---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Říjen 2009

Písecká hodinovka

27. října 2009 v 12:33 | Šnek |  Běh


V sobotu 24.10.2009 se nám zachtělo trochu toho závodního adrenalinu. Původně jsme si vybírali mezi běhy v Aši a Klenčí pod Čerchovem, aby nakonec zvítězila hodinovka na dráze v Písku. Závodit jel konečně i Radim, takže jsme se opět mohli trochu hecovat.
I proto cesta ubíhala jako po másle a dokonce i počasí se vydařilo (polojasno-oblačno beze srážek, teplota 5-10°C). Po menších zmatcích, které tentokrát nebyly zapříčiněny naší (ne)orientací, nýbrž pověstně špatnou organizací Písecké dopravy, jsme dorazili ke stadionu. Zaparkovat jsme museli kousek dál u dopravního hřiště, protože parking u atletického stadionu nemohl pojmout auta všech účastníků. Šel jsem se trochu rozklusat a rozhýbat bolestivou levou achilovku (už mě pobolívá od léta a nevím čím to je - zatím se to nezdálo jako nic vážného, ale vzhledem k dlouhé době to už budu muset začít řešit). Jinak…musím zaklepat… letos zdravotní stav neuvěřitelně drží. Takhle zdravý a silný jsem ještě v životě nebyl. Opět musím zaklepat… Je to taky dozajista způsobeno změnou způsobu tréninku a možná i tím, že jsem přestal používat všelijaké energetické gely a iontové nápoje. Teď už běhám téměř výhradně na kofeinové tablety (na maratón mi stačily tři) a čistou vodu. To je tutovka.
Teď ale k samotnému závodu. Jelikož se přiblížila 11 hodina, začal nás pořadatel svolávat na dráhu. Krátce po celé vyrazilo 30-hlavé pole, které čítalo i 4 ženy, juniora a dorostence, do boje s polytanem (místní povrch). Žádné zvláštní cíle jsem si před závodem nekladl i když jako obyčejně jsem tak trochu pošilhával po loňském osobáku 12,7km. Tenkrát jsem ale měl víc natrénováno, měl skvělého vodiče Sýkorku a taky mě ten výkon pořádně bolel. Takové trápení jsem tentokrát rozhodně nechtěl absolvovat. Chtěl jsem běžet hlavně v pohodě a když tak se uvidí. Něco podobného jako na Baroko půlmaratónu.
Přesto jsem v davu vyrazil docela svižně a prvních několik kol jsem se nemohl zbavit dojmu, že budu muset brzy zpomalit. Teď jsem se však ještě držel za nějakým chlapíkem, který sice vypadal tak o 10 let starší, ale zato vyhlížel mnohem běžečtěji. Asi po 5 kolech se k nám připojil ještě jeden, který záhy ještě zrychlil tempo.
"Tak se budu loučit!" Prolétlo mi hlavou. "Ale ještě chvíli vydržím."
Čekal jsem až do pátého km. Tuto metu jsem protnul za 23:20, což bylo jen o něco víc než minuta za osobákem z hladké trati. To mě pochopitelně docela povzbudilo a já tak mohl dokonce začít diktovat tempo naší dvojice (Ten původní chlapík již dávno zmizel v propadlišti dějin. Nakonec jsem ho předběhl o kolo). Najednou se mi běželo fajn a nijak moc jsem se netrápil. Ještě více mě těšil ten fakt, že jsem měl stále naději na atak osobáku. Neběžel jsem úplně pravidelné tempo, to mi ostatně ani nevyhovuje, protože jsem se chvílemi "chytal" o mnoho zdatnějších protivníků, abych se jich po pár desítkách či stovkách metrů zase "pustil" a zpomalil. Všichni mi říkají, že je blbost takhle běhat, ale mě to prostě baví. Zřejmě těmi trháky jsem někdy ztratil i zbývajícího souputníka a tak jsem vlastně až dokonce běžel sám. Když pominu ty co mě předbíhali a ty co jsem předbíhal já. Na metě 10 km jsem byl za 47:00. Uff jen několik desítek sekund za čerstvým osobákem z červencové "Zátopkovy desítky." Kdybych si to uvědomil dříve, tak jak se znám, bych se určitě snažil zrychlit a rekord atakovat… No nevadí, třeba to takhle bylo lepší.
Zbývalo tedy 13 minut a k vyrovnání rekordu 2,7km. "To musím zvládnout!" Říkal jsem si. Dokonce jsem začal pošilhávat po rovných 13 km, ale to bych se musel ždímnout do krve a tak jsem tuto vizi záhy opustil. Ještě jednu motivaci jsem si ale našel. Běžela zde totiž nejlepší žena z loňského "Zátopkova memoriálu" a zdála se být docela v dosahu. Až mi to bylo divné, protože je výrazně lepší než já. Na desítce mě letos porazila o 2 kola a o maratónu ani nemluvě.
"Asi má nějaké problémy?!" Napadlo mě, ale i tak to byla motivace vhodná k překonání. Nijak zvlášť jsem si toho ale nevšímal. Jen když pořadatel hlásil poslední 2 minuty závodu, uvědomil jsem si, že při náběhu do 32 kola, že jsem se kolem ní "rychle mihnul". Teď už jsem věděl, že osobák padne, ale chtěl jsem dát co nejvíc. Tělo pracovalo na maximální výkon až se mi tajil dech. Při průběhu bodem osobního rekordu jsem se však přece jen neudržel a poněkud polevil. Ještě jsem stihnul dokončit kolo a vypětím v závěrečných sekundách se dostat na konečnou metu 12883m! Celkově jsem skončil na
solidním 19. místě. Radimovi se dařilo o poznání hůře, protože jsem mu nadělil téměř 6 kol (před rokem to byly kola čtyři - ten chlapec asi stárne nebo co…?!). Radim však měl útěchu na stupních vítězů, protože vyhrál kategorii dorostenců.
Jeho radost však poněkud kalil fakt, že tam byl sám.

Závod to byl celkem pěkný a možná se tady zastavíme i někdy v příštích letech. Zároveň mi ze závodu vyplynul závazek do příští sezóny. V roce 2010 už bych měl konečně dosáhnout hranice 13km. Současně jsem si umínil, že než oslavím 50 narozeniny, tak bych chtěl uběhnout v hodinovce kilometrů 14…!

Výsledky zde:


Nová šachová sezona je tady

17. října 2009 v 11:25 | Šnek |  Šachy
V neděli 11.10.2009 jsem vstoupil do nového ročníku divizní šachové soutěže družstev. Z různých důvodů letos budu hrát družstva jenom sporadicky, ale slíbil jsem, že v divizi odehraju alespoň 2 zápasy. Tak proč nezačít plnit slib hned prvním kolem. Zvláště když nás čekal domácí zápas s oblíbenými Přešticemi.
Podle papírových předpokladů jsme sice favorit soutěže a soupeř spíše naopak, při zahájení to však vypadalo jinak. Nastoupili jsme v 7, takže se hned prohrává 0:1 a brzy to bylo dokonce 0:2. Žádný div, že jsme tak nakonec prohráli 3,5:4,5. Já jsem remizoval, což bylo pro mě docela překvapení. Hrál jsem sice s papírově o trochu slabším soupeřem, ale vzhledem k tomu, že již druhý rok vůbec netrénuji, počítal jsem spíše s tím, že odejdu poražen.

Více na pěkných nových stránkách našeho oddílu: