---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Únor 2008

Materialista

29. února 2008 v 13:50 | Šnek |  Běh
Ve středu (27.2.) jsem podle plánu konečně netrénoval (pauza po 8 dnech). Jen jsem si trochu hrál s foťákem. Kromě jiného jsem si vyblesknul nová šnečí trika,
která jsme si pořídili se
synem (i s poštovným stála dohromady 699,-Kč - relativně dost, ale potřebovali jsme nějaký dres).
V předu pod obrázkem šneka je nápis:" zítra je taky den" a na zádech je přes obrázek stopky se šnekem nápis :" nebuď kvik, buď šnek." Příště to bude asi chtít trochu zvětšit.
A nebo taky jak já říkám obrázek "síňe slávy". Většina jich je teda za šachy ale z poslední doby je zde i řada trofejí z "fyzických sportů". Trofeje nejsou všechny moje, ale i staršího syna Petra, který jich má zde část ze své sbírky. Radim si tu svoji buduje jinde.
Z nudy jsem si vyrovnal a vyfotil i část trofejních triček, které se mi z různých závodů už docele neúnosně hromadí ve skříni. Budu je muset vytřídit a na ty která pro mě mají opravdu výraznou pamětní hodnotu (třeba to z mého prvního Krále Šumavy na silnici) a na ty méně pamětní, které začnu nosit. Problém je v tom, že pro mě je tak říkajíc jedno pamětnější než druhé a tak se hromadí a hromadí.
Ve čtvrtek jsem původně měl pouze cvičit a relaxačně běhat až v pátek, ale vzhledem k předpovědi pátečního deště jsem obé přehodil a ve čtvrtek jsem si tak dal 6 km (31 minut) a cvičit budu dnes. Není to před desítkou ideální schéma, ale ono se to nezblázní.
Hlavně aby už byl zítřek. Už se nemůžu dočkat.
V pondělí, úterý, ve středu i ve čtvrtek jsem dal 5 čik.
Jo a ještě jedna fotka. Tentokrát Arab se Saracénem.
Saracén je ten černej.

Už je to tady

26. února 2008 v 23:46 | Šnek |  Běh
V zimním období v pondělí a ve středu většinou netrénuju, protože se vracím domů až po tmě.
Včera (pondělí 25.2.) jsem mohl alespoň částečně udělat výjimku, protože jsem mohl jet do práce na kole. Sice nic velkého (29 km), ale lepší něco nežli nic. Dnes jsem v práci na kole opět, ale domů bych chtěl přijet dříve a jít se na 6 km vyklusat.
Ve středu nebudu dělat nic, ve čtvrtek bych měl dát pouze silová cvičení, v pátek relaxačně 6 km a v sobotu mě již čeká (i Radima) Kbelská desítka, na které si chci vylepšit osobák. O kolik to bude se nechám překvapit, ale pokud se nestane nic neočekávaného, tak zlepšení o 1-2 minuty
je povinností. Kdyby však všechno ideálně sedlo, tak bych věřil ve zlepšení o 4-5 minut.
Radim má rekord 59 minut, tak by ho mohl taky o těch 4-5 minut stlačit. Ale hlavně se těším, že mi konečně začíná závodní sezóna a si zkusím závod, který ještě neznám.
PS: takže v úterý jsem těch 6 km ještě dal (31 minut). Volil jsem "volný styl". Jednak jsem se nechtěl unavovat a druhak jsem měl nohy ještě celé ztuhlé z kola. I tak jsem byl večer docela unavenej a dokonce mě po dlouhé době bolely svaly. Nic naplat. Nejsem už žádný mladík a dvoufázový trénink v pracovní den už není nic pro mě.

Všechno vyšlo, jen to hlavní ne.

