---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Běh o Berlu sv.Mikuláše aneb pokus o další osobák

5. prosince 2009 v 15:33 | Šnek |  Běh
V sobotu 5.12.2009 jsme se s Radimem tradičně vypravili na závod, který se jmenuje Běh o berlu sv.Mikuláše, koná se v Plzni na Borské přehradě a měří 6 km. Chtěl jsem se pokusit o prodloužení skvělé série 7 osobáků v řadě, ale bylo mi jasné, že se to pravděpodobně nepovede. Čas z minulého roku byl totiž na mě tak kvalitní, že jsem musel být realistou. A to jsem ještě ani nevěděl, že povrch bude tentokrát nejhorší ze všech našich dosavadních účastí. Závod se totiž odehrává většinou po úzkých lesních pěšinách, bahnitých cestách a jen asi kilometr se běží po silnici. Letos byla velmi členitá trať (prudké kopce dost zpomalovaly a ztracené čas se nedal díky nebezpečnému bahnu dohnat ani v sebězích) místy tak kluzká, že jsem musel se svými kilogrami zacházet opravdu obezřetně. Když se k tomu přidá fakt, že jindy příjemně travnatá louka, byla dnes rozrytá a zaběhněná těžkou mechanizací, je nad Slunce jasnější, že s osobákem se počítat nedá. Přesto jsem se chtěl s podmínkami poprat...
Na startu jsem se chtěl postavit víc dopředu než obyčejně, ale stejně jsem nakonec stál až na konci. Malí špunti, kteří běželi kratší vzdálenosti, ale startovali s námi, totiž nějak neměli úctu před stářím a bezostyšně se prodrali přede mě. To bylo sice nepříjmné, protože úvodních 500 metrů probíhalo po úzké pěšině, kde se nedalo předbíhat, ale já se s nimi nemínil strkat.
V 10.30 je tu start! Vyrazil jsem jako raněný srnec a snažil se prosmýknout vpřed. Málem jsem při tom měl kolizi se Sýkorkou. Ano. Tento velký běžec byl opět zde a přinášel mi tím výzvu, konečně ukončui sérii porážek, které mi Míra tady vždy uštědřil. Tentokrát jsem ho však rychle nechal za sebou a viděl ho potom až v cíli.
Běželo se mi kupodivu nějak lehce (v posledních dvou měsících skoro netrénuji a jen běhám závody) a od začátku jsem byl v kontaktu se soupeři, kteří mi jinak rychle ukazují záda. Neměl jsem ale pocit, že bych přepálil, tak jsem se snažil v nastaveném tempu vydržet. I první výběh na kopec Chlum byl docela v pohodě, ale při následujícím seběhu jsem přece jen ubral a tak mě zezadu dotáhli dva borci. Neznal jsem je, takže mi bylo skoro jedno, jestli budou přede mnou či ne. Přišlo mi ale jako dobrý nápad přidat a kousek se s nimi "svézt". Šlo to dobře i když brzy se jeden z nich začal vzdalovat, ale druhý naopak zase za mnou visel jako na gumě. Později jsem si vzpoměl, že jsem se s ním jednou potkal na triatlonu, kde mě v běhu strašlivě zpráskal. Tak už jen fakt, že jsem ho momentálně držel za sebou mě těšil. A udržel jsem ho tam až do konce závodu. Při posledním výběhu na Chlum jsem sice jako obyčejně trpěl jako zvíře, ale když jsem se vyškrábal nahoru, najednou jsem neslyšel soupeřův přerývaný dech, který mě po většinu závodu strašil. Na rovince po seběhu jsem pak zjistil, že jsem získal náskok skoro 100 metrů, což bylo vzhledem k blízkosti cíle rozhodující. Krátký pohled na stopky mě navíc překvapil tím, že osobák musí padnout. A s rezervou! I proto jsem nechtěl opakovat chybu z minulého víkendu, kdy jsem nesmyslně finišoval doslova na krev a pak jsem se z toho těžko vzpamatovával. Teď byly navíc poslední stovky metrů klesající, kořenitou pěšinou, takže opatrnost byla na místě. I tak mě výsledný čas 29:05 velmi potěšil! Osobák pokořen o více než čtvrt minuty!! Sýkorku jsem předběhl o necelé 4 minuty (závěr sezóny mu příliš nesedl) a Radima, který byl bohužel poslední asi o minut 7. Celkem se hlavního závodu účastnilo 37 lidí a já skončil 29. Toto byl pravděpodobně poslední fyzický závod neskutečně povedené sezóny a přes Vánoce se budu věnovat trochu šachům. Vypadá to tak na tři až čtyři turnaje.

výsledky zde:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama