šest.

A už je tu 14 hodin a tím pádem start!!! Vyrazil jsem jako postřelený srneček vstříc 28 jedenapůlkilometrovým okruhům plus ještě k tomu necelých 200 metrům. Ale co to? Někdo volá:"gel, někdo ztratil gel!" Sáhnu si do nové, ještě nevyzkoušené ledvinky a …no pochopitelně byl to můj gel! Takže se musím vrátit zpět na start a ztrácím tak cenné sekundy, které by mohly v závěru chybět… Byl to ale druhý a poslední gel, který jsem v letošní sezóně hodlal použít a bez něj bych to asi dal těžko, protože jsem s ním počítal a tudíž neměl za něj obvyklou náhradu. Tak jsem se tedy vrátil a musel se tak propracovávat z posledního místa.

Ale běželo se mi kupodivu dobře. Teplotně jsem se cítil akorát, jen to sněžení a vítr kdyby nebylo. Na zemi byly louže a hromady listí, zhora sníh a vítr… Zvláště proti větru se běželo velmi špatně.
Kromě toho, že se člověk musel proti němu probojovávat, tak se i špatně dýchalo, protože vichr vháněl sněhové vločky snad přímo do plic. "Ale co. Aspoň budu mít větší radost, až závod dokončím," říkal jsem si v duchu. "A dokončím ho vůbec," ozvalo se mé pochybovačné "třetí" já?! "Jasně že dokončím! Jako vždy!!" Umlčel jsem ho v zárodu a už mu v průběhu závodu nedal prostor ke slovu.

V prvních kolem jsem se snažil držet i zpátky, ale i tak jsem cítil, že by vytčený čas 4 hodiny 15 minut měl být dnes v pohodě v mých silách. Ale při maratónu člověk nikdy neví… Od počátku jsem se také snažil držet nohy v suchu, protože to je při takto dlouhém závodě to nejdůležitější. Na tělo mokro nevadí, ale voda v botách to je peklo. Proto jsem důsledně obíhal louže i větší hromádky listí. Jedna louže byla ale tak velká, že se oběhnout nedala, takže jsem se před ní musel v každém kole rozsprintovat a s mohutným odrazem ji přeskočit. Teď když se na to dívám zpětně, tak musím přiznat, že tento postup mě stál asi až příliš energie, která mi potom chyběla v závěru. Kolem 17 kilometru jsem se rozhodl použít první polovinu gelu. Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem se ho pokusil vymáčknout z tuby. Byl ztuhlý skoro na "kost". Musel jsem ho vymačkávat vší silou a oběma rukama, abych vždy vytlačil ani ne půl centimetru gelíku. Až jsem si říkal, že tím vymačkáváním možná ztratím více energie, než mi gel dodá… Že by mohl při nule stupňů takhle ztuhnout mě vůbec nenapadlo. Ještě se zmíním o pití. Na občerstvovačce ho bylo dost, ale díky zimě se skoro nedalo pít (to vůbec není výtka směrem k pořadateli, protože s tím těžko mohl něco dělat), voda a inťák byly tak ledové, že mě z toho ještě teď brní zuby no a u čaje musel mít člověk štěstí - musel přiběhnout v pravý čas, když čaj už nebyl vařící, ale zase ještě nebyl ledový.
Zatím jsem ale kroužil v pohodě a čekal, jaký bude čas na metě půlmaratónu. Fío…!!! Nějakých deset sekund pod dvě hodiny!! To mimo jiné znamenalo, že kdybych současné tempo udržel až do konce, dostal bych se podruhé v životě pod bájnou hranici 4 hodin!!!! A neviděl jsem důvod, proč by se to nemělo podařit, protože jsem se stále cítil výborně. Bohužel byl jsem nenažranej a doplatil jsem na to. V hlavě mi totiž začala vířit myšlenka na absolutní osobák! Pořád jsem přepočítával mezičasy až mi nakonec vyšlo, že stačí zrychlit jen o pár desítek sekund na okruh a osobák bude!!! Přání otcem myšlenky. Neváhal jsem a tempo okamžitě zvýšil. Nejbližší tři okruhy jsem běžel jako dobře promazaný stroj a vše se i přes sněhovou vánici zdálo zalito Sluncem. Po 27 kilometru jsem dorazil zbytek gelíku a zároveň se začal přiznávat, že to nasazené tempo prostě nevydržím. No nedalo se nic dělat. Zpomalil jsem a orientoval se už jen na hranici 4 hodin.
Ta se stále zdála být v reálném dosahu. Ale únava se ozývala stále více a já musel k udržení cíle vydávat stále více a více energie. Navíc sněžení, které se uprostřed závodu trochu umoudřilo, opět zesílilo a ztěžovalo už i tak můj těžknoucí krok. Šest kilometrů před cílem mi už začínalo být jasné, že asi ani čtyři hodiny nepadnou. Musel bych je totiž urazit za 33 minut, což je za normálních okolností pro mě volný regenerační trénink, ale v závěru maratónu je to pro mě tempo přímo vražedné. Upnul jsem se tedy alespoň na můj druhý nejlepší čas 4:03:47, který jsem zaběhl minulý měsíc v Kladně. Bohužel ani to se nepovedlo. Ale přesto mě čas 4:04:28 naplnil nadšením, protože před závodem bych něco takového vůbec nečekal ani za ideálního počasí natož za tohoto. Radost mi kalila jenom ta nenažranost, když jsem nekriticky chtěl útočit na životní osobák a připravil se tak o ještě lepší čas než jsem zaběhl. Ještě větší radost mi udělal pohled výsledkové listiny. Skončil jsem totiž na 5.místě celkově a v kategorii 35-100 let jsem obsadil dokonce příčku třetí!!!! Úžasné, nebo paráda?! To je jedno. Ovšem i tady se objevil stín a to když jsem zjistil, kolik jsem ztrácel na toho co byl přede mnou. Bylo to jen cca 20 vteřin!!!!! Kdybych to tak věděl. Určitě bych to ze sebe ještě vymačkal (jak jsme běželi dohromady s ultramaratonci, tak jsme ani nevěděli kdo je kdo). A ten další co byl přede mnou, měl náskok tří minut. Kdybych neblbnul, tak jsem měl i jeho. Ale co stejně to byl úspěch a udělal jsem si opravdovou radost. Spolu s letním výstupem na Wildspitze to byl jednoznačně můj nejlepší výkon roku! Oba podniky se mi nesmazatelně vryly do mého nitra.
Závěrem bych rád poděkoval klanu Šroubků za výborně připravený závod, který snad neměl chybu. Všechno klapalo na jedničku a vůbec mě nenapadá, co by se jim dalo vytknout. Potěšila i krásná a nebývale veliká medaile…

Plzeňský půlmaratón

2. října 2012 v 17:14 | Šnek |  Běh

Poslední víkend před druhým nejdůležitějším závodem roku Plzeňským půlmaratónem (6.10.) jsem se doléčoval z nepříjemné virózy. To mi ovšem nezabránilo, abych tréninkový plán splnil. Díky nemoci jsem měl totiž čtyři dny pauzu a to musí bohatě stačit. Kolem prodlouženého víkendu jsem si vzal ještě 2 dny dovolené, takže jsem měl k dispozici celých 5 dnů volna.
Ve čtvrtek (27.9.) jsem po delší době vyběhnul. Dýchalo se mi sice špatně, ale dalo se. Výsledný čas na 12 kilometrech 64 minut byl sice bídný, ale nebylo by rozumné se přetěžovat. V pátek jsem měl na plánu kolo. Dal jsem si středně dlouhý výjezd na rozhlednu Chanovice u Horažďovic. Bylo to poslední "vnitrokrajová" rozhledna, kterou jsem ještě na kole nezdolal. Cesta šla pěkně od roky (nebo spíše nohy) a i dohlednost byla výborná, takže se dalo bezpečně rozeznat celou Šumavu, Český Les, Hoher Bogen a dokonce i Kleť. NA zpáteční cestě jsem se ještě zastavil na rozhledně Železný újezd, kde už jsem jednou byl.
Celkem jsem najel 103 km a bylo to přesně akorát. V sobotu jsem si vyběhl na 16 km a už se mi dýchalo lépe a i zbytek těla pracoval slušně. V neděli jsem poprvé zdolal místní vrch Hlava (788 m n.m.) a bylo to docela výživné stoupání. Proto jsem ujel jen 40 km. V pondělí jsem pak prodloužený víkend zakončil výběhem na 12 km. Běželo se mi už dobře, takže i čas 58 minut je solidní. Dnes jsem v práci na kole (60km), stejně tak jako budu zítra. Ve čtvrtek bude volný den, zatímco v pátek před závodem se proběhnu (cca 8 km). No a v sobotu už bude ten hlášený útok na osobák, který má z loňska hodnotu 1:45. Myslím, že mám na to, abych ho dal. Jen si teď nejsem jisté, jestli mám i na to, co jsem chtěl původně a tím bylo pokoření hranice 100 minut. To bude asi podstatně tvrdší oříšek….

