---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Leden 2012

Líně D versus Košutka E

31. ledna 2012 v 16:30 | Šnek |  Šachy

V neděli 15.1.2012 jsem se poprvé v této sezóně posadil za šachovnici v soutěži družstev. Bylo to v soutěži PMI. Hrál jsem za Líně D a proti nám zasedl favorizovaný tým Košutka E, který se v tu dobu vyhříval v horních patrech tabulky, zatímco my jsme se motali na chvostu. I přes to jsem počítal spíše s vítězstvím, vzhledem k tomu, že když jsem za poslední dva roky v tomto týmu nastoupil, skoro vždy jsme vyhráli.

To jsem ovšem nevěděl, že syn Petr poruší životosprávu a ráno před zápasem se mi ho tak při nejlepší vůli nepodařilo vzbudit! Náhradník za něj nebyl, takže jsme od počátku prohrávali 0:1!!!

V mé partii jsem byl favorit, ale soupeř přesto nebyl žádný neumětel o čemž svědčila i jeho bilance, když v předchozích pěti kolech ani jednou neprohrál (taky ovšem ani nevyhrál). Tihle remízáče skutečně nemusím, protože oni od začátku nemají zájem hrát šachy a jen blokují a blokují. Vždy je to tak s nimi dřina a většinou nuda.

Nuda to byla a dřina taky. Když už jsme se konečně dostávali do koncovky, neviděl jsem vůbec žádnou možnost, jak soupeře porazit. Jeho pozice byla sice pasívní, ale mě nedávala šanci se do ní dostat. Taky soupeř celkem očekávaně nabídl remízu.

V tu dobu už všechny ostatní partie skončily a stav byl nerozhodný 2:2, takže bylo jasné, že jak dopadne má partie, takový bude i konečný celkový stav. Když bych přijal remízu, tak by se jen potvrdilo, že Petrova absence nám ublížila (kdybych ale prohrál, bylo by to ještě horší). Proto jsem se dlouho rozhodoval, co si počít. Skutečně jsem nenašel nic, co by dávalo naději na vítězství. Rozhodl jsem se jinak…

Remízu jsem odmítl a vzápětí udělala úmyslně malou chybu. Ptáte se proč?!? To proto, aby soupeř začal cítit šanci na něco více než remízu a vylezl trochu ze své ulity. Z ulity sice vylezl, ale záhy jsem si uvědomil, že ta moje úmyslná chyba nebyla zase až tak malá a dokonce se zdálo, že brzy prohraju. Když soupeř ucítil převahu, začal navíc používat nesportovní chování, když při mém přemýšlení hlasitě mlaskal a chroupal nějaké bonbóny, které vydávaly zvuk, jako by mezi zuby drtil sklo. Mohl jsem ho sice okřiknout, protože to se nesmí, ale nechtěl jsem mu zavdávat příčinu v tom, že by si myslel, že mi tečou nervi. Oprostil jsem se od těch zvuků a naopak se ještě více soustředil. Hlava mi začala pracovat na plné obrátky, ale dokázal jsem zatím jen přijít na to, jak odvrátit okamžitou porážku, ale jak získat remízu, kterou jsem tak nabubřele odmítl, jsem stále neviděl…

Ale makal jsem dál jako o život, čas určený na partii se mi sice povážlivě ztenčoval, ovšem soupeř stále nebyl schopen zasadit mi smrtící úder. Moje zbývající figurky se začaly postupně dostávat do hry a on už dokonce přestal vydávat i ty hrozné zvuky.

"Už sis vylámal všechny zuby?" Říkal jsem si v duchu.

To už byla pozice zcela vyrovnaná, ale já už na remízu nemyslel.

"Za to chroupání prohraješ!" Poslal jsem protivníkovi mimoslovně vzkaz.

Charakter pozice byl teď už úplně jiný, než když jsem udělal tu chybu. Figurky byly rozmetány po celé šachovnici, v obou postaveních byla řada děr a oboustranně se dalo pronikat různými okny. Teď už soupeř blokovat nemohl. Mohl sice i využívat mých slabých míst, ale na to on nebyl připraven, zatímco já jsem jeho slabiny využil beze zbytku!!!

Nakonec po pěti hodinách hry a po mém 61.tahu se vzdal. Vyhráli jsme tak 3:2 a já tak odčinil Petrovu absenci.

Ještě když jsem pak odcházel, kroutil jsem hlavou, že se mi tohle podařilo vyhrát… Ale neměl chroupat - to mě nakoplo.

Tento týden mě asi čeká první zápas za Líně A ve druhé lize v Jindřichově Hradci a tam to bude asi úplně něco jiného.

Novoroční Přeštice

2. ledna 2012 v 16:43 | Šnek |  Šachy

První den roku 2012 jsem se již tradičně (asi po patnácté) postavil na "start" Novoročního blicáku (5.minut na partii) v Přešticích. Účast byla velmi silná, jak početně (52. lidí!!!) tak kvalitativně.

