---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Příbramský půlmaratón 2017

Pondělí v 15:28 | Šnek |  Běh
Je tu další sobota (17.6.2017) a z toho vyplyne další závod. Příbramský půlmaratón je mým již šestým závodním půlmaratónem v letošním roce a zároveň je to můj třináctý závod v běhu! Tak snad ta třináctka nebude nešťastná…
Vyjíždím s dostatečným předstihem, takže registraci mám hotovou zhruba hodinu před startem. Tak jsem jen tak poflakuji v okolí

a s překvapením zjišťuji, že i toto město začíná růst do krásy.
Když jsem tady byl naposledy před hodně lety, tak jsem toto označil za nejošklivější okresní město co znám, ale teď už bych takový soud bez uzardění rozhodně nemohl pronést.
Jak se blížil čas startu, začal jsem pomalu rozhýbávat své stařecké kosti a dokonce jsem se i na cca 2 km proběhl. Spolu se mnou se do startovního koridoru staví 250 jednotlivců a 53 štafet (každá má 4 účastníky),
takže závodit bude 462 lidí.

Organizace zatím funguje bez zádrhelů (prezence, úschovna, občerstvení…), tak to snad tak pojede i nadále.
Start!!!
Zase stojím blbě. To už snad ani jinak nejde. Na startovní čáru se sice dostávám za pár vteřin, ale po několika desítkách metrů běhu musím opět zastavit. Vlivem výkopových prací je totiž trasa silně zúžena, průchod se ucpe a musíme tak zcela zastavit.
Spolu s následným popocházením ztratím dobře minutu. To můj původní plán dostat se opět jako vždy letos pod dvě hodiny, dostává povážlivou trhlinu a to ještě netuším, jaký na mě bude číhat povrch. Profil jsem zhruba znal a ten rychlý čas také rozhodně neevokoval.
Konečně zase běžím, ale jde mi to nějak ztěžka. Chátrající tělo je jaksi ztuhlé a vůbec se nemůžu dostat do závodních otáček. Možná to bude i tím, že poslední dva měsíce mě nebaví běh trénovata tak se k němu většinou dostanu jen jednou za týden, což je proklatě málo. Mému tempu pochopitelně vůbec nepřidává, to, že první kilometr se běží do relativně výrazného kopce a to že tento stoupák budu muset zdolat ještě čtyřikrát, mě žádným nadšením nenaplňuje. Docela ranou do vozu bylo, když mě už v této úvodní pasáži předběhl vodič s cílovým časem 2 hodiny. Sakra. Sakra! To mám tedy tempíčko… Ani jsem se ho nesnažil držet, protože v tuto chvíli na mě běžel příliš rychle…Moje tempo se v tomto kopci pohybovalo mezi 6:00-6:30 na km a stejné to bylo i v dalších kolech. To se bude asi těžko dohánět…
Uff. Konečně jsem nahoře a začíná sešup dolů. Jaké však bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že z kopce to bude vesměs po dlažbě či klasických kostkách. Na tomto krutém povrchu neběhám rád a nemá ho rádo ani tělo. Pro běžce asi není horší podklad. Na celé trati závodu se tento zabiják kloubů vyskytoval asi na 8 kilometrech!!! Hrůza. Taky mě z toho pořádně bolela kolena. Na druhou stranu je příjemné, že běžím v neznámém prostředí, tak se mám na co dívat a i diváků kolem trasy je spousta a vzorně povzbuzují. Když na vás krásná paní zavolá:" Jseš úžasnej!", tak koho by to nenabudilo i když ví, že to nejspíše volá na každého…
Pomalu dokončuji první okruh a je to rychleji než za půl hodiny, takže časový cíl je ještě v dohledu. A to jsem kromě úvodní minuty ztratil další, když jsem musel na třetím kilometru vyprášit lachtana. Obvykle se mi to nestává, ale co naděláš. Přece si nenechám prasknout měchýř…
Druhé kolo začíná pochopitelně zase tím krutým kopcem. Teď už se mi ale běží trochu lépe. Konečně mě přestali předbíhat soupeři zezadu (možná taky proto, že už za mnou nikdo nebyl - nevím, neohlížel jsem se) a naopak já občas někoho kousnul… Občerstvovačky jsou na okruhu dvě, což je více než dostatečné. Piji jenom vodu, protože to mi bohatě stačí. Jen na desátém kilometru si šlehnu kofeinovku.
Na začátku třetího okruhu konečně uvidím před sebou toho vodiče na dvě hodiny. Rychle se blížím a záhy zjišťuji, že je to vodička. Při seběhu se ještě držím za ní,
