---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Listopad 2008

Snížek, sníh!

28. listopadu 2008 v 11:09 | Šnek |  Běh
Minulý víkend (22.-23.11) jsem konečně viděl první sníh letošní zimy. U nás napadlo nějaké 2-3 cm, čehož jsem okamžitě využil k bílému výběhu. Sice to místy dost klouzalo (tam kde to bylo uježděné), což mě však nemohlo odradit. Na většině trasy v lese to totiž bylo perfektní. Nakonec jsem si dal pohodových 15 km. V noci na neděli připadly ještě další dva cm a tak estetický dojem byl ještě lepší. Protože jsem však vyrazil později, než jsem plánoval a chtěl stihnout start běžkařské štafety mužů ve světovém pohárnu (stejně jsem ho nestihl), běžel jsem jen 11 km. Všechny 3 víkendové dny jsem si ještě zpestřil silovým cvičením (dohromady 115 minut).

V pondělí jsem se vzhledem k místnímu náledí neodvážil do práce na kole a vzhledem k tomu, že jsem přijel domů hodně pozdě, nic sportovního jsem nepodnikal. V úterý jsem však už Barbara nedokázal nechat zahálet a při teplotě těsně pod nulou a ve slabém sněžení, které však záhy přešlo v chumelenici, jsem na něm do práce vyrazil. Přijel jsem obalený sněhem a hlavně bahnem. Ty moderní blatníky jsou na nic. Budu si muset koupit ten starý, klasický.
Ve středu už bylo počasí lepší (-2°C a beze srážek), takže jsem si jízdu do práce a zpět docela užil.
Ve čtvrtek jsem se šel proti plánu opět trochu proběhnout. Tentokrát se mnou byl i Radim, se kterým jsme bok po boku běželi velmi svižným tempem až na obrátku na 4 km. Odtud se syn už vracel, zatímco já jsem pokračoval ještě dalších 1500 metrů.

Dneska si asi jenom zacvičím, protože v sobotu mám Mikulášskou dvacítku ve Stříbře, spojenou ještě s dodatečným slavnostním vyhlášením západočeské vytrvalecké ligy. Nějaké velké cíle si nekladu a vzhledem k tomu, že se jedná o závod v terénu (nemám představu, jestli bude terén lehký nebo těžký a nic nevím ani o profilu), byl bych asi nadšen časem 1:45.
V neděli potom budu trpět u letos nemilovaných šachů. Nějak to přežiju. Snad... Momentálně je to prostě jen povinnost, kterou musím splnit. Budu se sice jako vždy snažit ze všech sil, ale vzhledem k momentálnímu šachovému rozpoložení a s přihlédnutím k tomu, že jsem už více než rok netrénoval, za výsledek neručím.

Zima je tady

21. listopadu 2008 v 14:45 | Šnek |  Běh
Sportovní plán na minulý víkend (15.-17.11.) se mi podařilo s chutí splnit. V sobotu jsem dokonce objevil novou trať pro trénink běhů do kopce. Jedná se o prostor bývalé rozsáhlé skládky, která je již několik let zrekultivovaná. Jsou na ní vyšlapané pěšiny a hlavně spousta vyježděných cest a cestiček. Povrch skládky je značně členitý a tak tam není nouze i o sto metrové prudké výběhy a pochopitelně i seběhy. No vyřádil jsem se tam skvěle. Však jsem pak byl taky pořádně utahanej. Mnohem více než by odpovídalo těm zhruba 14 km, které jsem zdolal.

V neděli mě čekala povinnost v podobě divizního šachového utkání proti týmu Domažlice B. V této sezóně do šachů nemám vůbec chuť a nejradši bych vůbec nehrál. V létě jsem však slíbil, že za družstvo odehraju minimálně 6 partií a svému slibu chci rozhodně dostát i když mě to bude stát nemalé odříkání a sebezapření. Doufám jen, že si tuto skvělou zábavu tímto úplně nezprotivím do dalších let, protože vím, že kdybych teď na pár měsíců hrát přestal, tak by se mi radost ze hry určitě vrátila. Když se však teď musím do hry nutit, tak kdoví jestli si to nezošklivím na mnohem delší dobu. Ale slib je slib a já je vždycky plním.
Podle mého rozpoložení vypadal i můj výkon. Nejenže jsem prohrál s papírově o dvě třídy slabším hráčem, ale dokonce jsem si ani nezahrál. Ne že bych to nějak odflákl, to nemám ve zvyku, ale prostě jsem jen bojoval a dřel a nic z toho. Naštěstí jsme jako tým vyhráli i když překvapivě jen těsně.