TAk už je to za mnou. Píšu až teď, protože dřív prostě nebyl čas.
Již těsně před závodem bylo jisté, že útok na 100 minut nepadá vzhledem k horkému počasí (25°C ve stínu) a větru v úvahu. Jen jsem se nechtěl tak úplně vzdát jiskřičky naděje na to, že bych přecejenom dokázal běžet na osobák 1:45. Současně jsem ale věděl, že já jako severský typ, jsem nikdy nezaběhl dobrý čas, pokud byla teplota nad 15°C a teď bylo o celých 10°C více! Ale natrénováno jsem měl, jinak jsem se cítil v pohodě, tak jsem se rozhodl, že v prvním 7 km okruhu to risknu a poběžím tak, aby byl ještě osobák reálný. Nechtěl jsem totiž jen kvůli počasí všechno vzdát. Chtěl jsem se s tím prostě porvat. No ale už na 4 kilometru mi připadalo, že se musím každou chvíli uvařit. Cítil jsem se jako v peci. Nicméně první ze 3 okruhů jsem dokončil v tempo 5 minut na kilometru a to i přes to, že jsem na startu díky zadnímu postavení v koridoru ztratil minimálně půl minuty. I tak ale bylo záhy jasné, že na ten osobák to prostě v žádném případě nebude. Ještě před desátým kilometrem jsem musel zvolnit, protože Sluníčko a vítr ze mě kvapem odsávaly vélké dávky energie. I přes to zpomalení jsem i tak docela trápil, protože jsem to nechtěl zabalit úplně. Druhým okruhem jsem se tedy protrpěl a ten poslední byl alespoň lepší v tom, že i řada ostatních se "vařila" a tak jsem v posledních kilometrech dokázal předběhnout spoustu soupeřů. NAkonec to nebyla taková hrůza, protože jsem dokázal zaběhnout čas 1:49 a s přihlédnutím k podmínkám to hodnotím jako kvalitnější výkon než při loňském osobáku na identické trati. Organizačně byl asi závod nejhorší ze všech pěti ročníků a to zejména proto, že pořadatel nezajistil pro obdobný typ závodu zcela nezbytné houbičky na omývání, což vzhledem k horkému počasí je obzlášť zarážející. No a vrchol bylo i to, že když jsem probíhal poslední občerstvovačkou, tak už tam nebyla žádná voda a dokonce vůbec žádná tekutina!!! Já už jsem to těch pár kilometrů vydržel, ale při pomyšlení na tu velkou masu závodníků, kteří měli za mnou kolo ztrátu a museli tudy běžet ještě jednou, jsem trpěl i za ně.
Celkově jsem se ale umístil až nečekaně dobře, protože jsem skončil na 233 z 595 startujících, což je s přihlédnutím k celkovým počtům také lepší než loni. Z našeho podniku jsem ale skončil beznadějně poslední, když stabilně o dvě třídy lepší Honza Wendler a Marek Netrval mě porazili o více než 15 minut (což pro mě ale není tak špatné) ale tentokrát mě o více než minutu a půl porazil i VAšík Jírů, což ovšem taky není nijak zvláštní překvapení, protože má zhruba o třetinu více naběháno a specializuje se výhradně na běh. Nicméně má ode mě gratulaci, protože jeho čas je v těchto podmínkách také mnohem kvalitnější než minulý rok. Zbývá jenom doufat, že se mi ho podaří přemluvit, abychom si to za 10 dnů rozdali na chlapské trati maratónu! Mohl by to být skutečně zajímavý a věřím, že pro oba přínosný souboj. Já už jsem přihlášen a teď už jenom čekám, že se i Vašík pochlapí. Mě potom ještě čeká Velká Kunratická a 18.11 ještě buď jeden maratón v Plzni a nebo spíše 30 km na dráze. Přece jenom běžet 3 maratóny ve třech měsících možná nebude nejideálnější...