protože se svými koleny nemůžu po dlažbě tak rychle, ale jakmile se začne stoupat, nechávám ji za sebou a pak už ji nevidím. Stejně si myslím, že běžela o dost rychleji, než by odpovídalo tempu dvou hodin… V posledních dvou kolech se už docela nudím a tak začínám počítat lidi, které předbíhám. Konečný účet byl při proběhnutí cílem 35 a mě když nepočítám špičku, z nichž řada mě přesvištěla o celé kolo, tak mě předběhl jeden, ke kterému se ještě vrátím. Ptáš se jak poznám, zda mě někdo předbíhá o kolo, nebo mě předbíhá přímý soupeř? To poznáš. To se nedá splést…
Poslední kolo už mi to šlape pěkně. Škoda jen, že mě brzdí ta kolena. I tak chroupu jednoho závodníka za druhým… Tři kilometry před cílem se ještě napiji vody i když to není nutné. Ale co to? Mě se normálně začíná motat hlava a mám rozostřené vidění! To je nějaký divný… Proč by se mi po vodě motala hlava?! Je fakt, že tentokrát jsem v průběhu závodu té vody vypil až až. No ale stejně… Trochu uberu na tempu, aby se tělo mohlo vzpamatovat. Sice se to nezlepšuje, ale ani nezhoršuje. Tak na to kašlu. Dokud vidím pod nohy a nenarážím do stromů a svodidel, tak makám! Jedu, jedu, jedu! Na posledním kilometru si ještě stihnu všimnout, že u rybníka na dopravu dohlíží nádherná policistka (ta mi zrak rozjasní), ale pak už se věnuji jen kmitajícím lýtkám mých protivníků přede mnou. Naposledy ten hnusný kopec. Některé už láme dokonce do chůze. To u mě nepřipadá v úvahu! Šup, šup, jeden, dva tři… A ještě tři jsou na dohled. Je to už ale asi moc daleko. Mě zbývá 200 metrů a jim 100… Nevadí. Špalíry diváků v cílové rovince jsou úctyhodné, tak si zaslouží předvést nějaké divadlo a hlavně snahu. Nasazuji veškerou svou finišerskou energii a z rychlosti probouzejícího se lenochoda přepínám na tempo hbité ještěrky. Kupodivu se ke skupince blížím skoro závratně. Oni také dva z nich už se vysílením sotva motají! Prosmýknu se mezi nimi ala úhoř až je tlaková vlna rozhodí úplně…
A vida. Ten jediný co mě v druhé polovině předběhl taky není k nedosažení! Sice už cape po modrém cílovém koberci, ale já ještě mám co říci. Teď už regulérně sprintuji. Jako těžký, útočný tank drtím poslední desítky metrů, dlažba se pod tím tlakem skoro bortí… Cílový dav doslova šílí a to mi dodává další energii. Prořítím se kolem překvapeného soupeře a tím ho zašlapu v prach zapomnění! Už jen pár metrů a budu pod vítězným obloukem! Mohl bych ještě i přidat, ale proč, proč, když už nikoho nemůžu předběhnout?! Ale co to? Šílicí dav začal šílet ještě hlasitěji?! Co je sakra?! Ty vole! Ten z prachu zapomnění se vzpamatoval a dostává se přede mě! Snažím se reagovat, ale je už asi pozdě… Probíháme cílem takzvaně kozy na kozy a kdo bude lepší se pozná až ve výsledcích.
Bude rozhodovat, kdo měl v cíli dříve levou nohu…
Nakonec jsme měli stejný čas, ale cílová fotografie rozhodla o tom, že já jsem doběhl dříve.
Sice vlastně o nic nešlo, ale já si rád zpestřuji podobným způsobem závody (ostatně já mám vlákna spíše sprinterská než vytrvalecká, tak kde jinde bych je měl uplatnit, když ne ve finiši) a i pro ty úžasné diváky je lepší, když vidí nějaký boj, než kdyby se museli dívat na dobíhající leklé ryby.
Můj čas 1:56:47 je vzhledem k trati dost dobrý a jsem hlavně spokojen, že jsem to opět pod ty 2 hodiny zvládnul.
Umístění na 170. místě mě trošku zklamalo (naopak mě potěšilo, že z 53 štafet bych skončil 32), ale odvedl jsem to, na co jsem měl, nezranil jsem se, závod byl pro mě zajímavý, tak je všechno v pořádku. Bylo tam prostě hodně závodníků, kteří byli výkonnostně nad mé možnosti. Dostal jsem zajímavou medaili
a nevyzvedl si ani jídlo a pití zdarma, protože jsem neměl ani hlad ani žízeň. Čas nejlepšího 1:13!
Poslední kdo dokončil měl čas 2:55.
Organizátoři připravili moc pěkný závod (toto byl teprve druhý ročník) a líbilo se mi tady. Diváci byli úžasní. Po celou dobu nás pečlivě hlídal početný kordón policistů.
Jen ta trať je pro mě až moc těžká (hlavně dlažba mi vadila), takže příště už nejspíše nepřijedu, ale jsem rád, že jsem tu byl. Tohle byl rozhodně můj nejtěžší půlmaratón, který jsem kdy běžel v centru měst. Na takovýto povrch jsem příliš těžkej, nebo chcete-li příliš tlustej...
 

Run tour Plzeň 2017

10. června 2017 v 21:06 | Šnek |  Běh
Je sobota 10.6.2017 a mě čeká letos již dvanáctý závod v běhu! Tentokrát je to 10 km v rámci série Run tour. Jdu do toho opět sám, protože Slimča již třetí měsíc běhat nemůže. Ale spolu se mnou je na startu 750 běžců na 5km (ti startují o hodinu dříve, akorát když já přicházím k registraci) a 659 "účinkujích" na mé trati. Na tomto závodě je fajn, že každý kdo se přihlásí, podpoří částkou 50,-Kč nadaci nevidomých. Takže si zaběháš a ještě uděláš něco užitečného...
Skoro hodinu do začátku závodu trávím zevlováním v příjemném parku za Plazou, kde je současně veškeré zázemí i start. Organizace funguje naprosto na jedničku. Všechno klape jako na drátkách. Pořadatelé ode mě mají velkou jedničku. Za startovné dostáváme pěkný vak, masážní gel, tyčinku a pití a ještě k tomu i příslib, že ten kdo zvládne dorazit do cíle včas, bude tam na něj čekat medaile. Je fakt, že do mé specifické medailové záclony by se už nějaká nová hodila...
Třináctá hodina se konečně blíží.
ZAse jsem se moc nerozcvičil. Jsem strašný flink, ale já se rozcvičovat neumím a tak se trochu stydím. Jdu se radši postavit do startovního koridoru. Chci být tak někde uprostřed, ale nějak to špatně odhadnu a v době kdy zazněl startovní výstřel zjišťuji, že je za mnou jen několik desítek lidí. Než proběhnu vlastním startem, trvá to přesně 73 sekund...
Na to doplatím v prvních kilometrech závodu, protože trasa je zpočátku hodně úzká a pořede mnou spousta lidí, kteří chtějí běžet ještě pomaleji než já. Snažím se obíhat, obskakovat, protahovat skulinami, ale hodně to zdržuje, stojí zbytečně moc sil a taky ne vždy to jde. Teprve po třech minutách předbíhám vodiče, který běží na čas 60 minut! No to je tedy perspektiva. Pořád jsem ale přesvědčen, že vytčený čas pod 55 minut ještě stále mohu dosáhnout. Ve výsledku tam mám první kilometr nejpomalejší z celé trati a to na jiných závodech obvykle bývá ten můj nejrychlejší. Kolem druhého km, když vbíháme od Mlýnské strouhy do Štruncáků, se to zlepší a pak už se zdržuji jen vlastní pomalostí, což je fajn.
U stadiónu si připadám jako na Predátorovi, protože za zatáčkou na nás nečekaně zaútočí hasiči s dvěma hadicemi ledové vody.

Není sice extrémní horko, ale i těch 24 °C ve stínu je pro zimního člověka jako jsem já hodně a tak ochlazení bodne. Jen ta dávka vody mohla být menší, protože ve vteřině jsem mokrý skrz naskrz a hlavně v botách mi to čvachtá, jako když jsem v dubnu lezl z Radbuzy. Dále běžíme kolem Mže, kde na třetím km konečně dobíhám praporečníka, který má dovést závodníky do cíle v čase 55 minut. No tak sláva. Nechci se ale tady zdržovat, protože kolem něj je velký chumel lidí. Kolem sebe mám běžce rád, ale nic se nemá přehánět. Ještě zaslechnu vodičovu radu k jeho ovečkám: "Nepřemejšlete vo kravinách! Mozek bere strašně energie!" No je fakt, že mozek toho sežere hodně i kyslíku potřebuje dost, ale řídit se touhle radou mě nikdy nenapadlo...
Ale to už kvačím zpět k Plaze, kde končí první 5 kilometrový okruh. Kouknu na hodinky 27:20! no to je tedy docela bída, ale na stanovenou hranici to stačí.
Tak s chutí do závěrečného kola. Sil je dost a trať přiměřeně volná. Nechci to nějak extra přehánět s úsilím, ale zrychlit chci. Těším se totiž na cílové cigárko. Začíná se mi běžet opravdu dobře, protože koleno, které se ozývalo v úvodu a i kotník, který vysílal výhružné impulsy, teď kupodivu mlčí. Tak proč toho nevyužít že?!
Stále předbíhám další soupeře a sem tam předběhne i někdo mě. Na sedmém km jde přede mě i nějaký Keňský srneček. Sice váží tak 40 kg, ale jeho rychlost není zase o tolik vyšší než moje. na okamžik si pohrávám s myšlenkou přidat a držet se s ním. Asi bych to dal. Když si ale představím, jak bych musel na těch 3 km dřít, tak ideu zaplaším. Černoušek nakonec doběhne o necelých 70 sekund přede mnou. Tak to bych se tolik dřít nemusel.

A na tu cigaretu jsem zase tolik nespěchal, aby mi záleželo na minutě... Srnečků tam běželo vícero...
Na 7,5 km probíhám třetí a poslední občerstvovačkou, po chvíli se nechám znovu pokropit hasiči, kteří už mě tentokrát nezaskočí a relativní suchu v botách uhájím a pak už kvačím podél řeky do cíle. Tahle trať je opravdu moc pěkná, docela rychlá a hlavně mi celkově chutná. Dobré rozpoložení způsobuje to, že na předposledním km bezděky zrychluji na 4:50/km (zjišťuji až ze sportestru po závodě). A ten poslední mám ještě za 4:45! V posledních stovkách metrů totiž přede mnou je ještě řada lidí na dosah a tak do toho jako obvykle dávám všechno. V poslední prudké zatáčce těsně před cílem předbíhám ještě jednoho chlapíka, ale mám takovo rychlost, že mě to téměř vynese do hrazení. Ale dopadlo to dobře a tak mohu v cíli zastavit svůj chronometr. 51:59! Ty jo!! To je příjemné překvapení. Po tom úvodu bych to nečekal. A je to o 8 minut rychlejší než minulý týden na závodě stejné vzdálenosti kolem Úslavy. A druhou polovinu jsem dnes běžel za pěkných 24:39! Umístění na 297. místě je taky o dost lepší než jsem čekal (a podle real time jsem skončil dokonce 288.), protože když jsem v běžeckém závodě v první polovině, tak to vždy považuji za velký úspěch.
Nejlepší čas v závodě byl třicet jedna minut! Velký obdiv. To bych mu sotva stačil na kole. Závěrečný čas závodu 1 hodina 22 minut. Má můj respekt...
V cíli si mě našla kamarádka Prdinka. Měla poblíž akci a tak mě přišla nezištně podpořit. Bylo milé, že jsem v tomhle mraveništi potkal někoho známého. Díky...
Medaile je pěkná
U už visí
Za týden už budu mít "na krku" další závod, protože jsem přihlášený na půlmaratón do Příbrami. Tak se těším. Asi... Když nebude hic, jinak bych se pic...

Běžecká desítka "Vaše liga"

30. května 2017 v 16:24 | Šnek |  Běh
Je úterý 30.5.2017, teploměr ukazuje 32°C a mě za hodinu a půl čeká závod v běhu na deset kilometrů v seriálu "Vaše liga". Že by se mi v téhle teplotě nějak extra chtělo, to tedy ne, ale jsem už přihlášen a běhat se má za každého počasí, tak co?! Takže jdu na to a uvidíme... Dneska ale rozhodně žádné osobáky padat nebudou a nejspíše ani nebudu atakovat čas z minulého měsíce na této trati, kdy jsem zaběhl závod za 51 minut...
No a je po všem! To bylo peklo!!
Už když jsem běžel ty necelé dva kilometry ke startu, říkal jsem si, že to asi fakt nebude dobré. Nohy ztuhlé z celodeního sezení při služební cestě v autě, vzduch jako z rozžhavené pece a celkově jsem se cítil hodně unavený. Proběhlo mi hlavou, že ten včerejší čtyřhodinový pobyt na Slunci mi na energii nepřidal, zvláště proto, že jeho součástí byl trénink na kole a téměř dvě hodiny na in-linech. No co už naděláš...
V prostoru registrace bylo ještě více lidí než minule (na desítku se odhodlalo cca 30 kousků) a k mé potěše jsem záhy uviděl i Slimču a Vašíka. Byli sice na kolech a běžet nechtěli (Vašík prý nemá dost natrénováno/má letos o cca 200 km více než já/ a Slimča je už druhý měsíc zraněn, takže běhat nemůže vůbec).
Po startu v 18.hodin jsem se snažil držet na chvostu závodnického pole, ale i ten ocas byl pro mě příliš rychlý. První půlkilometr tempo jen těsně nad 4 min/km a to by fakt nešlo. Nechávám chvost chvostem a zpomaluji. I tak mám první kilometr za 4:50! Třeba to půjde, prolétne mi šíleným mozkem...
Mezitím mě dohnal na kole Slimča, který se nezištně nabídl, že mě bude celý závod doprovázet! Je to příjmné zjištění. Alespoň si mám s kým povídat, když závodní pole je dávno pryč a trasa mi tak přecejen lépe ubíhá a to i přes to, že moje tempo se zvolna, ale stále zpomaluje.
Druhý km za 5:21, třetí 5:26, 5:42, 5:50, abych šestý už měl za rovných šest minut. Je jasné, že ani hranice 55 minut nebude reálná a proto v té děsné výhni, s počínajícími křečemi v břiše (což se mi nikdy nestává) vědomě zpomaluji ještě více a druhou polovinu závodu už běžím jen jako průměrně rychlý trénink. Zdraví mám jen jedno a abych se za každou cenu snažil podat maximální výkon mi v těchto podmínkách přišlo jako rouhání. Už jsem si jenom hlídal, abych probůh to neběžel přes hodinu, ale jinak jsme si spíše povídali se Slimčou, který zároveň pořizoval fotodokumentaci.


Cílem probíhám v čase 59:04! Průměrné tempo 5:53 min/km, průměrný tep 150/min s maximem 168.
Je to zároveň můj doufám nedostižný osobní rekord i když z opačného pólu, protože to je bezkonkurečně zdaleka nejpomalejší čas, jaký jsem za 12 let závodění na desítce zaznamenal! Když si vezmu, že před měsícem jsem na této trati běžel za 51 minut a byl jsem hodně rozmrzelý, tak co bych měl říkat nyní?! Při pohledu na ostatní závodníky v cíli jsem se za sebe dost styděl, protože i přesto, že jsem doběhl skoro poslední (za mnou skončily jen tři dívky), zdálo se mi že jsem nejvíc unavený...

Po závodě zase běžím ty dva km do práce (už jsem se nějak rozhýbal a pocitově mi to teď šlape lépe než při závodě. Možná i proto, že neběžím na Slunci. V práci se převléknu, sedám na kolo a jedu domů. Tam dorazím v půl deváté večer. Ufff. To byl ale dlouhý den...
No nezadařilo se. Nezadařilo. Ale vzhledem k tomu, že všechno zlé je pro něco dobré, hledal jsem to pozitivní i teď. Přinejmenším mě to konečně trochu zbrzdí. Poslední cca 4 akce se mi totiž hodně povedly v tom, že jsem běhal lépe než jsem očekával a tak jsem měl stále větší a větší chuť do tréninku. V řadě dnů jsem praktikoval dvoufázový trénink a byly případy, kdy jsem trénoval i třikrát denně! To by moje stárnoucí tělo nemohlo dlouho vydržet. Zkušenost z tohoto závodu mě zase vrátí na zem a připomene mi, že regenerace je minimálně stejně důležitá jako trénink samotný...


Další články


Kam dál

Reklama