---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Říjen 2011

Všechno je jednou poprvé aneb Plzeňská hodinovka

18. října 2011 v 17:38 | Šnek |  Běh
V neděli 16.10.2011 jsem se trochu s obavami postavil na start hodinovky v Plzni na atletickém stadiónu ve Škvrňanech. Obava jsem měl proto, že jsem si ještě nestihl doléčit poškozený lýtkový sval, který mě nejvíce trápil při rekordním půlmaratónu, který jsem běžel před týdnem. Sice to bylo nepříjemné, ale říkal jsem si, že to zkusím a uvidím.
Když jsem jel do místa startu, byla teplota na nule, s příslibem že ve slunečném počasí o několik stupínků povyleze, což mohlo být pro mě studenomila výhodné. Nikoliv však pro lýtko, které se cítilo lépe v teple. Ještě ke všemu jsem si zapoměl teplejší oblečení pro rozcvičení, takže jsem byl jen v krátkých rukávech a tříčtvrťácích. Proto jsem se ani nerozcvičoval a v tom chladu se převlékl až těsně před startem, na který se nás postavilo 24 kousků.
VYběhli jsme s malým zpožděním, ale cítil jsem se docela dobře. Skupiny chrtů jsem se ani nezkoušel držet, ale za mnou běžela ještě řada dalších soupeřů. Hned v prvním kole jsem se pověsil na neznámého , gazelovitého chrtího kmeta (vážil odhadem 40 kg) a celkem bez potíží držel jeho pravidelné tempo. Lýtko se sice ozývalo, ale běžet se pořád dalo i když jsem kvůli tomu nemohl běžet tak jak bych mohl. Jen mě mrzelo, že nejsem úplně zdráv, protože forma ve mě určitě byla a jsem přesvědčen, že můj osobák by bez potíží padl. I tahle jsem byl na 5 kilometrech za 24 minut. NA šestém kilometru to bylo minut 29. BYlo jasné, že tímhle tempem osobák padnout nemůže a proč jinak kroužit na ovále, pokud nejde o kvalitní čas? S tímto vědomím jsem se rozhodl zrychlit ať se ukáže jestli noha vydrží. Předběhl jsem svého vodiče a několik set metrů se zdálo, že to půjde. Ovšem chyba lávky. Zvýšené tempo sice odpovídalo kondici, nicméně neodpovídalo zdravotnímu stavu lýtka, které mi začalo úpěnlivě vysílat poplašné signály. Nezbývalo než se podřídit a ubrat. Dostal se tak přede mě nejen chrtí kmet, ale i Sýkorka a další. Ještě jsem to sice zkoušel rozhýbat, ale ještě se to zhoršilo, takže běžet už se nedalo v žádném případě! Dobelhal jsem se tak jenom do cíle kola, odevzdal číslo a smutně se odpotácel k autu. Je to dost nepříjemná zkušenost, když člověk musí poprvé v životě vzdát závod... Urazil jsem tak jen 6800 metrů a skončil předposlední.
Ale i tak se už těším na další závod. Pár dní si odpočinu a pak už zase začnu trénovat. Vzhledem k tomu, že poběžím až 6.11. v závodě na Koráb, mám času dost a dost....

Plzeňský půlmaratón aneb konečně, konečně osobák!!!!!

5. října 2011 v 17:06 | Šnek |  Běh
V sobotu 8.10.2011 mě čeká další běžecký závod. Těším se na něj o to více, protože jsem nejčastějším účastníkem tohoto závodu. Pro upřesnění však musím uvést, že se jedná teprve o čtvrtý ročník, takže moji čtvrtou účast dorovná jistě i řada dalších běžců, ale nikdo nemůže mít účastí více.
NA závod jsem se pečlivě připravoval, protože bych si chtěl po letošních propadacích trochu zlepšit náladu. Ideální trénink v období před startem to však není, protože jsem celý týden na služební cestě v Praze a nemám tak čas ani možnosti běhat. Proto jsem posledních 5 dnů před odjezdem, běhal každý den a naběhal tak 62 kilometrů, což je o 3 km více než za předchozího půl roku. TAk doufám, že po závodě budu mít lepší pocity než po nedávné desítce na PIMu a že můj čas bude kolem 1:50...