25. února 2008 v 17:07 | Šnek |  Běh
V pátek 22.2. jsem do práce na kole nakonec nejel. O to víc jsem hodlal potrénovat v běh. Ještě než jsem vyrazil, musel jsem se opět trochu najíst. Možná i proto se mi běželo úplně tragicky. Stejně na tom byl i Radim, který dokázal zdolat jen 6 km sotva relaxačním tempem. Já jsem sice s velkým sebezapřením urazil 11,5 km, ale několikrát jsem musel silně bojovat s pokušením přejít do chůze. Konečný čas 59 minut není zdaleka tak hrozný, jak jsem se v průběhu tréninku cítil. A to jsem měl na nohou mnou velebené nové NB. Minule jsem je kromě jiného chválil, jak jsou relativně lehké. Tentokrát jsem měl však pocit, jako kdybych táhl na nohou konve. Doběhl jsem úplně zmordovanej.
V sobotu mi před tréninkem nezbývalo než doufat, že se ten pátek nebude opakovat. Vyrazil jsem tentokrát sám, protože Radim dělal všechno možné, aby nemusel, tak jsem ho nechal doma. Neběželo se mi sice tak hrozně, jako předešlý den, ale přesto to nebylo nic moc. Chtěl jsem si zaběhnout alespoň 15 km a proto jsem se od počátku nikam nehnal a volil přísně volné tempo. Postupem času jsem se začínal cítit lépe, takže jsem si původně plánovanou trasu prodloužil na 17 km. Na zpáteční cestě jsem už byl téměř v pohodě a tak jsem si chvílemi dovolil prokládat volné tempo rychlejšími úseky. Výsledný čas 88 minut tak není tolik hrozný.
V neděli se s tréninkem příliš počítat nedalo, protože mě v divizní soutěži družstev čekal poslední z klíčových zápasů v boji o 2.ligu. Na domácí původě jsme přivítali tým Loko Plzeň a čekal se lítý boj, protože oběma šlo o hodně. Bylo jasné, že kdo zvítězí zůstane nadále ve hře o postup, zatímco poražený se může s touto nadějí rozloučit. Stejně tak bylo prakticky jisté, že remíza by s největší pravděpodobností vzala naději týmům oběma. Venku bylo nádherné počasí, které lákalo k úplně jiným aktivitám, než sezení v zatuchlé hospodě nad šachovnicí. Říkal jsem si, že by to chtělo co nejrychleji vyhrát a pak si jít po svých, ale tomu jsem sám moc nevěřil, protože svoje partie jsem většinou končil naopak jako jeden z posledních. Ještě k tomu jsem dostal soupeře, s kterým jsem doposud hrál pouze jednou a to stálo za to. Potkali jsme se asi před 4 roky na letním turnaji v Klatovech. Na to jak se mnou tenkrát soupeř vyběhl, nezapomenu do smrti. Následně jsem tuto partii označil jako nejkrutější šachovou porážku života.
A právě s tímto soupeřem jsem dnes měl hrát. Nastupoval jsem však bez nějaké větší nervozity a i přes vzájemné skóre jsem se cítil favoritem. Za ty čtyři roky sice soupeř zůstal zhruba stejně silný, ale já jsem se papírově (a věřím že nejen papírově) zlepšil o třídy 2.
Měl jsem černé a soupeř začal orangutanem (1.b4). Partie nebyla dlouhá a navíc si ji znám z paměti, tak se o ni vyjímečně podělím. Nemá s tímto zahájením příliš zkušeností, ale vzhledem k tomu, že to není pro černého otevření nijak závazné, nemínil jsem se svojí neznalostí nijak rozptylovat a hrál citem. 1…,d5, 2. S-b2, S-f5, 3. e3, J-d7, 4. J-f3, Jg-f6, 5. c4, c6, 6. S-e2, e6, 7. a3, S-d6, 8. 0-0, 0-0, 9. d3, e5, 10. J-c3, D-e7, 11. J-h4 (již na první pohled tento tah vypadá podezřele), S-e6. Soupeř se teď poprvé déle zamyslel, čehož jsem k úvaze nad pozicí využil i já. Trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl možnost bílého 12. f4!?. Hrozí mi přece nepříjemné f5 a hrozba chycení střelce! Horečně jsem přemýšlel co s tím. No co nic tak hrozného se nestane, přinejhorším se vrátím koněm na b8. To byla ale až ta nejzazší varianta. Věřil jsem, že když bude potřeba, vymyslím ještě něco lepšího (večer při domácím rozboru dokonce počítač označil tah bílého f4 za chybu). Soupeř ale pro mě naprosto nečekaně zahrál úplně něco jiného a tím byl již téměř prohrávající tah 12. e4??. Na nic jsem nečekal a pokračoval 12…., d4!, 13. J-b1, J*e4. Můj protivník se překvapivě ze své hrubky už nevzpamatoval a zbytek partie dohrál v útlumu. 14. g3, J-g5, 15. J-d2, f5, 16. K-h1, J-h3, 17. J-g2, f4, 18. g4, J-f6, 19. f3 - tímto tahem bílý dokončil "blokádu" svých figur. Hrát může vlastně jen kůň na d2. Střelci nehrají vůbec a ostatní figury bílého mají možnosti velmi omezené. Teď už není podstatné, že má bílý o pěšce méně. Jeho poziční slabiny jsou mnohem horší a do konce duelu bude tahat za kratší konec. 19…., h5, 20. g*h5, J*h5, 21. J-e4, J-f6, 22. J-f2, K-f7, 23. J*h3, S*h3, 24. V-f2, V-h8 - volné sloupce se přece musí obsazovat. 25. c5? (uvolňuje pole d5 pro koně) - jako by to chtěl mít co nejdříve za sebou. 25…., S-c7, 26. D-b3+ - to už je zoufalství. 26…., S-e6, 27. D-c2, J-d5, 28. V-g1??? - definitivně si zavřel úniková vrátka. 28....,V*h2+ a bílý se vzdal.
Mohlo ještě následovat vynucené 29. K*h2, V-h8+, 30. J-h4, D*h4+, 31. K-g2 a černý bude už jen řešit, zda dá následujícím tahem mat koněm (31…., J-e3++) a nebo dámou (31…., D-h3++). Dopadlo to tedy přesně tak jak jsem potřeboval. Vyhrál jsem a ještě k tomu rychle (ve 12.15 jsem byl hotov!!! Normálně končím až kolem 15.00).
