Můj víkendový (8.-10.2) trénink dopadl více méně podle předpokladů.
V pátek jsem vyrazil ještě pln entuziasmu z povedeného čtvrtečního tréninku. Vydrželo mi to však jen pár prvních kroků.
Vzhledem k tomu, že jsem se před během trochu najedl a ještě k tomu si dal dokonce cigaretu, byl jsem těžký jako slon
a funěl jak vzpěrač
(dokonce jsem měl ještě jeden projev vzpěračů, ale o tom se nebudu rozepisovat). Neurazil jsem ani kilometr, když mě přepadla jen těžko odolatelná chuť se vrátit domů. Měl jsem co dělat, abych nepodlehl. Nejvíce mi pomohl to, když jsem si představil, jak bych se sám před sebou styděl, kdybych se vrátil.
To zafungovalo a já mohl již bez podobných "návalů" pokračovat. Tempo bylo ale velmi volné a přesto se mi po velkou část běhu nedostavily obvyklé příjemné pocity, kterými mě tato aktivita obyčejně dopuje. Doslova jsem se trápil. Nakonec jsem zdolal 11 km v čase 58 minut. Proč se mi běželo tak špatně? To je celkem jasné. Jednak to bylo způsobeno předešlým ostrým během a potom také tím zmíněným jídlem a hlavně cigaretou. Musím si prostě dávat bacha, abych několik hodin před během nevzal "čiko do huby".
Ale i na tomto případu je vidět, že z hlediska kouření není cesty zpět, protože kdybych se vrátil na těch 10-13, tak by výkonnost šla pravděpodobně na několik týdnů nebo měsíců na nižší úroveň než předtím a to nemluvě o tom, kdybych se vrátil na původní třicítku.
V sobotu jsem vyrazil v popoledním Slunci tak, aby mi neunikla tenisová čtyřhra
(to jsem ještě netušil, že se ti poslanečtí pupíci zase nebudou moci dohodnout na prezidentovi a že ČT bude poměrně nesmyslně pokračovat ve vysílání na dvou programech a já tak o kus tenisu podobně jako v pátek přijdu - pěkně mě nakrchli
a to ještě druhé kolo bude tento pátek, takže zase přijdem o světový pohár v běžeckém lyžování - a to vše kvůli takové šaškárně!!!).
To jsem ale naštěstí při běhu nevěděl, protože jinak bych se ve snaze dostat ze sebe rozladění asi úplně vyždímal, což by nebylo vzhledem ke čtvrtečnímu ostrému tréninku právě nejvhodnější. Takto jsem běžel jen volně a v klidu si vychutnával krajinu a nádherné počasí. Bylo sice ještě poměrně dost bahna, ale dalo se vykličkovat. Celkem jsem zdolal 14 kilometrů v čase 77 minut.
V neděli jsem běhat nešel, protože se hrála divizní soutěž družstev v šachu a my hostovali na Sokolu Plzeň. Normálně bychom byli vysokým favoritem, ale tentokrát nám chyběli čtyři hráči základní sestavy. Vzhledem k tomu, že se hraje v osmi, tak nám vlastně chyběla polovina týmu, což se nám mohlo stát osudným. Naštěstí nestalo a my zvítězili přesvědčivě 6,5:1,5, k čemuž jsem přispěl bodem i já. Stále tak ještě zůstáváme ve hře o postup do 2.ligy.
Domů jsem se dostal až v půl čtvrté. Musel jsem se najíst, protože jsem od snídaně kromě kousku čokolády nic nepozřel (při šachách se mi osvědčilo nejíst). Nebylo pak už ani pomyšlení, že bych šel ještě běhat. Mohl bych dopadnout jako vlk v Karkulce, že bych s plným břichem spadnul do studně. Ale na toto roční období, nádherné počasí mě přece jen mocně vábilo ven. Vyřešil jsem to tak, že jsem poprvé v tomto roce osedlal Barbara.
Nebyl to ani žádný trénink, jen jsem si volně vykroužil 13 kilometrů. Moc dobře se mi ale nejelo, což přikládám hlavně plnému břichu.
Jako vždy o víkendu, se mi trochu hůře dařilo plnit povolený kontingent čik. V pátek 7, v sobotu 6 a v neděli zase 7. No nic moc, ale hranice nepřekročena. Dneska to bude lepší?! Rozhodně ne horší!
šnek | 12. února 2008 v 19:38 |
Přece jen mě to nedá se nezeptat. Když běháš víc, častěji, intenzivněji, není chuť na cigaretu menší?
Beru to podle svých zkušeností, kdy díky sportu se postupně návyk snižoval a v období kdy zejména z pracovních důvodů nebyl pro sport takový prostor jako dnes spotřeba narůstala.
Dnes si zapálím v hospodě u piva a nebo na horách u chaty a klidně i na vrcholu (tam je to nejsilnější). Ale hlavně už to skoro vůbec neřeším.