---------------------------Naslouchej svému tělu---------------------

Vaše liga - dubnová desítka Plzeň

Včera v 12:41 | Šnek |  Běh

Po třech dnech od skvělého výkonu na půlmaratónu se stavím na start dalšího běžeckého závodu. Je úterý 25.4.2017 a čeká mě běh na 10 km v rámci seriálu Vaše liga v Plzni. A nemá to být závod ledajaký. Ve své nenažranosti se chci pokusit o další osobák! Tím stávajícím je čas 48:47 a pevně věřím, že na něj mám. S odstupem času vůbec nevím, kde se ta víra ve mně brala… Vždyť po takovém závodě je normálně potřeba několik týdnů, než se tělo plně zregeneruje…

Na stratu je spolu se mnou dalších 23 účastníků, což mě přivádí na myšlenku, jestli poprvé v životě nebudu poslední. Když je málo lidí, tak je to vždycky problém, protože ti dobří jsou tam pořád. No ale stejně chci soupeřit hlavně s časem. V 18 hodin startujeme u Baumaxu. Vím, že musím běžet rovnoměrným tempem 4:45, tak od počátku musím uhánět naplno. Když se však po cca 500 metrech podívám na hodinky a vidím rychlost 3:55 na km, tak se rychle vzpamatovávám. To by fakt nešlo. První dva kilometry tak mám ještě těsně pod deset minut, ale již teď cítím, že plánovaný atak rekordu se nejeví příliš reálně. Tělo je celé nějaké ztuhlé a je evidentní, že sobotní závod na něm nechal stopy. Aby taky ne! A přitom na rozdíl od něj, je tato trať rovinatá a rychlá a jenom silný vítr je obdobný. Po tom zvolnění mi rychlí běžci odběhli a těch pár pomalejších bylo kupodivu za mnou.

Nejen tělo… I hlava je nějaká líná! A když zjišťuji, že naplnění původních ambicí se rozplývá ve sféře utopie, nabourává mi to moji morálku. Ještě sám sebe ujišťuji, že tímhle pomalejším tempem (průměr těsně nad 5 min. na km) poběžím jen první polovinu a pak to rozbalím, ale možná to jsou jen těšínská jablíčka. Prvních pět kilometrů tak mám za 25:20 a druhou polovinu bych chtěl za 23:15? No to fakt dnes nepůjde… Demoralizovaný se tak snažím doběhnout závod pokud možno důstojně, ale motivace se fakt hledá těžko. Zvláště když daleko vepředu, není žádný soupeř, kterého bych mohl alespoň teoreticky stíhat a stejně tak daleko za mnou není nikdo, před kým bych měl prchat. Možná bych se mohl pokusit stlačit čas pod 50 minut? Zkouším tedy zabrat, ale dneska to fakt nepůjde. Pod pět minut se donutím běžet akorát poslední kilometr a když proběhnu cílem, jen se smutně podívám na hodinky, kde svítí číslice 51:08. Hmmm… Nic moc. Je to sice o 3,5 minuty lepší než dosavadní letošní čas na této vzdálenosti, ale za plánovaným osobákem jsem zaostal o minut téměř 2,5… Rychlostní průměr (5:07 min/km) jsem měl téměř stejný jako na sobotním půlmaratónu, který se navíc na rozdíl od této lehké odehrával na trati těžké. A tam jsem tu první desítku běžel jen o několik sekund pomaleji, než zde… Alespoň tedy že nejsem poslední. Výsledky ještě nemám, ale předpokládám, že budu asi 17 z 24.

A co mi tedy tento závod přinesl? Především poučení. Příště až budu mít po nějakém velkém výkonu a budu chtít po pár dnech běžet nějaký závod, budu vědět, že na jakékoliv rekordní zápisy je třeba zapomenout!
Ale závod se mi jinak líbil a trať je rychlá. Příští měsíc na to jdu zase…
 

Půlmaratón Plzeňského kraje

Pátek v 19:22 | Šnek |  Běh
Zítra 22.4.2017 mě čeká už letošní čtvrtý půlmaraón! Tentokrát je to závod, který organizuje můj bývalý zaměstnavatel Plzeňský kraj. Již propozice i organiziční pokyny mě překvapily, jak je tam vše pečlivě popsáno a jak je počítáno prakticky se vším. Za to si určitě přípravný tým zaslouží velký palec nahoru. Teď jsem se vrátil z 30 kilometrové vyjížďky na Cvrčkovi, vrámci níž jsem se byl na závod zaregistrovat, abych tam zítra nemusel tak brzy. Tyto předstartovní úkony proběhly také neobyčejně hladce, což je zvýraznilo můj dobrý pocit.
Toto bude zárovoň můj letošní asi desátý závod v běhu a češím se na něj za všech předchozích určitě nejvíce. Tak doufám že to nebude, jak se někdy stává, že čím více se těšíš, tím více jsi pak zklamaný. Co se týče závodních plánů, tak to hlavní je jako obvykle. Nezranit se, dokončit a pobavit se.
No a z hlediska času je to asi takto. Pár týdnů před závodem jsem si stanovil smělý cíl 110 minut! Když jsem ale pozorněji prostudoval profil tratě, tak jsem musel konstatovat, že na tento druh závodu je dost těžký a to proto, že se zhruba 5 kilometrů běží do poměrně výrazných kopců. Letos jsem tuto distanci běžel za 119, 113 a 112 minut, ale to bylo vše na klasických rovinatích profifilech. Takže vzhledem k těm stoupáním se si stanovil myslím reálný cíl 115 minut. A super čas by byl, kdyby se mi podařilo překonat ten letošní nejlepší 1:52:21! Tak mi prosím drž palce, ať to je zítra bez komplikací...


A je to za námi!

Studená fronta přešla dříve, než se čekalo, takže v době před startem byla akorát zatažená obloha, která věštila maximálně dešťové přeháňky, což by mi nevadilo. Teplota pro mě ideální (něco kolem 9°C), takže starosti mi dělal pouze silný vítr. Potkávám se s Vašíkem a jeho synem, který nám udělá fotku. Co se týká celkové organizace, tak mi stále připadá, že vše klape jako na drátkách. Když zaslechnu v rozhovoru dvou jiných účastníků, že jim naopak připadá hrozná, v duchu si říkám, na jaký standard jsou asi zvyklý? A hlavně z jaké země?! Jediné co nebylo tak úplně zvládnuté, byl miniaturní prostor v šatně, což při tak velkém počtu závodníku (1300) to mohlo být řešeno lépe (třeba postavením nějakého stanu), ale jinak jsem fakt žádnou chybičku nenašel…
Ale pojďme závodit. S Vašíkem, který měl pár týdnů před závodem zdravotní potíže a není tak úplně v optimistické náladě, se stavíme zhruba do poloviny startovního pole. Chci běžet na svůj dobrý čas, tak nechci být zase nějak moc daleko vzadu. Přesně v 11 vyrážíme! Cítím se plný sil a energie mi doslova bubnuje v žilách!! Na úvod čeká 1,3 km více méně souvislého kopce do Litic. Není nijak extra prudký, ale v závodech tohoto typu je to překážka výrazná. To pociťuji velmi brzy! Po rychlých prvních stovkách metrů se najednou sám sebe ptám, kam se ze mě vytratila ta ještě před chvílí mocně pulzující energie?! To jsem vážně taková srábotka, že vydržím běžet půl kilometru a pak vadnu?! Aha… Když kouknu na hodinky, zjišťuji, že do toho kopce běžím tempem výrazně pod 5 minut na km a to je ten problém. Rychle zvolním a hned je to lepší. Za chvíli mě předbíhá Vašík, ale to mi vůbec nevadí. Jednak dnes opět soupeřím jenom s časem, a i kdyby ne, tak stejně vím, že kamaráda předběhnu později. Následuje, seběh na Litickou náves a pak kratší, ale o to prudší výběh směrem na Šlovice. Tady Vašíka míjím a na následné rovince nabírám sílu na další kopec před Šlovicemi. Zde si s námi vítr hodně pohrává a bere spoustu sil. Směr je tady naštěstí ze směru, kdy lze využít můj systém plachetnice, takže to zase není tak hrozné… Právě mě předbíhá vodič, který má dovést účastníky do cíle v čase 1:50. Jen si uháněj říkám si. Stejně jsem s Tebou nechtěl běžet! Za prvé by to bylo pro mě moc rychlé a za druhé stejně vodiče příliš nevyužívám. Raději si určuji tempo sám a taky obvykle běhám dost nepravidelně.

Sbíháme do vsi, odbočka doprava směr Dobřany. Teď nás naopak čeká dlouhé klesání, které plánuji využít k dohnání ztraceného času v kopcích. Ale ouha! Moc dobře to nejde. Tady totiž fouká ostře přímo proti a na to systém plachetnice nezabírá. Leda že bych chtěl běžet zpátky. Co naplat, ale bude to pořádný zásek do propočtů. Abych běžel na ten čas 1:52, co jsem toužil před závodem, potřeboval jsem mít pod tímto kopcem průměr 5:30 na km. Netrpělivě jsem čekal, co mi na té metě ukáže chronometr… No vida! Je to nad očekávání! Cca 5:15 na km! To je skvělé na to, že z toho úseku byl běh většinou do kopce. Vůbec když sečtu významné kopce (neuvažuji krátká stoupání, která jsou běžná i v jiných závodech podobného typu), tak je to přes 5 km (kopec do Litic, v Liticích, do Šlovic, před Lhotou, ve Lhotě a hlavně ten závěrečný od přehrady k silnici na Litice).
Posílen zjištěním o rychlosti se s vervou pouštím do kilometrů na rovince do Dobřan. Vítr tady také fičí, ale kličkuji a občas se mi daří najít i přírodní kryt kde foukač tolik neškodí. Prvních deset km zvládám za 51:15. Vzhledem k tomu, že letos jsem běžel hladkou desítku nejrychleji za necelých 55 minut, tak dnes je to více než povzbudivé!
V Dobřanech si dávám kofeinovou vodu, kterou vydatně zapíjím na občerstvovačce na náměstí vodou (iontovým nápojům se na těchto závodech vyhýbám - mám prostě pocit, že mi ve výkonu spíše škodí. Nemůžu to nijak empiricky dokázat, je to jen dlouhodobé pozorování). Na obrátce vidím naposledy Vašíka, který je jen cca minutu za mnou. Ty jo! Ten běží vzhledem k narušené přípravě nějak rychle!! Hlavou se mi mihne obava, jestli to nepřepálil, ale dál se musím věnovat opět sobě.


Konečně vybíháme z Dobřan, které mi tou protivnou dlažbou poněkud rozhodily již před závodem poněkud rozbolavělé pravé koleno. To by byl pech, kdybych tak skvěle rozběhnutý závod musel vzdát… Trochu raději uberu na intenzitě, ale i tak jsem za první hodinu uběhl 11,7 km. Na podzim jsem na rychlé dráze běžel v hladké hodinovce jen o 500 metrů více. To mi to fakt dneska šlape! Zřejmě se skutečně začíná projevovat změněný způsob tréninku, se kterým jsem začal před necelým měsícem. Takto duševně posílen jsem zapomněl i na tu bolístku. Pozitivní bylo i to, že následující 2-3 km byly díky přírodnímu krytí téměř bez větru. Na dvanáctém km vidím toho vodiče 1:50, o kterém jsem se domníval, že už ho nespatřím! Je sice ještě pořádně daleko, ale už jen ta skutečnost, že ho pomalu doháním, mi opět povzbudila již trochu unavené tělo. Díky tomu na čtrnáctém kilometru na občerstvovačce ho předbíhám! Teď mi to teprve naplno dochází! Ty vole!! Vždyť já neběžím na 1:52, ale na čas pod 1:50!! Pod 100 minut jsem se nedostal už asi 3 roky! A to jsem běhal samé roviny… S tímto vědomím se mi kopec před Lhotou běží snadněji, než jsem mohl očekávat. Seběh do vsi je hodně rychlý a je tu další kopec. Mohl bych rychleji, ale pořád mě varuje to závěrečné skoro kilometrové stoupání s prudkou závěrečnou částí. Hlava říká, abych si nechal rezervu, tak ji poslouchám. Rovinka na Valchu ubývá rychle a do cíle je to 3 km. V rychlosti propočítávám, jaký by byl cílový čas, kdybych musel zvolnit na 6 min./km . Vycházelo to na 1:51. Hmmm… Před startem bych to bral všemi deseti, ale teď?! Teď chci pod 100 minut!! Nebít tam ten poslední kopec, tak už bych si byl jistý, že to stihnu, ale takto je potřeba ještě pořádně makat.

