---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Září 2011

PIM 10

12. září 2011 v 11:32 | Šnek |  Běh
V sobotu 10.9.2011 jsem se po hodně dlouhé době postavil na start běžeckého závodu (naposledy maratón v březnu v Plzni). Tentokrát to byla pro mě v podstatě sprinterská vzdálenost 10 km. Se mnou byli na startu i dva členové ze sesterského týmu HSL Šneci - Horalka(5km) a Denny (10km).
NA tomto závodě jsem byl asi před 3 roky a nijak zvlášť se mi nelíbil. Běželo se mi totiž špatně (49 minut) a zdálo se mi, že organizace dost pokulhávala za organizací jarního půlmaratónu i maratónu. Věřil jsem však, že tentokrát to bude lepší. O svém času jsem si však nemohl dělat vůbec žádné iluze. Za posledních 6 měsíců jsem totiž uběhl dohromady 59 kilometrů, což je stejně jako bych neběhal vůbec. Neměl jsem na běhání nějak čas a vlastně ani chuť a taky mi chyběla energie.
I přesto jsem si namyšleně troufal pokořit hranici 50 minut. Dosud jsem totiž v žádném závodě na 10 km přes 50 neběžel a to ani když jsem nebyl úplně zdráv. Že se pod hranici 50 tentokrát nedostanu začalo být jasné už před závodem. V předvečer jsem totiž hrubě porušil životosprávu (přehnal jsem to na oslavě s vínem) a to se nějak projevit muselo. I tak jsem ale měl v pozadí kacířskou myšlenku, že se to třeba neprojeví... Ale byla to jen bláhovost. Zvláště proto, že se v posledních měsících cítím jako vyždímaný citrón a mám energii jen na to nejnutnější. Takže když to všechno sečtu, je asi každému jasné, že to běžečky dobře dopadnout nemohlo a ani to že jsem v létě zhubnul pěkných pár kilogramů to nemohlo vyvážit.
Samotná organizace závodu mě nijak nenadchla (ale zase to nebylo tak hrozné a při tom počtu závodníků /5300/ to vlastně docela šlo). Jen ty tlačenice všude kolem Staromáku já prostě nemusím, ale to je věc povahy, protože někdo se o cizí lidi zase rád tře. Hodně mě však zklamalo triko, které bylo součástí startovného, protože muži dostali takové nehezké bílé, pxtlovité s nechutně obrovským znakem addidas na prsou. Ženy naproti tomu měly triko pěkně střižené a barevně i reklamě velmi zdařilé. Původně jsem si říkal, že s takovým trikem nemůžu běhat ani v temném lese, ale když jsem si ho vzal na sebe, tak musím uznat, že je na tělo příjemné a do nějakých liduprázdných oblastí si ho klidně můžu vzít. Ale každopádně ženy na tom byly zase lépe. V souvislosti s tím jsem si vzpoměl, jak před několika lety považovaly ženy za diskriminaci, že mohli běžet jenom trať 5 km a ne i desítku. Muži zase nemohli běžet pětku a nikdo to za diskriminaci nepovažoval. ZAtímco nyní mohou ženy běžet 5 i 10 km, což sice považuji za správné, ale zase jsou diskriminováni muži, kteří pětku běžet nemohou. Mě osobně je mi to celkem jedno, protože já bych tu pětku stejně neběžel, ale uvádím to jen tak pro pořádek.

Teď už k samotnému závodu.
Nejdříve startovala Horalka. Byl to její druhý běžecký závod, ale první takovéhoto kalibru. Vzhledem k tomu, se s tratí poprala se ctí a s přihlédnutím ke skutečnosti, že běhá teprve rok a v poslední době moc netrénovala je čas 34:27 celkem solidní a 1278.místo z 1485 startujících pěkné.

Já a Denny jsme se na start postavili až za nekonečných 90 minut. Měl jsem sice právo startovat v sektoru A, ale vzhledem k mé očekávané pomalosti jsem nechtěl ve předu překážet a tak jsem se i z důvodu toho, že Denny běžel svůj první závod, postavil vedle něj do sektoru B, aby měl aspoň na startu někoho blízkého.
Když jsme se protlačili ke startovní čáře a mohli se konečně rozběhnout, vyběhl jsem jak jsem zvyklý, takovým tím lehčím rozbýhacím tempem. Denny zůstal kousíček za mnou, ale jen do té chvíle, než jsem si uvědomil, že ani toto rozbíhací tempo nejsem schopen udržet více než několik stovek metrů!!!!!!!!! To byl pro mě velký šok. Musel jsem tak ubrat a běželi jsem chvíli bok po boku, než mi Denny po cca necelém kilometru "navždy" zmizel z dohledu. Sice jsem už před závodem předpokládal, že Denny bude přede mnou o několik minut, ale že já nebudu schopen vydržet ani své rozbíhací tempo, mě hodně rozhodilo. Ještě sice pořád existovala možnost, že jsem to tempo špatně odhadl a že běžím rychleji než normálně (první kilometrovníky jsem neviděl, takže jsem si ani nemohl změřit uběhnutou vzdálenost), ale vzhledem k těžkopádnosti mého pohybu, to byla jen těšínská jablíčka. A mezičas na čtvrtém kilometru (přes 21 minut), to jen potvrdil. Od té chvíle bylo jasné, že nemá cenu se honit a tak jsem ještě více ubral. I přes to, že jsem se posouval vpřed jen co noha nohu mine, jsem si běh vůbec neužíval a ani jsem se nedokázal kochat nádhernými panoramaty v nezvyklém světle. Prostě jsem se jen tak protpěl do cíle a i když jsem se tradičně přinutil v závěrečném kilometru k velmi ostrému tempu, byl z toho stejně jen otřesně příšerný čas 55:05. Tento čas mi ani nedovolí, abych se mohl nadále počítat mezi běžce (ale slíbil jsem si, že co nejdříve bych se běžcem opět chtěl stát) a jen slabou náplastí bylo překvapivě slušné umístění (1791.místo z 3162.startujících). Denny na tom byl nejen časově (pěkných 50:57), ale i umístěním (1205.místo) a hlavně pocitově mnohem lépe, protože byl ze všeho upřímně nadšen a už teď se těší na příští ročník. Budu mu držet palce z tepla domova a budu mu gratulovat, až příště pokoří hranici 50 minut a kdo ví, možná i hranici o 5 minut nižší!

Já jsem si totiž přísahal, že už se tohoto závodu nezúčastním, nejméně do doby, dokud se nezmění časová organizace. Nejvíce mi totiž vadí, ten časový prostoj mezi koncem registrace a startem ve spojení s tím, že pořadatel vyzýval k časné registraci, protože později bude omezený velikostní výběr trik, což nás přimělo, abychom dorazili už po 17. hodině a to čekání pak bylo příšerně dlouhé. Ale říká se nikdy neříkej nikdy a tak tento odstavec uzavřu tím, že příští rok určitě nepoběžím a ty další se uvidí. Rozhodně bych nechtěl odradit někoho, kdo závod nezná a váhá s účastí v dalších letech. Rozhodně se jedná o pozoruhodný podnik, v netradiční denní době a zajímavém prostředí.