V pondělí jsem si alespoň trochu spravil náladu při výběhu s Radimem. Ten jako obyčejně hned na úvod zvolil velmi ostré tempo. Já se ho tentokrát držel jako klíště a když mu tradičně na druhém kilometru došly síly, pokračoval jsem dál sám v jen o málo nižší rychlosti. Nakonec jsem urazil kilometrů 15 ve výborném čase 76 minut.
V úterý jsem jel akorát do práce na Barbarovi (30km) v ne zrovna příjemné teplotě -4°C. Ve středu bylo sice tepleji, ale pro změnu pršelo, takže jsem přijel celej mokrej a zabahněnej. Večer jsem se ještě protáhl při 40 minutovém silovém cvičení, které jsem aplikoval i ve čtvrtek. Ještě předtím jsem se příjemně proběhl s Radimem na trase 11 km...

Běh, světlo a únava

14. listopadu 2008 v 14:23 | Šnek |  Běh
Běh, světlo a únava


Tak o minulém víkendu (druhý listopadový) jsem si zaběhal podle plánu. V sobotu jsem se vydal na trať za mlhavého počasí s Radimem (6km).Po týdnu bez běhu jsem očekával, že pocity nebudou nic moc, ale opak byl pravdou. Běželo se mi úplně skvěle. Po prvním km jsem dokonce za sebou začal nechávat Radima, kterému jindy v úvodech nestačím. Vzdálenost mezi námi se postupně zvětšovala a já v duchu plánoval, jak výborné rozpoložení zúročím ve zbývajícím tréninku. Nemusel jsem ani dlouho dumat.

"Sprinty do kopce přece!" Rozsvítilo se mi. Tenhle způsob tréninku jsem totiž ze zdravotních důvodů nemohl používat od března. A přitom mi dělá tak dobře.

Doběhl jsem tedy 6 km lesem do oblíbeného místa, vykroužil 2 km modřínovým porostem a na 4 km absolvoval 5 sérií "sprintů" do prudkého kopce (400 m sprint, 400 m výklus dolů). Celkem to šlo a já si umínil, že příští víkend to musím zkusit zase. Při návratu domů se nic zvláštního nedělo, kromě toho, že jsem v závěru již přece jen začínal pociťovat únavu a dokonce i žízeň. Nicméně čas 93 minut byl více než skvělý.

Druhý den už jsem šel běhat sám, protože Radim měl utkání v šachách. Už se mi neběželo tak dobře, jako předešlý den, ale přesto to nebylo až tak špatné. Sprinty už jsem pochopitelně neběhal a tempo bylo spíše regenerační. Třináct kilometrů, které jsem nakonec zdolal bylo myslím akorát.


V pondělí jsem pak jel do práce opět na Barbarovi. Vzhledem k tomu, že se teď musím vyhýbat hlavním tahům (někteří řidiči jsou v posledních týdnech nějak agresívnější), jezdím trochu delší trasu, která je o dost náročnější profilově. Hlavně mě však trápil zkracující se den. V úplné tmě jsem si vůbec netroufal jezdit, protože moje světla plnily dobře jen jednu ze dvou podmínek. Byl jsem dobře vidět, ale už tak dobře jsem neviděl. Měl jsem sice vpředu dvě světla, ale jedno bylo horší než druhé. Proto jsem si taky v pondělí po důkladné odborné přípravě koupil světlo nové. Nakonec padla volba na Smart BL - 183 5W (449,-Kč)
a nutno podotknout, že svítivost je naprosto skvělá. Vůbec ani nemusím používat klasické svícení, protože blikačka na to bohatě stačí sama.

Další tři dny jsem tak mohl jezdit do práce i ve tmě.

Ve středu mě ale nějak začaly bolet svaly na nohou a ve čvrtek to nebylo lepší. Když jsem pak večer nahlédnul do deníku a zjistil, že jsem poslední tréninkovou pauzu měl naposled 30.10., bylo vše jasné.

"V pátek bude prostě volno a hotovo"! Nařídil jsem si.

"Ach jóó. To je bídáááá." Zlobilo se naoko mé pilnější já, ale i ono vědělo, že přestávky jsou nutné stejně jako tréninky. Obyčejně se snažím mít každý týden alespoň den pauzu.


V sobotu bych ale rád dal nějaký delší běh, v neděli pak mám divizní zápas družstev v šachách proti Domažlicím a v pondělí to bude chtít zase běhat...


PS: ještě návrat k vytrvalecké Grand prix v Plzni, jejíž součástí byl i Zátopkův zlatý týden. Nutno přiznat, že se Šroubkovi o závodníky vzorně starají i po skončení soutěží. Na maratón ve Stromovce za námi přijeli, aby nám předali CD se snímky ze soutěží. Potom jsem obdržel mailem i zprávu, že vzhledem k tomu, že jsem absolvoval celý seriál, mám startovné na celý příští rok zadarmo (tedy 10 km, 5km, maratón, hodivka i 30km) a dnes nám přišla ještě zpráva, že po Mikulášské dvacítce ve Stříbře bude ještě dodatečné slavnostní vyhlášení výsledků (které ani nebylo plánované). Nu co dadat? Komu čest, tomu čest!

Vzteklá liška

7. listopadu 2008 v 11:38 | Šnek |  Cyklistika
V tomto pracovním týdnu (3.-7.11.) byly mé sportovní aktivity velmi jednotvárné. Pouze jsem jezdil do práce na kole, takže jsem urazil jen necelých 150 km na Barbarovi a k tomu udělal pár shybů (cca 100). V sobotu a v neděli bych měl běhat (2*10-20 km).
Doufám, že nedopadnu jako tato běžkyně:

Běh na Koráb

3. listopadu 2008 v 11:30 | Šnek |  Běh
Běh na Koráb





O dušičkové neděli (2.11.) jsme s Radimem vyrazili na tradiční závod do Kdyně,
kde se konal běh do vrchu. Protože byla hustá mlha, vyjížděli jsme poměrně brzy v 8.30 (příště stačí o 15 až 30 minut později. Závod totiž začínal až v 10.30 a my tak přijeli téměř o hodinu dřív. Alespoň mě to donutilo trochu se rozcvičit. Čas se však nijak netáhl a záhy bylo slyšet startéra, jak nás svolává na výchozí metu.






Týden který závodu předcházel byl z hlediska sportu odpočinkový. V úterý jsem stejně jako ve středu běžel volně 9,5 km za 51 a 50 minut. Byly to mimochodem první běhy od maratónu ve Stromovce. Ne že by se mi celých těch 10 dní běhat nechtělo, ale prostě mi to více vycházelo na cyklistiku. Ve čtvrtek jsem nedělal nic a v pátek jsem byl pouze v práci na Barbarovi. V sobotu jsem měl naplánován tradiční, předzávodní, regenerační běh na 6 km, ale vzhledem k doslova odpornému počasí a rotvajleří smečce, která řádila na okraji lesa, jsem se nakonec spokojil jen se 40 minutovým cvičením. Radim pro jistotu netrénoval celý týden vůbec.


Ještě několik slov k těm psů. Psy mám velmi rád a možná i proto s nimi nemívám při bězích problémy. Tato situace je však poněkud jiná. Nezodpovědný majitel totiž dvojici rotvajlerů, kteří jsou vycvičeni na hlídání téměř prázdné ohrady na okraji obce, svévolně vypouští na přihléhající komunikaci. Tím tak rozšiřuje psům jejich hlídané teritorium a ti pak mohou být "narušitelům" velmi nebezpeční. Do této situace si tak ani já netroufám a vzhledem k tomu, že psi brání jedinou přístupovou cestu k běžeckým trasám, Tak zatím nemám kde běhat. Upozorňovali jsme už majitele, stejně jako spolu s dalšími i obecní úřad, tak doufám, že se situace během několika dní napraví. Jinak by to odnesli nejvíce ti v podstatě nevinní psi. Potrhat se totiž nemíním nechat, stejně jako nemíním zanechat běhání.





Ale zpět k závodu. Této soutěže jsme se už zúčastnili v minulém roce (já 36 a půl minuty a Radim 44 minut). Vzhledem k tomu, že jsem před rokem byl v životní běžecké formě, nepředpokládal jsem, že bych svůj čas mohl překonat. To u Radima se naopak čekalo výraznější zlepšení. Spolu s námi se na start postavilo dalších 67 borců, což byl podle pořadatele účastnický rekord. Mezi závodníky jsem nemohl přehlédnout mého celoročního soupeře Vlastu Sýkoru. Letos jsme se utkali na 5 km, 10 km, v hodinovce, 30 km a v maratónu. V obou nejkratších distancích jsem byl na hlavu poražen, v hodinovce jsem jen těsně vyhrál a v obou delších závodech jsem vyhrál výrazněji. Tento závod byl dlouhý 6,5 km s převýšením 370 m, takže se dal podle mě přepočítat tak na 8-8,5 km na rovině. To znamenalo, že bude ve výhodě spíše Sýkorka, který mě o rok dříve porazil v tomto závodě o minutu a půl.


Ale už tu byl start. Dav vyrazil jako smečka hladových chrtů. Někteří ovšem zřejmě tak vyhladovělí nebyli, protože nevyrazili až tak rychle. Mezi nimi jsme byli i my dva. I přes to jsem měl na metě jednoho kilometru čas 4 a půl minuty a kilometrech dvou rovných 10 minut. Zatím jsme však měli překonaných jen pár výškových metrů. Ten opravdový stoupák začínal právě teď.


Stoupání mě však ničím nezaskočilo. O proti loňsku však bylo nepříjemné, že to vzhledem k husté mlze a mokrému povrchu místy nepříjemně klouzalo. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem měl v obutí volit spíše lehce terénní NB 783, než silniční Mizuna 10. Ale bylo už pozdě.


Na třetím km jsem měl čas 16 a půl minuty, což znamenalo, že mě rozhodilo více než jsem si myslel. Naštěstí jsem brzy našel ten správný rytmus a sílu záběru volil tak, abych tolik nepodkluzoval. Předběhl jsem postupně 3 soupeře a na čtvrtém kilometru měl mezičas rovných 22 minut.


Nejtěžší stoupání však bylo stále přede mnou a tak jsem se možná podvědomě začal v následujícím kilometru trochu šetřit i když jsem si to při závodě neuvědomil. Na metě 5 km jsem měl totiž čas 28 a půl minuty, což bylo hodně pomalé i vzhledem k stoupání. Do cíle chybělo 1,5 km a brzy měl přijít vůbec nejtěžší úsek celého závodu, kterým bylo několika set metrové 17 - 20 procentní stoupání. Zvládl jsem ho dobře a v jeho průběhu předstihl jednoho soupeře, který úplně odpadl a na jeho vrcholu další dva, kteří si nepošetřili tolik sil. Následoval několika set metrový seběh a posledních 500 metrů výběhu na vrchol k rozhledně.
Tady jsem nejdříve seběhl ještě jednoho závodníka, abych se pak začal přibližovat k červené bundě. Bylo mezi námi asi 50 metrů, takže jsem očekával, že ho dostihnu tak akorát před cílovou páskou a bude možná ještě vyhecovaný finiš. Červená bunda však 200 metrů před cílem náhle zvadla tak, že jsem ji, zcela bez jejího zájmu, předbíhal ještě před metou 100 metrů. Závěr už jsem tak nemusel nijak hrotit. Osobák sice nepadl a na vrcholu kopce (téměř 800 m. nad m.) nesvítilo Slunce jak jsem očekával a přes to jsem se cítil fajn. Brzy doběhl v čase osobního rekordu i poněkud schvácenější Radim.









Oficiální výsledky zatím nemám k dispozici, tak ani nevím naše pořadí, což ovšem stejně nebylo podstatné. Vím jen tak, co jsem naměřil na hodinkách. Můj čas byl 38 minut a Radimův zhruba minut 42. Vzdálenost mezi mnou a Sýkorkou odhaduji na 30 až 60 sekund. Náš účet je tak srovnán na 3:3. I přes to, že jsem nepřekonal své maximum a ani se neposunul výše v pořadí, byl jsem se závodem velmi spokojen. Běželo se mi prostě dobře, na trati jsem nechal téměř maximum a necítil jsem žádné zdravotní ani jiné problémy. Jenom se pořád nějak nemůžu zbavit údivu, že ten osobák opravdu nepadl, protože pocitově se mi zdálo že běžím lépe a rychleji než v loni. Ale jak říkám, není to pro mě příliš důležité.





Byli jsme opět bez doprovodu, takže kromě toho, že jsem si musel táhnout v ledvince doklady a klíče, jsme se museli po závodě stejnou cestou vrátit během zpět. Alespoň jsme se pořádně vyklusali...


Výsledky mi už dorazily: