---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Září 2010

Nová kratochvíle

23. září 2010 v 9:19 | Šnek |  Ostatní
Tak mám zase novou zábavu. V sobotu jsem si pořídil in-liny. Hned v neděli jsem je vyzkoušel a docela to šlo (cca 18km). Včera jsem byl zase, opět na silničce mezi Dobřany a Šlovicemi (24 km) a bylo to ještě lepší. Dneska to pro změnu zkusím na okruhu lopatárna v Plzni.

Zhůří a Černá hora

11. září 2010 v 21:52 | Šnek |  Cyklistika
Dneska jsem se s kolem vypravil opět na Šumavu. Zaparkoval jsem v Sušici a hladově se vyhoupl do sedla Saracenéna. čekalo mě jen velmi lehké 15 km stoupání do Rejštejna, které bylo proložené jen nepatrnými klesacími epizodkami. Za Rejštejnem ale čekalo hlavní stoupání dne. Výjezd na Zhůří do výšky 1144 m n.m. Výška sama o sobě nic zvláštního, ale to stoupání stálo opravdu za to. Hlavní úsek měřil cca 10 km a zvláště v první polovině, která se pohybovala kolem 14% si nebylo vůbec kde odpočinout. V druhé části se prudší sklon střídal s pozvolným, takže už se to jelo lépe. Ale ten kopec se mi opravdu líbil. Byl mě takříkajíc hoden. Jenom nevím, jestli ho ještě někdy pojedu. Zdolal jsem ho, byl to zdatný soupeř, ale nic víc. Vyjíždět ho je totiž docela nuda, protože se celý souboj odehrává v hlubokém lese, žádné výhledy o panoramatech vůbec nemluvě.
Ze ZHůří následoval svižní sjezdík do Horské Kvildy. Pak už krátká občerstvovačka na "normální" Kvildě a už zase stoupám lehkým a příjemným kopečkem k pramenům Vltavy. Lidí je hodně, zejména pšeších, ale snaží se uhybat. A cyklistů, které občas dojíždím, je taky dost. U pramenů se nezdržuji, protože je znám a začínám stoupat na druhý hlavní cíl dne Černou horu. Její vrchol leží ve výšce 1311, ale s kolem se dá vystoupat jen do necelých 1300 metrů. Taky od pramenů je to tak 3 km a stoupání sice slušné, ale zvládne ho každý. Jen mě mrzí, že jsem při výstupu minul tzv. Alpskou vyhlídku. Dohlednost byla výborná a kdoví, jestli bych alespoň koutkem oka nespatřil své vysněné pohoří, kde jsem nikdy nebyl a kam se chystám příští rok. Na hoře byl docela slušný výhled na Poledník a také na Velký Javor. Ale to už se spouštím druhou stranou na Modravu. Dávám se do řeči s jednou skupinkou a operativně měním plán cesty. Než pojedu do Modravy, vkládám si lehký výjezd na Březník (necelých 1200 m n.m.). Je odtud ale krásný výhled na zajímavý vrchol Luzného.
Teď už zbývá jen 40 kilometrový sjezd přes Modravu, Srní a dál kolem Vydry až do Sušice. Sice se ne tomto úseku vyskytly krátké stoupací etudy, ale ty byly jen tak pro zahřátí.
Posledních 15 km jsem se spojill s jedním silničářem, který se vracel ze závěrečného podniku série ŠUAC a tak nám cesta v cyklistickém hovoru uběhla o to rychleji.
Celkem jsem ujel 93 km a i když se mi nejelo tak perfektně jako minulou neděli, tak to byl parádní výlet v krásném počasí...
Profil

Moldaublick a Dreisessel

6. září 2010 v 10:24 | Šnek |  Cyklistika
TAk po včerejšku mám dalšího biga. Tenhle mě ale příliš nepotěšil, protože jeho získání bylo jednoznačně nejsnažší ze všech 11. Nechápu, proč vůbec takový kopeček je v seznamu nejvýznamějších cyklistických stoupání. Mnohem větší radost mi udělal výjezd na Třístoličník, který stál opravdu za to. Ale začněme postupně.

