No a je to tady. Poslední závod trilogie "Zátopkův týden" je tady. Tentokrát mě čekal 27.7.2009 maratón. A nutno dodat maratón extrémní. Extrémní ne snad profilem, nebo povrchem, ale roční a hlavně denní dobou. Ne nadarmo se většina maratónů v v jižních a středních zeměpisných šířkách Evropy běhá na jaře a na podzim. Ale zde se běhá na vrcholu léta (27.7.) a ještě k tomu v denní době (start v 15.30) kdy bývá nejvyšší teplota (15-18°C). Vím je to udělané tak, aby se běželo ve stejných datumech a časech jako Zátopek na olympiádě v Helsinkách (na tom severu je přeceněn chladněji, tak ten čas tolik nevadil). Památku tohoto velkého běžce jsem na již uctil na obou "jeho" maratónech a doufám, že příští rok budu mít dost rozumu na to, abych se dokázal třetí účasti vzdát. Pochopitelně za předpokladu, že bude opět typické, horké červencové počasí. Pro mě, který je severský typ je 28 °C ve stínu na maratón opravdu hodně a když uvážíme, že více než polovina trati probíhala na Slunci, kde bylo odhadem 36-38°C, tak to myslím hovoří za vše. A ještě ke všemu, stejně jako vloni, na nebi ani mráček! Také proto byly mé cíle na první pohled skromné. Předně jsem se nechtěl mučit, pak jsem chtěl zaběhnout o 30 minut rychleji než před rokem a ještě jsem si říkal, že by bylo fajn, kdybych pro změnu porazil Sýkorku. Na tu poslední podmínku jsem se ale nechtěl nijak vázat a už vůbec jsem nemínil přizpůsobovat tomu svoje tempo.
Ale teď k samotnému závodu. Na start se postavilo 71 borců. Původně jich mělo být asi o 20 více, ale počasí některé asi odradilo. Běželo se na 2,5 km okruhu (16 krát + závěrečný na 2,1km). Odstartoval jsem věren svému zvyku skoro poslední. Přesto mě zpočátku pořád někdo předbíhal.
"Sakra kde se ti lidi berou?!" Divil jsem se.
Po dvou kolech tak za mnou zůstalo 3-5 lidí. Nijak mě to neznervózňovalo, protože už teď jsem na četných obrátkách lokalizoval řadu lidí, u kterých jsem tušil, že jim brzy začnou docházet síly.
Na desátém km jsem byl přesně podle plánu za 60 minut. Až jsem se divil, jak se mi daří přesně držet stanovené tempo. Musel jsem se ale hodně držet, abych nezačal zrychlovat, protože jsem se začínal poměrně nudit. Ale po zkušenostech z minulého roku jsem byl opatrný. Říkal jsem si, že zrychlovat začnu až v druhé polovině závodu, pokud to vůbec půjde…
Mezi 10 a 20 km jsem už začal zvolna předbíhat "přepálené" soupeře, ale Sýkorka se mi pořád po troškách vzdaloval. Největší rozdíl byl mezi námi kolem 20 km (4 minuty). Radim, který dělal obsluhu na občerstvovačce mi občas hlásil rozdíl, ale já jsem mu říkal, že to není důležité, protože rozhodovat se bude mnohem později.
Půlmaratón jsem měl v plánu v čase 2:15, takže když jsem byl na jeho metě za 2:08, bral jsem to vzhledem k tomu, že jsem se stále šetřil, jako pozitivum. Řekl bych dokonce, jako bych se upraidoval a přibylo mi energie. Držel jsem jí ale v sobě a pokračoval dál velice úsporným stylem.
"Přidávat začnu až po 30.km" Sliboval jsem si. Ten loňský rok mě totiž pořád strašil.
Občerstvoval jsem se pravidelně. Tentokrát na rozdíl od minulého roku byla občerstvovačka vybavena výborně a bylo na ní o dost více surovin, než jsem potřeboval. V první polovině závodu jsem pil, hlavně vodu a v druhé jsem to střídal s oficiálním ionťákem, který jsem dvakrát obměnil ionťákem domácím, který si na maratóny dělám sám (1/4 lžičky soli, lžíce cukru, lžička citronu a 1 l čaje). Tentokrát jsem si chtěl dopřát a dal tam poněkud více citronu, což způsobilo, že mě několik km obtěžovali křeče břicha. K jídlu jsem "bral" kousky banánů občas obalené v soli, tyčinku nutratrend a spotřeboval jsem 4 tablety hroznového cukru. Klasický energetický gel jsem tentokrát neměl, protože ten můj oblíbený se mi nepodařilo sehnat, tak jsem byl "bez".
Po dvacátém km jsem dokonce začal předbíhat méně šťastnější soupeře o kolo a dokonce jsem se začal nenápadně přibližovat k Sýkorovi. Sám bych si toho snad ani nevšiml, ale upozornil mě na to sám. Při obrátkách jsme se většinou snažili vzájemně povzbudit, ale tentokrát se Vláďa podivil, že jsem nějak zrychlil.
"Já běžím pořád stejně." Volal jsem za ním. "Spíš ty jsi zpomalil." Rozhodl jsem se na rozdíl mezi námi zaměřit a při průběhu dalším kolem již bylo jasné, že se vzdálenost mezi námi skutečně znatelně snižuje. Na 25 km byl rozdíl již jen dvě minuty. A to jsem stále běžel konstantním tempem lehce nad 15 km a pořád cítil potenciál k dalšímu zrychlení.
Když jsme se potkali v dalším kole, hlásil mi Sýkorka rezignovaně, že ještě jedno kolo a budu ho mít. Nechtěl jsem být nafoukaný, tak jsem to nekomentoval, ale můj velký soupeř a běžecký kamarád nevypadal, že by dokázal vzdorovat ještě celý okruh. Taky jsem ho po jednom kilometru dostihl a po pár povzbuzujících větách pokračoval dál svým tempem.novu jsme se ve stejném směru potkali kolem 31 km, kdy jsem Vláďu předbíhal o kolo. Nevypadalo to s ním příliš dobře a mě nezbývalo než mu držet palce, aby v sobě nalezl dostatek síly k dokončení závodu. Nakonec jsem ho předběhl ještě o kolo jedno a rozdíl mezi námi v celkovém pořadí Západočeské vytrvalecké ligy tak narostl na hrozivých 55 minut. Minule jsme soupeřili až do posledního závodu a teď to vypadá, že to bude docela nuda (zbývá už jen hodinovka a 30 km na dráze), no ale uvidíme, třeba budu překvapen.
Někde mezi 30-35 km jsem chtěl původně zrychlit, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že i přes velmi zadržené tempo v první polovině zrychlit nejsem schopen a naopak jsem začal zpomalovat. Sluníčko ze mě prostě opět vysálo spoustu energie, kterou bych měl jindy k dispozici. Teď jsem si jen blahořečil, že jsem začal tak pomalu a že mi teď alespoň zůstali síly na důstojné dokončení. Stále jsem nechodil a zastavoval jsem jen krátce u občerstvovačky. Tak mi to vydrželo až do konce. Poslední dvě kola jsem se už vůbec do ničeho nenutil a doklouzal setrvačností do cíle. Chyběla motivace (osobák mám o ¾ hodiny lepší, Sýkorka v nedohlednu a soupeři které bych mohl předběhnout byli v nedohlednu) a koneckonců i síly. A proč se ždímat, když už není s kým ani čím soupeřit.
Konečný čas 4:33 ještě předčil očekávání. Je to můj čtvrtý nejlepší a třetí nejhorší. A hlavně je to o 38 minut lepší než minulý rok, kdy se běželo za srovnatelných podmínek… A umístění? 46.místo ze 71 účastníků myslím odpovídá mé výkonnosti a jsem s ním spokojen. Závod nedokončilo 11 běžců (čekal jsem, že to bude vzhledem k horku poněkud více, ale běželi asi samí dolňáci).
Výsledky zde:
PS: 1. teď mám pocit, že jsem ještě po žádném maratónu nebyl tak vysílený jako nyní (snad kromě toho prvního). Sáhl jsem si prostě skoro na dno, což mě jen utvrzuje v přesvědčení, že závod v takovýhle podmínkách prostě pro rekreačního běžce jako jsem já není zrovna to nejvhodnější.
2. nakonec jsem zjistil, že jsem ve své kategorii obsadil v celém seriálu 3.místo. Ale vzhledem k tomu, že jsme dokončili jen tři, tak to není nic moc.
3. jako obyčejně mi náplasti na proti rozedření bradavek vydržely jen něco přes 10 km, ale naštěstí jsem to opět vyřešil houbičkou, kterou jsem si strčil pod krk za triko. Tričko se tak napne a hlvně odtlačí a inkriminovaná místa zůstanou bez úhony.