Zkoukl jsem ostatní spolubojovníky a byl celkem spokojen. Na první šachovnici stál náš hráč o malinko hůře (Michal zvaný Pes Novák), ale nic hrozného. Naopak na 2. (Alf), 3. (Dobran zvaný Frankie), 4. (předseda) a 5. (Míra) šachovnici jsme stáli znatelně lépe. I když jsem vzal v úvahu, že na 7. desce (Petr) jsme byli na prohru a na 8. (kapitán zvaný Pan Milan) to vypadalo přinejlepším na remízu, zdálo se, že nám celkové vítězství neunikne. S tímto závěrem jsem neodolal vábení Slunce a hnal se domů, abych potrénoval na kole. Moje přítomnost v sále by stejně byla spíše symbolická, protože povzbuzovat se nesmí, mluvit taky ne a radit už vůbec ne. Přitom se dalo čekat, že utkání bude ještě trvat 3-4 hodiny.
"Půjdu domů, najím se, zrelaxuju a až budu vyrážet na kole, tak se ještě v hrací místnosti zastavím." Říkal jsem si.
Jak jsem si předsevzal, tak jsem učinil. Doma Radim právě dokončoval tradiční nedělní oběd (smažený sýr s brambory), takže jsem mu trochu pomohl a za chvíli se nosilo na stůl. Nabouchal jsem se opravdu pořádně, protože toto jídlo patří k mým nejoblíbenějším a synovi se skutečně povedlo. Možná se někdo pozastaví nad tím, proč 16 kluk dělá sváteční oběd? Vysvětlení je prosté. Já byl pryč, hospodyně v práci a starší syn si minulý týden při fotbale zlomil nohu (stejně by toto jídlo v jeho podání asi nebylo to pravé).
Když mi trochu vytrávilo (asi za hodinu) a dal si pověstné cigárko, začal jsem se zvolna chystat na výjezd. Již předem jsem se rozhodl, že letos poprvé provětrám Saracéna.
Stejně je to pro mě neuvěřitelné, zahajovat cyklistickou sezónu v únoru. To se mi asi zatím nikdy nestalo. Holt globál je globál.
Jak jsem si slíbil, zastavil jsem se nejdříve na šachách. Těšil jsem se, jak uslyším o naší výhře, nebo alespoň o tom, jak k ní bezpečně směřujeme. Před hrací místností stál Alf se soupeřem kterého jsem porazil.
"Kolik to je vyhrkl jsem na našeho" nedočkavě.
"3,5:2,5." Dostalo se mi lakonicky.
"A pro koho. Pro nás." Nedával jsem se odbýt.
"Pro nás." Odpověděl tentokrát protihráč a nevím proč jsem měl pocit, že má provinilý tón. No prostě asi ze slušnosti nechtěl dávat svou radost. I tak to byla pro mě velká rána
a moc mi ani nepomohlo informace, že se dohrávají dvě partie a v jedné jsme vyhraní (Míra) a v druhé to bude asi remíza (Milan). To by znamenalo remízu 4:4, což by nám s největší pravděpodobností postupové dveře stejně zavřelo. Šel jsem se tedy podívat přímo do sálu a doufal, že se stane zázrak a my vyhrajeme partie obě. Bohužel stalo se něco opačného. Pár minut po mém příchodu udělal náš hráč u kterého jsme doufali, že vyhraje, hrubou chybu a zápas tak byl rozhodnut. Partie na poslední šachovnici již jen kosmeticky upravila stav na 3:5 v náš neprospěch. Škoda, škoda, věčná škoda. Nemohu se zbavit dojmu, že jsme na postup měli, ale chyběl kousek toho pověstného štěstíčka ( možná by stačilo nemít smůlu). Ale co, můžeme to zkusit příště.
Nemělo smysl čekat na samotné ukončení. Vyhoupl jsem se do sedla a jel si "vybít" zklamání z porážky. Na Saracénovi jsem toho zatím mnoho nenajezdil, ale nemůžu se zbavit dojmu, že i na silnici je mnohem rychlejší než Barbar (staré trekové kolo Author Stratos), někdy dokonce snad i než Arab.
V terénu to je jasný, ale na silnici? Tam by měl být asi nejrychlejší Arab (asi i je), ale na druhém místě by se měl s přehledem umístit Barbar (není ani odpružený, nemá žádný hrubý vzorek na pláštích a stále je ve výborném stavu /najeto pouhých 8500 km/). Přesto je Saracén na silnici znatelně rychlejší. Ať si říká kdo chce co chce je to prostě fakt, se kterým je sice možné nesouhlasit, ale to je tak všechno co s tím můžete dělat. Kromě toho že Saracén je o 4 roky mladší, hraje jistě roli i fakt, že je nižší než trek a tím mám menší odpor vzduchu, což je více než větší valivý odpor pneumatik (nemám žádný extra hrubý vzorek na pláštích a zatím jsem je měl vždy hodně nahuštěné). Každopádně jsem s koupí tohoto modelu měl šťastnou ruku.
No prostě, jel jsem včera jako dráha. Až na jednu výjimku, jsem bezpečně projel Nýřany (toto městečko je absolutně nejnebezpečnější obec, přes kterou jezdím - Ani v Plzni jsem neměl tolik situací zavánějících karambolem jako zde - a vždy to bylo z viny místních řidičů, kteří striktně odmítají dát přednost cyklistovi jen proto, že jede po hlavní). Včera taky jedna sváteční řidička mi tam vjela (myšleno do silnice) a ještě se tvářila jako bluma, když jsem na ní hrozil.
Naštěstí tady s takovými situacemi počítám, takže jsem víc ve střehu než kdekoliv jinde. Abych předešel dalším nebezpečím, ponořil jsem se hned za městem do terénu. Po polních cestách jsem objel továrnu Dioda, kde jsem dříve krátce pracoval a pokračoval lesem na Heřmanovu Huť. Před ní jsem vyjel opět na silnici a po větru se řítil domů.
Ujel jsem tak 36 km a průměr 25 km/h je vzhledem k tomu terénu výborný (cestou domů jsem se prořítil kolem nějakého vytuněného cyklisty na silničce - ale asi už jenom vyjížděl únavu). Jak říkám - to kolo prostě jede samo. Budu asi muset změnit plány a vyrazit s ním na nějaké závody, abych se podíval pravdě do očí.
Tak to byl celý můj víkend, který by bylo možné označit za velmi povedený, jen kdyby na něm nebyla ta šachová kaňka. Jo a abych nezapomněl. V pátek jsem vykouřil 6 čik, stejně jako v sobotu. Naopak v neděli jsem jich dal 7.
To je těma šachama, což je v současné době z tohoto hlediska s přehledem nejrizikovější činnost.

Pýcha předchází pád

21. února 2008 v 22:30 | Šnek |  Běh
Tak včera (20.2) jsem večer po příchodu domů ještě stihnul silová cvičení v délce 35 minut
a podle předpokladu dal 5 tyčí. V noci na dnešek se mi zdálo o mém cyklo servismanovi, což jsem považoval za jasný signál. Proto když jsem se probudil, vyštrachal jsem cyklo věci, v kterých jsem jel do práce naposled někdy začátkem listopadu a vyhoupl se do sedla Barbara.
V noci přecházela studená fronta, za kterou se oteplilo (v zimě to na rozdíl od léta není nic neobvyklého) na pěkných ranních +5°C. Bylo trochu mokro, ale to nevadilo. Na rozdíl od vyjížďky minulý týden se mi jelo dobře a díky tomu jsem se celý den v práci cítil mnohem lépe než kdybych jel autobusem, nebo dokonce autem. Navíc jsem si alespoň trochu zatrénoval, protože jinak vzhledem k
opětnému pozdnímu návratu z práce by nebylo nic. Do deníčku jsem si tak mohl napsat volných 29 km za dlouhých 80 minut. Vím, velmi pomalé, ale já tímto tempem do práce běžně jezdím.
Zítra když to půjde, tak bych chtěl do práce jet opět na kole a po návratu domů cca 16.30 si jít konečně zaběhat. Snad stihnu alespoň desítku. V sobotu bych chtěl běžet něco kolem 15 km. V neděli bohužel asi nebude nic, protože jsou opět divizní šachy družstev a my přivítáme na domácí půdě velmi silný tým Loko Plzeň A.
Budeme sice lehký favorit, ale bude to asi těsné. A zrovna v neděli bude tak nádherné počasí. Snad se po návratu stihnu alespoň trochu projet na Saracénovi.
Vypadá to tak, že tento týden příliš běžecký nebude a to jsem jeho začátkem objevil několik nových běžeckých závodů na které se moc těším.
Předně to bude 4.5. Plzeňský půlmaratón. V létě bude následovat celá série závodů s centem ve
Štruncových sadech. V rámci Grand prix vytrvalců západních Čech. Jako vzpomínka na Zátopkův zlatý týden na OH v Helsinkách 1952 se bude konat 20.7.2008 běh na 10 km, 24.7. běh na 5 km a 27.7. maratón. Všech těchto závodů bych se chtěl zúčastnit, stejně jako zbývajících dvou závodů Grand prix, které se budou konat na podzim (1.10. hodinovka a 12.10. běh na 30 km).
Kromě těchto příjemných "starostí", mi přibylo i pár vrásek, protože nevím jak to stihnu. V květnu bych totiž měl mít 4.5. ten půlmaratón, 10.5. běžeckou desítku v Nýřanech, 17.5. Galaxy baik maratón horských kol v Prachaticích, 25.5. duatlon opět v Nýřanech a 31.5. běžeckou šestihodinovku ve Stromovce. Už vzhledem k té Stromovce bych asi měl něco vypustit (bohužel to nemůže být Nýřanský duatlon, který bych naopak měl jít úplně naplno). V červenci mě pak čeká 8 "gladiátorských" dní. 20.7. to bude ta desítka, 24.7 pětka, 26.7. triatlon v Mariánkách (0,6-42-6) a 27.7. maratón.
Možná bych měl ten triatlon vypustit, ale to je zase můj nejoblíbenější a také asi jediný, který jsem chtěl tento rok jít. Přinejhorším ten maratón jenom odklušu v čase 3:59.
Stejně je to srandovní. Dva roky jsem se snažil pokořit hranici 4 hodin a když se mi to jednou povedlo, tak mi sebevědomí naroste tak, že si věřím, že ji zdolám kdykoliv. Abych se nakonec nedivil.

Na co oči když máš cit

20. února 2008 v 17:15 | Šnek |  Běh
Předevčírem (v pondělí 18.2), jsem jako obyčejně v tomto období netrénoval. Včera jsem sice v práci musel také být déle, ale ne zas tak dlouho, abych nemohl vyběhnout. Domů jsem se dostal v půl páté, nasoukal do sebe jeden a půl rohlíku s máslem
(vím, nemělo by se to, ale měl jsem takový hlad, že bych delší běh nevydržel a energetické gely a podobné věci si v tréninku beru zásadně jen při vzdálenostech nad 25 km). Pak jsem skočil do nových NB a vyrazil do jarního počasí. K běhu jsem "dokopal" i Radima. Běhání ho baví, ale těch řečí před tím. Už se z toho jeho kňučení před během stává kolorit. Někdo si možná řekne: "Tak ho nenuť, vole." Ale to by fakt nešlo. Kdybych ho totiž nechal, tak by strávil celou zimní polovinu roku (v letní polovině tenhle problém není, protože jednak jezdí na kole
a druhak ho běhání baví víc) u počítače nebo před televizí. Nebojím se ani, že bych mu běhání znechutil, protože si sám dobře pamatuje, co mu běh dal (rehabilitace po zlomenině nohy, shození 10-15 kil a vůbec zformování postavy). Kdybych ho tenkrát před 2 roky nehonil (a tenkrát to bylo opravdu skoro násilím), tak by z něj teď bylo dítě amerického typu.
Br, to je hnusná představa. Vraťme se radši k tréninku.
Vyběhli jsme poměrně svižně, ale vzhledem k tomu, že jsem tempo určoval já, nebylo to nijak překotné. Přesto se nedalo říci, že bychom běželi volně. Bylo to něco mezi tím a naplno. Takhle jsme vydrželi první čtyři kilometry, kde se syn rozhodl k návratu.
Čas jsme měli rovných 19 minut, což bylo pro Radima velmi rychlé. Proto jsem se ho ani nesnažil přemlouvat k delší vzdálenosti. Bylo mi totiž jasné, že domu tak tak doleze. Sám jsem však po mostě přeběhl dálnici a ponořil se do "divočejší" části lesa (lítá zvěř a nepřizpůsobivá individua pálící kabely). Bylo už po páté, takže jsem předpokládal, že vzhledem k světelným podmínkám poběžím ještě 2 kilometry. I tempo jsem po osamění trochu zvolnil.
Byl jsem přece jen trochu zahlcený z rychlého úvodu. Zvolnil jsem si tak na kilometr, když jsem opět pocítil "nával síly". Tentokrát jsem se ale snažil ovládat a držet rychlost pod kontrolou. Vydrželo mi to tak 2 kiláky. To už jsem se blížil k metě 8 kilometrů. Přesto, že se už začínalo stmívat, na těch 8 jsem to zaokrouhlil a obrátil se domů. Na zpáteční cestě už jsem se vůbec nekrotil a běžel prakticky naplno. I tam bylo zřejmé, že dobíhat budu za tmy, což v lese plném kořenů není nic příjemného. Naštěstí většina ze zpátečních úseků vedla otevřenějšími prostranstvími, kde trochu vidět bylo no a taky ve zdejších lesích znám každý kámen nebo pařez, tak na co světlo. Ve skvělém tempu a parádním pocitu jsem vše bez úhony zvládl v krásném čase 78 minut na 16 km.
Ty časy, které poslední dobou běhám jsou pro mě dost neuvěřitelné. Těžko to přisuzovat jenom tomu, že jsem omezil kouření. To určitě ne. Spíš se mi nějak nezvána nečekána dostavila forma teď když ji nepotřebuju a až přijdou závody, tak na ní budu jen smutně vzpomínat. Ach jo. Doufám, že to tak nebude.
Dnes byl v práci opět dlouhý den, takže trénink nic, stejně jako zítra, kdy přijedu rovněž potmě.
V pondělí jsem vykouřil 5 čik, v úterý 5 tyčí a dnes to myslím bude nämlich to samé.

Nové koště dobře mete

18. února 2008 v 13:31 | Šnek |  Běh
Tak o víkendu nic moc. Plánovaný náběh jsem zdaleka nesplnil a to zejména proto, že jsem v sobotu
koukaje na lyžování a pak nesmyslně i na závod sdružený, běh odkládal tak dlouho, až bylo pozdě. A stejně jsem se nějak necítil. Zbývající víkendové dny však nebyly špatné.
V pátek jsem si rovnou z práce jel do Sportisima koupit batoh. Měli tam dost zlevněné, tak jsem pořídil pěkného blizzarda za 499 Kč. Budu ho mít hlavně na kolo, ale předpokládám, že půjde občas použít i na běhání. Po příjezdu domů jsem zjistil, že mi konečně přišly objednané krosové NB. Přestože to je asi podle čísla (708) nějaký starší model, zdají se zatím výborné (1499 Kč).
Relativně lehké, příjemný materiál (není tak drsný jako u některých NB, které jsem si zkoušel), výborné tlumení a dokonce i na ledě jsem se v nich cítil bezpečně. Dal jsem v nich hned 12,5 km v čase 61. Uvidíme jak budou fungovat dál, ale snad to vydrží.
V neděli jsem cítil povinnost dát nějakou větší ránu, ale nebyl jsem opět ve své kůži, takže jsem se musel spokojit s 16 kilometry. Vzhledem k tomu, že byl povrch zmrzlý, musel jsem si vzít poprvé nová Mizuna Rider 10 (2200 Kč),
které jsem dostal k Běžíškovi. Nařídil mi to totiž na běžeckém fóru Oslík, když řekl, že až bude umrznuto, tak si je musím vzít. Stále používám i jejich předchůdce Rider 9, takže můžu porovnávat. Již od prvních kroků se mi zdály lepší a to nejen na silnici, ale i v lehkém terénu. Prostě pocit výborný, ale těžko odhadovat, co je způsobeno tím, že jsou nové a co tím, že mají lepší technologii. Jediné co mě nepotěšilo bylo to, že mě od počátku trochu tlačil prostředníček (jako by boty měl užší špičku). Snad se trochu prošlápnou. Pokud ano, tak bych měl o boty na nejbližší dobu postaráno, protože na silnici mám ty dvoje Ridery, do terénu nová NB a ještě staré adidasky. Z toho vyplývá, že bych další boty musel kupovat až někdy v druhé polovině roku 2009.
Přesto, že jsem měl nové boty a přesto, že jsem se necítil, zaběhl jsem pro mě výborný čas 80 minut, což je průměr přesně 5 minut na kilometr.
Přehled vykouřených čik už není tak potěšující, ale z povoleného rozmezí jsem nevybočil (Pá-6, So-7, Ne-7). To jsou holt ty víkendy. Dnes to bude lepší.

Jak lenoch o titul přišel

15. února 2008 v 17:41 | Šnek |  Běh
Tak ve čtvrtek (14.2) jsem nakonec běhat nebyl. Nějak se mi prostě nechtělo a to i přesto, že plíce jsem měl relativně čisté (ve středu jsem totiž opět vyrovnal osobák a vykouřil "jen" 4 cigarety). Byl jsem utahanej, ospalej
a tak vůbec. Prostě jsem si pustil v televizi čarodějky a usnul.
Probudil jsem se až když nám přišli odečítat měřiče na radiátorech. Cítil jsem se jako vyoraná myš. Spánek mi však prospěl a když
odečítači odešli vyhoupl jsem se do sedla "ortopéda". Strávil jsem tam při poměrně svižné intenzitě šlapání celých 43 minut. Pak jsem si ještě přidat 40 minut obligátních silových cvičení.
Rekord v počtu čik jsem tentokrát nepřekonal a dokonce ani nevyrovnal. Měl jsem 5 tyčí.
V pátek bych ale chtěl jít běhat určitě a stejně tak i v sobotu a neděli. Počasí bude sice mrazivé, ale jinak pěkné. Předpokládám, že za 3 víkendové dny uběhnu nějakých 35 km a měl bych si dát alespoň 30 minut silových cvičení.
Jo a ještě jedna věc. Doposud jsem se pyšnil titulem Šnek nejrychlejší, ale takhle rychlý jako šnek na videu opravdu nejsem. Tak už mi zbyl jenom přídomek Šnek zakladatel.
Zde je odkaz na zmíněné video: http://snekic.webgarden.cz/zertovne

Osobní rekord čtvrtstoletí

13. února 2008 v 17:02 | Šnek |  Běh
V pondělí (11.2.) jsem skutečně netrénoval. Ke své kondici jsem přispěl alespoň tím, že jsem na rozdíl od víkendu vykouřil jen 5 cigaret.
V úterý jsem si na zkoušku koupil špičku nikorett a po příchodu domů jsem ji hned vyzkoušel. Trochu mě to škrábalo v krku, ale jinak se nic nedělo. Musím říci, že mě ta špička moc nenadchla a mohem víc dobře mi dělá špička Paipo i když ta je prosta nikotinu. Počasí sice nebylo nic moc (inverze), ale bylo jasné, že běhat se půjde. Vytáhl jsem i Radima (v poslední době je tak línej, že ho musím vyhánět skoro násilím). Svým "brbláním" mě tak otrávil, že se mi vedle něj nechtělo ani běžet a tak jsem proti svým zvyklostem vyrazil jak postřelený kanec. Po pár stech metrech jsem zaznamenal, že syn skoro mizí v mlžném oparu za mnou a já tak mohl trochu ubrat. Neběžel jsem sice tak rychle jako na začátku, ale přesto dost rychle na to, abych mohl zaznamenat, že mezičasy mám zřetelně lepší než obyčejně.
"Škoda nevyužít takhle rozběhnutého tréninku." Pomyslel jsem si. "Dnes bude výběh prostě ostřejší." Rozhodl jsem se a jal se s ještě větší vervou ukrajovat další metry bahnitého terénu. Běželo se mi skutečně skvěle
(až mě napadlo jestli to nesouvisí s tou špičkou nikorett - tělo prostě dostalo svou dávku nikotinu-takže je v pohodě a přitom se nezahltilo "spalinami" z cigarety - každopádně to budu sledovat a dám vědět).
Ani jsem se nenadál a byl jsem na obrátce (již předtím jsem se rozhodl, že poběžím 10 km). V duchu jsem pochvalně kvitoval mezičas necelých 24 minut, což s přihlédnutím k tomu, že zpáteční cesta je rychlejší, dávalo předpoklad času kolem 47 minut. Přitom oficiální osobák na silnici mám přes 49 minut! V nezměněném úsilí jsem pokračoval domů pln očekávání, jaký finální čas bude svítit na mých stařičkých hodinkách v cíli. Radima jsem kromě začátku vůbec neviděl, protože zase běžel jen 6 kilometrů a zas o tolik rychlejší jsem nebyl, abych ho dohnal. Vysokou intenzitu běhu jsem udržel až do konce a čas lehce nad 46 minut mě naplnil uspokojením.
Až do mého prvního závodu roku, kterým bude Kbelská desítka bych už rychlostně trénovat neměl (alespoň to tak cítím) a na závodě samotném budu od sebe očekávat každopádně osobák. Když to bude o minutu, nebude to tak špatné, ale abych byl spokojen úplně, musel bych se zlepšit o 3-4 minuty.
Aby byl zápis ze včerejška kompletní, musím se pochlubit, že jsem poprvé za posledních 25 let vykouřil méně než 5 cigaret a sice 4. Hurá. Tak se mějte a nelenošte. Venku je ideální počasí pro běh, tak se jděte proskočit. Já musím ještě čumákovat v práci a domů přitáhnu až za tmy. Vzhledem k tomu, že nejsem sova, půjdu běhat až ve čtvrtek.

Koukni pravdě do očí!

11. února 2008 v 14:13 | Šnek |  Běh
Můj víkendový (8.-10.2) trénink dopadl více méně podle předpokladů.
V pátek jsem vyrazil ještě pln entuziasmu z povedeného čtvrtečního tréninku. Vydrželo mi to však jen pár prvních kroků.
Vzhledem k tomu, že jsem se před během trochu najedl a ještě k tomu si dal dokonce cigaretu, byl jsem těžký jako slon
a funěl jak vzpěrač
(dokonce jsem měl ještě jeden projev vzpěračů, ale o tom se nebudu rozepisovat). Neurazil jsem ani kilometr, když mě přepadla jen těžko odolatelná chuť se vrátit domů. Měl jsem co dělat, abych nepodlehl. Nejvíce mi pomohl to, když jsem si představil, jak bych se sám před sebou styděl, kdybych se vrátil.
To zafungovalo a já mohl již bez podobných "návalů" pokračovat. Tempo bylo ale velmi volné a přesto se mi po velkou část běhu nedostavily obvyklé příjemné pocity, kterými mě tato aktivita obyčejně dopuje. Doslova jsem se trápil. Nakonec jsem zdolal 11 km v čase 58 minut. Proč se mi běželo tak špatně? To je celkem jasné. Jednak to bylo způsobeno předešlým ostrým během a potom také tím zmíněným jídlem a hlavně cigaretou. Musím si prostě dávat bacha, abych několik hodin před během nevzal "čiko do huby".
Ale i na tomto případu je vidět, že z hlediska kouření není cesty zpět, protože kdybych se vrátil na těch 10-13, tak by výkonnost šla pravděpodobně na několik týdnů nebo měsíců na nižší úroveň než předtím a to nemluvě o tom, kdybych se vrátil na původní třicítku.
V sobotu jsem vyrazil v popoledním Slunci tak, aby mi neunikla tenisová čtyřhra
(to jsem ještě netušil, že se ti poslanečtí pupíci zase nebudou moci dohodnout na prezidentovi a že ČT bude poměrně nesmyslně pokračovat ve vysílání na dvou programech a já tak o kus tenisu podobně jako v pátek přijdu - pěkně mě nakrchli
a to ještě druhé kolo bude tento pátek, takže zase přijdem o světový pohár v běžeckém lyžování - a to vše kvůli takové šaškárně!!!).
To jsem ale naštěstí při běhu nevěděl, protože jinak bych se ve snaze dostat ze sebe rozladění asi úplně vyždímal, což by nebylo vzhledem ke čtvrtečnímu ostrému tréninku právě nejvhodnější. Takto jsem běžel jen volně a v klidu si vychutnával krajinu a nádherné počasí. Bylo sice ještě poměrně dost bahna, ale dalo se vykličkovat. Celkem jsem zdolal 14 kilometrů v čase 77 minut.
V neděli jsem běhat nešel, protože se hrála divizní soutěž družstev v šachu a my hostovali na Sokolu Plzeň. Normálně bychom byli vysokým favoritem, ale tentokrát nám chyběli čtyři hráči základní sestavy. Vzhledem k tomu, že se hraje v osmi, tak nám vlastně chyběla polovina týmu, což se nám mohlo stát osudným. Naštěstí nestalo a my zvítězili přesvědčivě 6,5:1,5, k čemuž jsem přispěl bodem i já. Stále tak ještě zůstáváme ve hře o postup do 2.ligy.
Domů jsem se dostal až v půl čtvrté. Musel jsem se najíst, protože jsem od snídaně kromě kousku čokolády nic nepozřel (při šachách se mi osvědčilo nejíst). Nebylo pak už ani pomyšlení, že bych šel ještě běhat. Mohl bych dopadnout jako vlk v Karkulce, že bych s plným břichem spadnul do studně. Ale na toto roční období, nádherné počasí mě přece jen mocně vábilo ven. Vyřešil jsem to tak, že jsem poprvé v tomto roce osedlal Barbara.
Nebyl to ani žádný trénink, jen jsem si volně vykroužil 13 kilometrů. Moc dobře se mi ale nejelo, což přikládám hlavně plnému břichu.
Jako vždy o víkendu, se mi trochu hůře dařilo plnit povolený kontingent čik. V pátek 7, v sobotu 6 a v neděli zase 7. No nic moc, ale hranice nepřekročena. Dneska to bude lepší?! Rozhodně ne horší!

Jako dobře promazaný stroj

9. února 2008 v 12:35 | Šnek |  Běh
Večtvrtek jsem se k běhání konečně dokopal a stálo to zato. Za jarního počasí jsem vyběhl poměrně svižně, tentokrát i s Radimem. Drželi jsme se bok po boku necelý kilometr. Potom se mi začalo zdát tempo příliš ostré, tak jsem lehce zvolnil. Přesto jsem se nijak neflákal a vzdálenost mezi námi se ustálila na nějakých 50 metrech. Mezi 2-3 kilometrem jsem si uvědomil, že už jsem dlouho netrénoval střídavým tempem. Dnes tomu nic nebránilo. Na nic jsem nečekal a zrychlil tak prudce, až mě to samotného překvapilo. O mnoho rychleji bych už běžet nedokázal. K synovi jsem se blížil rychlostí jako bych jel na Arabovi,
zatímco on by měl pod sebou Barbara. http://behyaostatni.blog.cz/0711/zebracka-25-2007 . Brzy jsem se taky jako střela prohnal kolem něj a jak já s oblibou říkám, zmizel mu za horizontem. Radim běžel navíc jenom 6 kilometrů, takže jsme se viděli až doma. Já jsem před 4 kilometrem opět poněkud zvolnil. Sil mi však neubývalo a proto jsem si podobné zrychlení (o délce zhruba kilometru) ještě dvakrát zopakoval. Trasu 12,5 kilometru jsem nakonec zvládl za pěkných 59 minut a k tomu je ještě nutno připočítat i to, že jsem často musel kličkovat mezi normálním a hlubším bahnem a neustále se vyhýbat všudypřítomným loužím.
Ve středu jsem vykouřil 6 čik, zatímco ve čtvrtek pouhých 5 tyčí.
V pátek bych chtěl jít běhat zase, stejně jako v sobotu. Rozdíl bude v tom, že první den dám asi jen 10 km volně, zatímco ten druhý zvolím něco ostřejšího a delšího. V neděli se k tréninku zřejmě nedostanu, protože hraju opět šachy za družstva
a ještě k tomu budeme hosté v Plzni.

Běhy a shánění "běžek"

6. února 2008 v 11:59 | Šnek |  Běh
V sobotu(2.2.) jsem se kupodivu i přes porušení životosprávy cítil výborně. Sotva jsem vytrávil snídani, hotovil jsem se k výběhu. Chtěl jsem stihnout i začátek Fed cupu proti "sestrám" ze Slovenska.
Počasí bylo slušné, takže jsem hodlal zdolat alespoň 12 km. Běželo se mi "svěže", což byla
po posledních dvou nevydařených trénincích příjemná změna. Bez většího jsem zvládl 14 kilometrů v čase 70 minut.
Příjemné rozpoložení na těle i na duchu se projevilo i tím, že jsem se večer měl ještě protáhl při 40 minutách silových cvičení. V počtu cigaret jsem se vrátil do povoleného rozmezí (6).
V neděli bylo počasí nádherné (jasno a +5 °C),
takže bylo předem jasné, že vyběhnout musím i kdybych nechtěl. Tradičně jsem na začátku volil volnější tempo (asi tak 5,5 minuty na kilometr), které mi vydrželo až na kilometr třetí. Tam najednou
jako by mě někdo polil živou vodou, cítil jsem, že musím chtě nechtě přidat. Prostě se mi z ničeho nic začalo běžet úplně skvěle (přesto, že ani před tím to nebylo špatné).
"Dám si po nějaké době desítku pod 50 minut." Pomyslel jsem si. "Sice mám z úvodu nějakou ztrátu, ale to by se možná dalo dohnat." A taky že jo. Mohutnými skoky jsem se blížil k otočce v polovině naplánovaného úseku. Neběžel jsem úplně naplno, ale moc k tomu nechybělo. Mezičas 25 minut dával tušit, že "ztráta" z úvodní části byla zlikvidována a konečný cíl pod 50 minut bude splněn.
V nasazení jsem pokračoval po celou zpáteční trasu. Finální čas pod 49 minut byl pro mě více než uspokojivý (o minutu lepší než můj oficiální rekord na silnici). Vykouřil jsem 6 cigaret.
V pondělí jsem byl tradičně dlouho v práci a po ní jsem navíc vyrazil shánět nové krosové botky (nekoupil jsem, ale viděl jsem dva kandidáty - jedny Niké za 1990 /k této značce běžeckých bot však chovám nedůvěru/ a adidasky za 1300), takže trénink pochopitelně nebyl. Kouřový účet se zastavil opět na 6 čikách.
V úterý jsem byl na služebce v Praze. Místo oběda jsem se skočil podívat do dvou obchodů, jestli tam nenatrefím na vytoužené NB M783GR. V prvním jsem neuspěl (v Triexpertu tuto značku ostatně ani nevedou, vyzkoušel jsem si tam několik "Asicsů", ale buď neseděla velikost a nebo cena - nicméně musím vyzdvihnout ochotnou a zřejmě i odbornou obsluhu), ale v Kotvě světe div se ano. V tom málu co jim tam zbývalo (říkali, že s touto značkou již končí), měli dokonce i moji velikost. Jenom cena 2500,-Kč byla hodně divná. Na internetu se totiž tento typ dá koupit za 1600. Nicméně botky jsem si vyzkoušel a … a stejně to nebylo ono. Trochu mě tlačili ve špičce, takže jsem alespoň zjistil, že pokud si je budu objednávat přes ten internet, musím chtít o půl čísla větší. Myslel jsem si, že po příjezdu domů půjdu trénovat, ale jak jsem otevřel dveře, padla na mě stejně jako již několikrát v poslední době lenora. Myslel jsem si, že si večer alespoň zacvičím, ale ani to se neuskutečnilo. Prostě bída. Ono by to asi stejně nebylo příliš rozumné, protože celá rodina má nějakou chřipku
a cvičit v prostředí plném virů není právě to nejrozumnější. Alespoň kuřbu jsem udržel pod kontrolou (6). Přece jen jsem však měl alespoň nějaký pohyb, protože jsem nachodil ve svižném tempu asi 7 km.
Dnes ve středu asi taky nepotrénuju, tak snad až ve čtvrtek.

Selhání systému

4. února 2008 v 16:11 | Šnek |  Ostatní
Ve středu (30.1.) jsem běhat skutečně vyrazil. Času však nebylo mnoho, tak jsem výjimečně zvolil pouze 6 km. Zpočátku jsem se cítil celkem dobře, tak jsem si řekl, že dám nějaký lepší čas (26-27 minut). Brzy jsem však svůj plán musel změnit. Padla na mě jakási únava,
ani nevím z čeho. Nechtěl jsem se nějak výrazně mučit, takže mé tempo postupně klesalo na úroveň, které já říkám volná a v závěru jsem se dokonce blížil tempu regeneračnímu. Potom ani nemohlo překvapit výsledných 30 minut.
Ve čtvrtek jsem původně chtěl jít běhat taky, ale nějak se mi nechtělo, tak jsem se na to "vyprd". Stejně jako předešlý den jsem vykouřil pouze 5 cigaret.
V pátek jsem se chystal běhat téměř najisto, ale padla na mě nějaká blbá nálada, v práci mě ještě něco naštvalo a ještě ke všemu jsem čekal na autobus, který vůbec neměl jet. Když jsem pak přišel domů, tak místo abych se z toho jako obyčejně šel vyběhat, zakouřil jsem si a v zápětí jsem si "šlehnul" ještě druhou!
"To je teda hnus." Nadával jsem si v duchu. "Místo toho aby ses proskočil, tak hulíš jako fabrika? No ale už se nedalo nic dělat. Co se stalo nedalo se odestát.
Ještě ke všemu se mi začalo chtít spát,
tak jsem se nebránil a zavrtal se do pelechu. To ostatně bylo
asi nejlepší, co jsem mohl v tomto rozpoložení udělat. Vzbudil jsem se asi v šest večer a hned
všechno vypadalo lépe. Najednou se mi chtělo sportovat. Venku však už byla tma, tak zbývaly jen "vnitřní" aktivity. 35 minut jsem se proletěl na ortopédu a v dalších 40 minutách protáhl tělo při silových sestavách. Jak jsem si však schrupnul, v noci ne a ne usnout, takže jsem šel spát až mezi 1 a 2 hodinou po půlnoci a "díky" tomu a také "díky" těm 2 cigaretám odpoledne, jsem překročil o jedno čiko povolený denní kontingent. Pracovní týden jsem tedy nezakončil právě nejslibněji. Mohu však přislíbit, že o samotném víkendu to bylo podstatně lepší, ale o tom stihnu napsat nejdříve ve středu.