---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Srpen 2008

Třicet tři dní bez běhu

29. srpna 2008 v 13:53 | Šnek |  Běh
Třicet tři dní bez běhu,
To je ale bída,
Svaly mám furt ve střehu,
Doktor mě však hlídá.
Neběhat je pakárna,
Jsou však horší věci,
Kdybych nemoh vůbec nic,
Ani jezdit přeci.
Takhle jezdím na kole,
To je správná cesta,
Není žádná řehole,
Když vyrazím z města.
Nelze jezdit jako dřív,
I toto je smutné,
Hlavně že to trochu jde,
Což je víc než nutné.
Už se cítím trochu lépe,
Drogy léčí tělo,
Kdyby to šlo takhle dále,
Věčně by to trvat nemuselo.
Už se vidím v plném trysku,
Jak se ženu pěšinou,
Běžce botky v plném lesku,
Jak ochutnávám běhavou...

Rozpadající se ochromlo

26. srpna 2008 v 15:35 | Šnek |  Ostatní
Takmám za sebou injekční vánici a 14 denní pracovní neschopnost. Po těch injekcích mi bylo pořádně blbě, ale proto že doktor říkal, že to tak bude, vydržel jsem až do konce série. Na rameno a tudíž i ruku to však téměř nezabralo. Do práce už chodím, ale jen s největším sebezapřením, protože při chůzi, sezení, řízení apod. (prostě při vzpřímených polohách) trpím velmi nepříjemnými bolestmi zad i ruky a ta ruka se mi navíc ani pořádně neprokrvuje. Bezbolestně může prakticky jen ležet. Kupodivu se ještě dá lehce jezdit na kole, protože na něm je ta poloha přece jen dost šikmá. Musím však při tom dost často zádům ulevovat tím, že "kroutím" krk do hlubokého předklonu a nevidím tak na cestu před sebe. Párkrát už se mi stalo, že jsem se tak tak vyhnul stromu či sloupu. Nedá se takhle ale jet dlouho, takže je to spíš takové příštipkaření. Někoho možná napadne, že si tím ježděním ubližuju, ale opak je pravdou. Po kole, případně po cvičení se mi alespoň trochu daří držet tělo v provozuschopném stavu. Hlavně se musím držet v teple, takže vlastně celé léto chodím navlečenej jako pumpa a to jsem severský typ. Ani jsem pořádně nemohl do vody, protože bylo pro mě obyčejně otužilce teď příliš studená. No prostě všechno je naprd.
Ty problémy trvají už od začátku dubna a já nevím co s tím. Ani nemůžu "poslouchat své tělo", protože vůbec nerozumím co mi říká.
Už jsem byl u třech doktorů, ale stále mi nejsou schopni pomoci. Dnes jsem dostal zase nějaké nové léky (ty původní prý byly špatné pro žaludek a střeva a tyto zase nedělají dobře játrům a ledvinám - doufám, že to nakonec nedopadne tak, že budu mít všechny orgány sežehnuty a rameno bude bolet pořád). Ještě jsem byl poslán na rehabilitaci a v tu spíše vkládám naději.
Ze sportovních aktivit jak vyplývá z předchozích řádků jsem toho moc zvládnout nemohl. 7.8. jsem musel vzdát závod na horských kolech okolo Plzně, přestože jsem měl už zaplaceno. Minulý týden jsem zase nemohl na triatlon do Šťáhlav (tam jsem alespoň zaplaceno neměl). Tento víkend budu možná muset odpískat dokonce i víkendové soustředění se šachisty. Strašně jsem se těšil na silničního Krále Šumavy (150 km). I když je až 13.9., tak to začíná vypadat, že ani tohoto podniku se zúčastnit nebudu moci.
Naběháno mám letos bídných 799 km a hned tak další km nepřidám (naposledy jsem běhal při Zátopově týdnu maratón v Plzni 27.7. - to je 30 dní bez běhu!!!) Je téměř k neuvěření, že i přes letošní zdravotní peripetie mám od března už najeto na kolech 4000km.
No myslím, že už jsem se nabrečel dost, tak to ukončím. Když můj zdravotní stav zlepší a bude tak o čem psát, tak se ozvu příští týden. Jinak se ozývat radši nebudu.

Přišla bída na kosáka

11. srpna 2008 v 19:55 | Šnek |  Ostatní
Nějaký čas se teď odmlčím (asi 2 týdny), protože nebude o čem psát. Bolesti ramene a s tím související bolesti ruky se už nedaly vydržet a tak jsem šel znovu k doktorovi (7.8.). Ten mě poslal na neurologii, kde na rentgenu zjistili, že je to údajně od plotýnky (s plotýnkou už mám trošku problémy asi 2 roky, ale jsem přesvědčen, že tím ty bolesti způsobeny nejsou - nicméně zatím budu léčbu respektovat). Dostal jsem dvoje nějaké injekce a ještě prášky s tím, že mám ležet a nebo dělat jen to při čem mě to nebolí, což znamená zase ležet. Nejméně mě to bolí na kole, takže si možná v rámci vycházek nějakou tu lehkou vyjížďku dám. To že bych se ale zúčasttnil nedělního závodu (17.8.) horských kol Okolo Plzně (60km) se nezdá příliš reálné. Doktorka ostatně nedokázala ani pochopit, jak jsem s takovou bolestí mohl absolvovat tolik závodů a to jsem jí radši ani neřekl, že jsem s tím běžel i maratón. Nakonec mě ještě "potěšila" tím, že prý když léčba nezabere, tak mi hrozí operace. Doufám, že to tak horké nebude.
No nic tak nashle v lepších časech.

Dobříšký maratón - aneb 4 závod ve 14 dnech - dokončení

5. srpna 2008 v 10:59 | Šnek |  Cyklistika
Prudká kořenitá stoupání po úzkých pěšinách střídaly stejně prudké sjezdy. Na trase se prakticky nevyskytovala žádná rovina. Musel jsem tak být neustále ve střehu, což nebyla dobrá zpráva pro mé rameno ani ruku. Vždy po několika málo minutách jsem si musel obnovit krevní oběh v ruce tím, že jsem si "protáhl záda" a při tom musím sklonit hlavu do nejnižší polohy. Při tom pochopitelně nevidím na cestu před sebe. Při jedné takové seanci jsem se nestačil včas vzpamatovat a nekontrolovaně vletěl do rigolu, který mě katapultoval ze sedla. Tentokrát se mi nestalo skoro nic (kromě toho, že jsem pochopitelně dopadl hlavně na nemocné rameno, které pak chvíli o trochu víc bolelo) za což mohu vděčit ukázkovému parakotoulu (jako ukázkový jsem ho alespoň vnímal). Brzy po tomto extempore jsem z nepozornosti skončil na zemi ještě jednou. I když to byl pád jenom lehounký, byl jsem na sebe už opravdu naštvanej. Dokonce mi hlavou bleskla myšlenka, jestli bych neměl na chvíli zastavit (stejně jako činili někteří soupeři - na žádném závodě jsem dosud neviděl tolik odpočívajících závodníků kolem trati) a srovnat si to v hlavě.
"Ne! To se přece nedělá!" Zavrhl jsem nápad v zárodku.
Dál jsem se tedy trápil v sedle a děkoval bohu, že alespoň není bahno jako na Píseckém závodě.
Když už jsme u toho Písku, tak v Dobříši byly hned dva. Jeden byl kopec Písek
na který se vyjíždělo a ten druhý byl jemný písek v jednom prudkém stoupání. Kombinace toho stoupání a vysoké vrstvy písku byla natolik záludná, že normální smrtelník pravděpodobně není schopen takový úsek vyjet. Museli jsme tak chtě nechtě z kol a šlapat po svých. To jsem ještě netušil, že si tuto potupu zažiji ten den ještě několikrát. A už vůbec bych netušil, že z toho udělám ještě přednost…
Do konce závodu mě totiž čekalo ještě několik prudkých, kořenitých stoupání a v nich, jak jsem zjistil bylo mnohem rychlejší slézt z kola a běžet. Kupodivu běžeckou formu jsem si na rozdíl od té cyklistické přivezl. Musel to být srandovní pohled na běžce vlekoucího za sebou kolo, jak předbíhá jednoho cyklistu za druhým. Dokonce bych se nebál říci, že jsem předběhl více soupeřů než předjel. Nakonec jsem takto nestylově mimo sedlo strávil několik km (odhadem 3-5km). Hlavně díky těmto manévrům, jsem se dokázal na dohled přiblížit Radimovi. Když opouštěl první občerstvovačku, tak já jsem na ní přijížděl. V kopci před tou druhou jsem ho dohnal už docela.
"To je dost. Už jsem myslel, že mě nedoženeš." Poškleboval se mi.
Já byl však zrovna tak zahlcen, že jsem se na pořádnou odpověď ani nezmohl.
Při občerstvování (meloun, banán, tyčinka, rozinky, 3*pití - uff) jsem ale popadl dech a chystal se vyrazit.
"Počkej na mě tatínku!" Ozval se za mnou prosebný hlas.
"Tak ale dělej!" Opáčil jsem. "Vždyť už tu trčíme tejden!!"
Za chvíli byl Radim připraven a my tak mohli vyrazit. Čekalo nás velmi mírné klesání po silnici, takže jsem nasadil nejtěžší převod a makal jako šicí stroj. Radim se za mnou stěží držel. Pak ale přišel další sjezd v terénu. Ilustrační foto
Radim na nic nečekal a pronesl" "Tak já teda jedu." A zmizel mi za nejbližším ohybem.
"To je dobrý." Říkal jsem si v duchu. "Nejdřív na něj čekám, pak ho táhnu jako lokomotiva a on mi při první příležitosti ujede! Až ho doženu, tak už na něj nečekám!!"
Ale jestli ho doženu, to byla docela otázka. Syn se mi totiž v tom sjezdu vzdálil natolik, že už jsem ho neviděl ani na přehledných úsecích.
"Nu což, tak ho nedoženu. Nakonec je to jedno ne?!"
Do konce závodu však zbýval ještě jeden kopec a právě v něm jsem syna opět uviděl. Měl toho evidentně dost, takže jsem ho dojel velmi snadno a jelikož jsem se konečně dostal do závodního módu, proletěl jsem kolem něj, jako kdybych měl formu. Když jsem se na vrcholu kopce ohlédl, Radima jsem neviděl, což znamenalo, že ztráta kterou v tomto úseku získal musela být obrovská.
Mě do cíle zbývalo již jen pár km. Poslední sjezd, který i já jezdím vždy trochu rychleji. Přece jen je poslední. Někdo se za mě sice dotáhl, ale na to jsem nedbal a poměrně rovinatou pěšinou jsem se řítil za žlutým tričkem, které jelo přede mnou.
Dohnal jsem ho poměrně snadno a ještě jsem stihl na něj křiknout aby se vrátil, protože špatně odbočil. A koukám, že to není on ale žena. No co. Pro mě byl ten den soupeř každý.
Jak jsem byl rozjetý, dohnal jsem již na silnici dalšího, a pak neodolal mému náporu ještě jeden. Vezl jsem si tak za sebou 4 soupeře. Když jsem i já málem špatně odbočil právě ve chvíli, kdy se zbytek skupina začal chystat k finiši, dostali se všichni čtyři přede mě. Navíc se mezi námi vytvořila mezera, kterou se mi v nepříjemném větru nějak nedařilo zlikvidovat. Nechtěl jsem ale připustit, že když jsem je všechny táhl, takže bych měl z nich všech skončit poslední, tak jsem vydoloval i poslední zbytky rezerv o kterých jsem ani nevěděl a dostal se tak do jejich závětří. Postupně jsem předjel oba muže a nakonec i žlutou ženu. Jenom na pubertálního mladíka, který po lesích rozhazoval bez skrupulí papíry od gelů, jsem nestačil. Ten ještě stačil předjet nějakou další ženu, která se tak vklínila mezi nás.
Já tak dojel na 250 místě z 431 startujících v neuvěřitelně strašném a příšerném čase 3:25!!!?! Holt jet 5 dní po běžeckém maratónu (a ještě takovém maratónu) na takový to cyklo maratón, není právě ideální a příště až budu něco plánovat, tak to musím vzít důrazně v potaz.
Radim měl v posledním sjezdu ještě pád, při kterém si nepříjemně sedřel bok. Skončil na 260 místě v čase 3:29.
Celkovým vítězem podniku (dlouhá trasa) se stal neuvěřitelný Václav Smazal. Jak to ten chlap ve svých 47 letech dělá, čert ví. Docela by mě zajímalo, kolik tisíc ročně najezdí. Já ho teda osobně neznám i když je pořád asi ještě papírově členem našeho šachového oddílu. Každopádně před jeho cyklistickými výkony nezbývá než hluboce smeknout.
A co říci k závodu jako celku? Organizace výborná. Značení téměř bez chyb, až na jedno místo, kde ve sjezdu po silnici byly pod jejím kobercem nataženy nějaké 3 trubky a silnice se nad nimi pořádně zvedala. Pro přirovnání to bylo asi jako dva zpomalovací retardéry nad sebou! Navíc to nebylo pořádně vidět, takže první jsem nabral skoro naplno. Saracénovi doslova zapraskalo ve všech kostech. Na další dva už jsem byl připraven, takže jsem je přeskočil. Bohužel takové štěstí neměli dva závodníci, kteří zde po kolizích skončili v nemocnici.
Dárek závodu - cyklistická láhev byla také pěkná, sprchy byli zajištěny, mytí kol údajně taky, jídlo celkem chutné (guláš a myslím že rizoto). Profil tratě by mi měl normálně vyhovovat, ale tentokrát ne. Neměl jsem na něj prostě dost sil. Na takovouto trať si příště můžu troufnout jen když budu alespoň v průměrné pohodě a ne vyždímaném jako citrón. Hlavní co mi však nevyhovovalo byl povrch. Já vůbec nejsem klasický baiker a mám rád lehčí terény. Na mě tady bylo příliš kořenů, kamenů a podobných schválností, které klasičtí Baieři milují. Já je však nemusím a proto si příští rok vyhledám v tomto termínu jiný závod, který bude bližší mému naturelu.
Výsledky zde: http://www.galaxy-serie.cz/index.php?ie=top_zprava&fol=pages&id=79

Zátopkova pětka - Zakiho fotky

5. srpna 2008 v 10:16 | Šnek |  Běh
Až nyní jsem dostal fotky z Plzeňské Zátopkovy pětky, které nezištně pořídil běžec, motokrosař a běžkař Zaki. Tímto mu za ně ještě jednou díky. Tak ještě než dokončím ten článek o Dobříši, tak tady jsou.
Start se poněkud opozdil, přihnala se přeháňka a tak se s Radimem snažíme schovat pod okap.
Konečně se jde na start, ale musím se ještě na poslední chvíli vyvenčit.
Tady jsem s očekávanými soupeři V.Sýkora (mistr Mongolska) a Radim.
Teď už přichází Jarmila Kratochvílová se svou zbraní.
A je tu start.
Brzy po startu se pole trhá a v čele se vytvořila tří členná skupina
za kterou následovala druhá trojka, kterou vedl Daniel Orálek
Já jsem byl zpočátku taky třetí, ale od konce
Brzy však bude trochu hůř. Nebo ne?! Jsem už druhý! Pochopitelně stále od konce. Navíc brzy budu mít tu čest, že mi jeden ze srnečků a Kocourek nadělí kolo.
Od dvě kola později mi humor začíná docházet
Dostáváme další kolo
Vlasty jsem se nakonec neudržel a ten předbíhá Radima o kolo
Ale já o něco později taky
Žel nezabráním tomu, aby mi další kolo nenadělil i srneček
To už však Vlasta probíhá cílem
Asi minutu po něm se to daří i mě
Osobák padl, ale Zaki mi vyčítá, že jsem mohl ze sebe vydat ještě víc. To by se mi pak hůř zlepšovalo - namítl jsem.
Necelé 3 minuty za mnou dobíhá i Radim,
kterému to vyneslo stupně vítězů.

Dobříšský maratón aneb čtvrtý závod ve 14 dnech

4. srpna 2008 v 18:09 | Šnek |  Cyklistika
V sobotu druhého srpna nás (mě a Radima) čekal již třetí letošní závod cyklomaratónu Galaxy série horských kol.
Po předešlém Zátopově týdnu v bězích jsem byl docela utahaný, takže jsem si nedělal o svém výkonu žádné iluze. Cítil jsem se i docela "přezávoděnej", ale byli jsme už z dřívějška přihlášeni, takže jsem odmítal brát v potaz nářky syna, že by kvůli nepříznivé předpovědi počasí zůstal raději doma. Nakonec to počasí vyšlo ideálně, na rozdíl od našeho výkonu. Copak Radim, ten vzhledem k tomu, že více než měsíc na kole neseděl zajel docela dobře, ale od sebe jsem čekal podstatně více.
Na tomto závodě jsme nikdy nebyli, takže jsme moc nevěděli co nás čeká. Ze zubatého profilu krátké trasy (53 km) se však dalo tušit, že budeme absolvovat řadu výživných výjezdů (to jsem byl rád) a pochopitelně podobnou řadu šťavnatých sjezdů (to zas moc nemusím).
Na start se spolu s námi postavilo 431 více či méně nažhavených soupeřů. Jak jsme se tak řadili ve startovním koridoru, úplně hmatatelně jsem cítil, že se mi dnes opravdu závodit nechce. Umínil jsem si tedy, že se v prvních kilometrech vůbec nikam nepoženu (ještě méně než obvykle) a v druhé polovině tratě se uvidí.
Přesně v 11.00 se ozval startovní výstřel a úzký, ale velmi dlouhý had se dal zvolna do pohybu. Zpočátku se jelo po silnici a již zde jsem nemohl nezaznamenat to co se děje v těchto závodech vždy. Startující se "závodními" ambicemi, kterým bylo zatěžko si vystát výhodnější místo na startu, se drali ze zadních pozic (někteří dost neurvale - většina naštěstí slušně) a naopak brzdaři, kteří si celkem zbytečně to výhodnější místo vystáli, se zase propadali do zadu. Já jsem se podle předsevzetí zatím nikam nedral a hlídal si, aby mě někdo nesejmul. Podobně na tom byl i Radim, který byl pravděpodobně jediným účastníkem, který odvážně sedlal jen trekové kolo (na příští rok už s tím budu muset nutně něco udělat). Ani hendikep v podobě techniky nezabránil synovi aby se ze sjezdů spouštěl mnohem odvážněji než já na Saracénovi. V jednom z menších sjezdíků v úvodu se taky díky tomu skoro vymáznul. Zřejmě ho to však nijak nepoznamenalo, protože v dalším sjezdu mi opět ujel a hodně dlouho jsem ho pak neviděl.
Prvních 10-15 km se jelo pro mě na velmi příjemném povrchu a profil jen velmi zvolna stoupal. Podle map i podle toho co jsem odposlouchal na startu od zkušenějších jsem však věděl, že teď to teprve přijde a že mi to dá určitě zabrat. Že si to ale tak "vyžeru" jsem nečekal…
Nemám už teď chuť ani čas psát dál, tak to dodělám zítra…

Ještě dozvuky ze Zátopka

1. srpna 2008 v 10:45 | Šnek |  Běh
Asijsem to trochu zakřikl s tím, že mi po maratónu nic není. Ve středu se mi totiž při jednom neopatrném pohybu ozval zadní sval na pravém stehně. Nešlo ani tak o intenzitu bolesti, jako spíše o
druh. Ten signalizoval, že pokud bych tohoto varování nedbal, mohl bych si způsobit něco vážnějšího. Proto jsem ve čtvrtek raději nejel do práce na kole a i při chůzi se snažil dávat si na nohu pozor.
V průběhu dne se to nezhoršilo, spíše naopak (mazal jsem si to svými oblíbenými Refit gel a Alga Sanem) a tak jsem si mohl dát večer opatrně i nějaká ta cvičení.
Vzhledem k tomu, že noha bolí nejvíce při chůzi, jel jsem už dnes (pátek) do práce opět raději na kole.
Na zítřejší závod horských kol v Dobříši pochopitelně pojedu. Závod v běhu by se s tím
absolvovat nedal, ale na kole, když nebudu blbnout, by se nic nemělo stát.
Teda ne že bych se netěšil, ale přece jen už jsem za poslední týdny dost přezávoděnej (únava to je psychická nikoliv fyzická) a těším se, že příští víkend konečně nic nemám (poprvé od začátku července) a budu si moci v klidu vyjet s kolem na Šumavu.
Ještě nějaká poznámka ke skončenému "Zátopkovi".
Až při čtení článku "paní Koyamové" jsem si uvědomil, že pořadatel slíbil účastníkům maratónu dvě trika (kromě toho, které dostali asi všichni od firmy Hervis, ještě nějaké od firmy Mizuno). To Mizuno
však nakonec dostávali snad jen medailisté, když ani na 44. v pořadí (a 4. v ženách) nezbylo. Nikdo by nečekal, že v jednom závodě dostane 2 trika, ale když to organizátor dobrovolně slíbí, tak očekávám, že to splní. Takto to na celý podnik vrhá zbytečný stín rozpaků. U mě zatím z tohoto seriálu stále jednoznačně převažuje světlonad těmi stíny,
ale uvidíme, jak to bude na konci celé série, která končí dvěma závody v říjnu (1.10. hodinovka a 12.10. 30km). Obou těchto závodů bych se měl zúčastnit (pokud si do té doby někde nesrazím na kole vaz) a dám pak vědět, jaké budou mé celkové dojmy.