---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Březen 2008

Poslední trénink

28. března 2008 v 19:49 | Šnek |  Běh
Tak odpoledne jsem to zkusil. Dal jsem si asi (netradiční trať, kde to nemám změřené) 4,5 km relaxačně za 27 minut. Musím se přiznat, že jsem se necítil nic moc. Dolní polovina těla ztuhlá, zatímco horní zesláblá. Po běhu se mi navíc točila hlava
tak, že jsem si musel jít lehnout a 2 hodiny jsem spal. Kdybych už nebyl prezentován, tak bych asi ještě zvažoval zítřejší účast. Takhle do toho jdu, ale umínil jsem si, že si opravdu musím dát velký pozor, abych neběžel moc rychle. A to i kdyby to šlo. Prostě ty 2 hodiny budou akorát.
Příště, až mě postihne něco podobného, tak závod odpískám. Teď jsem pravděpodobně nereagoval správně proto, že nikdy nebývám nemocný a proto jsem si neuměl představit, co chřipka s organizmem udělá.

Předstartovní horečka

28. března 2008 v 15:08 | Šnek |  Ostatní
Tak včera (27.3.) jsem se byl v Praze zaregistrovat. Zdravotně už jsem na tom lépe (mám už jen obyčejnou rýmu a kašel) a nemohu si přece nechat ujít další závod (po zrušení Kbelské desítky). Stihnul jsem to poměrně rychle, protože v 11:40 jsem vyjížděl z Plzně
a v 14:53 jsem už byl doma!
Konečně nebylo triko bílé (tak jako na všech akcích minulý rok), ale takové tmavě šedé ve dvou odstínech s důkladným odvětráním na zádech. Jinak ve startovní igelitce nebylo kromě maratónského magazínů a nějakých letáků nic. Zdá se mi, že s tím jak roste cena startovného, zmenšuje se obsah startovní tašky.
Dneska si půjdu po 10 dnech zaběhat.
Dám to pochopitelně jen regeneračněa maximálně 6 km. Jsem docela zvědav, jak se budu cítit. Na zítřek se ale už moc těším, jen nevím, jakou zvolit taktiku. Před 3 dny, kdy jsem byl ještě pod plným atakem chřipky, jsem uvažoval o čase těsně pod 2 hodiny. Včera už jsem se začínal cítit na 1:55 a dnes, dnes mám ještě větší oči. No nechám to být, protože stejně nic nevymyslím. Chřipku jsem totiž nikdy neměl, takže vůbec nevím, co to se mnou udělá. Pro zítřek je však jedno jisté. Rozbíhat budu velmi opatrně(první půlku v rozmezí 55-60 minut) a pak se uvidí.
Bude to na dlouhou dobu můj poslední závod PIMu (docela mě totiž štve, že na tyto akce musím jezdit vlastně dvakrát - jednou kvůli prezentaci a až podruhé na závod a když se k tomu přičte nemalé startovné, které je ještě větší, pokud se člověk nepřihlásí několik měsíců předem - je toho dost na to, abych si dal o těchto závodů pauzu), tak doufám, že si ho užiju. K tomu by mělo přispět i počasí, který by mělo být pro běžce ideální (teplota 10-12°C, oblačno postupně spíše polojasno, v době závodu pravděpodobně beze srážek a vítr by také neměl příliš zlobit). Neříkám, že už PIM nepoběžím. Má mi stále co nabídnout (prostředí, atmosféra, na naše poměry obrovský počet závodníků), ale letos určitě už ne a příští rok spíše také ne.
Tak já jdu běhat. Doufám, že zítra nepadnu za vlast
a ještě něco někdy napíšu.

Jogurtový turnaj

25. března 2008 v 9:13 | Šnek |  Šachy
Tak můj zdravotní stav se vůbec nezlepšil, Spíše naopak. Rýma, kašel, bolest svalů, motání hlavy. Je mi doslova pod psa.
O víkendu jsem si myslel, že ve středu si už budu moci jít zaběhat, ale teď vidím, že to vůbec nepřipadá v úvahu. Běhal jsem tak naposled v úterý 18.3. a od té doby jsem dokonce ani necvičil. To současně znamená, že i sobotní útok na 105 minut je pasé. Budu se muset spokojit jen s tím, že si půlmaratón volně vyklušu v čase těsně pod 2 hodiny.
Rekordní ambice prostě musím odložit na květnový závod v Plzni.
Přestože jsem na tom tak mizerně, nedělní "Jogurtový turnaj v Kšicích" mi vyšel neskutečně. Jak už jsem
psal, jel jsem tam spíše jako řidič, bez ambicí na nějaký výraznější úspěch. Konkurence sice nebyla taková jako obyčejně, byl jsem favorit, ale přesto zde bylo tak 5 hráčů, kteří už někdy přede mnou skončili.
První dvě kola byla snadná a moji soupeři mi výhru v podstatě darovali. V kole třetím jsem však narazil na oddílového kolegu Pana Milana. V zahájení jsem udělal chybu, kterou jsem vzápětí vyšperkoval další. Pak už se to se mnou táhlo až do věžové koncovky, kterou bych při správné hře soupeře pravděpodobně prohrál. Pan Milan to naštěstí neviděl, dostal se na zcestí a já i přes to, že jsem byl v časové tísni, dovedl jsem partii do matu. V tu chvíli mi zbývaly 3 sekundy. V duchu jsem si byl nucen přiznat, že tentokrát mi dost pomohlo štěstí, ale to jak známo přeje připraveným. Nebo ne?!
V dalším kole jsem dostal nebezpečného soupeře Mílu Vlka,
kterého s oblibou nazývám Vlček nebo taky štěstíčko, protože mě ho většinou nosí. Je to silný hráč, ale v posledních letech jsem ho vždy porazil. I tentokrát se situace pro mě vyvíjela dobře. Vlček zahrál tradičně nepřesně zahájení a i ve střední hře jsem mohl dále stupňovat svoji výhodu. Pod dojmem, že hraji s oblíbeným soupeřem i pod dojmem, že se pozice tak dobře vyvíjí, jsem se nějak přestal soustředit. Ani jsem se nenadál a partie se při přechodu do koncovky změnila tak, že jsem stál rázem na prohru. Vlček už nic neponechal náhodě a "radostně" mě porazil.
Někteří ho po tomto triumfu již pasovali za vítěze, ale já věděl, že ve zbývajících třech kolech se může stát ledasco.
A skutečně. Vlček dostal v pátém kole silného soupeře Hynka Šperla a místo aby se snažil s bílými hrát na výhru, spokojil se s poměrně rychlou remízou.
"Aby ti to v závěru nechybělo." Káral jsem ho.
"No co. Ještě pořád vedu!" Hájil se oslovený.
"Jo to je pravda," souhlasil jsem, "ale když v příštím kole prohraješ, tak už nepovedeš a dokonce nebudeš ani na bedně."
Na to už oslovený odpověď neměl.
Já sám už jsem ambice na vítězství neměl, ale přesto jsem nehodlal v žádném zápase prodat svou kůži lacino. V pátém kole mě los svedl dohromady S Lubošem Dostálem (na posledním zdejším turnaji jsem s ním myslím prohrál). Tentokrát na něm bylo od počátku vidět, že by velmi rád remízu a tak ji v průběhu hry asi 4 nabízel. Já věren své tradici, jsem nabídky sveřepě odmítal a trpělivě čekal na soupeřovu chybičku, která se nakonec dostavila a já mohl triumfovat.
V předposledním kole mě čekal poslední ze silných soupeřů (Hynek Šperl). Kdybych ho porazil, měl bych velkou naději na bednu. Tím jsem se ale příliš nerozptyloval a soustředil se na hru. Ve střední hře se mi podařilo získat výhodu, kterou jsem udržel až do koncovky a zvítězil. Současně Vlček prohrál s Panem Milanem, což znamenalo, že před posledním kolem jsme se oba dělili o první místo. Já měl však o dost lepší pomocné hodnocení, což znamenalo, že pokud v posledním kole vyhraji, tak zvítězím i celkově. Hráče z absolutní špičky jsme už měli oba za sebou, takže jsem dostali tzv. druhý sled. Pan Milan dostal Čeňka Syrovátku. Já jsem na tom byl o něco hůře, protože mi los přiřkl pana Truxu. Nijak jsem nežehral na nepřízeň losu a trpěli budoval s černými svojí pozici. Záhy se mi začaly ukazovat zajímavé možnosti, kterých jsem využil a poměrně v poklidu dovedl partii do vítězného konce.
Pan Milan také vyhrál, takže skončil na druhém místě. Třetí byl nakonec těsně Vlček, který nevyhrál ani v posledním kole (remíza). Původně měl 4 ze 4, ale když začal cítit šanci na výhru, tak znervózněl a ze závěrečných tří partií uhrál pouhý bod.
Jako vítěz jsem obdržel krásný pohár, ferneta (obratem jsem ho směnil s Milanem za láhev jablka - ferneta totiž pochopitelně nepiju), 20 jogurtů,
důtky, kilo kafe a nějaké drobnosti. Na pěkném 6. místě skončil se 4,5 body starší syn Petr a na solidním 13. skončil s 3,5 body mladší Radim. Dohromady jsme si kromě jiného přivezli 50 jogurtů (proto tomuto milému turnaji říkáme jogurtový).
Takže víkendové šachy překvapivě skvělé (dva turnaje, dvě celková vítězství a zisk 12,5 bodu ze 14 možných), ale ostatní velká bída. Doufám, že nebude hůře.

Napadení virem ze zálohy

22. března 2008 v 19:11 | Šnek |  Ostatní
Je to v pytli. Po dlouhých letech mě přepadla viróza, takže nemůžu trénovat. Myslel jsem si, že moje imunita už je na takovém stupni vývoje, že už mít virózu nikdy nebudu, ale stačil pouhý týden s nemocnými kolegy v práci a je to. Naposledy jsem běhal v úterý, což je dost otrava, zvláště teď před PIMem. Včera jsem byl ještě večer na šachovém turnaji a přesto, že jsem přes uslzené oči sotva viděl na šachovnici, tak jsem vyhrál. Bylo to ale hlavně slabou konkurencí. Zítra musím jet na větší turnaj do Kšic a tam to bude podstatně horší. Nejradši bych vůbec nejel, ale kluci se tam nemají jak dopravit, takže jet musím, ale bude to zřejmě velké utrpení.
Takto budu muset plánovaný útok na 100 minut v půlmaratónu pravděpodobně odložit (myslím, že ani nevadí tolik tréninkový výpadek jako to, že tělo bude trochu zesláblé), ale na osobák 105 minut si stále věřím.

Bílá tma

20. března 2008 v 15:58 | Šnek |  Běh
V pondělí 17.3. žádný trénink pochopitelně nebyl. Dokonce ani v úterý se mi příliš nechtělo, ale pak se přihnala sněhová bouře a to jsem si nemohl nechat ujít. Mám totiž extrémy rád a sněhové zvlášť (pokud ovšem zrovna nejedu autem).
Oblékl jsem si staré tepláky a unavené adidasky a vyrazil do "bílé tmy". Sněžení bylo skutečně husté, sněžného muže jako jsem já však nemohlo zastavit. Navíc mi na úvodních kilometrech foukalo silně do zad, takže mi v podstatě nic nechybělo. Povrch silnice byl v důsledku několika centimetrové vrstvy mokrého sněhu trochu kluzký,
což mi však příliš nevadilo a když jsem se ponořil do lesa, tak mi to neklouzalo už vůbec. Nijak jsem se nehonil a proto jsem taky měl na 8,5 kilometrech čas 43 minut. Prostě jsem se trochu protáhl a dokale si vyčistil do té doby zabahněné boty.
Horší bylo, že mě stále trochu pobolívalo koleno. Normálně bych tomu nevěnoval příliš pozornosti, ale vzhledem k tomu, že mě příští týden čeká závod, ve kterém chci běžet na maximum, tak mě to znepokojovat musí. Naštěstí se bolest nezhoršovala, takže mohu stále doufat, že na závod budu stoprocentně fit.
Ve středu jsem si večer trochu pohrával s myšlenkou, že neplánovaně vyběhnu, ale nakonec mě množství čerstvého bahna dokonale odradilo.
Dnes bych ale běhat měl, protože počasí zítra nevěští nic dobrého. Uvidíme, jestli se přinutím.
Soupis čik odpovídá pracovním dnům. Pondělí 5,5, úterý 5 a ve středu 5.

Zdravotní peripetie

17. března 2008 v 17:30 | Šnek |  Běh
Ve středu tradičně nebylo "nic". Zato ve čtvrtek jsem po čase vytáhl staré Ridery 9. Po hustých deštích jsem se totiž domníval, že terén bude natolik rozbahněný, že budu muset běžet po silnici. Když jsem však přiběhl do lesa, zjistil jsem, že to tak hrozné není a tak jsem pochopitelně (i přes to, že jsem měl silniční boty) volil příjemnější a hlavně bezpečnější trať.
Chtěl jsem taky vyzkoušet, jak to s těma Mizunama je. Mají naběháno 569 km a ještě před zhruba 70 km s nimi byla bezvýhradná spokojenost. Potom mě ale začalo uprostřed pravé boty, v dolní části něco píchat. Poprvé jsem si myslel, že je to nějaký trn, ale nic jsem nenašel. Ponožkou to taky nebylo a ať jsem botu zkoumal zrakem nebo hmatem, nic jsem neobjevil. Věc je to poměrně nepříjemná, protože zhruba tak 10 km stačí, aby se mi v postiženém místě udělal puchýř. Inkriminované místo jsem proto přelepil tenkou páskou. Pomohlo to, ale jen na dva běhy. Proto jsem tam přilepil pásku odolnější a teď čekám, co bude dál. Nerad bych se totiž už s těmito botkami loučil. Sloužily mi výborně a věřím, že ještě budou.
Jinak běh probíhal docela dobře. Prostě takovej průměr. Zvládl jsem 11,5 km v čase 57 minut.
I když jsem to neplánoval, jel jsem v pátek do práce na Barbarovi (29 km)a vzhledem k tomu, že jsem čekal než přejde fronta, vrátil jsem se domů až v pět a trénovat se mi už nechtělo. Stejně jsem s ničím nepočítal, takže i to kolo bylo navíc.
To druhý den jsem běh rozhodně ošidit nehodlal. Vyběhli jsme i s Radimem. Syn měl zase nějakou sprinterskou náladu, takže jsem se ho držel jen první kilometr. Potom jsem ho nechal zvolna mizet v dáli. Neběželo se mi špatně, spíš naopak, ale Radim běžel prostě příliš rychle.
Když jsem se dostal na 4 kilometr, měl jsem mezičas lehce nad 18 minut. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je vlastně poslední příležitost dát si rychlostní test před ½ PIMem v Praze. Dobrý nápad (možná), který jsem hned realizoval. Na následujícím silničním úseku jsem asi běžel až příliš brutálně (jindy běhám v těchto místech lehce jako srnka - ha, ha 90 kilová, těžkotonážní), takže mě začalo trochu píchat v levém koleni a nepřešlo to do dnes. Doufám, že se to nezhorší, aby důsledky nebyly "fatální".
I přes bolest jsem nezvolnil a držel si vysoké tempo. Zdolal jsem tak 17 kilometrů v moc pěkném čase 78 minut. Kdyby se mi takhle běželo i 29.3., tak by určitě padl nejen osobák, ale pravděpodobně by byla pokořena i 100 minutová hranice. Bohužel v posledních týdnech se mi forma pohybuje nahoru dolů (jednou se mi běží skvěle a pak zas úplně tragicky) a vůbec nejsem schopen odhadnout, jak se budu cítit ten který den.
Večer mě začalo poměrně výrazně bolet v krku, což mě dost zmobilizovalo. Začal jsem se cpát vitamíny, česnekem, pouštěl si na ruce horkou vodu a desinfikoval se moravskou slivovicí (jinak ji nemám rád, ale při nemocech funguje).
V neděli jsem se cítil výrazně lépe, ale protože jsem nechtěl riskovat, běh jsem vypustil a dal si "jen" 40 minut silových cvičení a 50 minut na rotopedu.
Ještě kouřové signály. Ve středu jsem dal 5 čik, ve čtvrtek stejně jako v pátek 5,5, v sobotu 5 a v neděli 6. Zatím jednoznačně můj nejlepší kuřácký víkend.
Abych vysvětlil ty půlky. To jsou zpola nebo téměř úplně vyklepané cigarety, které skladuji v kuřáckém soudku.

Nové bačkůrky

12. března 2008 v 11:26 | Šnek |  Běh
Včera (11.3.) dorazily Radimovi nové boty (NB846).
Respektive dorazily už v pondělí, ale nemohl jsem je vyzvednout. Jak už jsem psal v jednom z článků, objednal jsem je přes internet na této adrese: http://www.vidivici.cz/shop/index.php?Shprnt=258m a musím říci, že jsem naprosto spokojený. Mají sice trochu zastaralý design stránek, ale to je to jediné co by jim někdo
mohl vytknout. Rychlé a korektní jednání, na rozdíl od jiných inzerují pouze zboží, které skutečně mají a nelze pominout ani fakt, že jejich ceny patří k těm nižším.Prostě až si budu muset zase něco objednávat přes internet, tak na tuto firmu se obrátím bez obav.
Radimovi boty sedly a tak v nich hned vyrazil na svoji tradiční šestku. Asi kilometr jsem se držel za ním, ale pak jsem celkem rozumně zvolnil, protože já hodlal běžet dvojnásobnou vzdálenost.
Trochu poprchávalo a foukal vítr, což mi však vůbec nevadilo. Cítil jsem se o trochu lépe než při posledních dvou bězích, ale tak dobré jako první týdny poté, co jsem začal "blbnout" s těma cigaretami, to už asi nikdy nebude. Lepší rozpoložení se projevilo i na mezičase na čtyřech kilometrech (20 minut), který byl lepší než v sobotu o více než minutu. Ale jak říkám ideál to nebyl, protože před pár týdny jsem míval v tomto místě mezičasy lehce nad 18 minut.
Ale třeba se to ještě vrátí?! Přece i muži mají své dny.
Pod těmito dojmy jsem se rozhodl, že dám místo 12 kilometrů 14. A udělal jsem dobře, protože zhruba kolem obrátky se mi začalo běžet ještě lépe a zbytek trasy jsem si výborně užil, jelikož jsem zpáteční cestu zvládl o 2 minuty rychleji a navíc pocitově s menším úsilím. Digitální "ručička" se nakonec zastavila na 68 minutách. No zažil jsem rychlejší, ale beru to jako blýskání na lepší časy.
Abych nezapomněl na čika. V pondělí 5 a v úterý 5,5.
Jo ještě jedna poznámka. Zase mě na běhej.com vyřadili z nabídky zveřejňovaných blogů. Stalo se tak právě v den, kdy jsem ve svém článku chválil dva internetové prodejce obuvi a o třetím psal pravdu. (http://behyaostatni.blog.cz/0803/beh-boty-a-anakonda) Stejně to ale možná bude souviset s technickými problémy u provozovatele mého blogu. Oficiálně jsem se po důvodu vyřazení nepídil, protože je mi to už celkem jedno.
Ještě jedna poznámka, teď už opravdu poslední. Na kole jsem toho sice zatím moc nenajezdil, ale pocity z
posledních tří jízd jsou více než skvělé. Na Barbarovi jsem si přesněji nastavil sedlo (měl jsem ho nízko a proto mě z něj bolela záda) no a na Saracénovi to už lepší být ani nemohlo. Araba jsem letos ještě nevytáhl, protože jeho čas přijde pravděpodobně v dubnu. Pokud by výborné dojmy z jízdy na kole přetrvávali dlouhodobě, možná bych ještě přehodnotil letošní účasti na závodech, protože zatím drtivě převažují závody v běhu a na kole mám plánované soutěže jen tři (2*horské, 1* silniční).

Šachový rok 2008 - 29.3 - 31.12

11. března 2008 v 14:22 | Šnek |  Šachy
Zde budou naše šachové počinky od dubna možná až do konce roku. Uvidíme kolik toho bude a jestli to jeden článek pojme, protože může být snad jen 20000 znaků.
10.kolo divize
30.3.2008 jsem absolvoval poslední partii za divizní družstva (pravděpodobně nejbližší šachovou soutěž budu hrát až na podzim, protože letos nepojedu ani na největší šachový turnaj do Pardubic, kam jsem jezdil několik posledních let) a ta mě příliš nepotěšila, protože jsem podruhé v sezóně prohrál (naštěstí to bylo se soupeřem, který byl v ten den skutečně lepší a tým vyhrál celkově 5,5:2,5, takže mě to zas tolik nemrzí). Bilanci mám tak 5 výher, 2 remízy a 2 prohry, což není nejhorší, ale ani také nejlepší. V turnajích jednotlivců jsem byl podstatně úspěšnější, protože jsem dva turnaje dokonce vyhrál a jednou byl druhý.
LíněLetná B
Novák Michal21921-02108Hallerová Eva
Šott Pavel2134½-½2039Sedláček Jiří
Kracík Dobroslav2055½-½2072Chaluš Karel
Hodová Lucie20111-01987Čekan Petr
Háva Jaroslav21100-11955Šnaidr Jiří
Jenč Milan1938½-½1621Mundil Jindřich
Mička Vladislav19091-01527Joura Jaroslav
Háva Petr19821-01514Klíma Miloslav
:


3.kolo divize 2008/2009
V neděli (16.1.2008) mě čekala povinnost v podobě divizního šachového utkání proti týmu Domažlice B. V této sezóně do šachů nemám vůbec chuť a nejradši bych vůbec nehrál. V létě jsem však slíbil, že za družstvo odehraju minimálně 6 partií a svému slibu chci rozhodně dostát i když mě to bude stát nemalé odříkání a sebezapření. Doufám jen, že si tuto skvělou zábavu tímto úplně nezprotivím do dalších let, protože vím, že kdybych teď na pár měsíců hrát přestal, tak by se mi radost ze hry určitě vrátila. Když se však teď musím do hry nutit, tak kdoví jestli si to nezošklivím na mnohem delší dobu. Ale slib je slib a já je vždycky plním.


Podle mého rozpoložení vypadal i můj výkon. Nejenže jsem prohrál s papírově o dvě třídy slabším hráčem, ale dokonce jsem si ani nezahrál. Ne že bych to nějak odflákl, to nemám ve zvyku, ale prostě jsem jen bojoval a dřel a nic z toho. Naštěstí jsme jako tým vyhráli i když překvapivě jen těsně.

4.kolo divize 2008/2009
V neděli 30.11.2008 mě čekalo obávané 4. kolo divizního zápasu družstev v šachu na půdě ZČE Plzeň.
Papírově jsme byli vysoký favorit, ale vzhledem k četným omluvenkám našich borců to tak docela nevypadalo. Já jsem musel dokonce hrát na 3. šachovnici. Naštěstí po příjezdu na místo zápasu se ukázalo, že i soupeř je poněkud oslaben, takže šance na naše vítězství bylo opět reálnější.


Já jsem měl docela štěstí, protože i když jsem dostal letos papírově nejsilnějšího soupeře, tak to byl zároveň soupeř, se kterým jsem snad ještě nikdy neprohrál. Asi i právě proto hrál můj sok s bílými celkem odevzdaně a když jsem já přidal kupodivu bezchybný výkon, končila partie už za 3 hodiny mým hladkým vítězstvím. Podobně jako já si počínalo i dalších 7 mých spolubojovníků, takže závěrečný účet byl 6:2 pro nás i když chvílemi to vypadalo na mnohem těsnější výsledek.



Večer 12.12.2008 jsme všichni tři (synové Petr a Radim) vyrazili na místní šachový turnaj v bleskovkách. Celkem se sešlo 13 účastníků a já byl docela zvědav, jestli už mi alespoň trochu začala stoupat forma. Zhruba 2/3 turnaje to nebylo upřímně řečeno nic moc. Měl jsem příznivý los, takže jsem hrál zpočátku se slabšími soupeři a přesto jsem se vysloveně trápil. Dokonce jsem jednu partii i prohrál a s Petrem remizoval. Naopak závěr, kdy jsem hrál s těmi nejsilnějšími se mi docela povedl. Nejdříve jsem trochu se štěstím remizoval s bývalým předsedou klubu a současným předsedou šachového svazu ČR (oběma nám vypršel čas), a potom smolně remizoval s pozdějším vítězem turnaje (měl jsem pěšce, dámu, koně a střelce, zatímco soupeř neměl nic a já ho ve vrcholné časové tísni "zpatil", přestože jemu už před tím vypršel čas). Skončil jsem tak na solidním 3.místě a donesl hospodyni láhev bohemky. Petr skončil na pěkném 5. místě a poslední nebyl ani Radim, který bleskovky moc nemusí.

5.kolo divize 2008/2009
V neděli (14.12.2008) jsem hrál další kolo divizní soutěže družstev v šachu. Velkou část partije jsem hrál proti slabšímu soupeři bezmála precizně. V časové tísni jsem však udělal v krátkém sledu tři tak neuvěřitelně hrubé chyby, že si ani nepamatuju, jestli se mi to v posledním desetiletí v jedné partii vůbec stalo. Byl jsem prakticky jeden tah od vzdání. Naštěstí soupeř v pravý čas zakontroval a já tah mohl odcházet po 65 tazích alespoň s remízou. Stydím se ale ještě teď. Ostatním, až na jednu vyjímku se také příliš nedařilo uplatnit papírové předpoklady, takže jsem nakonec byli proti oslabenému soupeři rádi za vítězství 5:3.

Vánoce 2008 v Kšicích.
26.12. jsme jeli se starším synem Petrem na šachový turnaj v rapidech do Kšic u Stříbra.
Tentokrát se sešla velmi hojná účast (38 lidí), která byla obohacena o náležitou kvalitu (13 hráččů mělo ELO přes 1900) v čele s poloprofesionálním šachistou Honzou Turnerem, jenž
všechny účastníky převyšoval od počátku do konce a zvítězil se ziskem 9 bodů z 9 možných.
Já jsem střídal dobré okamžiky se slabšími (dobrý úvod vystřídal slabý střed turnaje abych v závěru opět finišoval 3/4). Skončil jsem tak se 6 body na solidním šestém místě. Těsně za mnou se umístil Petr, pro kterého to byl velký úspěch.

Bleskovky v Mariánkách.
28.12. jsem jel pro změnu na turnaj v bleskovkách do jedné vesnice blízko Mariánských lázní.
Tady se sešla početně i kvalitativně slabší společnost a proto jsem od počátku patřil k favoritům.
Opět jsem se nevyhnul výkyvům, která však už byly menší než v minulém turnaji. Přehrál mě vlastně jen jeden soupeř. Ten druhý, se kterým jsem prohrál měl štěstí, že jsem mu s dámou navíc nestihl dát mat a prohrál na čas. K tomu ještě nutno přidat dvě remízi a z toho plyne konečný součet 10 bodů z devíti možných. Celkově jsem obsadil pěkné 3. místo a obdržel další pohár do již poměrně početné sbírky.
Tímto jsou ukončeny mé závodní aktivity roku 2008.

Trápení a utrpení

10. března 2008 v 13:00 | Šnek |  Ostatní
Na sobotu(8.3.) jsem si původně pohrával s myšlenkou zahájit konečně závodní sezónu a jet na desítku do Pěček.
Nakonec jsem si to rozmyslel. Předpověď počasí sice byla mnohem příznivější než před týdnem, kdy zrušilo Kbelskou desítku, ale musel jsem taky něco dělat v "domácnosti" a víkend není nafukovací.
Místo závodu jsem si dal volnou (alespoň původně) sedmnáctku. Běžel se mnou opět i Radim, který poprvé letos překonal o jeden kilometr vzdálenost 10 km v čase 59 minut.
Musím se přiznat, že se mi běželo hrozně. Volné tempo se mi dařilo držet jen na začátku a potom rychlost upadla do tempa regeneračního i když jsem při tom příliš neregeneroval. Několikrát jsem dokonce musel usilovně bojovat, abych nepřešel do chůze.
Po obrátce mě toto pokušení naštěstí opustilo a dokonce jsem se opět přiblížil k rychlosti "volného stylu". Jen však do chvíle, než jsem proběhl metou 14 km. Pak na mě zase dolehla krize. Vzhledem k tomu, že domov byl tak blízko, udržel jsem jakousi setrvačností tempo, ale cítil jsem, jak každým krokem ze mě vyprchávají zbytky sil.
Právě jsem běžel kořenitou pěšinou, kde jsem už několikrát zakopl (ne že bych se pokaždé vyválel, většinou jsem to vyrovnal - za ty 3-4 roky co běhám jsem na zemi skončil dvakrát až třikrát). Úplně jsem cítil, že kdybych se svalil tentokrát, tak se moc rychle zvedat nebudu a možná že bych si na studené zemi i chvíli odpočinul. Připadal jsem si prostě vyždímaný jako houba. Posledních několik dní prostě nejsem ve formě. Teď mě napadá, že se schválně podívám, jaký mám horoskop. Jdu hned….
Tak už jsem zpátky. No tak to zase sedí. Fyzicky a emočně jsem podle křivek úplně na dně, jen intelektuálně mám průměr! Kdepak, tenhle program prostě nelže. O to více mě mrzí zrušený závod 1.3., protože v tu dobu mi byly "hvězdy" nakloněny naopak velmi příznivě.
Fakt se ještě teď divím, že jsem se tam někde nesesunul do porostu. Doběhl jsem v čase 88 minut, což je vzhledem k popisovaným problémům překvapivě dobré.
V neděli jsem měl avizovaný zápas v šachách proti týmu ZČE Plzeň. Soupeři šlo o záchranu, zatímco nám už
"jen" o třetí místo. Vzhledem k řadě omluvenek jsme nastupovali pravděpodobně v nejoslabenější sestavě za celý rok, ale přesto jsme byli mírný favorit.
Scházeli jsme se ale jako švábi na pivo,
protože když se zápas krátce po desáté zahajoval, stála nás proti osmičce domácích pouze polovina. Naštěstí vzápětí dorazila naše šestá šachovnice Petr zvaný Pařík. Brzy po něm přijel Peter zvaný Hlinka a Vláďa zvaný Princezna. Potom už jsme čekali jenom na jedinou ženu Lucku,
která si však dala tak na čas, že
už někteří včetně mě mysleli, že měla nehodu, nebo že se jí stalo něco podobně nepříjemného. Nakonec dorazila pouhých 5 minut (asi nejsem si přesně jist) před vypršením čekacího limitu.
Obyčejně nemám ve zvyku příliš sledovat ostatní partie. Jednak nejsem zvědavý a druhak se snažím nerozptylovat od své "práce", takže průběh zápasu mohu komentovat jen velmi zhruba. První bod jsme si připsali na 7 šachovnici, kde naše Princezna
po snad necelých 2 hodinách převálcoval domácího matadora. Další vlašťovky na sebe nedaly dlouho čekat. V těsném sledu jsme vyhráli na první (Michal zvaný Pes Novák)
i na šesté šachovnici (Pařík). Vedli jsme tak 0:3, což byl rozhodně lepší průběžný stav, než jsme očekávali. Soupeř navíc neprojevoval příliš velkou touhu po vítězství svého týmu a dával přednost individuálním výsledkům, což se projevilo tím, že za tohoto stavu nám byla téměř současně na 2, 4 a 5 šachovnici nabídnuta remíza, což by znamenalo (pokud bychom všichni 3 přijali) naše jisté vítězství. Remízy nesnáším a většinou se snažím hrát až do konce, ale tentokrát jsem měl o pěšce méně (v zahájení jsem udělal z ledabylosti hrubou chybu) a za něj žádnou výhodu. Soupeř nabízel jenom proto, že se mě bál (bylo to již podruhé v průběhu partie).
Vzhledem k vážnosti situace jsem si tentokrát chtěl vše pořádně rozmyslet a podívat se na ostatní šachovnice. Mezitím na druhé náš Pavel zvaný Alf
remízu přijal a stejně dopadla i šachovnice pátá. Stav byl tak 1:4 a nám stačilo právě tak jedna půlka k vítězství a kromě mojí se dohrávalo ještě na dvou deskách. Na poslední hrál syn Petr, který stál v jednoduché koncovce na výhru.
"Sice se mu v poslední době hrubě nedaří," říkal jsem si, "ale při nejhorším tady má remízu vždycky". Prohrát se to v podstatě nedalo.
Na partii na třetí šachovnici jsem naopak spoléhat nemohl, protože tam se naše zástupkyně díky pozdnímu příchodu dostala do časové tísně, ve které postupně ztratilavýhodně rozehranou pozici.
I přes výhodnou prognózu partie mého syna, nechtěl jsem nic ponechat náhodě a dříve než jsem potřetí remízu odmítl, pečlivě jsem si následující tahy a s nimi spojená rizika propočítal. Stejně jsme byli srandovní dvojka. Od té doby, co jsem udělal na začátku chybu, jsem stál hůře a pozici se mi příliš nedařilo vylepšit. Protivník místo aby hrál na výhru, tak nabízí třikrát remízu a já vytrvale odmítám. Někdo možná namítne, že to bylo nezodpovědné vůči týmu takhle riskovat, ale první dvě nabídky přišly v době, kdy to vypadalo na naše jednoznačné vítězství a tu třetí jsem odmítl až když jsem byl schopen spočítat, že to neprohraju. Pokračovali jsme tak napjatě dál. Na poslední šachovnici se situace bohužel začala otáčet.
Petr přišel nejdříve o pěšce, kterého měl navíc, potom i o dalšího.Přesto byla pozice celkem nudně remízová a proto jsem se šel věnovat svému" korytu". Za chvíli jsem ale uslyšel, jak synův soupeř zavýskl radostí a když jsem se šel podívat co se stalo, viděl jsem, že si Petr nechal dát vidle na krále a figuru a okamžitě prohrál.
Ke konci spěla i partie na 3 šachovnici se zřejmým bodem pro domácí. Mohl jsem tak už počítat, že stav je 3:4. Jen trošku jsem si rýpnul do soupeře (v místnosti byl stejně hluk, tak myslím, že jsem ho nijak nevyrušil), že pokud chce něco udělat pro svůj tým, tak musí hrát na výhru. Ten se však nenechal zviklat k aktivitě a pečlivě pozici "zabetonoval" tak, že když nabízel remízu počtvrté, musel jsem konstatovat, že teď už to remíza je a že se nedá nic hrát (mohli jsme maximálně opakovat tahy králi). Kdybych vzal první nabídku po necelé hodině hry, mohl jsem být v 11 doma a dát si pořádnou vyjížďku na kole. Ale to jsem celej já. Prostě hraju dokud to jde. Příště to bude určitě to samé. Současně skončila i zbývající partie a my si tak mohli odvézt vítězství 3,5:4,5.
Plánoval jsem si, že když přijedu včas, tak se půjdu projet na Saracénovi. Najedl jsem se, zakouřil si a šel do garáže (ložnice) vyndat kolo. Když jsem ale šel kolem postele, neodolal jsem, abych se na chvíli nenatáhl.
Byl jsem tak neskutečně urvanej, že jsem ve chvíli tvrdě usnulna téměř 3 hodiny.
Ten kdo nikdy nehrál 5-6 hodinovou, dramatickou a důležitou partii v šachu nikdy neuvěří, jak to dokáže vyčerpat i fyzicky. Když jsem se v podvečer probudil, zmohl jsem se alespoň na 35 minut silových cvičení.
Dnes (10.3.) jsem v práci na kole, takže se spokojím jen s těmito 29 kilometry. I tak jsem docela hotovej a navíc jsem se v noci vůbec nevyspal (díky tomu odpolednímu spánku jsem pak nemohl usnout v noci - zabral jsem až někdy hodinu po půlnoci), takže budu rád když dojedu domů.
Jo a ještě čika. Jako obvykle o víkendu bída. Pátek 7, sobota 6 a neděle 7. Volné dny a do toho šachy, to není dobrá kombinace.

Návštěvnost

10. března 2008 v 7:35 | Šnek |  Ostatní
Jak zvýšit návštěvnost? Jednoduše, stačí jen když si toto zkopírujete a dáte na blog .... prý to fakt funguje, protože jsou tam slova, která lidi nejčastějc vyhledévají. Tak to zkuste!Mám rád, když naleznu blog, kde jsou nějaké MP3 download zdarma, nebo MP3 download free.To potom stahuju různé skupiny, třebaKabát, Divokej Bil, Olympik Argema, nebo zpěvačky, třeba Madonna, Avril Lavigne, Lucka Vondráčková,
Ilona Czáková a podobně. Nemám rád Harry Potter , a nejsem zvědav, jak se jmenuje
sedmý díl Harry Potter a co na to Daniel Radcliffe, Emma Watsona Rupert Grint,
teta Hermiona Grangera Ron Weasley . J.K. Rowling je skvělá spisovatelka?To teda nevím, ale skvělý člověk asi nebude. Viz její diletantská kampaň ohledně klecových lůžek v Čechách. Mám rád pivo.
Láska je smrt. Sebevražda. Coca Cola. Santa Claus. Vánoce. Brigády. Eragon.
Pán prstenů, Eliah Wood. Pirátiz Karibiku, Orlando Bloom. Egypťan Sinuhet.
Referáty na fyziku. Referáty na chemii. Čtenářský deník. Nokie, Samsung,
MMS, mobily zadarmo. Pes. Kino. Čokoláda. Změřte si vaše IQ. ICQ.
Malování na sklo. MP3 přehrávače zdarma. Nikdo mě nemá rád. Emo. Etno. E-e. Ementál. Brie. Bonifác. Hermelín. Servác, Pankrác. Jahodový koktejl. Outismus.
Tenis, Basketbal. Snowboard. Dadaismus. Impresionismus. Funkcionalismus.
Expresionismus. Naturalismus. Realismus. PopArt. Modernismus. Tugendhat. Konstrukcionalismus(lol).George Sandová. Mika Waltari. Tolkien. Suchý, Šlitr. Wilsonová. Berdych.
Tom Hanks. Elvis Presley. Játra na cibulce. Punk. Punk s not dead. Rock. Pop. Metal. Jazz. Folk. Country. Techno. Rock n roll. RnB. Blues.
Soul. Rep. Rap. Rab. Kot. MPZ Islandu. Chemická olympiáda. Rtutitka,
solan drasličitý, drasloš, uhlec. Kouření škodí zdraví.SMS na Eurotel zdarma. SMS na T-Mobile zdarma. SMS na Vodafone zdarma. SMS zdarma. SMS. Zdarma. Jak být šťastný.
Shrek.Tokio Hotel. Bill Kaulitz. Tom Kaulitz. Georg Listing. Gustav Schäfer. Devilish. Schrei. Zimmer 4 83. Šachy. Triatlon. ďáblův advokát, terminátor, predátor, transformátor, pohyblivé obrázky.
nová DVD v novinách, Domik Hašek, Jaromír Jágr, Hamilton, Schumacher,.
X Faktor, Zuniga, Ungrová, Tomáš Berdych, Radek Štěpánek, Leoš Mareš, Petr Janda, Ondřej Soukup,

Běh, boty a anakonda

7. března 2008 v 15:10 | Šnek |  Běh
V úterý 4.3. jsem nakonec nečekaně běhat byl. Domů jsem sice přijel až v 17.40, ale přesto mě nějaká neznámá síla donutila vyrazit do "běžecké stopy". Na nohou jsem měl teprve podruhé Ridery 10, což současně znamenalo, že do silně rozbahněného terénu v nich nevlezu a že se celý trénink bude odehrávat na silnici.
Zpočátku jsem byl trochu jako by zatuhlý, ale pak jsem se rozhýbal a připadal si jako dobře promazaný stroj. Nechtěl jsem se sice nějak přepínat, ale zase na druhou stranu jsem se nemohl flákat, protože již bylo po západu Oskara a světelné podmínky se horšily každou minutou. Běžel jsem sice po silnici třetí třídy, ale ta se jako na potvoru hemžila auty řízenými místními puby(i)ši
(teda nevím jaké v tomto ryze hovorovém slově napsat i/y). Zemřít při sportu nemusí být zas až tak hrozné, ale být přejet nějakým holobrádkem se mi docela příčilo. Naštěstí jsem mohl brzy odbočit na ještě opuštěnější silničku a tam mi už takové nebezpečí nehrozilo.
Nakonec jsem stihl 8 kilometrů za pěkných 37 minut. Měl jsem to jen tak tak, protože jsem dobíhal téměř za tmy.
Ve středu jsem si původně chtěl večer trochu zacvičit, ale hospodyně přišla z práce dříve a hned začala kouřit, takže jsem to musel zrušit, protože u nás se dá cvičit jen v místnosti kde se kouří.
Ve čtvrtek jsem přijel z práce dříve (15.45) s úmyslem zaběhat si pořádně. I terén už trochu vyschnul, takže jsem nazul NB 708 a i s Radimem vyrazil. Syn neběhal už 10 dní a jak je jeho špatným zvykem, vyběhl jak střelený. Chvíli jsem se ho držel, ale pak s vědomím toho, že jsem chtěl běžet volně, jsem zvolnil a nechal ho postupně mizet v dáli. On stejně hodlal dát jen 6 km a já měl ambice vyšší. Ještě jednou jsem se na něj dotáhl a to když jsem si zkoušel asi 200 metrový sprint do kopce. Vzápětí jsem si ho však nechal opět vzdálit.
Povrch už byl docela dobrý, jen tu a tam jsem musel oběhnout nějakou louži nebo hlubší bahno.
Běželo se mi celkem slušně, jen boty se zdály jaksi těžké, což mi připomíná, že musím opravit jednu nepřesnost dříve uvedenou. Když jsem popisoval první zkušenost s novými NB 708, byl jsem překvapen jak jsou relativně lehké. Nyní po celkem 6 trénincích musím říci, že zas až tak lehké nejsou a ten první dojem byl prostě jen první dojem. Přesto mi to nijak nevadí, protože závody v terénu v podstatě neběhám. Tyto boty jsem potřeboval hlavně na trénink a o to lépe se my pak myslím poběží na závodě, když vyměním těžké tréninkovou za lehké závodní.
Radim už byl dávno v trapu a já střídal volné tempo s tempem relaxačním. Chvílemi jsem si totiž začínal připadat jako vynechávající motor. Prostě náhle, jako by došla šťáva a já musel zvolnit. Nevím čím to bylo, ale možná na mě něco leze. To by také vysvětlovalo fakt, že jsem musel během 16 km 3-krát venčit "anakondu",
což je věc naprosto podivná. No uvidíme. Už jsem nebyl nemocný ani nepamatuji, tak to snad nic nebude. I přes to "vynechávání" jsem trať zaběhl ve slušném čase 81 minut. Večer jsem ale byl tak unavený jako bych běžel mnohem více a nebo mnohem rychleji, což není právě povzbudivé.
V materiálních záležitostech jsem již potřetí neuspěl s objednávkou bot u p.Baběráda. Zase naše jednání ztroskotalo na velikosti. Nejprve neměl mojí velikost (12 UK) v terénních botách (největší velikost byla o půl čísla menší), které jsem si pak bez problémů (nutno podotknout, že trochu jiný typ) objednal u jiné firmy (http://www.sportshow.cz/Cross-Trail) a potom jsem si zase u něj objednal pro syna silniční NB846 velikost 12,5 UK. Pro změnu byly jen 12UK. "To je pech." Říkal jsem si, škoda, že nesháním boty pro sebe. No nic. Bylo mi vysvětleno, že tento typ už se jen doprodává a že do tvou týdnů bude typ 2008 (847) a tam bude velikost bez problémů. To znělo logicky. Brzy se nová nabídka skutečně objevila a já si tak konečně mohl objednat požadovanou velikost. Tři dny se nic nedělo, takže jsem si říkal, že to tentokrát vyjde. Bohužel 4 den mi přišel e-mail, že boty jsou opět jen o půl čísla menší a byly mi nabídnuty jiné typy, které by ale synovi nevyhovovaly ze zdravotních důvodů. Nezbylo mi tak nic jiného, než si objednat opět jinde (http://www.vidivici.cz/shop/index.php?Shprnt=265m). Objednal jsem si ty co jsem chtěl původně (NB 846) a s napětím čekal, jestli mi zas někdo nenapíše, že požadovanou velikost nemají. Během několika hodin mi však přišel potvrzující e-mail, že boty jsou již na cestě ke mně. Paráda! Snad to bude v pořádku a budu mít teď od bot chvíli pokoj.
Několik hodin po této potěšující zprávě mi přišla ještě jedna o p.Baběráda, mi nabízel NB 847, ale v jiné barvě. Samozřejmě kdybych to věděl dříve, tak bych je bral, ale takhle už se nedalo nic dělat.
Dnes (pátek) jsem byl v práci na kole (29 km),
takže jsem se s tím spokojil a nedělal jinak nic. Na sobotu však chystám nějaký delší běh, alespoň 15 km. V neděli toho moc nebude, protože hraju šachy za družstva. Původně jsem hrát nechtěl, ale situace se vyvinula tak, že nastoupit prostě musím.
Navíc hrajeme venku, takže se může lehce stát, že se vrátím tak pozdě, že už nebude na trénink čas. Pokud to však půjde (taky záleží trochu na počasí, protože večer se začne od západu přibližovat studená fronta - zatím to však vypadá, že by měla být slabá podobně jako ta, která bude přecházet v sobotu), rád bych stihnul alespoň kratší vyjížďku na Saracénovi.
Jako vždy nakonec ještě čika. Celkem spokojenost, protože od úterý do čtvrtka jsem vždy skončil na 5 kouscích.

Deprese

4. března 2008 v 9:33 | Šnek |  Ostatní
Užjsem pátý den bez běhání a nějak mi to nechybí. Dokonce to vypadá, že hned tak běhat
nepůjdu, protože se mi prostě nechce. Docela bych jel na kole,
ale to se mi zase nechce kvůli počasí. Naposled jsem tak běhal 28.2. a to jen volných 6 km.
V sobotu pak následoval organizačně a počasově zpackaný závod nezávod v Kbelích. Kromě toho,
že jsem zabil půlku dne, riskoval na silnici v příšerném počasí (jízda autem v takovýchto podmínkách je mnohem nebezpečnější než běh) jsem vyhodil i 600,-Kč za benzín. Zrušení sobotního závodu mi ale hlavně vzalo jednu velkou a příjemnou iluzi. Dosud jsem si totiž myslel, že závod v běhu nemůže žádné počasí zrušit. Nejsme přeci nějací tenisté či skokani na lyžích,
aby si s námi mohlo počasí pohrávat jak se mu zachce. Jo jo bejvávalo. Teď už si to myslet nemůžu a až zase budu mět jet na nějaký závod s nepříznivou předpovědí počasí, budu muset pořádně zvažovat, zda vůbec jet. "Nic není jako dřív. Nic není jak bejválo." Už ani ti běžci tolik nevydrží. Alespoň že mám ty šachy.
Po příjezdu domů jsem si odpoledne alespoň zacvičil (42 minut rotoped a 40 minut silové).
V neděli jsem běhat jít chtěl, ale zase z toho nějak sešlo a tak jsem si zase dal cvičení (45 minut silové a 34 minut rotoped).
V pondělí (3.3.) bez tréninku (práce). Dnes se také na nic nechystám. Ve středu bude trénink stejný
jako včera a ve čtvrtek asi také. Nu což. Nejbližší závod daleko (PIM 29.3.) a kdoví jestli ho zase někdo nezruší. Tak si nebudu honit triko, když se mi běhat nechce. Tak se mějte a někdy v lepších časech …
Jo a ještě čika.
Taky bída. Pátek 8 (selhání systému), sobota 6, neděle 6 a pondělí 6.