O silvestrovské noci jsem to nijak nepřeháněl a i proto jsem cítil šance na dobré umístění. Začátek byl sice trochu unavený, když jsem místního matadora přehrál až v samotném závěru a pak dokonce remizoval s jedním soupeřem, kterého bych měl v bleskovkách přehrávat… 1,5 bodu ze dvou možných však nebyla až tak špatné. Začínal jsem ale cítit, že něco není v pořádku. Tento pocit se bohužel potvrdil hned ve třetím kole, kdy jsem se utkal s naším předsedou "Panem Milanem". Ve střední hře jsem udělal chybku a pak už se to se mnou táhlo až do konce. Takže hned v počátku turnaje prohra! Do dalšího kola jsem se propadl až na 14.šachovnici (čím vyšší číslo šachovnice, tím horší průběžné umístění hráče). Dostal jsem ale relativně o dost slabšího soupeře a tak bylo jisté, že po tomto kole budu zase výše. Ale ouha! Já jsem zase prohrál!! Jak to bylo možné?! Nevím. Fakt nevím!! V pátém kole jsem tak hrál až na šachovnici 19.! Za odměnu jsem ale dostal hráče, který ke mně přistupoval s velkým respektem a od prvních tahů vršil chybičku za chybou. To mě ukolébalo a já tak v klidu vedl pozici do zdárného závěru. Jenže co to?! Malá nepozornost a přišel jsem zadarmo o střelce!!! A nejen to. Pozice se začala okamžitě hroutit a já nebyl schopen s tím nic udělat! Kalich hořkosti jsem si tak vypil do dna. Měl jsem tak po pěti kolech stále jen 1,5 bodu. Takový hrozný začátek turnaje jsem v tomto tisíciletí určitě nezažil!!! Do šestého kola jsem byl umístěn na šachovnici číslo 21 (šachovnic bylo 26., takže jsem se aktuálně nacházel mezi posledními)!!!

Kdybych řekl že jsem byl totálně rozhozený, tak by to bylo slabé slovo. Stále jsem si ale opakoval, že právě v krizových situacích se pozná síla člověka a tak jsem do nastávajícího souboje s překvapivě silným soupeřem nastupoval s velkým odhodláním. A konečně, konečně jsem vyhrál. Byla to sice dřina, ale na to se historie ptát nebude. Do sedmého kola jsem tak poskočil na 17. šachovnici, ale dostal jsem jednoho mrňouse z Klatov, který by mi neměl způsobovat problémy, nicméně byl to jeden z těch, který mě na nedávném blicáku dvojic v Klatovech porazil. Tady jsem si s ním ale pořádně nezahrál a záhy si připisoval další bod. Přes 14., 11. A 8. šachovnici jsem prolétl jako blesk a už s poměrně silnými soupeři si připsal další tři body. Měl jsem tak za sebou šňůru 5 vítězství v řadě a celkem 6,5 bodů z deseti partií!!! To už nevypadalo vůbec špatně. Do konce turnaje zbývalo pět kol a zdálo se že svůj průměrný bodový zisk na tomto turnaji 8-8,5 bodu v pohodě splním.

V jedenáctém kole mě na čtvrté šachovnici svedl los se Zdeňkem Bartoníčkem. Tento bývalý vynikající cyklista se později stal i výborným šachistou. Bohužel to potvrdil i v partii proti mně…

Spadl jsem tak na šachovnici sedmou, kde mě čekala Karolína Fastová. Hrál jsem sice slušně, ale nějak pomalu, takže když jsem v rychlosti přehlédl rozhodující úder, partii jsem prohrál na čas i když pozice byla vyhraná.

Zbývala tak do konce už jen tři kola a já byl stále na těch 6,5 bodech a doufal, že si mi podaří přerušit nově vznikající šňůru.

Ve třináctém kole se mi sešup podařilo alespoň trochu zastavit, když jsem remizoval s místním blicařem. Abych měl ale z umístění dobrý pocit, musel jsem nutně obě poslední kola vyhrát a to jak jsem tušil, nemuselo být vůbec jednoduché!

Los byl ale ke mně přívětivý a tak jsem dostal nejdříve mladého Vlčka (sice hrál překvapivě dobře, ale já už jsem byl rozjetý) a pak poměrně dobře hrajícího slováka. Obě partie jsem vyhrál a umístil se tak na pěkném 12 místě. Měl jsem 9 bodů, což se mi na tomto turnaji povedlo asi jen jednou. Na vítěze jsem sice ztratil tři body, ale od třetího místa mě dělil jen bod…

Takže sice žádný supervýkon, ale hlavně to, jak jsem se dokázal dostat z té hluboké krize v první třetině turnaje, mě naplnilo spojeností………