---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Květen 2010

První Pelhřimovský půlmaratón

22. května 2010 v 13:16 | Šnek |  Běh
Zítra 23.5. mě čeká historicky první půlmaratón v mém rodišti. A to si přece nemohu nechat ujít. Příliš ani nehledím na to, že jsem již 3 týdny neběhal a ani ostatnímu tréninku jsem příliš nevěnoval. Bude to asi pěkné utrpení. Z hlediska cílového času si proto nedávám vůbec žádné cíle. Tentokrát mi jde vyloženě jen o to, zúčastnit se a přežít ve zdraví. Hlavně musím ze začátku pomalu, pomaličku...

No tak je to za mnou a žiju! Dokonce i čas byl mnohem lepší než jsem čekal, přestože trať byla ještě těžší, než jsem si představoval. Kdybych věděl, jaký bude profil, tak bych si za mého současného fyzického stavu vůbec nedovolil pomýšlet na atakování hranice dvou hodin.

Ale zpět na start. Prezentace proběhla jakž takž. Trochu mě rozladilo, že přesto že jsem byl přihlášen po internetu a pořadatelé mě měli ve startovní listině, musel jsem znovu vyplňovat přihlašovací lístek. Zaplatil jsem běžné startovné 250,-Kč a dostal nějaké drobné reklamní předměty a nástěnný kalendář s hezkými lasičkami.
po prezentaci

K závodu se prezentovalo jen 83 závodníků a marně jsem mezi nimi hledal někoho, koho bych mohl porazit. Viděl jsem totiž jen samá běžecké, gazelovité typy.
před startem
 Že bych byl poprvé v životě poslední? Každopádně jsem se chystal o předposlední místo porvat "do krve".

Přesně v 11 hodin bylo odstartováno!
start

Celé pole se líně hnulo vpřed. Chtěl jsem od počátku běžet velmi zvolna i kdybych měl být na samém chvostu, ale adrenalin mě jako obyčejně popohnal poněkud rychleji. Dokonce za mnou zůstala i nějaká početnější skupinka.
za mnou
 Předběhl jsem i Miloše Škorpila, který však úvod pojal velmi manifestačně, protože běžel pro konto paraple s paraplíčkem. Brzy mě také předběhl a zmizel mi navždy daleko, daleko za horizontem.

Já jsem se nevím nechal strhnout davem a běžel jsem tempem, na které jsem vůbec neměl, protože jsem běžel na ostro (myšleno bez tréninku) a neměl jsem dokonce ani hodinky, či nerozlučné potíko. Tempo jsem držel do 7.kilometru a pak jsem si přikázal ubrat s tím, že za polovinou zase zkusím přidat. Svůj první mezičas jsem zjistil až na 9.kilometru, kdy jsem vytěžil jednu běžkyni. Čas 46 minut mi docela vyrazil dech, protože když jsem uvážil, že poslední dva km jsem vyklusával kolem 6 minut na km, tak průměr na prvních ý byl vysoko nad moje možnosti. Proto jsem ubral ještě více. Před obrátkou (polovina závodu) začalo drobně pršet a já se snažil podle plánu přidat. Docela to šlo i když jsem si vůbec nebyl jistý, jak dlouho vydržím. Pak mě zezadu dotáhl jeden 31 letý "klučina" a naše tempo se ještě zrychlilo. Sotva jsem popadal kuřácký dech, ale v družném hovoru jsem s ním vydržel skoro 5 km. Ani nám moc nevadilo, že se deštík změnil v prudký liják, který nás skrápěl větší část druhé poloviny závodu. Na šestnáctém jsem se ale už musel pustit, protože jsem sotva funěl. A taky tak trochu chyběla motivace. Podle času 8 km před cílem (71 minut) jsem věděl, že pod dvě hodiny to určitě dám a na osobák se v žádném případě pomýšlet nedalo. Až do konce závodu jsem tak běžel sám. Sice jsem před sebou viděl pár běžců, ale byli příliš daleko a jediný soupeř v dosahu za mnou se sice přibližoval, ale počítal jsem s tím, že když mě dožene, tak se ho chytím a alespoň dáme finiš do cíle. Proto jsem poslední 3 km spíše vyklusával. Přesto mě ten za mnou nedohnal a tak jsem probíhal cílem osamoceně.
v cíli
 Když jsem viděl na cílové tabuli čas 1:53 tak jsem tomu nejdříve ani nemohl věřit. Bez tréninku, organizmus zdevastovaný četnými oslavami a kouřením a ještě ta trať, kde se běželo prakticky pořád nahoru a dolů...
uff
Skutečně jsem byl velmi mile překvapen. A dokonce jsem ani nebyl poslední (60), protože za mnou skončilo celých 23 borců!
houbička
Závod vyhrál podle očekávání favorit favoritů Serbessa Mulugeta v čase 1:14. Také on umí půlmaratón podstatně rychleji, ale i na jeho času se podepsal profil tratě.

s Radimem
K hodnocení závodu: byl to první ročník, tak měl pochopitelně mouchy. Řada účastníků si stěžovala na značení tratě. Já to tady pochopitelně znám, takže mě to příliš netrápilo, ale je fakt, že jsem si po celý závod žádného značení nevšiml.
ze zadu
 Zklamalo mě taky, že po doběhu se závodníci mohli napít jen kafe!
s deštníkem
 Žádná minerálka a dokonce ani voda! To jsem ještě nikde nezažil. Kafe nedroguji, tak jsem se asi měl napít z řeky?! Myslím, že ani pro ty, kteří kafe pijí, to není právě nejvodnější občerstvení po závodě.
Ale abych jenom nekritizoval. Pořadatelé si určitě zaslouží dík za odvahu, se kterou tento závod uspořádali. Lepší soutěž s chybami, než žádná soutěž. Pevně věřím, že příště to bude určitě lepší a budu pořadatelům držet palce...
konec


Výsledky zde: