---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Běh na Koráb 2017

6. listopadu 2017 v 14:50 | Šnek |  Běh
A je tu neděle 5.11.2017 a mě čeká závod do vrchu, kterým je Běh z Kdyně na rozhlednu Koráb. Se mnou jede Radim i Slimče a ze známých elitních běžců se účastní i náš Vašík s bratrem a bývalý mistr republiky na 10 km Sýkora. Původně jsem doufal v překonání svého 9 let starého osobáku, při němž jsem zaběhl trať o délce 6,5 km s převýšením necelých 400 metrů těsně pod 36 minut, ale výkony z posledních závodů a hlavně pocit fyzické nepohody mě včas varovaly, že to je blbost. Proto jsem si jako maximální možný cíl stanovil čas těsně pod 38 minut, což by bylo o minutu rychlejší, než minulý rok. A čas hrůzy byl ze stejných důvodů stanoven na hranici 40 minut.

Pře startem se nudím a tak trochu blbneme, aby bylo z čeho udělat video. Je zima a mlha, ale to mi při běhu určitě vadit nebude.
Na start se spolu s námi staví asi sedmdesátka svižníků.
Krátce po půl jedenácté většina vyráží jako splašení. Kupodivu i já. Zpočátku běžím šílenou rychlostí pod 4 minuty na km, ale to mě velmi rychle přejde. Slimča však běží ještě rychleji. Dostal totiž ode mě úkol, že vzhledem ke své skvělé formě z posledních dnů, musí překonat rekord všech šneků, který je pod těch 36 minut. Předbíhá mě i Vašíkův bráška, což je mi poněkud podezřelé, ale neřeším to. Vašík je asi kousek za mnou, Radim také. Po pětistech metrech se VAšíkův bráška náhle zlomí v pase a prudce zpomaluje. Pak už ho nevidím i přes to, že já zpomaluji také. První kilometr tak mám za 4:55. I to je docela dobré. Před závodem jsem si říkal, že by bylo dobré, mít na druhém km čas do 11 minut a mám 10:35! Dobré. To vypadá nadějně. Ale už začíná hlavní stoupání a mě těžkne krok. Předbíhají mě mladé gazely a já trochu podvědomně čekám na Vašíka, aby mě dohnal. Třeba by mě to motivovalo, říkám si. Jenže Vašík se k tomu nějak nemá a moje hlava jet líná. Tak líná!! Tělo celkem v pohodě i kuřácké plíce pracují relativně dobře, ale mozek nedokáže dát tělu natolik důrazné pokyny, aby se v důsledku nich aktivovalo k pořádnému výkonu...
Na třetím km už mám čas skoro 18 minut, což nevěští nic dobrého. Právě mě však předbíhá jedna svižná srnka, tak se pokusím za ní zavěsit. Trochu si tak tempo zvýším. Slimča byl před námi o cca 150 metrů a ta vzdálenost se začíná velmi zvolna zkracovat. To ovšem nevěští nic dobrého, protože to znamená, že Slimča náš rekord nepřekoná a to mě též nenaplňuje nadšením.
Čtvrtý kilometr 24:40. To už je bída, bídoucí. Pátý skoro 32! A to za chvíli začne několika set metrový stoupák, jehož součástí je i 20% střecha. Tady zjišťuji, že běžím tak pomalu, že svižná chůze je rychlejsí a tak do ní přejdu. Alespoň zapojím trochu jiné svaly. Díky tomu se dostávám hned přes tři soupeře i tu tahounku z poloviny závodu nechávám definitivně za sebou. Slimča také jde a evidentně mu docházejí síly. Mezi námi je již jen několik desítek metrů, takže by se nabízela stíhačka, ale pro ni není dostatek motivace. Cílem tak probíhám cca o 10 sekund za ním a zastavuji stopky. 39:42! Ufff. To je teda o kus horší, než jsem čekal. Je to o minutu pomalejší než před rokem! Nechápu...Že se ta forma, která mě ovívala ještě 1.10. při Plzeňském Fit půlmaratonu, tak z ničehonic ztratila?! No nevím, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Nejblíže pravdy bude asi to, že jsem letos přezávoděný. V běžné roky mívám běžeckých startů do desítky, zatímco tento byl letos můj už 22. To bude nejspíše nejblíže pravdě, protože to by přesně korespondovalo s tím, že ta moje hlava byla tak strašně líná. To mě trochu uklidňuje. Že se něco nepovede, to už tak někdy bývá, ale nesnáším, když nevím proč...
Vašík dobíhá cca dvě minuty za mnou, Radim v pěkném výkonu necelé 4 minuty,
Vašíkův bráška někde za ním
a Sýkorkovi se to moc nepovedlo, protože na mě ztratil minut cca 10.
V cíli dostáváme krásnou medaili a postupně se i moje pocity lepší.
Nakonec komu záleží na nějakém čase. Vždyť hlavně přece jde o to, že děláme něco co nás baví a zejména že nám i v našem pokročilém věku slouží zdraví tak, že vůbec můžeme běhat. Sice v poli zkušených běžců končíme obvykle na chvostu, ale to přece vůbec nevadí. Stejně jsme rychlejší než 99% lidské populace, protože drtivá většina osob našeho věku nejen, že by se na start takového závodu ani neodvážila postavit, ale někdy dokonce ani postavit nemohla. Takže z tohoto celkového pohledu naše výsledky myslím vypadají úplně jinak a myslím že je na místě se z toho radovat a rozhodně ne smutnit. Další neděli běžíme všichni tři Velkou Kunratickou a věřím, že si to ve zdraví opět užijeme.


PS: tak už znám i výsledky:
Slimča 39:31 41.místo z 63 účastníků
Já 39:42 42.místo
Vašík 41:38 50.místo
Radim 43:41 55.místo
Bratro Vašík 47:15 59.místo
Sýkorka 51:28 61.místo

 

Šroubkova desítka na dráze

1. listopadu 2017 v 12:54 | Šnek |  Běh
V sobotu 28.10.2017 se stavím na atletické dráze ve Skvrňanech na start mého letos již 21 závodu v běhu! Do místa jedu 12 km na kole a protože už dost fučí vítr, nění to příprava před během právě ideální. No ale i přesto si hodlám dnes zaběhnout nějaký pěkný čas. K absolutní spokojennosti by mi stačilo cokoliv, co by bylo pod 49 minut. Hranice neúspěchu byla zároveň stanovena na 50 minut. Trochu se rozběhám, abych uvolnil ztuhlé nohy z kola a za chvíli už se stavíme na čáru. Je nás celkem 33. Běží se ale najednou 10 km, 20 km, 30 km, maratón, 100 km a dokonce i závod na 24 hodin, takže v každém z nich startuje jen pár jedinců.
Start!!!
Vybíhám hodně svižně. První kilometr mám v průměru 4:30 min. na kilometr. To je tempo, kterým bych atakoval svůj 15 let starý osobák! Je jasné, že to je příliš. Rychleji běží z celého pole jen 7 lidí, ale těžko se to porovnává, když většina z nich běží mnohem delší trasu. Zbývajícím účastníkům naděluji kolo za kolem, ale když někdo běží jako já jen desítku a druhý maratón, tak je to tempo úplně někde jinde. Dnes jsou zde většinou ostřílení borci a namakané borkyně, takže kdyby všichni běželi jen desítku, tak bych byl nejspíše mezi posledními.
I druhý a třetí kilometr držím průměr pod pět minut. Neběží se mi nijak špatně, ale věčný boj se silným větrem mi odčerpává opravdu hodně sil. Záhy pociťuji úbytek energie. Aby taky ne, když se blíží poledne a já jedl naposledy v 8 ráno a před závodem jsem si nevzal ani tyčinku. Nějak se mi nechce občerstvovat ani na občerstvovačce, protože stejně kdybych teď něco snědl, protjevilo by se to až po závodě. TAk se ztrácející se šťavou začíná postupně klesat i moje tempo. Po 5 km mám mezičas 24:44 a teď už vím, že pod 49 to nebude. Zbývá se orientovat na ten cíl druhý. Snažím se snažím, bojuji, ale vítr sílí a i v důsledku toho se mi nedaří zrychlit a průměry jsou pořád kolem 5:05 na km. Čtyřista metrová kolečka tak už stabilně běhám těsně přes dvě minuty...
Snad se ještě vybičuji v závěru. Nebo ne?
Moc to nejde. Mám hlad a jsem svým výkonem poněkud demoralizován. Když vbíhám do posledního kola, vidím, že do hranice 50 minut už zbývá jen necelých 90 sekund! Tak to už se nedá zvládnout, pomyslím si. Ale co! Je to poslední kolo, tak do toho šlápnu úplně ze všech sil!! Dřu úplně na krev. Doluji ze sebe síly, které už ve mně dávno nejsou, burcuji svaly, které už nemám a nekompromisně se snažím nakopnout plíce, které už i před tím byly v kyslíkovém dluhu. Těžké nohy hodné vzpěrače, masívní tělo jako by spíše patřilo TV povaleči... To všechno těžce, ale relativně rychle dusá, duní a supí do cíle...
Všechno to probíhá cílem. Zastavuji stopky... 49:58! Ty jo já to stihl! No tak alespoň něco. Do spokojenosti je však daleko. Nebál bych se říci, že jsem rozčarován. Ne tím závěrem. Ten byl výborný, stejně jako první tři kilometry. Ovšem to co bylo mezitím, z toho mít radost nemůžu. Jestli mi formu odvál vítr, nebo čas, nebo co...? Nevím. Fakt nevím. A to jsem chtěl 5.11. při Běhu na Koráb atakovat svůj osm let starý osobák těsně pod 36 minut. No v takovéhle formě určitě ne. Teď už je totiž jasné, že se mi forma někam vytratila. Nevím, jestli to způsobila právě dokončená intenzívní, třítýdenní rehabilitace? Je fakt, že od té doby, co mi ty procedury začaly, tak se mi sice rameno zlepšilo, ale v těle cítím nebývalou únavu. Ono taky když tě 4 dny v týdnu někdo po dvou hodinách morduje a pak ještě večer děláš nařízené cviky, tak se to asi musí projevit.
No snad se do soboty zregeneruji a na Korábu budu moci běžet alespoň na čas, který bude pod 38 minut, což se mi tam povedlo naposledy někdy před osmi lety...
Celkově jsem skončil osmý z 33, ale jak jsem předeslal, většina soupeřů po zdolání 10 km pokračovala dále na delších distancích.

Roudenský běh

30. října 2017 v 12:35 | Šnek |  Běh
V sobotu 21.10.2017 mě čeká letošní už 20 závod v běhu. terénní běh kolem Roudné jsem ještě nikdy neabsolvoval, tak uvidíme, jak se mi bude líbit. Pozitivní na něm je to, že se po půl roce vrací do běžecké stopy Slim Slimča, který si snad konečně uzdravil patu. Tři kilometry na start zvládáme lehkým během a v místě nás překvapí velký počet startujících. No ono taky těch tratí je v programu hodně, včetně těch pro malá smráďata. My jsme si vybrali jeden okruh o vzdálenosti 5 km. Trochu bojuji s motivací, protože vzhledem k tomu, že trať vůbec neznám, nedokážu si stanovit čas na který bych měl běžet a asi tam nebude ani nikdo známý, se kterým by mě bavilo soupeřit. Se Slimákem asi soupeřit nemá cenu, protože po tom výpadku bude nejspíše hodně pomalý a taky se musí hlídat. No tak vzhledem k těžkému profilu by asi bylo fajn, kdybych se dostal pod 30 minut, ale nemínil jsem to nijak hrotit. Měl to být hlavně rychlostní trénink, který by mě vhodně připravil na nadcházející hlavní závody.
Tak jdeme na to! Na startu naší trasy je 65 lidí a drtivá většina je tak kolem 20-25 let. Vypadají, že to jsou zejména mládežníci z atletických oddílů. Slimák je úplně nejstarší a já třetí nejstarší.


VYrazíme docela rychle. Až moc. Průměr 4:30 na km je pro mě na hranici možností. Ale Slimča se tváří, jako by jen vyklusával! Brzy následuje první výběh do prudké stráně, kde se pole ucpe a chvíli musím přejít dokonce do chůze. Nikoliv však Slimča. Ten se jako lasice hbitě protáhne kolem několika mladých prdelek a jako bujarý srneček mi mizí za horizontem.
Já nedbám a poslušně čekám, než se pěšina rozšíří a já budu moci zase běžet.

Brzy se pak dotáhnu na slimáčí hřbet, ale mám pocit, že na mě má dnes příliš vysoké tempo a že se nechci tak dřít. Když vybíháme schody u nemocnice k ČHMÚ na Mikulce, tak se mi zase vzdálí. Kde se v něm ta energie bere?! Za vrcholem ho opět dotáhnu, ale už mi v hlavě bliká kontrolka, abych to s tempem nepřeháněl. Hlava byla dnes poněkud líná (ostatně asi jako většinou v poslední době - stal se ze mě lenoch - tělo by chtělo, ale hlava ho brzdí - běžci bez hlavy v tomhle mají výhodu...). V následném dlouhém klesání se mi Slimča opět vzdaluje
a já už vůbec nedbám. Poslední dva kilometry dobíhám tak nějak v úplné pohodě,
protože za mnou daleko nikdo a nejbližší soupeř vepředu je Slimča, který má však obrovský náskok. Cílem probíhám v čase 26:49, což mě dost příjemně šokuje. To bych opravdu nečekal. Vzhledem k trati, která byla stejně dlouhá jako srpnový Běh Plzeňské teplárenské a profilově byla těžší, to je skvělý výsledek, protože jsem to zaběhl téměř o 2 minuty rychleji! Slimča doběhl 0 14 sekund dříve a skončil o místo přede mnou, tedy 46. Celkem běželo 65 lidí.

Další články


Kam dál

Reklama