---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Leden 2008

Takhle to tedy je!

31. ledna 2008 v 9:06 | Šnek |  Ostatní
V pátek (25.1.) jsem se k běhu nemusel příliš pobízet. Když jsem přijel z práce, tak jsem se nějak automaticky začal převlékat do sportovního a najednou koukám, že jsem v lese. Necítil jsem se nijak mimořádně, což byla oproti dvěma posledním tréninkům docela změna, ale nebylo to tak hrozné. Svých 11 km jsem zaběhl "volným stylem" za 58 minut. Za celý den jsem vykouřil
6 cigaret a to i přes to, že jsem večer popíjel víno a šel hodně pozdě spát.
V sobotu jsem plánoval, že se protáhnu poněkud více. Říkal jsem si, že pokud se mi poběží dobře, mohl bych po dlouhé době zkusit i "úseky". Čas startu jsem opět zvolil mezi 1 a 2 kolem SP v obřím
slalomu žen. Už při prvních krocích jsem cítil, že to bude lepší, než předešlý den. Nijak jsem se nehonil a přesto jsem měl na čtvrtém kilometru čas pod 19 minut. Tím bylo také rozhodnuto, že dám i úseky. Ještě přes dva kilometry jsem pokračoval v nezměněném tempu, než jsem se dostal ke kopci, který jsem si pracovně pojmenoval Mučírna.
Pro ty, kteří nečtou mé stránky pravidelně připomínám, že se jedná o asi 450 m dlouhý a prudký kopec, který vybíhám jak já říkám na maximálku a dolů ho jen velmi zvolna vyklusávám. Docela jsem byl zvědav, jak se organizmus s touto dlouho nezkoušenou zátěží vypořádá. Upřímně řečeno, nic moc. S největším sebezapřením jsem zvládl 5 opakování. V minulém roce jsem se po těchto úsecích většinou cítil skvěle a domů jsem běžel jako vítr. Tentokrát jsem dělal čest svému jménu a domů lezl jako šnek. Ještě jedno jméno ze zvířecí říše mě napadlo, protože jsem byl utahaný jako kůň.
Konečný čas na celkových 17 kilometrech byl 84 minut. Ani nevím proč, ale večer jsem se ještě půl hodiny protáhl při silových cvičeních. Vykouřil jsem opět 6 čik.
V neděli nebylo počasí nic moc (déšť, silný vítr), ale ne zas tak hrozné, abych nemohl běhat. To že jsem nešel, způsobily dvě věci. Jednak jsem měl na krku opět domácnost a druhak jsem se cítil docela unavenej. V posledním týdnu jsem si totiž poněkud zvýšil tréninkové dávky, protože se mi zdálo, že v důsledku omezování kouření se mi nějak vzdouvá břicho. Večer mi ale bylo líto, že bych celý "volný" den nijak nesportoval, tak jsem si dal 40 minut silových cvičení. Za neděli jsem vykouřil "rekord" celého týdne, 7 cigaret. Přesto jsem byl spokojen, protože to je stále v povoleném rozmezí 5-7 kusů a jak víte, měl jsem z víkendu velké obavy, jestli se v tomto intervalu dokážu udržet (doma jsem vždy kouřil mnohem více než kdekoliv jinde). Po úspěšném překonání dnů volna už definitivně věřím, že se v povoleném rozmezí udržím dlouhodobě, což bude pevný odrazový můstek k vyrovnání se se závislostí úplně. Zatím jsem takzvaný noční kuřák, protože mezi východem a západem Slunce vykouřím 1 cigaretu a všechny ostatní v noci.
V pondělí opět dlouhá práce, takže trénink nic (kromě asi 20 shybů na hrazdě) a návrat opět k 5 cigaretám.
V úterý jsem běhat šel, ale byl jsem jako mrtvola. Celý den jsem byl na školení o hladu a žízni a tak když jsem přijel domů, musel jsem vše chtě nechtě doplnit i když to před během není právě nejvhodnější.
No a potom, vzhledem k tomu, že jsem od snídaně nekouřil (za normálního stavu si dám jednu v 6 po snídani, druhou ve 12 po obědě, třetí po 18 po večeři a dvě v noci), dostal jsem chuť i na čiko, kterému jsem bohužel neodolal. To pak byl běh. Tentokrát se mnou byl letos teprve podruhé syn Radim. Byl nějak nažhavený a od začátku vyrazil jako srna. Půl kilometru jsem se ho držel, ale pak jsem musel na jeho tempo rezignovat. Připadal jsem si těžký jako žok a i se mi hůř dýchalo (podobně jako před snížením počtu cigaret). Vida jaký má ta cigareta před během výrazný vliv. Při posledních trénincích jsem nekouřil před během 3-4 hodiny a dýchalo se mi skvěle. Člověk by řekl, že u tak dlouholetého kuřáka už je jedno, jestli si dá poslední cigaretu jednu nebo třeba 4 hodiny před během a ono ne. Rozdíl je to velmi velký a já si toto poznání důkladně zapisuji za uši.
Radima jsem brzy viděl jen jako vzdalující se bod na obzoru. V lese mi zmizel docela. Když jsem ho nespatřil ani na dlouhém, přehledném úseku vedoucím na čtvrtý kilometr, bylo mi jasné, že syn běží kilometrů jenom 6 a že určitě hodlá atakovat svůj osobák. Já jsem zarputile pokračoval dál. Věděl jsem sice, že z tohoto tréninku žádné skvostné pocity mít nebudu, ale nechtěl jsem se tak snadno vzdát. Vůlí jsem se dotlačil alespoň na 6 kilometr. Trápit se ještě dál rozhodně nemělo smysl a tak jsem to otočil. Byl jsem tak "zdachmanej", že jsem se ani nepodíval na mezičas. Krátce po obrátce mě dokonce přepadla taková lenora, že jsem chvíli musel dost intenzívně bojovat s tím abych nepřešel do chůze.
Ale vydržel jsem a když jsem za pár minut probíhal kolem nějaké pani, která mě povzbuzovalo, zmátořil jsem se úplně. Poslední asi tři kilometry už se mi běžely docela dobře, protože tělo zřejmě částečně vytrávilo, plíce vydýchaly tu cigaretu a odkyselil se mi organizmus (z úvodního přepálení). Celkem jsem těch 12 kilometrů zaběhl za poměrně překvapivých 59 minut. Za celý den jsem vykouřil opět jen 5 cigaret. Dneska (středa) se možná dostanu domů o něco dříve, tak se mi možná podaří
"proletět" před setměním pár kilometrů. Uvidíme.

Kouzelná moc podvědomí.

26. ledna 2008 v 12:01 | Šnek |  Ostatní
Jakjsem v předešlém článku zmínil, omezil jsem od počátku týdne kouření. V pondělí jsem důsledky toho nemohl při tréninku nijak posoudit, protože se prostě kvůli pracovní vytíženosti žádný nekonal. Úspěch jsem zaznamenal alespoň na poli vůle, protože jsem vykouřil jen 6 lehkých cigaret.
V úterý jsem přijel z práce již v půl čtvrté a tak jsem se pln nadšení rychle převlékl do běžeckého a vyrazil do lesa. Stejně jako v drtivé většině zimních tréninků jsem běžel volně. Povrch byl už bezpečný, takže jsem se na něj nemusel nijak soustředit a mohl se kochat krajinou a pohybem samotným. Záhy jsem se však oddal své oblíbené kratochvíli kterou provozuji často když běžím volně sám a v pohodě. Tou činností je "přemýšlení o nesmrtelnosti chrousta". Přemýšlení prostě jen tak o různých věcech. Důležité je jen myslet pozitivně. To pak člověk běží ani neví jak a kilometry ubíhají jak "na běžícím pásu".
Proto jsem se ani nenadál a měl jsem za sebou 5,75 km. Pokračoval bych i dál, ale to bych se vrátil za tmy. Musel jsem to chtě nechtě otočit. Pro statistiku jsem si zkontroloval mezičas a jaké bylo moje překvapení, když jsem na hodinkách uviděl čas necelých 28 minut. Nechtělo se mi věřit.
"V počínajícím šeru ses třeba překoukl." Říkal jsem si v duchu.
Proto jsem se musel ještě jednou ujistit. Na stopkách sice bylo přes 28 minut, ale to proto, že mezitím nějaký čas pochopitelně uběhl. Abych vysvětlil svůj údiv. Na téměř shodné trati, jsem minulý rok na vrcholu formy zaběhl svůj tehdy senzační osobní rekord na 12 km v hodnotě 54 minut a teď to vypadalo, že zaběhnu volně vzdálenost jen o 500 m kratší za stejný čas!
"Jak to? Co se děje!?" Ptal jsem se sám sebe v duchu.
Jedno vysvětlení mě napadlo ihned ale aby to souviselo s kouřením se nezdálo být reálné. Vždyť jsem se nacházel teprve ve druhém dni snižování a bez ohledu na to, že jsem měl ten den v plicích pouze 2 cigarety (po snídani a po obědě), nemohlo tělo reagovat takovým prudkým zlepšením.
Daleko více se zdála pravděpodobná jakási podvědomá reakce organizmu, který se snažil dávat najevo, že se mu současný stav zamlouvá daleko více než ten předešlý.
Celou cestu zpátky jsem analyzoval doslova každý svůj pohyb, ale na nic jiného jsem nepřišel. Prostě se mi běželo neuvěřitelně nádherně, tělo plné síly, plíce "narvané" vzduchem a duše vysoko nad stromy. Takříkajíc levou zadní jsem doběhl za 54 minut s pocitem, že kdybych chtěl, mohl jsem být o 2-3 minuty rychlejší. Nemínil jsem popsanému stavu přikládat nějaký vážnější význam, ale už jsem se těšil na čtvrtek, kdy jsem hodlal trénovat ve stejných podmínkách (teplota, trať, počet vykouřených cigaret, denní doba apod.). Pokud by se potvrdilo prvotní "podezření"; že cigarety mají na mě tak negativní vliv; přestávalo by se mi mnohem líp. Večer jsem ještě pln euforie cítil přebytek síly, takže jsem se "musel" asi 40 vytáhnout na hrazdě (samozřejmě ne najednou), což je při mé váze docela výkon. Za celý den jsem vykouřil o jednu cigaretu méně než den předešlý a nějaké větší problémy (absťáky apod.) jsem nezaznamenal. Stejně tak zatím nepředpokládám, že bych používal nějaké nikotinové náhražky, jako náplasti či žvýkačky (až na jednu výjimku, ale o tom až zítra). Tyto řádky píši ve středu v 17:06 a mám v sobě opět jen 2 cigarety neboli jak se říká "čika". Domů se dostanu ve čtvrt na sedm, takže se maximálně trochu protáhnu,
ale ve čtvrtek, ve čtvrtek se ukáže.
Je čtvrtek ráno a už se nemůžu dočkat odpoledního běhu. Zatím jen "dorekapituluji" včerejšek. Vykouřil jsem opět jen 5 cigaret, ale večer jsem se musel dost držet, protože ve mě trochu hlodal červík pokušení. Vydržel jsem však a "potrestal" své tělo za tu nezřízenou touhu několika desítkami shybů (většinou je moc nepočítám - mám v bytě hrazdy dvě a když jdu kolem, tak se občas vytáhnu 5-6 krát v kuse). Pomohla mi taky špička Paipo, kterou jsem si koupil v úterý. Je to jen taková trubička ve tvaru cigarety, ve které je náplň z aromatických olejů (náplň by údajně měla vydržet 8 hodin používání). Špička se samozřejmě nezapaluje a neobsahuje žádný nikotin. Její hlavní efekt spočívá v náhradě manipulace s klasickou cigaretou. Závislák s ní manipuluje jako s cigaretou a nádavkem k tomu získá ještě příjemnou chuť v ústech (podobně jako při použití ústního spreje, jen toto je jemnější). Pokud by to někoho zajímalo, tak zde je odkaz: http://www.mypaipo.eu/paipo/
Počasí dnes zatím není nic moc, ale odpoledne se vylepší a bude ideální běžecké "klima". "Modlím" se aby úterní mimořádné fyzické vzepětí bezprostředně souviselo se sníženým přídělem cigaret, přesto že vím, že to není možné. Definitivní jistotu ale budu mít až dnes večer…
(pátek ráno) Nádhera! Nebo něco mezi nádherou a parádou!! Běžel jsem 17 km, nebo spíše letěl.
Připadal jsem si, jako bych měl navíc jedny plíce. Tělo pracovalo jako skvěle promazaný stroj a nekompromisně jsme předbíhal i cyklisty.
Né. Kecám. Běželo se mi sice dobře, ale už to nebyla taková euforie jako v úterý. Přesto je nepopiratelné, že snížený příděl cigaret se na mé výkonnosti nečekaně zřetelně projevil. Tu 17-ku jsem zvládl za 80 minut, což je s přihlédnutím k tomu, že jsem běžel volně (přiznám se bez mučení, že občas jsem zrychlil téměř na plné obrátky, zvláště mezi 11-13 kilometrem, když jsem zjistil že běžím na osobák v hodinovce, který nakonec skutečně padl /13100m/.
Ve čtvrtek jsem vykouřil opět jen 5 cigaret a stále nepociťuji nějaké náznaky větších absťáků. Myslím, že se mi to odříkání neprojevuje ani na zhoršení nálady, jak bývá v těchto situacích zvykem. Spíše bych řekl, že jí mám lepší, protože mě povznášejí myšlenky na to, že jsem si dokázal poručit, na to že budu menší závislák a na to jak státní kasa dostane ode mě mnohem méně peněz než očekávala. Zdravotně jsem na tom jak vyplývá z předešlých vět výborně, jen se mi asi začínají po mnoha letech dělat na rtu dva opary (v internetové debatě o odvykání kouření jsem si našel, že to bývá častým jevem, který by však měl po několika týdnech odeznít) a ještě nějak hůř vidím (rozostřené vidění), což však s odvykáním nemusí souviset (ale začalo mi to po pár hodinách odvykání). Doufám, že nakonec ze mě nebude slepý nekuřák, obsypaný opary.
O víkendu plánuju alespoň dva výběhy. Jeden dnes (kolem 10 km) a druhý zítra (kolem 15 km). V neděli bude asi hnusný počasí, tak si "šlehnu" jen nějaké cvičení. Trochu se bojím, abych ve volných dnech vydržel při své odvykací kůře, protože přece jen budu muset čelit častějšímu pokušení. Doufám, že vydržím a nebudu se muset v pondělí za sebe stydět.

Prokletí závisláci

23. ledna 2008 v 14:18 | Šnek |  Ostatní
V pondělí 21.1.2008 jsem zahájil avizovanou 2.etapu odvykání kouření. Kouřím od 15 let, bez sebemenšího pokusu o přestání nebo nějakou regulaci. Poprvé jsem s tím začal něco dělat na počátku roku 2006. Tehdy jsem z průměru 30 cigaret na den snížil objem na "pouhých" 10.
Přiznám se, že hlavní mojí motivací nebylo zdraví, dokonce ani primárně finance, ale paradoxně politici (ať už pravičáci nebo levičáci). V posledních několika letech se totiž docela stydím za to jak nás tito "představitelé národa" reprezentují ať už na domácí nebo mezinárodní scéně.
Naštvalo mě též, jak tito politici bez mrknutí oka zvyšují spotřební daně na cigarety a zároveň
tvrdí, že to dělají kvůli kuřákům, aby jim pomohli a oni tak přestali kouřit. Na druhou stranu ale člověk slyší, jak si ti samí politici už rozdělují "výdobytky" z nového tučného příjmu. Každému je pochopitelně jasné, že jde jen o peníze a ne o nějakou nápravu závisláků. Tak ať si alespoň nechají ty kecy. Myslím, že by bylo docela zábavné, kdyby ti pronásledovaní vyvrhelové společnosti, kterým kdokoliv může beztrestně "vlepit pohlavek", naráz ze dne na den přestali kouřit. Kde by asi vláda vzala chybějících 30-40 miliard ročně?! Že by se ušetřilo na zdravotní péči závisláků určitě také neobstojí, protože ta se podle průzkumů pohybuje kolem 5 miliard za rok. A nutno ještě přičíst i fakt, že tito nezodpovědní lidé by později umírali a pobírali o několik let déle důchod! Jestli to společnosti vážně tak vadí a jestli skutečně jde hlavně o zdraví těch nebohých aktivních i pasivních kuřáků, tak postavme cigarety mimo zákon a bude vymalováno (osobně bych to klidně podepsal už i proto, že manželka s kouřením cigaret dobrovolně určitě nikdy nic neudělá - kouří tolik, že to ničí i tolerantní kuřáky). To se ale z hlavně zmíněných finančních důvodů odpovědným orgánům vůbec nechce.
Ne že bych tady chtěl nějak chránit "sprosté kuřáky", kterým není trapné zapálit si na pracovišti plném nekuřáků, na zastávce plné lidí, v jídelně či cukrárně. Takové jednání nesnáším stejně jako nekuřáci (kouřím pouze doma v "kuřárně", v práci venku na dvoře v "kuřárně" a jen velmi zřídka někde venku, ale to si vždy dávám pozor, abych s tím neobtěžoval, jednak proto že nechci být obtížným hmyzem a druhak proto, že kdybych viděl jak někomu můj kouř vadí, tak by mi ta cigareta moc nechutnala - do hospod prakticky taky nechodím /1-2 za rok/, takže tam taky neobtěžuji i když tam je podle mě stejně ráj kuřáků /přijde mi docela srandovní představa jak si nekuřák jde ničit zdraví do hospody
tím, že se prolévá lihovinami, ale zároveň naříká, že mu vedle sedící kuřák ničí jeho neposkvrněné zdraví/ stejně jako jsou jídelny, mléčné bary, tělocvičny apod. rájem nekuřáků). Chce to prostě jen více tolerance jak od kuřáků, tak i od nekuřáků. Mě taky dost vadí pach kávy a neodvážil bych se někoho uzurpovat tím, že by si ji musel chodit vypít na chodbu, nebo někam do zastrčené uličky. Musím si to prostě vyřešit sám se sebou, ať už buď tím, že odejdu, vyvětrám, nebo do těchto "nebezpečných" prostor nechodím - pokud to jde. Teď mě tak napadlo: Zakažme tedy ve všech hospodách všechny návykové látky (nejen kouření, alkohol, ale i kafe). To potom teprve budou stánky zdraví a pohody. Jen nevím, kdo je bude financovat.
No to jsem se rozepsal podstatně více než jsem chtěl a vidím, že vedle toho politického důvodu (nechci prostě dávat do státního rozpočtu na daních více než je nezbytně nutné) je u mě podobně významný důvod společenský (nechci obtěžovat a nechci být obtěžován).
Ale zpět k počátku roku 2006. Byl to pro mě zásah dost drastický a zprvu mi to dělalo velké problémy. Po prvních pár týdnech jsem se s tím ale nějak srovnal a bylo to čím dál tím lepší. Kromě výše uvedených důvodů mi dělalo radost i to, že jsem se dokázal překonat a že i přes výrazné zvýšení spotřební daně odvedu politikům mnohem menší prostředky než před tím.
Toto omezování mi více méně vydrželo až do těchto dnů (celé dva roky jsem se ale musel hlídat a v posledních měsících už byl průměr na den spíše 13 než 10 cigaret).
Vzhledem k tomu, že spotřební daň několikrát vzrostla a politická kultura řady našich představitelů je ještě nižší než před 2 roky, byl nejvyšší čas zahájit další etapu odvykání.
Ta spočívá ve snížení denního přídělu zhruba na polovinu z poslední doby, tedy 5-7 hřebíků. Věřím že to dlouhodobě vydržím a že to bude předposlední krok k tomu abych se stal zcela nezávislým (kromě závislosti na pohybu tak již nebudu muset užívat žádnou drogu). Tak kdo chce ať mi drží palce a kdo nechce, tak ať nedrží, zlobit se nebudu. Pochopím i to, že mě někdo bude považovat za zbabělce, který v době kdy pronásledovaná armáda kuřáků zoufale potřebuje každou plíci na obranu
proti stále agresivnějším útokům nevěřících, si dovolí mít nejen zaječí úmysly, ale ještě si je troufne realizovat. Nemohu si však pomoci, protože musím "poslouchat své tělo".

S přehledem

23. ledna 2008 v 8:59 | Šnek |  Běh
V pátek18.1. jsem běhat pochopitelně šel. Jak už jsem předesílal, jednalo se o trénink na silnici ve "starých" Mizunech (nemají ještě naběháno ani 500 km). Absolvoval jsem 9 km v čase 50 minut. Běželo se mi dobře a neudálo se celkem nic zvláštního. Za zmínku stojí snad jen to, že led už zmizel úplně všude. Bodejť taky ne když byla teplota 9 °C.
Na sobotu nebyla pro "outdorové" aktivity předpověď příliš příznivá, ale běžcům po silnici jen tak nějaké počasí nevadí. Trochu poprchávalo, což mě pochopitelně zastavit nemohlo. Chtěl jsem běžet o něco více než 10 km, ale ne zase o mnoho. Taky jsem chtěl stihnout v televizi lety na lyžích
z Harrachova, takže bylo pravděpodobné, že zvládnu něco kolem 12 km. V první polovině trati jsem běžel jako vítr. Alespoň jsem si to myslel. Jak to je ve skutečnosti mi došlo až na obrátce. Jak jsem se otočil domů, opřel se do mě silný vítr, který mi do té doby pomáhal. Teď jsem naopak s ním musel těžce bojovat. Nebylo to ale zdaleka tak hrozné, zvláště proto, že většina trasy vedla pod milosrdným krytem lesa. Když jsem přiběhl domů, na stopkách mi tak svítilo slušných 61 minut.
V neděli mě čekal veledůležitý zápas v divizní soutěži týmů proti Tachovu. Soupeře jsme přivítali v roli velmi mírného favorita. Přesto bylo jasné, že nás nečeká nic lehkého, zejména když oba týmy věděly, že poražený z tohoto zápasu s největší pravděpodobností ztratí naději na postup do 2.ligy. Obě družstva nastoupila oslabená o 2 hráče základní sestavy. Zatímco mi jsme jejich místa dokázali zaplnit kvalitními náhradníky, Tachovským se to podařilo jen na jednom postu a tak nastupovali pouze v 7 lidech. Vedení 1:0 tak bylo pro nás dobrým startovacím impulsem.
Od počátku do konce se situace na většině šachovnic vyvíjela v náš prospěch, takže ani nepřekvapilo poměrně vysoké konečné skóre, které po 4 hodinách svítilo na "výsledkové tabuli" 6:2 (jedna prohra, 2* remíza, 5* výhra). Jedno z těch vítězství bylo i moje. Jako téměř vždy jsem končil jako poslední. Přesto, že mi to trvalo tak dlouho, neřešil jsem proti jindy nebezpečnému soupeři žádné větší problémy a s přehledem ji dovedl do vítězného konce.
Večer jsem cítil potřebu se trochu protáhnout, tak jsem si naordinoval 30 minut silových cviků (hrazda, sedy lehy proti tyči, kliky, točna).
Od pondělka mě čeká zahájení 2.etapy přestávání kouření, tak uvidíme jak se to promítne do celkové kondice.

Botky samochodky.

18. ledna 2008 v 13:12 | Šnek |  Běh
V úterý 15.1. jsem běhat skutečně byl a nelitoval jsem. Naordinoval jsem si podobnou trasu jako v neděli (8,5 km). Důsledně jsem se snažil vybírat úseky bez ledu, což se mi docela dařilo. Většinou jsem se tak pohyboval po několika centimetrech zmrzlého sněhu. Stejně se divím, jak dlouho se při těchto teplotách sníh i led v lese drží. Mimo les už samozřejmě dávno není po sněhu ani památky. Cítil jsem se celkem slušně, jen mi ze začátku připadalo, že mám nějak ztěžklé nohy. S tím koresponduje i výsledný čas 43 minut.
Ve středu jako obyčejně nic (jen asi 20 shybů na hrazdě).
Čtvrteční teplé počasí k běhu přímo vybízelo, takže já slabá povaha jsem pochopitelně nemohl odolat. Musel jsem se však zříci terénu, protože již tak rozbahněný povrch byl v noci ještě čerstvě zkropen lijákem. Vyšší teplota ve spojení s deštěm způsobila alespoň to, že ještě více narušila ledový příkrov lesních silnic a já se tak mohl osmělit běžet celý trénink po asfaltu. Kromě jednoho místa (asi 500m), kde jsem se musel opravdu doslova šourat,
byl povrch pouze mokrý. Na kopcovité trati se mi běželo skutečně výborně a kdybych se záměrně nebrzdil, letěl bych jako "vítr". Na mé poměry pochopitelně. I tak ale konečný čas 39 minut není zlý.
Mladší syn Radim se mnou opět nebyl, protože je pořád nějaký nachcípaný, takže letos naběhal jen bídných 8 km. Příští týden jede na hory, tak bude mít alespoň nějaký pohyb.
Dnes v pátek je počasí stále slušné, takže by byl docela hřích nevyrazit do "běžecké stopy". Bude to ale muset být opět po silnici. Klouzat by to už nemělo vůbec, tak asi zkusím obout stará silniční Mizuna, aby se taky trochu provětrala. Poslední týdny jsem totiž běhal výhradně v terénních Adidaskách (nejsou tak úplně terénní, ale na druhou stranu nejsou tak úplně silniční). Tyhle "Adiho" boty jsem koupil před 3 roky v nějaké slevě za 1200,-Kč. Není na nich uvedené ani žádné číslo ani nějaký název. Dokonce mi ani příliš neseděly, protože jsem si koupil jen o půl čísla větší než u normálních bot a od tohoto výrobce se přece kupují běžecké boty o číslo větší. To ví přece každý. Jen já jsem to nevěděl. Prostě jasný předpoklad k
tomu, aby se z toho vyklubal špatný obchod. Opak je však pravdou. Tyto botky mají již naběháno přes 2000 km a stále mi výborně slouží. Je pravda, že první rok jsem je docela šetřil, ale další dva jsem je používal do těch nejhorších podmínek. Sice se na nich ty kilometry pochopitelně podepsaly, ale pořád vypadají dobře a hlavně dobře šlapou. Jen odpružení už není takové, takže je neberu na silniční běhy delší 15 kilometrů, ale jinak zvládnou všechno. Prostě botky do nepohody.
V sobotu bude asi lejt jako z konve, k tomu silný vítr, tak ještě uvidím jestli nezvolím nějaké domácí
aktivity. Každopádně trénovat budu. To nelze říci o neděli, kdy budu hrát v divizní soutěži týmů šachy v jednom z rozhodujících zápasů o postup proti Tachovu.
Tak mějte pěkný víkend a ať vás počasí netrápí. Na Šumavu bych teď lyžovat rozhodně nejezdil.

Smajlíci - sportovní

16. ledna 2008 v 9:35 | Šnek |  Smajlíci - sportovní
Tady jsou nějací sportovní a podobní smajlíci pro blogery.

Ledoborec na trati

15. ledna 2008 v 10:58 | Šnek |  Běh
V pátek 11.1.2008 jsem nakonec nedělal vůbec nic. Trochu se mi nechtělo a navíc jsem věděl, že můj původní předpoklad o deštivém počasí na sobotu se nevyplní a bude celkem slušně. Proto jsem si naplánoval nějaký delší běh,
takže jsem ani necítil výčitky, že jeden den lenoším.
V sobotu jsem shlédl první kolo obřího slalomu žen
(divím se, že "ryzí sportovec" Ota Černý nám vůbec umožnil se na tento přenos dívat, protože jinak většinu zajímavých sportovních přenosů dává pouze na ČT 4 sport) a čas před kolem druhým využil k tréninku.
Neměl jsem úplně přesnou představu, kolik poběžím. Věděl jsem jen, že to bude více než 10 km a že poběžím volně. Doufal jsem zároveň, že od čtvrtka se trochu zlepšil povrch a že přece jen bude na trati méně ledu. Tato naděje se bohužel nenaplnila a povrch byl prakticky stejně hrozný. Nezbylo než se smířit s tím, že budu muset opět běžet s nejvyšší možnou opatrností. Všechny lesní úseky, kde jsem musel běžet po silnici byly pod ledem. Výhodu to mělo alespoň v tom, že se tam skoro žádní řidiči neodvážili (kromě dvou, pod jedním z nichž jsem málem skončil).
Občas jsem musel prakticky zastavit a jen pomalu se šoupat nohama vpřed,
protože některá místa byla spíše pro motorku s hřeby, nebo ledoborec. Svoje mírné rozladění jsem se snažil rozptýlit tím, že jsem si v duchu skládal dětské říkanky. Tady je kousek, který jsem si zapamatoval:
Ledoborec na trati,
Uhněte mu z cesty,
Chopte se už opratí,
Neb neskončí to hezky,
Všude kolem je tu led,
Nepropadej vzteku,
Na zemi je běžec hned,
Zvlášť když běží štreku.
Vím, dětinské,
ale pro mě zábavné. Navzdory nebezpečnému povrchu a poměrně nevlídnému inverznímu počasí mě trénink bavil a cesta ubíhala poměrně svižně. V lesních úsecích jsem si ani nemusel dávat tolik pozor, protože led občas střídala místa s několika centimetrovou vrstvou "panenského" sněhu.
Záhy jsem si také uvědomil, že nemůžu běžet tam kam bych chtěl, ale že rozumnější
bude si vybírat trasu podle momentálního povrchu. Běžel jsem tak cestou necestou, což mě stálo sice více sil, ale nádavkem se mi zato dostalo pocitu většího bezpečí a také poznání nových zákoutí a pěšin, kterými jsem dříve nikdy neběhal. Proto ani nevím, kolik jsem přesně uběhl. Odhaduji to však na 16 km (90 minut). Díky podmínkám jsem byl ale "zmordován", jako bych uběhl o dost víc.
Vzhledem k tomu, že při trénincích do 20 kilometrů už skoro nikdy nejím ani nepiju (vím, že někteří odborníci by mě zato
vyplísnili, ale mě baví si zocelovat nejen sportovní formu, ale i celkovou odolnost organizmu a jsem si jist, že tímto postupem si nejen neškodím, ale naopak velmi prospívám), jsem v závěru už začínal pociťovat rostoucí hlad.
V neděli bylo počasí nádherné a tak i když jsem s tím původně nepočítal, vyrazil jsem znovu. Do uší jsem si pouštěl výběr Elánů, na očích sluneční brýle (ani nevím po jak dlouhé době, protože díky inverzi posledních pár týdnů Slunce moc vidět nebylo a když náhodou ano, tak jsem měl tu smůlu, že jsem tyto dny zrovna trávil na šachách), třpytivý sníh, prostě pohoda. Jen ten led kdyby nebyl. Ale většinou se mu už dalo vyhnout. Běželo se mi parádně, ale přesto jsem se nechystal zdolávat nějakou větší vzdálenost. Nakonec z toho bylo 8,5 km v čase 45 minut. Víkend jsem si prostě běžecky užil, ale už se docela těším, až zmizí ten led. Sníh mi vůbec nevadí, to je příjemná změna a člověk si navíc pořádně vyčistí boty.
Dneska je opět nádherně, takže je prakticky jisté, že se po práci půjdu opět "proskočit". Nevím kolik to bude, rozhodnu se podle situace. Jisté je jen to, že poběžím volně (rozhodl jsem se, že do
konce ledna budu běhat pouze volně a nebo regeneračně a intenzivnější trénink zařadím až od 1.2.). Tak se mějte a "pozdravujte vlašťovky".

Jak se běhá na ledě.

11. ledna 2008 v 11:39 | Šnek |  Běh
Včera 10.1.2008 jsem byl běhat (mimochodem to byla tento týden vůbec první pohybová aktivita - jsem letos prostě neskutečně línej). I když běhat je dost silné slovo, protože jsem se spíše klouzal. Z víkendové sněhové nadílky totiž zbyl na většině tréninkové trasy silný ledový příkrov. Přestože bylo včera +9 °C, nijak zvlášť se to neprojevilo.
Snad jen tím, že roztátá voda činila led ještě kluzčím. Kdybych věděl dopředu, co mě čeká, asi bych vůbec nevyběhl. Takhle jsem si pořád říkal, že se to zlepší, ale opak byl pravdou. Musel jsem běžet s nejvyšší možnou opatrností, ale i tak jsem se několikrát potácel na hranici zřícení.
Když jsem se za houstnoucího šera vracel nebylo už v lese vidět ani pod nohy, což mě donutilo se ploužit doslova krokem. Výsledný čas 54 minut na 10 kilometrů je proto o to více překvapující. Ale hlavní bylo, že jsem to ve zdraví přežil a dnes rozhodně štěstí znovu pokoušet nebudu. Raději se vyhoupnu do sedla "ortopeda", nebo si jen zacvičím. Zítra bude dost pršet, takže nevím co podniknu, ale v neděli bude hezky, tak se snad budu moci trochu proskočit.

Úspěšný víkend

7. ledna 2008 v 10:44 | Šnek |  Ostatní
Úspěšný víkend
V pátek 4.1.2008 jsem nakonec běhat skutečně nešel. Místo toho jsem si dal alespoň 30 minut silových cvičení. Zato v sobotu jsem si užil. Po dlouhé době se mnou vyrazil i Radim, který se protáhl na 8 kilometrové trase. První "čtyřku" jsme běželi spolu. Nejdříve to synek jako vždy napálil, takže jsem se ho sotva držel. Abych byl upřímný, udržet se ho mi zase až tak velké problémy nedělalo, ale uvědomoval jsem si, že běžíme rychleji, než jsem si naplánoval.
Radimovi však po prvním kilometru došly síly a zpomalil tak výrazně, že jsem převzal vedení já. Tempo sice pokleslo, ale rozhodně se nedalo říci, že bychom se nějak flákali. Na metě 4 kilometrů jsme měli mezičas 19 minut. Zde se Radim otočil k návratu, zatímco já jsem hodlal pokračovat ještě další 2 kilometry. Ještě jsem trošku zvolnil, ale přesto když jsem otáčel na 6 kilometru, měl jsem čas 30 minut. Běželo se mi stále dobře, ale nechtěl jsem se nijak přepínat a proto jsem hodlal ještě více zpomalit. S tím korespondoval i konečný čas 63 minut, který plně odpovídá volnému běhu i když v první části jsem běžel spíše rychleji, zatímco v části druhé se tempo blížilo spíše tempu relaxačnímu.
V neděli 6.1.2008 nás v divizní soutěži družstev přivítal Domažlický A tým. Počasí nám neukázalo právě nejpřívětivější tvář, protože v předvečer zápasu pokryla všechny silnice ledovka, na kterou v průběhu noci napadlo 5 cm sněhu. Cesta byla strašná a velký dík patří oběma řidičům, že nás bez nehody a včas dovezli. Počasí ale byla asi jediná špatná zpráva, protože zápas se nám skvěle vydařil.
Už na startu jsme vedli 0:1, protože domácím chyběl jeden hráč a tak nastoupili jen v 7. Nečekaně rychle jsme přidali druhý bod a záhy třetí (2 remízy). Když naše jediná zástupkyně něžného pohlaví upravila na 4:1, bylo jisté že už nemůžeme prohrát. Při pohledu na zbývající dohrávané partie nebylo možné se zbavit dojmu, že směřujeme k jasnému vítězství. Vítězství jsme pojistili po 4 hodinách hry, kdy náš hráč přijal remízu. Vzápětí jsem já svým vítězstvím (Hra se pro mě zpočátku nevyvíjeli nijak zvlášť, k čemuž možná přispěly i hrací podmínky. Svůj zápas jsem hrál na malém stolečku, kde jsem si nemohl ani opřít ruce. Ještě horší byl výrazný dupot, který se téměř nepřetržitě ozýval ze sálu nad námi. Normálně mi hluk při šachách nevadí a často je mi líto soupeřů, kteří se s tím nedokáží vyrovnat, ale tady to bylo opravdu moc. Naštěstí jsem pozici začal v závěru otáčet a i když jsem se opět dostal do časové tísně, nenechal jsem si už vítězství vzít.) upravil na 5,5:1,5. Zbývala dohrát již jen partie na poslední šachovnici. Zde jsme měli velkou papírovou převahu, ale to šachách často mnoho neznamená. V partii plné zvratů náš zástupce nakonec po 5 hodinách boje podlehl. Přesto vítězství 5,5:2,5 je asi víc než jsme čekali, protože náš soupeř hrál ještě minulý rok 2.ligu a letos si klade za cíl se tam vrátit.
Dnes se vrátím z práce velmi pozdě, takže trénink nebude. Zítra by to ale chtělo jít zase běhat, ale vzhledem k rozbahněnému terénu a zledovatělým silnicím nevím jestli do toho půjdu.

Šachový rok 2008 - leden-březen

7. ledna 2008 v 9:35 | Šnek |  Šachy
Novoroční Přeštice
Na Nový rok nás čekala první soutěž roku 2008. Novoroční turnaj v bleskovém šachu v Přešticích. Pro změnu jsem jel s Radim, protože Péťa vyspával silvestrovské oslavy. Na tamější poměry byl turnaj početně velmi chudě zastoupen. Jezdíme tam téměř každý rok a nepamatuji, že by se někdy prezentovalo méně než 40 lidí. Tentokrát však přijelo pouze 28 šachistů. Hrál jsem celkem dobře a od počátku jsem se držel v popředí. Tři partie před koncem 15 kolového turnaje jsem se držel na 2 příčce. Potom ale přišla trocha smůly (to štěstí které jsem měl na Vánočním turnaji se ode mě tentokrát odvrátilo) a já prohrál dvě vyhrané partie, čímž jsem ztratil nárok na bednu. V posledním kole jsem svým snadným vítězstvím stanovil celkový počet bodů na 9. V závěrečném účtování jsem tak skončil na slušném 7. místě. Radim celkem překvapil, protože v roli absolutního outsidera soutěže uhrál 7 bodů a skončil na pěkném 23. místě.
Výsledky:
5.kolo divize
V neděli 6.1.2008 nás v divizní soutěži družstev přivítal Domažlický A tým. Počasí nám neukázalo právě nejpřívětivější tvář, protože v předvečer zápasu pokryla všechny silnice ledovka, na kterou v průběhu noci napadlo 5 cm sněhu. Cesta byla strašná a velký dík patří oběma řidičům, že nás bez nehody a včas dovezli. Počasí ale byla asi jediná špatná zpráva, protože zápas se nám skvěle vydařil.
Už na startu jsme vedli 0:1, protože domácím chyběl jeden hráč a tak nastoupili jen v 7. Nečekaně rychle jsme přidali druhý bod a záhy třetí (2 remízy). Když naše jediná zástupkyně něžného pohlaví upravila na 4:1, bylo jisté že už nemůžeme prohrát. Při pohledu na zbývající dohrávané partie nebylo možné se zbavit dojmu, že směřujeme k jasnému vítězství. Vítězství jsme pojistili po 4 hodinách hry, kdy náš hráč přijal remízu. Vzápětí jsem já svým vítězstvím (Hra se pro mě zpočátku nevyvíjeli nijak zvlášť, k čemuž možná přispěly i hrací podmínky. Svůj zápas jsem hrál na malém stolečku, kde jsem si nemohl ani opřít ruce. Ještě horší byl výrazný dupot, který se téměř nepřetržitě ozýval ze sálu nad námi. Normálně mi hluk při šachách nevadí a často je mi líto soupeřů, kteří se s tím nedokáží vyrovnat, ale tady to bylo opravdu moc. Naštěstí jsem pozici začal v závěru otáčet a i když jsem se opět dostal do časové tísně, nenechal jsem si už vítězství vzít.) upravil na 5,5:1,5. Zbývala dohrát již jen partie na poslední šachovnici. Zde jsme měli velkou papírovou převahu, ale to šachách často mnoho neznamená. V partii plné zvratů náš zástupce nakonec po 5 hodinách boje podlehl. Přesto vítězství 5,5:2,5 je asi víc než jsme čekali, protože náš soupeř hrál ještě minulý rok 2.ligu a letos si klade za cíl se tam vrátit.
6.kolo divize
V neděli 20.1.2008 mě čekal veledůležitý zápas v divizní soutěži týmů proti Tachovu. Soupeře jsme přivítali v roli velmi mírného favorita. Přesto bylo jasné, že nás nečeká nic lehkého, zejména když oba týmy věděly, že poražený z tohoto zápasu s největší pravděpodobností ztratí naději na postup do 2.ligy. Obě družstva nastoupila oslabená o 2 hráče základní sestavy. Zatímco mi jsme jejich místa dokázali zaplnit kvalitními náhradníky, Tachovským se to podařilo jen na jednom postu a tak nastupovali pouze v 7 lidech. Vedení 1:0 tak bylo pro nás dobrým startovacím impulsem.
Od počátku do konce se situace na většině šachovnic vyvíjela v náš prospěch, takže ani nepřekvapilo poměrně vysoké konečné skóre, které po 4 hodinách svítilo na "výsledkové tabuli" 6:2 (jedna prohra, 2* remíza, 5* výhra). Jedno z těch vítězství bylo i moje. Jako téměř vždy jsem končil jako poslední. Přesto, že mi to trvalo tak dlouho, neřešil jsem proti jindy nebezpečnému soupeři žádné větší problémy a s přehledem ji dovedl do vítězného konce.
7.kolo divize
V neděli 10.2.2008 jsem běhat nešel, protože se hrála divizní soutěž družstev v šachu a my hostovali na Sokolu Plzeň. Normálně bychom byli vysokým favoritem, ale tentokrát nám chyběli čtyři hráči základní sestavy. Vzhledem k tomu, že se hraje v osmi, tak nám vlastně chyběla polovina týmu, což se nám mohlo stát osudným. Naštěstí nestalo a my zvítězili přesvědčivě 6,5:1,5, k čemuž jsem přispěl bodem i já. Stále tak ještě zůstáváme ve hře o postup do 2.ligy.
8.kolo divize
V neděli (24.2.2008) se s tréninkem příliš počítat nedalo, protože mě v divizní soutěži družstev čekal poslední z klíčových zápasů v boji o 2.ligu. Na domácí původě jsme přivítali tým Loko Plzeň a čekal se lítý boj, protože oběma šlo o hodně. Bylo jasné, že kdo zvítězí zůstane nadále ve hře o postup, zatímco poražený se může s touto nadějí rozloučit. Stejně tak bylo prakticky jisté, že remíza by s největší pravděpodobností vzala naději týmům oběma. Venku bylo nádherné počasí, které lákalo k úplně jiným aktivitám, než sezení v zatuchlé hospodě nad šachovnicí. Říkal jsem si, že by to chtělo co nejrychleji vyhrát a pak si jít po svých, ale tomu jsem sám moc nevěřil, protože svoje partie jsem většinou končil naopak jako jeden z posledních. Ještě k tomu jsem dostal soupeře, s kterým jsem doposud hrál pouze jednou a to stálo za to. Potkali jsme se asi před 4 roky na letním turnaji v Klatovech. Na to jak se mnou tenkrát soupeř vyběhl, nezapomenu do smrti. Následně jsem tuto partii označil jako nejkrutější šachovou porážku života.
A právě s tímto soupeřem jsem dnes měl hrát. Nastupoval jsem však bez nějaké větší nervozity a i přes vzájemné skóre jsem se cítil favoritem. Za ty čtyři roky sice soupeř zůstal zhruba stejně silný, ale já jsem se papírově (a věřím že nejen papírově) zlepšil o třídy 2.
Měl jsem černé a soupeř začal orangutanem (1.b4). Partie nebyla dlouhá a navíc si ji znám z paměti, tak se o ni vyjímečně podělím. Nemá s tímto zahájením příliš zkušeností, ale vzhledem k tomu, že to není pro černého otevření nijak závazné, nemínil jsem se svojí neznalostí nijak rozptylovat a hrál citem. 1…,d5, 2. S-b2, S-f5, 3. e3, J-d7, 4. J-f3, Jg-f6, 5. c4, c6, 6. S-e2, e6, 7. a3, S-d6, 8. 0-0, 0-0, 9. d3, e5, 10. J-c3, D-e7, 11. J-h4 (již na první pohled tento tah vypadá podezřele), S-e6. Soupeř se teď poprvé déle zamyslel, čehož jsem k úvaze nad pozicí využil i já. Trochu mi zatrnulo, když jsem uviděl možnost bílého 12. f4!?. Hrozí mi přece nepříjemné f5 a hrozba chycení střelce! Horečně jsem přemýšlel co s tím. No co nic tak hrozného se nestane, přinejhorším se vrátím koněm na b8. To byla ale až ta nejzazší varianta. Věřil jsem, že když bude potřeba, vymyslím ještě něco lepšího (večer při domácím rozboru dokonce počítač označil tah bílého f4 za chybu). Soupeř ale pro mě naprosto nečekaně zahrál úplně něco jiného a tím byl již téměř prohrávající tah 12. e4??. Na nic jsem nečekal a pokračoval 12…., d4!, 13. J-b1, J*e4. Můj protivník se překvapivě ze své hrubky už nevzpamatoval a zbytek partie dohrál v útlumu. 14. g3, J-g5, 15. J-d2, f5, 16. K-h1, J-h3, 17. J-g2, f4, 18. g4, J-f6, 19. f3 - tímto tahem bílý dokončil "blokádu" svých figur. Hrát může vlastně jen kůň na d2. Střelci nehrají vůbec a ostatní figury bílého mají možnosti velmi omezené. Teď už není podstatné, že má bílý o pěšce méně. Jeho poziční slabiny jsou mnohem horší a do konce duelu bude tahat za kratší konec. 19…., h5, 20. g*h5, J*h5, 21. J-e4, J-f6, 22. J-f2, K-f7, 23. J*h3, S*h3, 24. V-f2, V-h8 - volné sloupce se přece musí obsazovat. 25. c5? (uvolňuje pole d5 pro koně) - jako by to chtěl mít co nejdříve za sebou. 25…., S-c7, 26. D-b3+ - to už je zoufalství. 26…., S-d6, 27. D-c2, J-d5, 28. V-g1??? - definitivně si zavřel úniková vrátka. 28....,V*h2+ a bílý se vzdal.
Mohlo ještě následovat vynucené 29. K*h2, V-h8+, 30. J-h4, D*h4+, 31. K-g2 a černý bude už jen řešit, zda dá následujícím tahem mat koněm (31…., J-e3++) a nebo dámou (31…., D-h3++). Dopadlo to tedy přesně tak jak jsem potřeboval. Vyhrál jsem a ještě k tomu rychle (ve 12.15 jsem byl hotov!!! Normálně končím až kolem 15.00).
Zkoukl jsem ostatní spolubojovníky a byl celkem spokojen. Na první šachovnici stál náš hráč o malinko hůře, ale nic hrozného. Naopak na 2. (Alf), 3. (Dobran), 4. (předseda) a 5. Míra) šachovnici jsme stáli znatelně lépe. I když jsem vzal v úvahu, že na 7. desce (Petr) jsme byli na prohru a na 8. (kapitán) to vypadalo přinejlepším na remízu, vypadalo to na naše celkové vítězství. S tímto závěrem jsem neodolal vábení Slunce a hnal se domů, abych potrénoval na kole. Moje přítomnost v sále by stejně byla spíše symbolická, protože povzbuzovat se nesmí, mluvit taky ne a radit už vůbec ne. Přitom se dalo čekat, že utkání bude ještě trvat 3-4 hodiny.
"Půjdu domů, najím se, zrelaxuju a až budu vyrážet na kole, tak se ještě v hrací místnosti zastavím." Říkal jsem si.
Jak jsem si předsevzal, tak jsem učinil. Doma Radim právě dokončoval tradiční nedělní oběd (smažený sýr s brambory), takže jsem mu trochu pomohl a za chvíli se nosilo na stůl. Nabouchal jsem se opravdu pořádně, protože toto jídlo patří k mým nejoblíbenějším a synovi se skutečně povedlo. Možná se někdo pozastaví nad tím, proč 16 kluk dělá sváteční oběd? Vysvětlení je prosté. Já byl pryč, hospodyně v práci a starší syn si minulý týden při fotbale zlomil nohu (stejně by toto jídlo v jeho podání asi nebylo to pravé).
Když mi trochu vytrávilo (asi za hodinu) a dal si pověstné cigárko, začal jsem se zvolna chystat na výjezd. Již předem jsem se rozhodl, že letos poprvé provětrám Saracéna.
Stejně je to pro mě neuvěřitelné, zahajovat cyklistickou sezónu v únoru. To se mi asi zatím nikdy nestalo. Holt globál je globál.
Jak jsem si slíbil, zastavil jsem se nejdříve na šachách. Těšil jsem se, jak uslyším o naší výhře, nebo alespoň o tom, jak k ní bezpečně směřujeme. Před hrací místností stál Alf se soupeřem kterého jsem porazil.
"Kolik to je vyhrkl jsem na našeho" nedočkavě.
"3,5:2,5." Dostalo se mi lakonicky.
"A pro koho. Pro nás." Nedával jsem se odbýt.
"Pro nás." Odpověděl tentokrát protihráč a nevím proč jsem měl pocit, že má provinilý tón. No prostě asi ze slušnosti nechtěl dávat svou radost. I tak to byla pro mě velká rána
a moc mi ani nepomohlo informace, že se dohrávají dvě partie a v jedné jsme vyhraní (Míra) a v druhé to bude asi remíza (Milan). To by znamenalo remízu 4:4, což by nám s největší pravděpodobností postupové dveře stejně zavřelo. Šel jsem se tedy podívat přímo do sálu a doufal, že se stane zázrak a my vyhrajeme partie obě. Bohužel stalo se něco opačného. Pár minut po mém příchodu udělal náš hráč u kterého jsme doufali, že vyhraje, hrubou chybu a zápas tak byl rozhodnut. Partie na poslední šachovnici již jen kosmeticky upravila stav na 3:5 v náš neprospěch. Škoda, škoda, věčná škoda. Nemohu se zbavit dojmu, že jsme na postup měli, ale chyběl kousek toho pověstného štěstíčka ( možná by stačilo nemít smůlu). Ale co, můžeme to zkusit příště.
Nemělosmysl čekat na samotné ukončení. Vyhoupl jsem se do sedla a jel si "vybít" zklamání z porážky.
9. Kolo divize
V neděli(9.3.2008) jsem měl avizovaný zápas v šachách proti týmu ZČE Plzeň. Soupeři šlo o záchranu, zatímco nám už "jen" o třetí místo. Vzhledem k řadě omluvenek jsme nastupovali asi v nejslabší sestavě za celý rok, ale přesto jsme byli mírný favorit.
Scházeli jsme se ale jako švábi na pivo, protože když se zápas krátce po desáté zahajoval, stála nás proti osmičce domácích pouze polovina. Naštěstí vzápětí dorazila naše šestá šachovnice Petr zvaný Pařík. Brzy po něm přijel Peter zvaný Hlinka a Vláďa zvaný Princezna. Potom už jsme čekali jenom na jedinou ženu Lucku, která si však dala tak na čas, že už někteří včetně mě mysleli, že měla nehodu, nebo že se jí stalo něco podobně nepříjemného. Nakonec dorazila pouhých 5 minut (asi nejsem si přesně jist) před vypršením čekacího limitu.
Obyčejně nemám ve zvyku příliš sledovat ostatní partie. Jednak nejsem zvědavý a druhak se snažím nerozptylovat od své "práce", takže průběh zápasu mohu komentovat jen velmi zhruba. První bod jsme si připsali na 7 šachovnici, kde naše Princezna po snad necelých 2 hodinách převálcoval domácího matadora. Další vlašťovky na sebe nedaly dlouho čekat. V těsném sledu jsme vyhráli na první (Michal zvaný Pes Novák) i na šesté šachovnici (Pařík). Vedli jsme tak 0:3, což byl rozhodně lepší průběžný stav, než jsme očekávali. Soupeř navíc neprojevoval příliš velkou touhu po vítězství svého týmu a dával přednost individuálním výsledkům, což se projevilo tím, že za tohoto stavu nám byla téměř současně na 2, 4 a 5 šachovnici nabídnuta remíza, což by znamenalo (pokud bychom všichni 3 přijali) naše jisté vítězství. Remízy nesnáším a většinou se snažím hrát až do konce, ale tentokrát jsem měl o pěšce méně (v zahájení jsem udělal z ledabylosti hrubou chybu) a za něj žádnou výhodu. Soupeř nabízel jenom proto, že se mě bál (bylo to již podruhé v průběhu partie). Vzhledem k vážnosti situace jsem si tentokrát chtěl vše pořádně rozmyslet a podívat se na ostatní šachovnice. Mezitím na druhé náš Pavel zvaný Alf remízu přijal a stejně dopadla i šachovnice pátá. Stav byl tak 1:4 a nám stačilo právě ta jedna půlka k vítězství a kromě mojí se dohrávalo ještě na dvou deskách. Na poslední hrál syn Petr, který stál v jednoduché koncovce na výhru.
"Sice se mu v poslední době hrubě nedaří," říkal jsem si, "ale při nejhorším tady má remízu vždycky". Prohrát se to v podstatě nedalo.
Na partii na třetí šachovnici jsem naopak spoléhat nemohl, protože tam se naše zástupkyně díky pozdnímu příchodu dostala do časové tísně, ve které postupně ztratila výhodně rozehranou pozici.
I přes výhodnou prognózu partie mého syna, nechtěl jsem nic ponechat náhodě a dříve než jsem potřetí remízu odmítl, pečlivě jsem si následující tahy a s nimi spojená rizika propočítal. Stejně jsme byli srandovní dvojka. Od té doby, co jsem udělal na začátku chybu, jsem stál hůře a pozici se mi příliš nedařilo vylepšit. Protivník místo aby hrál na výhru, tak nabízí třikrát remízu a já vytrvale odmítám. Někdo možná namítne, že to bylo nezodpovědné vůči týmu takhle riskovat, ale první dvě nabídky přišly v době, kdy to vypadalo na naše jednoznačné vítězství a tu třetí jsem odmítl až když jsem byl schopen spočítat, že to neprohraju. Pokračovali jsme tak napjatě dál. Na poslední šachovnici se situace bohužel začala otáčet. Petr přišel nejdříve o pěšce, kterého měl navíc, potom i o dalšího. Přesto byla pozice celkem nudně remízová a proto jsem se šel věnovat svému" korytu". Za chvíli jsem ale uslyšel, jak synův soupeř zavýskl radostí a když jsem se šel podívat co se stalo, viděl jsem, že si Petr nechal dát vidle na krále a figuru a okamžitě prohrál. Ke konci spěla i partie na 3 šachovnici se zřejmým bodem pro domácí. Mohl jsem tak už počítat, že stav je 3:4. Jen trošku jsem si rýpnul do soupeře (v místnosti byl stejně hluk, tak myslím, že jsem ho nijak nevyrušil), že pokud chce něco udělat pro svůj tým, tak musí hrát na výhru. Ten se však nenechal zviklat k aktivitě a pečlivě pozici "zabetonoval" tak, že když nabízel remízu počtvrté, musel jsem konstatovat, že teď už to remíza je a že se nedá nic hrát (mohli jsme maximálně opakovat tahy králi). Kdybych vzal první nabídku po necelé hodině hry, mohl jsem být v 11 doma a dát si pořádnou vyjížďku na kole. Ale to jsem celej já. Prostě hraju dokud to jde. Příště to bude určitě to samé. Současně skončila i zbývající partie a my si tak mohli odvézt vítězství 3,5:4,5.

Jednou jsi nahoře ...

4. ledna 2008 v 14:08 | Šnek |  Ostatní
28.12.jsem se konečně oblékl do běžeckého a vydal se na trasu 10 kilometrového běžeckého okruhu. Již při prvních krocích jsem cítil, že záda pořád bolí. Bylo to dokonce tak hrozné, že jsem po pár stech metrech zauvažoval, že to zabalím a vrátím se domů. Byl to však jen záchvěv myšlenky a uvědomujíc si, že tento druh zranění se mi při běhu pravděpodobně nezhorší, pokračoval jsem "srdnatě" dál. Volil jsem pochopitelně jen přísně relaxační tempo. Běžel jsem dokonce snad nejpomaleji za celý rok. Výsledný čas 58 minut nemá v mých zápisech za poslední 2 roky obdoby. I při mém posledním maratónu ve Stromovce jsem měl všechny 10 kilometrové úseky podstatně rychlejší. Ale nevadilo mi to, zejména proto, že záda trochu povolila a večer jsem si je tak ještě mohl protáhnout silovými cviky (30 minut).
V sobotu mě čekal Klatovský bleskový turnaj v šachách. Jel jsem tentokrát se starším synem Petrem. Na tento podnik jsem se moc těšil, protože jsem zde již několik let nehrál a bleskovky mám nejradši ze všech šachových disciplín. Dopadlo to přesně podle úsloví " netěš se budeš zklamaný". Horší výkon jsem nezaznamenal za celý minulý rok. Uhrál jsem pouze 8 bodů ze 17 možných a to jsem se ani nedostal k utkáním s těmi nejsilnějšími (skončil jsem na 31. místě). A nejenže jsem uhrál málo bodů, ale ještě horší byla moje předvedená hra. No není to žádná tragédie. Někdy se prostě občas turnaj nepovede a není z toho nutné vyvozovat nějaké závěry. Celkem se zúčastnilo 48 lidí. Petr hrál na rozdíl ode mě celkem dobře, protože skončil na 24. místě.
V neděli jsem si šel zaběhat. Opět sám, protože Radim byl nějaký nachlazený. Běžel jsem zase desítku. Záda už byla lepší, tak jsem mohl místo regeneračního běhu zvolit běh volný. Po celý trénink jsem se cítil výborně a občas jsem se musel krotit, abych nezvyšoval intenzitu běhu. V tomto období se prostě držím na uzdě i když jsem dokonale zdráv, natož teď. S popsaným průběhem tréninku korespondoval i výsledný čas 53 minut.
Na Silvestra jsme původně plánovali 7 km běh Borským parkem v Plzni, ale Radim se cítil stále nemocný a za tohoto stavu jsem se rozhodl, že i já dám svým zádům odpočinout.
Na Nový rok nás čekala první soutěž roku 2008. Novoroční turnaj v bleskovém šachu v Přešticích. Pro změnu jsem jel s Radim, protože Péťa vyspával silvestrovské oslavy. Na tamější poměry byl turnaj početně velmi chudě zastoupen. Jezdíme tam téměř každý rok a nepamatuji, že by se někdy prezentovalo méně než 40 lidí. Tentokrát však přijelo pouze 28 šachistů. Hrál jsem celkem dobře a od počátku jsem se držel v popředí. Tři partie před koncem 15 kolového turnaje jsem se držel na 2 příčce. Potom ale přišla trocha smůly (to štěstí které jsem měl na Vánočním turnaji se ode mě tentokrát odvrátilo) a já prohrál dvě vyhrané partie, čímž jsem ztratil nárok na bednu. V posledním kole jsem svým snadným vítězstvím stanovil celkový počet bodů na 9. V závěrečném účtování jsem tak skončil na slušném 7. místě. Radim celkem překvapil, protože v roli absolutního outsidera soutěže uhrál 7 bodů a skončil na pěkném 23. místě.
Výsledky:
Ve středu a ve čtvrtek mě postihla nějaká lenora a já neděl vůbec nic (myšleno pochopitelně v rámci sportu). Dnes je pátek 4.1.2008 a měl bych jít už konečně běhat. Ale ještě nevím jak to dopadne. Každopádně násilím se nutit určitě nebudu.