---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Prosinec 2007

Sumář 2007

31. prosince 2007 v 18:46 | Šnek |  Ostatní
Dnes, 30.12.2007 jsem pravděpodobně ukončil letošní sportovní aktivity. Zítra jsme sice měli ještě jet s Radimem na Běh Borským parkem v Plzni, ale synovi se nechce a mě pořád pobolívají záda (asi levá plotýnka), takže z toho zřejmě nebude nic. V tabulce uvádím všechny svoje sportovní aktivity během letošního roku. Ze soutěží, které v tabulce neuvádím nelze nezmínit šachy, na kterých jsem v průběhu roku strávil na soutěžích zhruba 165 hodin.
Odkaz je zde:
Všem kteří tyto stránky čtou přeji krásného Silvestra a šťastný nový rok.

Znovu na bedně

27. prosince 2007 v 19:29 | Šnek |  Ostatní
Ve čtvrtek 20.12. jsem nakonec skutečně šel běhat. V teplotě -5°C jsem si dal volně 12 kilometrů v čase 61 minut. Běželo se mi celkem dobře a i později jsem se cítil fajn, takže jsem se večer ještě pořádně protáhl při silových cvičeních (30 minut). Další den jsem běžel i s Radimem. Ten se vydal na tréninkovou trasu po celých 10 dnech nicnedělání, což se na jeho kondici pořádně podepsalo. Přestože jsem zpočátku běžel velmi pomalu, nedokázal se mě udržet a vzdálenost mezi námi se stále zvětšovala. Mě se naopak běželo skvěle a vzhledem k tomu, že jsem do tréninku vkládal o něco více energie než když běhám volně, byl můj výsledný čas na 8 kilometrů 38 minut. Syn běžel jenom šest a já ho málem dohnal. Večer jsme ještě měli všichni 3 (i starší syn Petr) šachový turnaj v bleskovkách. Účast byla kvantitativně chudá (11 lidí), ale zato kvalitativně bohatá. Naše výsledky nebyly nic moc. Já skončil 4 (jakž takž), Petr 6 (nic moc) a Radim 10 (bída). Nezbývalo nám než doufat, že ve třech následujících turnajích se nám bude dařit lépe.
V sobotu jsem si dal od sportovních aktivit pauzu. Možná právě proto se mi v neděli chtělo dát si trochu víc do těla. Běžel jsem sice jen relaxačně, ale zato po čase delší vzdálenost (14 km / 80 minut). Opět se mnou běžel i Radim. Jeho pocity byly sice o něco lepší než předevčírem, ale nedá se říci, že by z něho nějak výrazně sálalo nadšení. Já jsem však neměl zdaleka dost a proto jsem si večer dal sestavu silových cviků (50 minut).
Na štědrý den jsem chtěl jít původně bruslit, ale nakonec z toho byl opět běh. Tentokrát jsem volně zdolal vzdálenost 10 km v čase 54 minut. A před slavnostní večeří jem si opět naordinoval 30 minut silových cvičení. Bruslení jsem si dostatečně užil den následující, kdy jsme celá rodina vyrazili na "Bolevák" do Plzně. Bylo to fajn, ale po dvouhodinovém kmitání jsem už začínal pociťovat únavu. Ještě hůře bylo večer. To už jsem pochopil, že nejde jen o únavu z bruslení, ale že se projevují tréninkové dávky z minulých dní. Věděl jsem, že nejde o nic vážného. Tělo mi prostě jenom vysílalo signály, že v mém věku už musím využívat dvoufázový trénink obezřetně. Další den nás stejně čekaly šachy a ta pauza stačila k tomu, abych se 27.12. mohl opět obezřetně pustit do tréninku. Tentokrát jsem se spokojil se silovou sestavou (30 minut).
A nemohu ještě odolat, abych se nepodělil o zážitky ze středečního turnaje v rapid šachu v Kšicích u Stříbra. Na tamní turnaj jezdíme dvakrát ročně (Velikonoce a Vánoce) už asi 4 roky. V minulosti se mi zde poměrně dařilo. Dokonce dvakrát nebo třikrát jsem celý turnaj vyhrál a ještě vícekrát jsem se umístil na "bedně". Zažil jsem však zde i několik nepodařených výkonů, což ale nemohlo narušit výborný dojem, který z tohoto turnaje vždy mám. Díky péči, s kterou ho šachisté z místního oddílu připravují, je tento turnaj výjimečný v celém kraji. Dýchá z něj totiž taková domácká atmosféra, která k vánočním svátkům neodmyslitelně patří. Ale teď něco k výsledkům. Když jsem viděl, jaká se tentokrát sešla konkurence, přestal jsem přemýšlet o tom, že bych se i tentokrát vyhoupl na stupně vítězů. Byl to pravděpodobně nejsilněji obsazený turnaj, jaký jsem zde zažil. Prezentovalo se zde nejen několik "papírově" silnějších hráčů, ale hlavně řada hráčů, kteří sice "papírově" nejsou silnější než já, ale jejichž hra mi nesedí (například soupeř, který mě porazil při posledním utkání družstev). Celému startovnímu poli pak vévodil extraligový (nevím, jestli letos zrovna za někoho hraje, ale rozhodně by mohl) Honza Turner, který je téměř o dvě třídy lepší než já. Pokud bych rozdíl mezi námi chtěl převést na běh, tak by to asi zhruba dělalo hodinu v maratónu.
V prvním kole jsem dostal poměrně slabšího soupeře a vyhrál, ale hned v kole druhém jsem byl po chabém výkonu pokořen a mé ambice ještě více poklesly. Možná mi to paradoxně i prospělo, protože jsem se zcela zbavil nervozity a hru si užíval. Následující 3 kola se sice má hra výrazněji nezlepšila, ale měl jsem trochu štěstí a tak jsem ze tří možných vyválčil 2,5 bodu. Následovala přestávka na oběd a já doufal, že mi po ní výsledky vydrží a že se ještě přidá herní pohoda. Mé předpoklady se vyplnily. Zdálo se mi dokonce, že hraji partii od partie lépe. Ze závěrečných 4 zápasů jsem vyhrál 3. Jedinou porážku mi připravil právě ten Honza Turner (tentokrát poprvé jsem si ale proti němu zahrál - v minulosti mě porážel tak, že jsem se ani nestačil rozkoukat). Před posledním kolem jsem se držel na skvělém druhém místě a věděl, že pokud neprohraju, budu na bedně. Tuto pozici mi nadosah přiblížil můj poslední soupeř, když mi poměrně záhy nabídl remízu. Já jsem se však rozhodl, že jako obyčejně budu bojovat až do konce. To se mi vyplatilo a v nervy drásající časové tísni (těchto dramatických koncovek jsem si zde zažil několik - naštěstí vždy s vítězným koncem) jsem zvítězil. Nemohl jsem ani uvěřit, že jsem skutečně skončil druhý. Překvapil jsem sám sebe. Za umístění jsem dostal nádavkem krásný pohár, láhev ferneta, velký diář a 10 jogurtů (jogurty je tento turnaj pověstný, protože většina účastníků je dostává). O poznání hůře skončili moji synové. U Petra to ještě nebylo tak špatné (16 z 32), zato Radim skončil skoro poslední.

Bod zlomu

20. prosince 2007 v 12:14 | Šnek |  Ostatní
Týden bez běhání jsem přežil. Přežil jsem ho dokonce zcela bez sportu. Původně jsem plánoval dvakrát silové cvičení, ale nějak jsem neměl čas a hlavně se mi prostě nějak nechtělo. Projevil se u mě totiž jak já tomu říkám "syndrom setrvačnosti". Když pravidelně trénuji, tak po jednodenní přestávce jsem už celý nervózní a natěšený na další trénink. Když však netrénuji více než 3-4 dni, tak mi to nějak přestane chybět a musím se do následujícího tréninku skoro nutit. Tak to bylo i tentokrát.
Nesportoval jsem od Mikulášského běhu 8.12. až do 16.12. Další den jsem však měl ještě dovolenou a tak jsem si pochopitelně běh už ujít nechat nemohl. Přesto, že jsem od počátku zvolil vysloveně relaxační tempo, nebyly první kilometry nic moc. Pak jsem se ale rozběhl (jen pocitově, ne rychlostně) a už to bylo v pohodě. Nakonec jsem dal 12 kilometrů. Sice v hrozném čase 69 minut, ale to není podstatné. Důležité bylo, že jsem se opět "nastartoval". Nastartoval jsem se tak, že jsem si ještě odpoledne dal 30 minut silových cvičení, stejně tak jako v úterý (45 minut) a ve středu (30 minut).
Dnes je čtvrtek 20.12. a právě mi začala dovolená, kterou mám až do 2.ledna. Za chvíli bych měl jít běhat, ale venku je hustá mlha a teplota -6°C, takže to asi nebude nic moc. Nu uvidíme. Třeba se nakonec vyhoupnu pouze do sedla rotopedistického oře. Jestli teda ještě vůbec funguje, protože na něm nikdo nebyl od února.

Akce 2008

12. prosince 2007 v 9:25 | Šnek |  Ostatní
Tento rok ještě neskončil a už plánuji, co budu dělat ten příští. Budu pokračovat v poměrně širokém záběru aktivit. Pořadí důležitosti zájmů mám v současnosti takovéto. Na prvním místě je běh (minulý rok byl na místě druhém a předminulý dokonce na třetím), o druhé se dělí šachy společně s cyklistikou, na čtvrtém je duatlon a na posledním triatlon (díky mému odporu k plavání).
Z cílů které si před sebe stavím:
Běh - 10 km pod 45 minut, ½ maratón pod 1:45 a pokusit se stlačit čas co nejblíže k 1:40, maratón 3:45 a možná 3:30 (už vím, že na ten čas budu někdy mít, ale aby se mi to podařilo už příští rok tak by mi musely dokonale sednout všechny podmínky /nenarušená příprava, správné počasí a trochu toho štěstí/), na přelomu května a června bych si chtěl zaběhnout 6 hodinový ultramaratón v Praze (uběhnout bych měl něco mezi 50-60 km). V ostatních závodech, které jsem již běžel si budu chtít zlepšit osobní rekordy na konkrétních tratích. Očekávám, že naběhám zhruba tolik jako letos (1700 km).
Šachy - zde si žádné konkrétní cíle nekladu, protože v tomto odvětví jsem si již splnil vše o čem jsem kdy snil (v posledních letech jsem vyhrál 6 turnajů, uhrál si mezinárodní rating a splnil normu pro třídu kandidáta mistra). Jen bych chtěl pomoci týmu dostat se do 2.ligy a tam si alespoň nějakou partii zahrát. Jinak se chci šachami dál bavit jako doposud a užívat si tuto krásnou hru.
Cyklistika - v tomto roce jsem jí z časových důvodů poněkud zanedbával (absolvoval jsem vlastně jen jeden závod na silnici a jeden v terénu), což bych chtěl příští rok trochu změnit. Na silnici sice zůstane asi jen u jednoho závodu, ale v terénu bych chtěl i vzhledem k tomu, že mám konečně horské kolo, absolvovat závody čtyři. Zřejmě nebude prostor na to, abych najel více než letos (3250 km).
Duatlon - i když je pro mě tato disciplína velmi zajímavá, tak asi zůstane jen u jednoho závodu. Je to hlavně tím, že těchto závodů není zase tolik a ty co jsou se mi časově kříží se závody jinými, které buď mají větší prioritu a nebo jsou dopravně výrazně dostupnější.
Triatlon - tento sport je u mě na ústupu. Plavání se nejenže nezlepšuje, ale navíc k němu získávám spíše odpor, takže proč dělat něco co mě nebaví. V mém kalendáři tak zůstane asi jen jeden závod a to nejzajímavější z těch, které jsem kdy absolvoval Železný dědek (krátké plavání a dlouhé kolo) a potom ještě sprint triatlon (plavání 100m).
Tady je soupis závodů a soutěží, které na příští rok plánuji:
Datum
Akce
Druh sportu
1.1.2008
Bleskovky Přeštice
Šachy, jednotlivci
6.1.2008
Domažlice-Líně,divize*
Šachy, družstva
20.1.2008
Líně-Tachov,divize
Šachy, družstva
24.2.2008
Líně-LokomotivaPlzeň,divize
Šachy, družstva
1.3.2008, možná
Kbelská desítka
Běh 10 km
9.3.2008, možná
ZČE Plzeň-Líně, divize
Šachy, družstva
22.3.2008
Rapid Kšice
Šachy, jednotlivci
29.3.2008
½maratón PIM*
Běh 21 km
13.4.2008, možná
HeřNýř.-Líně, divize
Šachy, družstva
26.4.2008
Silniční časovka Stříbro
Cyklistika 21 km
Někdy v dubnu
2 Krajské přebory
Šachy, jednotlivci(Blesk. a rapid)
4.5.2008
Galaxy bikemaraton Prachat.
Horská kola 36/63 km
10.5.2008
Běh města Nýřany
Běh 10 km
25.5.2008
Duatlon Nýřany*
Duatlon 3-38-3 km
31.5.2008?
Šestihodinovka,Stromovka?*
Běh 50-60 km
29.6.2008
½ maratón Nové Veselí
Běh 21 km
11.-27.7.2008 něco si vyberu
Pardubice OPEN
Šachy, jednotlivci
20.7.2008, možná
Cyklo švec Maratón Písek
Horská kola 42/65 km
26.7.2008
Železnýdědek M.Lázně*
Triatlon 0,6-46-6 km
10.8.2008
Žebrácká 25*
Běh 25 km
18.8.2008
Šťáhlavický triatlon
Triatlon 0,1-6-1,5 km
24.8.2008
Rakovnická 15
Běh 15 km
13.9.2008
Maratón Kladno*
Běh 42 km
20.9.2008
Brdský maratón
Horská kola 45/75 km
4.10.2008
Nepomucký talíř
Šachy, jednotlivci (rapid)
11.10.2008
NovaAuthorcup*
Horská kola 60 km
2.11.2008
Běh na Koráb
Běh do vrchu 6,8 km
29.11.2008
Pilsner Urquell
Šachy jednotlivci (Rapid)
6.12.2008
Mikulášský běh(Litice nebo Kamenice nad Lipou
Běh 6,2/7,5
19.12.2008
BleskovýturnajLíně
Šachy jednotlivci
26.12.2008
VánočníturnajKšice
Šachy jednotlivci rapid
28.12.2008
MatouškůvmemoriálKlatovy
Šachy jednotlivci bleskovky
31.12.2008
SilvestrovskýběhPlzeň
Běh 6,8 km
Podzim 2008
3-4zápasyzadružstva
Šachy družstva
Celkem
37-38akcí
* soutěže, kterým přikládám zvláštní důležitost
Je toho dost, ale tak to já nám rád. Jen doufám, že mi vydrží duševní a fyzická svěžest. Už se těším…

Běh sv. Mikuláše a Kozolupské nastavení zrcadla.

11. prosince 2007 v 10:38 | Šnek |  Běh
Víkend je za mnou a pocity jsou jaksi smíšené. V sobotu to ještě šlo, ale zato v neděli to nešlo vůbec. Ale po pořádku.
V sobotu jsme se s Radimem poprvé zúčastnili Běhu sv. Mikuláše na Plzeňské přehradě v Liticích (6,2 km v terénu). Vzhledem k tomu, že jsme měli jen kusé informace a že organizace byla poněkud volná, zpočátku jsme trochu tápali, kde se vůbec zaregistrovat, jak to bude s číslem, kde je vůbec start apod. Vše jsme se naštěstí včas dozvěděli. Příští rok to už myslím bude v pohodě.
Brzy po prezentaci (probíhala tak, že se každý sám napsal do připravených papírů, které ležely zvlášť pro každou kategorii na ping-pongovém stole v jedné místnosti. Pak už jsme jen "číhali" venku, abychom nic nepropásli. Díky tomu jsme záhy uviděli dvojici mužů, kteří klidně mohli být pořadatelé. V našem podezření nás ještě více utvrdila skutečnost, že jeden z nich nesl krabici s čísly a druhý startovní listiny. Vydali jsme se tedy za nimi. Zhruba po půl kilometru jsme společně dorazili na předpokládané místo startu. Pořadatel nejprve vysvětlil, že trať musela být zcela změněna (díky dešťům byl tamní terén příliš rozbahněný). Místo původně plánovaného běhu po rovině kolem přehrady, vedla trať kopcovitým terénem, kde naopak rovina nebyla téměř žádná. Nám to bylo úplně fuk, ale někteří soupeři se zdáli kapku rozladěni. Po přidělení startovních čísel (mimochodem dostal jsem číslo shodné s mým věkem), se vše začalo schylovat ke startu.