Za počátek startu jsem zvolil parkoviště v Nové Peci přímo u Lipna, po jehož břehu jsem pokračoval několik km až za Bližší lhotu, kde jsem zabočil prudce do prava a začal stoupat přes obě Zvonkové na Schöneben. Když jsem projel státní hranicí, náhle jsem si uvědomil, že jsem vůbec poprvé v životě v Rakousku. Pro někoho to bude k neuvěření, ale je to prostě tak. Stoupání pokračovalo i na straně našich "ekologických" unijních spoluobčanů a dávalo naději, že bude ozdobou mé sbírky. Zvláště když se zabočilo doleva z hlavní cesty a silnice se ještě více naklonila. Stopání kolem 12 procent ale trvalo jen asi 2 km a dojel jsem k nové dřevěné rozhledně AlpenBlick. Neodolal jsem, zaplatil 2 Eura a vystoupal nahoru. Odměnou mi byly nádherné výhledy a ja
Alpenbick
ko bonus i nejasná silueta Alp v dáli na horizontu. K vytčenému cíli chyběly asi 3 km a čekal jsem, že teď teprve začne to pořádné stoupání. Opak však byl pravdou. Skoro celé se to odehrálo téměř po rovině, takže když jsem dojel k cíli, byl jsem tak zklamán, že jsem si ani nevylezl na železnou rozhlednu.
Moldaublick
Pořídil jsem pár fotek a hůrá zpátky. Až při návratu jsem si uvědomil, že to stoupání nebylo zase až tak marné, protože zadrženě jsem se prohnal na naše území rychlostí 60 km v hodině a málem se vymáznul v první české zatáčce, kde byla rychlost omezena na 40.
Pokračoval jsem do Zadní Zvonkové, kde jsem odbočil k Schwarzenberskému kanálu, kolem kterého jel dlouhé a dlouhé kilometry. Moc příjemná jízda s minimálním převýšením. Minul jsem odbočku na Plešné jezero, protože tam už jsem byl a pokračoval výjezdem na Jelení vrchy. Krátké občerstvení v příjemné hospůdce (párek, borůvkový koláč a džus) a pokračujeme dále. Trochu jsem se zamotal přestože značení bylo v této části nečekaně dobré, ale měl jsem prostě svojí hlavu, takže jsem z lesů vyjel místo ve Stožci, někde napůl cesty mezi Stožcem a Novou Pecí. Napojil jsem se ale na nádhernou asfaltovou cyklostezku, která mě po 10 km dovedla až na státní hranici s Německem.
TAdy už vlastně začínalo samotné stoupání na Třístoličník. Projel jsem městečko Haidmühle, projel zákazem vjezdu na opravované silnici a po třech kilometrech dojel do Frauenbergu, kde se bočilo doleva a začínalo hlavní 8 kilometrové stoupání. To jsem si opravdu užil a i proto, že jsem měl v nohách už 80 km mi to dalo zabrat. Zvláště když jsem odmítl nechávat kolo půl Km pod vrcholem (bylo tam příliš mnoho lidí a nebylo ani k čemu stroj přivázat) a neochvějně pokračoval zákazem vjezdu, proplétajíc se mezi davy překvapených turistů. Je však třeba poznamenat, že i když němečtí spoluobčané věděli, že tam nemám s kolem co dělat, ochotně mi dělali cestu. A bylo to rozumné, protože silnička se změnila v hrbolaté cosi, vál nárazovitý vítr a stoupání bylo kolem 18 procent, takže jsem jen těžko držel rovný směr. Posledních 200 metrů se cesta zvedla ještě více a odhajuji, že měla přes 25 procent. Taky jsem poprvé v životě použil na Saracénovi nejlehčí převod a šťastně se díky tomu vydrápal až pod skalnatý vršek.
Tři sesle
Samotná skaliska na vrcholu působila moc zajímavě a ten výhled do vnitrozemí Německa byl ještě působivější.
Výhled ze seslí
Nemohl jsem se ale moc dlouho zdržovat, protože bylo šest večer a mě k autu zbývalo minimálně 35 ale spíše 40 km. Proto jsem pořídil jen několik obrázků a uháněl dolů.
Sil jsem měl kupodivu pořád dost, tak jsem si i ve sjezdech přišlapával. Taky maximální rychlost na německé straně byla téměř 70 km/h. Těch necelých 40 km jsem nakonec zvládl za necelou hodinu. Pro mě úctyhodná rychlost, zvláště když jsem seděl na horském kole. Nemění na tom moc ani fakt, že to bylo většinou klesání. K autu jsem dorazil po 119 km s průměrnou rychlostí 22 km/h, což je na mě vzhledem k profilu a desítkám kilometrů v terénu vynikající. Vůbec se mi tentokrát jelo kromobyčejně dobře a nemusel jsem ze sebe ani vydat nijak moc energie. Stejně mi vrtá hlavou, jak to moje tělo funguje. Zvlášť když jsem si na konec uvědomil, že za celou trasu jsem vypil 3 dc džusu a zhruba čtvt litru čisté vody. Jindy bych na takovou vzdálenost spotřeboval 2-3 litry tekutin...
Byl to ale velmi podařený výlet, na který si určitě ještě hodněkrát vzpomenu. Všem bych určitě doporučil trasu z Nové Pece, přes Stožec až na Třístoličník, protože se jede celou dobu po výborném asfaltu s minimálním provozem aut a výhled na finálním kopci je skutečnou třešničkou na dortu. Ani ta vzdálenost 75 km (tam a zpět) není ani pro rekreakčního cyklistu likvidační, zelména když druhých 37 km se jede většinou z kopce...

Tímto jsem zakončil povedený prodloužený víkend, kdy jsem se na kole pohyboval po území 4 států...

Profil

BIG 1000

4. září 2010 v 11:27 | Šnek |  Cyklistika
Včera jsem se konečně stal regulérním členem BIG 1OOO! Tím se může stát každý cyklista, který v sedle kola zdolá alespoň 10 hor, které jsou uvedeny na seznamu tisícovky kopců z celé Evropy. Dva vrchy jsem měl už z dřívějška (Kleť, Pancíř), šest jsem jich zdolal minulý rok (Velký Javor, Praděd, Červenohorské sedlo, Auersberg,Fichtelberg, Schwarzriegel) a včera jsem pokořil Špindlerovu boudu a Vrbatovu boudu!
Na tu Špindlerovku se jelo moc pěkně ze Špindlerova mlýna to bylo 12 km po pěkné silnici s minimálním provozem (vjezd aut povolen jen se souhlasem KRNAP). Ve druhé části výjezdu jsou " k dispozici" i nádherná panoramata. Samotný výjezd není obtížný. Maximální stoupání bych viděl tak 14 procent. Průměr procent 7. Pochopitelně jsem neodolal, abych nepřejel kousek do Polska, kde kolo mého Saracéna ještě nikdy nespočinulo.Špindlerovka

Pak následoval sjezd zpět do Špindlu a hledání stezky pro výjezd na Medvědín. Chvíli mi to trvalo, protože cyklistické značení v této oblasti je naprosto příšerné a děsivé zároveň. No hnus. Hlavně že tu všude mají civilizační lákadla do zdejšího kraje vůbec nezapadající.
Nakonec jsem našel stezky dvě. Jedna vedla přímo do svahu, tak zvaně bez vytáček a druhá stoupala do svahu bokem. Pro mě by byla výzva ta přímá, protože podle překonaného převýšení tam musely být úseky kolem 25 procent! Pokládali tam však nějaký kabel, takže polovina té cesty byla rozkopaná a ve druhé se brodili chodci v bahně. To mě odradilo a jel radši mírnější variantou po silnici - opět bez provozu aut. Tři km jsem si vesele stoupal poměrně výživným kopcem. Maximum kolem 18 procent, průměr tak 14. Odměnou mi byly nádherné výhledy do údolí kolem Špindlu, na Špindlerovu boudu a dokonce i na boudu Labskou. Ještě lepší výhled byl z hřebenovky, která navazovala na stoupání a šotolinovou cestou mě po 2 kilometrech svedla dolů na Horní Mísečky.
Pohled na Sněžku v pozadí
 Tak jsem se pěkně zabahnil, protože jsem se napojil na tu přímou trasu z dola a zahájil finální výjezd na Vrbatovu boudu. 4ekaly mě zhruba 4 km pravděpodobně perného stoupání, protože jsem musel překonat rozdíl mezi 1000m n.m. a 1400m... Skutečnost mě nezklamala. A opět se jelo po silničce bez aut. Zhruba po kilometru stoupání jsem minul odbočku na Medvědín (plánoval jsem, že ho vyjedu na zpáteční cestě) a pokračoval sveřepě za Vrbatou. Maximální stoupání opět asi 18 procent a průměr nebyl o mnoho nižšší. V horní části jako bonus ještě nádhernější panoramata než v průběhu dne.
panoramata
 Bylo vidět hluboko do vnitrozemí, dále Kozákov, Ještěd, snad celé Krkonoše včetně nádherného pohledu na Sněžku... Proto jsem si ani pořádně neuvědomil, že jsem nahoře téměř ve 1400 metrech. Sice už byl podvečer, ale nemínil jsem ještě končit. Chtěl jsem si ještě zajet 4 km k Labské boudě, než mi jí zbourají... Tak jsem tam dojel, vyfotil se s ní a uháněl zpátky. Kraátká zastávka při výjezdu na Medvědín (1243) a teď už honem dolů a domů... Vrátil jsem se ve 22.30 a měl jsem toho docela plné kecky. A to jsem na kole ujel jen 62 km se šokujícím a neuvěřitelně nízkým průměrem 14 km/h!!! Letošní průměr výjezdů mám 24 km/h , ale v těch Krkonoších (a taky v Jeseníkách) je to o mnoho těžší než kdekoliv jinde...
Profil špindlerovka a Vrbatova bouda

Zítra jedu na Šumavu. Za oběť mi padne (doufám) další z Big 1000 Moldaublick v Rakousku a potom Třístoličník, na který budu muset jet přes Německo....