Pak už točíme po cyklostezce dolů k přehradě. Překonáváme lávku a už se začíná zvolna stoupat. Poslední dva km! Pojď šneku. Pojď! Nebuď šnek, buď kvik!! Povzbuzuji se v duchu. "Konečně" začíná pršet. Než stihnu vyběhnout nahoru, leje již jako z konve. Sotva vidím na cestu. Potěšilo mě, že v kopci předbíhám Afrického černouška a ještě si dovolím ho povzbuzovat. Hlavně že jsem nahoře. Do cíle 1,1, km a na hodinkách 1:45:00. Sakra! To znamená, že pokud to chci mít pod 1:50, musím teď běžet tempem výrazně pod 5 minut na km… Je to sice většinou z kopce, ale už mám dnes něco v nohách a potoky vody tekoucí mi po tváři a proudy na silnici věc také komplikují. Nevadí. Dám do toho všechno a uvidíme. Stejně to bude čas jako fík i když to nestihnu! Závěry mívám dobré, tak proč to nezkusit. Ani se tak po kopci nevydýchám a rovnou startuji finišerskou motorku v mé hlavě. Mozek horečně pumpuje do svalů energii, o které tělo ani netušilo, že by v něm ještě nějaká mohla být. A už vůbec ne v takovém množství! Ženu se z kopce jako magor a předbíhám závodníky, kteří nemají potřebu si něco v závěru dokazovat a poslední stovky metrů běží rozumně. Já jako blbka ale zároveň bojovník se snažím ze sebe vyždímat úplně všechno. Hodinky už ani nesleduji, protože bych na ně v tomto tempu neviděl, i kdyby nebyly zalité vodou. Konečně zatáčím k cílové rovince. Snažím se rozeznat čísla na centrální časomíře. Vidím tam 1:49, ale nerozeznám, kolik vteřin zbývá do celé. Zrychlit už není možné, ale já i přesto ještě zrychlit dokáži! Co kdyby mi třeba chyběla jen vteřinka… Probíhám cílovou branou a zastavuji stopky… 1:49:19!!!!! Bomba! Jupí. Mám radost. Velkou radost.

Cílová medaile je taky moc pěkná. Stejně jako celý závod.


Chci tady počkat na Vašíka, ale po chvíli si uvědomuji, že stát v tomto prudkém dešti déle než je zdrávo by se mi mohlo vymstít. Beru si tedy vodu a kousek jablka a jdu se schovat.

Šatna je opět beznadějná, tak se převlékám na chodbě. Pak už jen hledám místo, kde se mohu odměnit zaslouženým cigárkem a nebudu kouřem nikoho obtěžovat. Přebíhám tak v dešti do opodál stojícího altánu, kde si mohu svůj zlozvyk bez výčitek vychutnat.

Ze sportestru mezitím zjišťuji zajímavé informace. Průměrná rychlost běhu 5:08 min / km, průměrná rychlost na rovinách 4:50 - 5:05, nejpomalejší kilometr v kopcích 5:25 a ten nejrychlejší byl ten poslední 4:10!!! Průměrná tepovka 148 s maximem 168. To není nijak moc a mimo jiné to znamená, že jsem měl ještě rezervu. Klesající výkon srdce v závěru mimo jiné přesně signalizoval to, co jsem zaznamenal i pocitově, a sice to, že někde kolem 15 km by bylo potřeba dodat trochu energie. Měl jsem si vzít hroznový cukr, který by byl ideální. Třeba příště…

Celkové umístění také předčilo očekávání, protože jsem se ocitl hluboko v první polovině na 229. místě z 561 doběhnuvších v limitu!
A co Vašík? Ten dopadl taky výborně. Doběhl v krásném čase 1:54:40, nebo tak nějak.

No a teď mě čeká ten sobotní Predátor Run. Tam se běhu nebojím, ale o hodně to bude horší na silových překážkách, protože mám stále problémy s rameny a několik měsíců je vůbec nemohu zatěžovat výraznější zátěží a už vůbec ne vlastní vahou… No a to jsem si ještě našel, že zítra v úterý se v Plzni běží závod na 10 km a teď mi v hlavě kolotá, jestli se náhodou nechci zúčastnit…



Pivní běh Plzeň 2017

18. dubna 2017 v 13:52 | Šnek |  Běh

V sobotu 8.4. nás se Slimčou čekal další závod. Nebrali jsme to jako nějakou soutěž, ale spíše jako zajímavost. Tou akcí byl Pivní běh v Plzni.
Mělo to být něco přes 6 km a hlavně v průběhu závodu musel každý účastník vypít 5 malých piv. Jelikož ani jeden z nás není pivař, tak jsme vůbec netušili, co to s námi udělá. Zlý jazykové tvrdili, že většina účastníků v minulosti poněkud nedobrovolně vyprázdnila své žaludky, takže s touto alternativou jsme museli počítat chtě nechtě i my. Na startu bylo lidí jak psů (několik stovek). Přesný počet neznám, protože my jsme běželi v soutěži dvojic a tam bylo týmů 51. Plus dalších 47 bylo ve trojicích a čtveřicích.

Hned za startovní čarou jsme museli vypít první pivečko. Měl jsem žízeň, takže jsem ho exnul bez problémů. Od počátku jsme chtěli běžet s rezervou, ale podle průměrů byly úvodní stovky metrů pod 5 minut na kilometr, což nabádalo ke zvolnění. I tak jsme ale brzy začali předbíhat některé dvojice. Běželo se po cyklostezce po pravém břehu Radbuzy a docela jsme si to užívali. I atmosféra byla taková nějaká uvolněnější než na klasických závodech.
Po prvním kilometru jsme čekali, kdy se objeví další pivo, leč zatím jsme ho vyhlíželi marně. Kupodivu jsem na něj už měl i chuť! Zatím jsme se tak alespoň zabavili zdravením předbíhaných a proti běžících. Nakonec druhé pivo bylo až u hotelu Astory, téměř na 3 km! Opět rychlá exovka a již kvačíme přes pivovarskou lávku do Štruncových sadů. No a po půl kilometru u stánku fotbalového stadionu je tu pivo hned další. Zase ex a vzhledem k tomu, že tady byla současně obrátka, kvačíme zpátky. Běží se nám pořád dobře, také díky tomu, že si stále necháváme dostatečnou rezervu do závěru, kdyby nám po pivech začalo být hůře. Zpáteční trasa je podobná, jen s tím rozdílem, že tentokrát vede z části po levém nábřeží Radbuzy. Čtvrté pivo je u papírenské lávky. Opět ho do sebe hrknu a volám na Slimču aby pohnul, protože s pitím opět trošku zdržoval (v běhu byl naopak tahoun) a už se ženu jak splašený srneček na trať. Bohužel špatným směrem, takže mě musí pořadatelé zadržet a když vyrazím směrem správným, tak mě zase musí vrátit, protože mi nestihli označit na čísle vypitý mok. No ale Slimča akorát dopil svůj díl, takže zdržení žádné není. Běžíme dál pohodovým tempem, ale ne že bych se nějak flákali. Občas míjíme vyprazdňující se dvojice a tak předbíháme i běžce, na které bychom v normálním závodě absolutně neměli. Do našich neběžeckých těl se to pivo přece jenom lije snadněji než do šlachovitých, vytrvaleckých srnečků. Na začátku jsme startovali až jako 18 dvojice a přes to, že mezi každou byl rozestup půl minuty, tak do cíle dobíháme, jako dvojice druhá! Dokonce nás napadlo, jestli náhodou nebudeme na bedně a tak optimisticky čekáme na vyhlášení


a pak jsme trochu zklamaní, že se vyhlašuje jen vítěz.
Slimčovi se tím pivem zase nějak odblokovala hlava a chce další pěnivý mok! Vystál kvůli tomu i půlhodinovou frontu. A sotva dopil, hlásil chuť zase na další! Je mi čím dál větší záhadou, co jemu se v té hlavě honí a jak vůbec funguje…?!
Vyhlášeni jsme tak nebyli a konečný výsledek neznáme, jen víme, že náš čas byl 39:09, což vzhledem k tomu, že trať byla nakonec dlouhá cca 7,2 km a nějaké 2 minuty jsme ztratili zdrženími na "občerstvovačkách", je o dost rychlejší čas, než jsme vůbec čekali… A k dobrému pocitu přispěla i originální medaile, která již doplňuje moji netradiční záclonu v návštěvní místnosti.
Druhý den se dozvídáme, že jsme skončili na úžasném 5 místě z 51 dvojic a celkově z 97 týmů na 8.místě!!! To je pro nás hodně, hodně dobré. Na takové výsledky jsem zvyklý ze šachů, ale v běhu ani náhodou. Slimča si sice odrazil patu a teď nemůže běhat, ale to nejspíš nebyl tímto závodem, ale jeho devastujícím přístupem k tréninku a snad to spraví pár týdnů klidu…
PS: Někteří závodníci vypadali v cíli spíš jako popeláři, ale to k dobré náledě patří...

Další články


Kam dál

Reklama