V pátek (11.4.) jsem po příjezdu domů běhat skutečně nešel. Naopak. Zavrtal jsem se opět do pelechu a dal si 60´.
Tento páteční relax se mi docela osvědčil, tak není důvod od něj ustupovat. Po probuzení jsem se cítil pln síly, čehož jsem využil k absolvování potřebných silových cvičení (30 minut).
V sobotu odpoledne jsme s Radimem vyrazili běhat. Já jsem hodlal dát alespoň 12 km, zatímco syn se po středeční čtrnáctce stále necítil a běžel tak "jen" desítku. Cítil jsem se ještě o malinko lépe než ve čtvrtek. Na rozdíl od Radima, který mi již po pár stovkách metrů začal mizet v prachu zvířeném mými kopyty.
Nakonec jsem v pohodovém tempu zvládl 14 kilometrů v čase 71 minut. Ale ještě pořád to nebylo to pravé.
Večer jsem měl ještě dostatek chuti na 40 minut silových cvičení.
V neděli ráno jsem docela těžko rozhýbával záda.
Ty zdravotní peripetie už mě docela se..u! Naštěstí záda už jsou v takové fázi, která mě v běhu příliš neomezuje a můžu s tím dokonce jezdit i na kole (pochopitelně rozumně jezdit).
Byl nejvyšší čas osedlat poprvé letos Araba. Dopoledne jsme proto s Radimem udělali údržbu obou silniček (Arab 2 je ve vlastnictví Petra, ale noc ho nepoužívá). Pak jsem juknul na Berdycha v Davis cupu (taková nehorázná smůla už jsem věřil, že Rusáka udolá)
a ve 3 hodiny vyrazil na krátkou vyjížďku. Chvíli mi trvalo, než jsem pravou nohu zasekl do nášlapů (pořád jsem si na to ještě nezvykl - na Barbarovi nášlapy nemám vůbec, zatímco na Arabovi a
Saracénovi jednostranné, takže někdy jedu v tretrách a někdy zase ne). Radim si půjčil kolo od bráchy a poprvé letos vyjel se mnou. Byl sice čerstvý vítr, ale nejeli jsme nijak kopcovitou trať, takže jsme za 58 minut urazili v pohodě 30 km.
Dnes (v pondělí) jsem byl v práci opět na Barbarovi (29 km), což mi bude vzhledem k tomu, že mám dnes dlouhou pracovní dobu, sportovně stačit. Zítra to možná bude ještě horší, protože by mělo dost lejt. Nu uvidíme. Na kolo to však zcela jistě nebude, což mě mrzí, jelikož nedělní časovka ve Stříbře se blíží mílovými kroky.
Ještě jedna poznámka. Na kole do práce jezdím zpočátku po frekventované silnici Domažlice - Plzeň a pak na kraji Plzně najíždím na dobrou cyklostezku na Borských polích. Přestože se obecně říká, že řidiči dnes jezdí jak čuňata (leckdy to platí, ale častěji se naštěstí potkávám s těmi ohleduplnějšími), tak mnohem větší problémy mám s chodci na cyklostezce. V jednom místě si totiž naši bývalí spoluobčané ze Slovenska, pracující zde jako levná pracovní síla v Tescu, našli "výbornou" kratochvíli, kterou si krátí čekání na autobus. Úzkou cyklostezku zatarasí betonovými lavičkami a chodník svými těly. Zoufalého cyklistu pak nahánějí doslova jak rybáři do sítě.
Je z nich bohužel cítit, že to nedělají ve srandě, ale ve vzteku, což není právě dvakrát příjemné. Naštěstí už jsem si našel trasu, kudy toto místo objíždím, tak to snad bude lepší.