A je to tady! Sobota dopoledne. Pošmourno, prší, pouhých 5 stupňů nad nulou, vítr.... Počasí že by psa nevyhnal. Ale na běžecký závod po silnici mě takové podmínky docela vyhovují. Hlavně ta teplota je pro mě akorát na krátké rukávy. Jenom běh v dešti a větru zrovna nemusím, ale věděl jsem, že déšť do začátku závodu ustane a pak už budou hrozit jen krátkodobé přeháňky. Z pro mě nepříznivých faktorů zůstal tak jen vítr, který ovšem nebyl zase tak hrozný.
Doprovod mi dělala Horalka, která si přes počáteční váhání zaběhla v předprogramu lidový běh na 1,8km, ve kterém obstála se ctí a hlavně se příjemně protáhla. V průběhu hlavního závodu se pak stala asi nejoriginálněji povzbuzující fanynkou, když na šestém kilometru běžela vedle mě několik set metrů s baťohem a s čerstvě zakoupeným stromkem. Z běžeckého pole se na to ozvala hláška:" To je nejrychleší strom, jaký jsem kdy viděl!".

Ale pojďme na start. Do hlavního závodu se přihlásilo úžasných 450 účastníků, což bylo asi o 150 lidí více než minulý rok!
Při čekání na startovní čtrnáctou hodinu mi sice byla v krátkých rukávech a tříčtvrtečních elasťácích zima, ale věděl jsem, že po prvním kilometru mi bude akorát.
Konečně jsem se dočkal. Mnohahlavé pole se líně hnulo vpřed. Čekaly nás 3 zhruba 7.kilometrové okruhy na poměrně rychlé trati. Jak už jsem předeslal, vzhledem k velkému tréninkovému výpadku v minulých cca 6 měsících jsem vůbec nedokázal odhadnout, jak se mi poběží. V tlačenici po startu se to dalo těžko odhanout, ale měl jsem spíš pocit, že to nebude nic moc. Když jsem však přiběhl na metu prvního kilometru, mezičas 5:09 mě přjemně překvapil. Řekl jsem si tedy, že poběžím stejným tempem a v druhé polovině závodu se uvidí, na co budu stačit. Nejbližší kilometry se mi tak čas na kilometr pohyboval pořád lehce nad pět minut. Pětku jsem ale měl už jen za rovných 25 minut. Nejsem žádný tempař a tak jsem si v tu chvíli řekl, že na chvíli zrychlím a pak si zase odpočinu. Dohnal jsem malou skupinku před sebou a hodlal v jejich tempu vydržet alespoň do konce prvního okruhu. Jejich rychlost pro mě však byla dost vysoká a tak jsem se velmi rychle začal trápit. Právě v ten okamžik se jako na zavolanou objevila Horalka s tím stromem. Dost mě to povzbudilo a najednou jsem se byl schopen s rychle běžící skupinou nejen držet, ale krátce po vběhnutí do druhého kola jsem se jim dokonce vzdálil! Sice mě hodně zamrazilo, když jsem probíhal metou 6 kilometru a při pohledu na hodinky jsem zjistil, že místo abych uběhl předešlý kilometr rychleji, tak jsem ho běžel o více než minutu pomaleji než ty předchozí. Nešlo mi to vůbec do hlavy, ale když jsem probíhal kilometrem sedmým a můj čas byl pod 35 minut, došlo mi, že prostě ten šestý kilometrovník je umístěný špatně!
Tělo si prostě zvyklo na rychlejší rytmus a najednou mi nědělo problém držet rychlost, o které jsem si ještě před chvílí myslel, že je pro mě dlouhodobě neudržitelná. Sice jsem dlouhou rovinku směrem na Radčice běžel v nepříjemném protivětru prakticky sám, ale to mi nazabránilo, abych předbíhal jednoho soupeře za druhým. Teď jsem se cítil opravdu dobře a ve skrytu duše jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že by se mi mohlo podařit konečně pokořit můj letitý osobní rekord, který jsem si zaběhl někdy před čtyřmi lety na Vysočině (1:48:00). Mé naděje se ještě více zvýšily, když jsem metou 10 kilometrů proběhl v čase jen lehce nad 49 minut! Přitom před pár týdny když jsem běžel desítku na PIMu v Praze, měl jsem jí za minut 55!! V