Jak je mým zvykem, v závodech kde nemám ambice atakovat přední umístění (což jsou téměř všechny), se stavím vždy až do zadu, abych nepřekážel lepším borcům v "rozletu". Tentokrát jsem to však přehnal, protože hned po startu se mezi hlavní pole a mě vklínila velká tlupa nějakých dětí, kterých jsem si před tím ani nevšiml (později jsem se dozvěděl, že to byly ročníky do 15 let, které běželi 2 km). Trať zamířila rovnou do terénu a na uzounké pěšině se skutečně předbíhat nedalo. A aby toho nebylo dost, některým dětem začal záhy docházet elán z úvodu a tak jsem se musel smířit s tempem, které bylo i na mě pomalé. Když jsme pak po tom asi 300 metrovém stoupání vyběhli na horizont, hlavní pole bylo dávno pryč. Trať se alespoň rozšířila a já mohl předběhnout ty co mě brzdili (ti rychlejší z dětských ročníků už byli také dávno pryč). V této době jsem stále netušil, že děti běží jenom 2 km. Připadal jsem si jako šašek, že soupeřím s dětmi "sotva vylezšími z kočárků". Nevěděl jsem ani, že za mnou běží ještě další dospělí účastníci. Tyto pocity mi na pohodě rozhodně nepřidaly.
Ale věnujme se trati. Následoval asi 200 m seběh po asfaltu a už se zase začalo stoupat po kořenité pěšině na vrch Chlum. Stoupání nebylo dlouhé, ale dost prudké. Já, jelikož jsem chtěl dohnat předešlou ztrátu, vyběhl jsem ho ze všech sil, takže jsem se nahoře skoro udusil. Přiblížil jsem se tak alespoň na dohled k několika odpadlíkům z hlavního pole. Na to abych je v seběhu dohnal, jsem však neměl. Dolů totiž stále běhám v porovnání s ostatními pomaleji než nahoru. Dostihl jsem sice jeden mladší ročník, ale ze zadu se na nás naopak dotáhl další nezletilec. Až z rozhovoru těch dvou jsem pochopil, že většina dětí běží jen ty 2 kilometry. Hned se mi běželo trochu lehčeji, což bylo asi také způsobeno tím, že trať opět začala klesat. Bylo nutné jen dávat pozor, abych v blátivém terénu nepodklouzl.
Mezi tím se jedno z dětí odpojilo a mířilo do cíle, zatímco druhé pokračovalo se mnou na dlouhé trati. Já se snažil běžet pravidelným tempem, zatímco chlapec si s tím hlavu nelámal a byl tak chvíli kus přede mnou chvíli kus za mnou a tak se to střídalo. Taky na to záhy doplatil. Na obrátce jsme byli ještě spolu, ale při výběhu do dalšího kopce se někde ztratil a už jsem ho neviděl. Do posledních 2 km jsem tak vbíhal osamoceně. 100-150 m přede mnou byl jeden dospělý běžec, na kterého jsem si "myslel" a za mnou podle zvuků ještě blíže se snažil další dospělý dohnat zase mě.
V závěrečném výběhu na Chlum jsem se ke svému soupeři přiblížil téměř na dosah. V seběhu se mi ale začal opět vzdalovat, až jsem si začínal myslet, že z mého útoku nebude nic. Když jsme sbíhali po úzké pěšině, na které jsem se tak zdržel po startu, snažil jsem se trochu riskovat to, že na blátě uklouznu. Neuklouzl jsem a naopak se přiblížil soupeři na vzdálenost tak 30 metrů. Asfaltová rovinka však nebyla příliš dlouhá (60-80 metrů?), takže se zdálo že to už nestihnu. Přesto jsem ke svému "zdrcujícímu" finiši nasadil. Moji "oběť" však diváci upozornili, že ho kdosi dohání a ten trochu přidal. Já však předal ještě více a k mému překvapení jsem měl na cílové čáře náskok tak dva decimetry. Měl jsem takovou rychlost, že jsem dokázal zastavit až daleko za cílem. Někomu možná přijde srandovní, že s takovýmto usilím finišuji na chvostu startovního pole, ale já jsem prostě zvyklej vydat ze sebe všechno. Zatím nemám výsledky (pořadatel slíbil, že je pošle poštou - pak je zde uveřejním), ale se svým vystoupením jsem celkem spokojen. Můj čas na bahnité a členité trati byl lehce pod 30 minut.
Ještě více byl potěšen Radim, který v čase pod 35 minut obsadil ve své kategorii nečekané druhé místo. Nic na jeho radosti nezměnil fakt, že v soutěži byli jenom čtyři. Celkový počet účastníků se podle mého odhadu mohl pohybovat tak kolem 60.
Závod se nám celkově líbil a na pořadatelích bylo vidět, že mají sport rádi a že i ve skromných podmínkách lze uspořádat pěkný závod. Za zmínku určitě stojí i fakt, že startovné bylo 0,- Kč, což jsem ve své krátké běžecké "kariéře" ještě nezaznamenal.
Velký smutek jsem si naopak připravil v neděli. V divizním šachu družstev nás čekal jeden z klíčových soubojů o postup do 2.ligy s týmem Kozolup. S tímto týmem už jsme v minulosti měli několikrát značné problémy. Na mě bohužel ještě k tomu vyšel můj nejméně oblíbený soupeř. Papírově jsem sice byl velmi lehký favorit, ale právě tohoto soupeře, s kterým se velmi často potkávám na různých turnajích, jsem dosud nikdy neporazil. Ne že bych se ho nějak bál, to vůbec ne, ale prostě mi jeho hra ani za mák nesedí. Proto jsem přistupoval k partii snad ještě zodpovědněji než obyčejně (pokud to tedy jde). Dával jsem si tak záležet, až se mi horšil a horšil spotřebovaný čas tak, že mi na posledních asi 15 tahů zbývalo něco přes dvě minuty. Normálně by to pro mě nemusel být problém, ale tentokrát byla pozice složitá a já se dopustil jedné nepřesnosti, kterou jsem vyšperkoval po pár tazích nešťastným přehozením tahů (to už mi zbývaly jenom vteřinky). Tato chyba se ukázala rozhodující a z mé pravděpodobně vyhrané pozice (jak jsem uvedl pozice byla složitá a já se v jejím závěru domníval, že bojuji spíše o remízu - pravdu mi ukázal až domácí rozbor u počítače) jsem tak prohrál. Bezprostředně po skončení mě to zase tolik nemrzelo, protože při pohledu na zbývající šachovnice to vypadalo, že bychom nevyhráli ani kdybych vyhrál já. Naši však ještě zabojovali a my tak prohráli jen těsně 3,5:4,5, což současně znamenalo, že kdybych já dokázal vyhrát, tak by vyhrál i náš tým. Toto zjištění mě doopravdy pořádně zasáhlo a bude mi trvat určitě minimálně pár dalších dní, než se se svým selháním vyrovnám. Za družstvo jsem naposledy prohrál v lednu nebo únoru 2006, ale tato prohra opravdu stojí zato.
Přes vánoční svátky mě čekají čtyři šachové turnaje (3*bleskovky a jednou rapidy), tak doufám, že se mi zlepší forma (doufám, že tato moje minela byla jen náhodnou a ne "dlouhodobým stavem mé mysli"), abych byl v příštím roce týmu přínosem.
Tento týden si vybírám plánovanou běžeckou přestávku, aby se tělo zregenerovalo (ne že bych to nějak potřeboval, ale rady zkušenějších a také moudré knihy přestávku jednou za rok 1-2 týdny důrazně doporučují). Vystačím tak tento týden jen se silovým cvičením, které budu navíc provádět jenom v úterý a ve čtvrtek. Běhat bych měl jít až v pondělí 17.12.

Běhající šachista.

7. prosince 2007 v 9:39 | Šnek |  Běh
V sobotu jsem jak bylo naplánováno, netrénoval. Šachový turnaj mi podle očekávání zabral celý den, ale stálo to zato. Turnaj Pilsner Urquell (10. ročník) byl totiž asi jediný, ve kterých se pravidelně zúčastňuji (byl jsem tam asi 6*), kde jsem nikdy nebyl spokojen se svým výsledkem a většinou dokonce ani se svojí hrou. Nevzpomínám si, že bych se někdy "podíval" do první čtyřicítky. Letos sice chybělo několik silných hráčů z minulých ročníků (ve stejný termín se hrála extraliga), ale přesto se prezentovalo mnoho šachistů lepších než já.
Letos bylo všechno jinak. Počínaje výrazně zlepšenou organizací (v čele se Zdeňkem Bartoníčkem bývalým vynikajícím reprezentantem v cyklistice /bratr ještě slavnějšího Antonína/) a mým výborným výsledkem konče. Můj výkon sice nebyl tak dobrý jako výsledek, ale měl jsem prostě trochu toho štěstíčka. Vyhrál jsem 6 partií z 9 a obsadil krásné 16 místo z 82 startujících. Syna Petra po famózním úvodu (4 z 5) sice postihla krize a z posledních čtyř partií uhrál jen půl bodu, ale konečné 34. místo není pro něj vůbec špatné.
V neděli hráli oba synové šachový regionální přebor družstev (kupodivu oba vyhráli a celý tým také, což se ale čekalo), takže jsem šel běhat sám. Měl jsem dost času, takže jsem chtěl zdolat alespoň 10 km. Terén na mých obvyklých tratích byl silně rozbahněný, takže jsem se rozhodl běžet po málo frekventované silnici, která můj tréninkový les protíná. Běžel jsem volně, stejně jako při drtivé většině tréninků v tomto období. Také proto jsem si pohyb vysloveně užíval. Nic zvláštního se nestalo a tak jsem v čase 49 minut dorazil domů. Můj oficiální osobní rekord na této distanci je 49:07, ale to jen proto, že jsem závod na desítku běžel jen dvakrát a v obou případech byl můj výkon ovlivněn nepříznivými okolnostmi. Věřím, že v současnosti, za ideálních podmínek bych byl schopen zaběhnout desítku pod 45 minut.
Pondělí a středa proběhla z hlediska tréninku v tomto období tradičně. Nic jsem nedělal.
V úterý mě ale už svrběly nohy a tak přesto, že jsem domů přijel pár minut před západem Oskara, vyběhl jsem i s Radimem na 6 km. Synek od úvodních metrů nasadil svoje ztřeštěné tempo, které jsem ještě před metou prvního kilometru odmítl akceptovat. Ne že bych nemohl, ale prostě jsem to nepovažoval za správné. Věděl jsem, že zatím syna předběhnu kdy budu chtít a tudíž jsem si nepotřeboval nic dokazovat. Zpočátku se mi v lesním porostu zvolna vzdaloval až se rozestup ustálil na 100-150 metrech. Když jsme se dostali na předpokládanou obrátku (3km), najednou koukám, že Radim pokračuje dál. Volal jsem na něj, ať otočí, ale zřejmě neslyšel. Já se za ním nevydal, protože vzhledem k houstnoucímu šeru byl nejvyšší čas k návratu. Mezičas jsem měl těsně nad 13 minut, což vhledem k tomu, že jsem se nijak nehnal bylo více než slušné. Na zpáteční cestě jsem chtěl úsilí ještě více omezit, už i s ohledem na četné kořeny a pařezy, které na poslední chvíli "vyskakovaly ze tmy. V podstatě jsem se tak spíše vyklusával, čemuž odpovídal i výsledný čas přes 20 minut. Radim běžel 7 kilometrů a zaostal za mnou jen o několik minut (nestopoval jsem mu to a on ani neměl hodinky). Uštvaný však byl jako kůň.
Ve čtvrtek jsem musel (opět tradičně) jet po práci nakoupit, takže jsem s během ani nepočítal. Místo toho jsem si naordinoval 30 minut silového cvičení (hrazda, sedy lehy, kliky, točna apod.). Dnes, v pátek bych se však trochu proběhnout jít měl, protože zítra mě čeká předposlední fyzický závod a to "Běh sv. Mikuláše" na Borské přehradě v Plzni. Bude se jednat o 6,5 km dlouhý závod. Pojedu i se synem Radimem. Ještě jsme ho nikdy neběželi, takže nevíme, co nás čeká, ale vzhledem k tomu, že se poběží v terénu, budou to možná díky počasí spíše bahenní koupele. No uvidíme. Bude to zároveň můj nejkratší letošní závod, tak i když bahno zrovna nemusím, nějak to přežiju. Hlavně abych někam nespadl. Zejména nerad bych skočil v přehradě. Brrr.
Výtah z výsledků: