---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Duben 2010

Plzeňský půlmaratón

25. dubna 2010 v 19:54 | Šnek |  Běh
V neděli 25. dubna jsem se zúčastnil svého prvního běžeckého závodu v roce 2010. Vzhledem k tomu, že od loňska používán nový tréninkový systém, kdy v zimě téměř neběhám, nemohl jsem očekávat, že bych mohl atakovat svůj osobní rekord. Navíc i počasí bylo proti minulým rokům příliš dobré. Na startu 22°C ve stínu  a s přihlédnutím k tomu, že drtivá většina závodu probíhala na Slunci a po rozpáleném asfaltu v centru Plzně, dalo se očekávat, že budu atakovat jen dosud můj nejhorší čas z minulého roku. Tentokrát byla však i trať profilově poněkud náročnější než v minulosti, takže to bylo ve hvězdách.
Příjezd k prezentaci byl tentokrát bez komplikací, protože pořadatelé zajistili parkování na Rychtářce. Nemusel jsem tak objíždět centrum jako minule a hledat místečko pro mého stříbrňáka. Po hladkém zaregistrování mě velmi potěšilo památeční triko. Bylo totiž od firmy Asics z funkčního a velmi příjemného materiálu. Zrovna nedávno jsem si říkal, že toto je jedinná firma od které jsem dosud nevyzkoušel žádný výrobek. Kdyby to člověk věděl, tak bych na závod přihlásil i Radima, přestože neběžel, protože takový "hadřík" by se mu hodil.
Vzhledem k tomu, že závod byl tentokrát veden jako mistrovství republiky, bylo i účastníku o poznání více než v minulosti. Odhadem 350.
Čas do startu jsem nějak přetrpěl a už to bylo tady. Ve 12.00 se po několika cvičných výstřelech ozval ten pravý. Start! Celé pole se líně (kromě účastníků z prvních řad, kteří vyrazili jako kdyby je píchli sršáni) pohnulo vpřed. Ani já jsem se po loňské zkušenosti, když jsem nesmyslně přepálil úvodní km, nikam nehnal. Přesto jsem dal první 3 km pod 15 minut. To nebylo špatné, ale už jsem začínal pociťovat, že mě to horko asi umoří. Já jako severský typ musím mít pro běh teplotu podstatně nižší. Ne náhodou jsem svoje nejlepší vytrvalecké časy zaběhl při teplotách kolem 5°C. Nemínil jsem se však tak lehce vzdát. Snažil jsem se dokonce držet čas na konečných 1:50, který jsem si při čekání na start vyryl do písku. V druhém okruhu (závod byl vyměřen na 5 identických kolech) jsem však začal pociťovat, že tento čas se odsouvá do sféry iluzí. Po jednom výběhu kolem 9 km jsem dokonce začal pociťovat sžíravou chuť přejít do chůze, což je při takto krátkém závodě dost zarážející. Slabost jsem sice překonal, ale jen za cenu toho, že jsem zpomalil. Ale i tak byl mezičas na desítku slušných 53 minut. Bylo však hůř a hůř. Sluneční paprsky mě bičovaly takovou intenzitou, že jsem měl pocit že se uvařím a pak vybouchnu. Nijak mi nepomohla ani občerstvovačka, kde byla k pití jen voda a ionťák a vůbec tam nebylo žádné jídlo (na této distanci sice skoro nejím, ale půlka banánu by bodla - zvláště když jsem jako obyčejně absolvoval závod bez energetického gelu) a hlavně žádné houbičky! Z vybavení občerstvovací stanice směřuje ode mě asi jedinná výtka vůči pořadatelům. Pil jsem tedy jenom vodu a vydatně si jí poléval hlavu. Vždycky to jen zasyčelo. Ionťák jsem si naplánoval až na předposlední kolo, ale ouha. Už došel. A když jsem tudy probíhal posledním kolem, tak už tam dokonce nebyla ani obsluha! Kilometr před cílem už mi to bylo jedno, jen jsem zalitoval těch, kteří byli za mnou o kolo zpět a budou tudy muset probíhat ještě dvakrát.
Ale zpět k mému trápení. Čtvrté kolo jsem úmyslně běžel ještě volněji než ty předešlé s tím, že se pokusím v tom posledním zabrat a vyždímat ze sebe co se dá.
V tuto chvíli se mi honilo hlavou, kam ze mě zmizela všechna síla. Jistě to horko, pomalejší trať to auto, ale muselo v tom být něco více. A jo! Vždyť já jsem tentokrát porušil osvědčenou přípravu před závodem. Vyzkoušel jsem si totiž, že je pro mě nejlepší 2 dny před startem odpočívat a jeden den před si jen lehce vyklusat 6 km. Tentokrát jsem 2 dny před běžel 13 km v náročném terénu a den před jel v terénu 50 km na kole. Zejména to kolo, jak každý ví není před běžeckým závodem právě nejvhodnější. Příště nebudu blbnout sliboval jsem si v duchu. Uklidněn tímto "objevem" vběhl jsem do posledního okruhu. Vzápětí jsem zrychlil a kupodivu se mi zvýšené tempo dařilo držet. Nevěl jsem jak dlouho to půjde, ale zatím mě povzbuzovalo, že jsem začínal předbíhat soupeře přede mnou. V posledním kole jsem jich předstihl odhadem tak 20-30. Nebyla to však žádná lehce, protože jsem supěl ulicemi jako porouchaný tank. Ale dřel jsem, dřel a makal. Měl jsem toho skutečně plné kecky. Hodila by se mi druhá tableta kofeinu (první jsem si vzal před polovinou závodu), ale vzhledem k vyčerpání organizmu jsem se bál, že by mě sice zrychlila, ale mohlo by to se mnou skutečně šlehnou. Poslechl jsem tak své tělo a dřel bez ní. V cílové rovince jsem předstihl ještě 4 soupeře a v očekávání juknul na čas. V posledním kole jsem totiž vůbec neměl sílu hodinky kontrolovat. Fuj, fuj! Ty čísla se mi vůbec nelíbily. Stejně jako vloni 1:57. Sice za horších podmínek, ale přes to jsem cítil lehké zklamání. protože to bylo současně vyrovnání mého druhého nejhoršího výkonu všech dob! Ale co, zúčastnil jsem se, dokončil, vydržel běžet celou trať a nic jsem si neudělal, tak to je myslím to hlavní. Vzal jsem medaily a odploužil se do auta.
Takže závěrem: závod pěkný, pořadatelé to zvládali, jen ta občerstvovačka má u mě mínus. Ze známých jsem potkal jen Bartondu, kterému nemůžu vůbec konkurovat (předběhl mě o kolo) a Sýkorku, který mě naopak hodně překvapil a porazil mě snad o 15 minut! To byl teda pořádný šok, ale on běžel tempem, v jakém jsem ho ještě neviděl.
Přesné výsledky ještě nejsou k dispozici, takže je dodám později až budou na těchto stránkách:

Velikonoční Kšice 2010

5. dubna 2010 v 11:46 | Šnek |  Šachy
Na Velikonoční neděli jsem se tradičně vypravil na turnaj v rapid šachu do Kšic u Stříbra. Jak už se stalo v poslední době také tradicí, jel jsem sám, protože dětem se nechtělo.
Již při příjezdu na místo určení, mě zarazil nebývale vysoký počet aut. Že by bylo tolik účastníků? To asi nebudu souviset s turnajem?! Říkal jsem si. Ale souviselo! To byla tlačenice 42 lidí a jeden lepší než druhý. Celkem 19 lidí mělo elo přes 1900, 2 kolem 2200 a jeden (Honza Turner) dokonce přes 2300. Když jsem viděl tu sílu, uvažoval jsem, že 10 místo by pro mě bylo slušný výsledek. Vždyť tady bylo celé přeštické áčko (Muk, Baumruk, Hřebec, Pech, Blažek, Nový), všichni nejsilnější z Tachova (Turner, Danko, Jakl, Husák, Zítek, Truksa), silní hráči z Chebu  (Vojtěch, Šíbl, Šulc) a Heřmanky a okolí (Kříž, Hubka, Vácha, Snaider).
Mohl jsem alespoň hrát od počátku v klidu, bez nějakých výraznějších emocí. Možná i to se projevilo v tom, že jsem měl jako jediný po 4 kolech plný počet bodů a dostal se na první šachovnici. V pátém kole jsem sice remizoval, ale přesto jsem si první pozici udržel. Až v kole šestém jsem narazil na Honzu T. (pozdější vítěz) a tomu jsem po boji podlehl. Chuť jsem si spravil výhrou v dalším kole. Přestože jsem v další partii podlehl, držel jsem 3.příčku a věděl, že když v posledním kole vyhraju, tak na té příčce pravděpodobně vydržím. No jo, ale musel jsem nejdříve vyhrát! Tady se opět osvědčila moje psychická odolnost a výdrž. V posledních kolech totiž obyčejně triumfuju a tak tomu bylo i nyní! Skvělý úspěch, paráda!! Jako symbol jsem si domů vezl krásný pohár a spoustu věcných cen, což pochopitelně nebylo podstatné. Mnohem větší radost mi dělala stoupající forma. Od té doby co jsem přestal na podzim hrát družstva za Líně, šla výkonnost strmně nahoru a teď se zdá, že se ustálila...

Jo a mimochodem - turnaj byl jako vždy ve Kšicích výborný a ponovala opět pohodová atmosféra. Díky pořadatelům za snahu a obětavost s jakou tento podnik dvakrát ročně připravují už mnoho let.