pasáži kolem zoologické zahrady se mi běželo s větrem v zádech ještě lépe. Někde kolem dvanáctého kilometru jsem před sebou uviděl povědomou siluetu. Byl to Vašek od nás z práce. Hledal jsem ho již na startu, ale pro velký počet lidí, jsem si ho nevšiml. Na trati jsem si ho zpočátku také nevšiml a tak už jsem se začínal bát, že se mu něco stalo a na start nemohl nastoupit. Teď jsem ho měl před sebou a velmi rychle bok po boku. Prohodili jsme pár vět a když bylo zřejmé, že Václav v mém tempu pokračovat nechce, běžel jsem dál sám. Před závodem mi bylo jasné, že mu asi nebudu moci konkurovat, protže Vence se od počátku roku pustil do běhání s obrovskou vervou, běhá měsíčně kolem 200 kilometrů a díky tomu že zhubl o nějakých 26 kilogramů, má teď na rozdíl ode mě ideální běžeckou postavu. I proto mi bylo jasné, že pokud svoje tempo udržím, rekord prostě musí padnout. Hodinovku jsem měl za zhruba 12 400metrů, což je na mě také výborné.
Probíhám cílem druhého kola a už zbývá jen to poslední. Cítím se pořád dobře a dokonce začínám myslet na čas pod 1:45. O tom se mi nikdy ani nesnilo. V eufórii zrychluji a ono to jde! Časy na kilometr již běhám stabilně pod pět minut a všechno se zdá zalité Sluncem (i když 2 přeháňky nás v průběhu závodu trefily). To by však bylo příliš jednoduché. Zhruba 5 km před cílem, v době kdy si připadám, že mě již nic nemůže zastavit, mě začínají brát křeče do pravého lýtka! Potom se ozývá i lýtko levé a pak dokonce i levé stehno!!! A to se mi stane zrovna teď, když se mi tak dobře běží a zrovna mě, kterého při běhu křeče snad v životě nepostihly!!!!! Zatím se s tím ale běžet dá a tak chtě nechtě zvolňuji a modlím se aby nohy vydržely v provozuschopném stavu. Současně přemýšlím, čím to může být?! Odpověď brzy nacházím. Již několik let nepoužívám energetické gely a tak jsem tento závod odběhl na jednu kofeinovou tabletu a asi jednu deci čisté vody. Ani ten banán jsem si na občerstvovačce osel nevzal a přitom v něm je tolik hořčíku, že by mě možná ty křeče vůbec nepostihly! Ale pozdě bycha honit. Je to alespoň poučení pro příště. Teď jsem se jen soustředil na to, abych závod zdárně dokončil, což by současně znamenalo pokoření osobáku, protože 3 kilometry před cílem, jsem měl na něj pohodovou rezervu 18 minut. Chtěl jsem ho ale posunout co nejvíce a tak riskuji a 2 km před cílem se vracím k původnímu tempu a dřu co to jde. Nedávná lehkost je však ta tam a i když běžím na mé poměry docela rychle, pohled to asi není příliš dobrý, protože se snažím odlehčovat více zasažené noze a tak spíš než běhu se to asi podá více belhání. Svaly ale drží a tak posledních pár set metrů skoro sprintuji, předbíhám ještě pár soupeřů a řítím se cílem v krásném čase 1:45:13! Skoro o tři minuty zlepšený osobák!!!!!!!! Škoda že to nevyšlo pod 1:45. Ale co. Příště je taky den. Minule jsem tady běžel za 1:57 a tak to je ještě větší zlepšení. Výsledky ještě nejsou k dispozici, ale myslím, že budu kolem 300.místa. To však není vůbec podstatné, protože jsem tady chtěl bojovat hlavně sám se sebou a to kolikátý se umístím byla úplně vedlejší. Vašek doběhl ve výborném čase zhruba 2 minuty za mnou a vytvořil si skvělý osobák!
Celkově se mi závod líbil. Dobrá organizace, rychlá a zajímavá trať.... Snad jen to upomínkové triko mohlo být lepší. Minulý rok mě pořadatelé namslali pěkným, funkčním trikem Asics, zatímco letos bylo jen obyčejné bavlněné a ještě ke všemu bílé....

PS: tak už mám výsledky. Skončil jsem na 222. místě, což je milá třešnička na dortu na závěr.